Žijeme v posledních dnech?

299 žijeme v posledních dnechVíte, že evangelium je dobrá zpráva. Ale opravdu to vidíte jako dobrou zprávu? Stejně jako tolik z vás, jsem po většinu svého života učil, že žijeme v posledních dnech. To mi poskytlo světonázor, který viděl věci z pohledu, že konec světa, jak ho známe dnes, přijde v několika málo letech. Ale kdybych se choval podle toho, byl bych ušetřen před Velkým soužením.

Naštěstí už to není zaměření mé křesťanské víry ani základ mého vztahu s Bohem. Ale pokud jste věřili něčemu tak dlouho, je těžké se ho úplně zbavit. Tento druh světonázoru vás může učinit závislými, takže máte tendenci vidět vše, co se děje přes brýle speciální interpretace událostí na konci času. Slyšela jsem, že lidé, kteří jsou fixováni na proroctví v posledním čase, jsou vtipní, označovaní jako apokolečtí.

Ve skutečnosti to není smích. Tento světonázor může být škodlivý. V extrémních případech může vést lidi k tomu, aby všechno prodali, opustili všechny vztahy a přestěhovali se na osamělé místo, kde čekali na apokalypsu.

Většina z nás by nešla tak daleko. Ale pocit, že život, jak ho známe, končí v blízké budoucnosti, může způsobit, že lidé odepírají bolest a utrpení kolem nich a přemýšlí: Co je to sakra? Dívají se na vše kolem sebe pesimistickým způsobem a stávají se více diváky a pohodlnými soudci než ti, kteří se snaží věci zlepšit. Někteří závislí na prorokech dokonce jdou až tak daleko, že odmítají podporovat humanitární pomoc, protože se domnívají, že by jinak mohli zpoždění ukončit. Jiní opomíjejí své zdraví a zdraví svých dětí a nestarají se o své finance, protože se domnívají, že pro ně není budoucnost plánovat.

Toto není cesta, jak následovat Ježíše Krista. Zavolal nás, abychom byli světly na světě. Bohužel se zdá, že některá světla z křesťanů jsou jako pozornosti na policejním vrtulníku, který hlídá sousedství, aby sledoval zločin. Ježíš chce, abychom byli světly v tom smyslu, že pomáháme, aby byl tento svět lepším místem pro lidi kolem nás.

Chtěl bych vám nabídnout jinou perspektivu. Proč ne věřit, že žijeme v prvních dnech namísto posledních dnů?

Ježíš nám nedal mandát hlásat zkázu a temnotu. Dal nám poselství naděje. Požádal nás, abychom světu řekli, že život teprve začíná, místo aby byl odepsán. Evangelium se točí kolem něj, kdo je, co udělal a co je díky tomu možné. Když se Ježíš vytrhl ze svého hrobu, všechno se změnilo. Udělal všechny věci nové. V něm Bůh vykoupil a smířil vše na nebi i na zemi (Koloským 1,16-17.).

Tento úžasný scénář je shrnut v tom, co je známé jako zlatý verš v Janově evangeliu. Bohužel je tento verš tak známý, že jeho síla byla otupena. Ale podívej se na ten verš znovu. Vnímejte to pomalu a dovolte, aby do sebe skutečně pronikly úžasné skutečnosti: Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby všichni, kdo v něj věří, nebyli ztraceni, ale měli věčný život (Jan 3,16).

Evangelium není poselstvím zkázy a zkázy. Ježíš to jasně řekl v dalším verši: Neboť Bůh neposlal svého Syna na svět, aby svět soudil, ale svět, aby byl skrze něho spasen (Jan 3,17).

Bůh chce svět zachránit, ne zničit. Proto by měl život odrážet naději a radost, nikoli pesimismus a ustrašené předtuchy. Ježíš nám dal nové pochopení toho, co to znamená být člověkem. Daleko od toho, abychom se orientovali dovnitř, můžeme v tomto světě žít produktivně a konstruktivně. Kdykoli máme příležitost, měli bychom činit dobro všem, zvláště pak našim spoluvěřícím (Galatským 6,10). Utrpení v Dafuru, rýsující se problémy změny klimatu, pokračující nepřátelství na Blízkém východě a všechny další problémy blíž k domovu jsou naše věc. Jako věřící bychom se měli jeden o druhého starat a dělat, co můžeme, abychom si pomohli – než abychom seděli stranou a stěžovali si sami na sebe, řekli jsme vám to.

Když byl Ježíš vzkříšen z mrtvých, všechno se změnilo - pro všechny lidi - ať už to věděli nebo ne. Naší prací je dělat to nejlepší, co lidé vědí. Dokud se nezmění současný zlý svět, setkáme se s opozicí a někdy i pronásledováním. Ale my jsme stále v prvních dnech. Pokud jde o věčnost před námi, tyto první dva tisíce let křesťanství jsou sotva mrknutím oka.

Pokaždé, když se situace stane nebezpečnou, lidé pochopitelně myslí, že žijí v posledních dnech. Nebezpečí na světě však přišly a zmizely dva tisíce let a všichni křesťané, kteří si byli naprosto jisti, že žijí v posledních časech, se mýlili - pokaždé. Bůh nám nedal jistou cestu.

Dal nám evangelium naděje, evangelium, které musí být všem lidem vždy známo. Je nám ctí žít v prvních dnech nového stvoření, které začalo, když Ježíš vstal z mrtvých.

Joseph Tkach