Současné a budoucí království Boží

"Čiňte pokání, neboť se přiblížilo nebeské království!" Jan Křtitel a Ježíš hlásali blízkost Božího království (Matouš 3,2; 4,17; Označit 1,15). Dlouho očekávaná Boží vláda byla na dosah ruky. To poselství se nazývalo evangelium, dobrá zpráva. Tisíce lidí dychtivě slyšely a reagovaly na toto poselství od Jana a Ježíše.

Ale zamyslete se na chvíli, jaká by byla reakce, kdyby kázali: „Království Boží je vzdálené 2000 let.“ Poselství by bylo zklamáním a reakce veřejnosti by také byla zklamáním. Ježíš možná nebyl populární, náboženští vůdci možná nežárlili a Ježíš možná nebyl ukřižován. „Království Boží je daleko“ by nebyla ani nová zpráva, ani dobrá.

Jan a Ježíš hlásali Boží království, které přichází brzy, něco, co bylo časem blízké jejich posluchačům. Zpráva řekla něco o tom, co by lidé měli dělat teď; měla okamžitý význam a naléhavost. To vyvolalo zájem - a žárlivost. Velvyslanectví tím, že prohlásilo, že změny ve vládním a náboženském učení jsou nezbytné, zpochybnilo status quo.

Židovská očekávání v prvním století

Mnoho Židů žijících v prvním století znalo termín „království Boží“. Dychtivě chtěli, aby jim Bůh poslal vůdce, který by svrhl římskou nadvládu a obnovil Judeu v nezávislý národ – národ spravedlnosti, slávy a požehnání, národ, ke kterému budou všichni přitahováni.

V tomto klimatu – dychtivém, ale vágním očekávání Bohem určeného zásahu – Ježíš a Jan kázali blízkost Božího království. „Boží království se přiblížilo,“ řekl Ježíš svým učedníkům poté, co uzdravili nemocné (Matouš 10,7; Lukáš 19,9.11).

Ale nadějné království se nenaplnilo. Židovský národ nebyl obnoven. Ještě horší je, že chrám byl zničen a Židé rozptýleni. Židovské naděje jsou stále nenaplněné. Byl Ježíš ve svém prohlášení špatný, nebo předpověděl národní království?

Ježíšovo království nebylo jako lidové očekávání – jak můžeme hádat ze skutečnosti, že mnozí Židé ho rádi viděli mrtvého. Jeho království bylo z tohoto světa (Jan 18,36). Když mluvil o „království Božím“, používal výrazy, kterým lidé dobře rozuměli, ale dal jim nový význam. Řekl Nikodémovi, že Boží království je pro většinu lidí neviditelné (Jan 3,3) - aby to člověk pochopil nebo prožil, musí být obnoven Božím Duchem svatým (v. 6). Království Boží bylo duchovní království, nikoli fyzická organizace.

Současný stav říše

V proroctví o Olivové hoře Ježíš oznámil, že království Boží přijde po určitých znameních a prorockých událostech. Některá Ježíšova učení a podobenství však uvádějí, že Boží království nepřijde dramatickým způsobem. Semeno roste tiše (Mark 4,26-29); království začíná malé jako hořčičné zrnko (verše 30–32) a je skryto jako kvas (Matouš 13,33). Tato podobenství naznačují, že Boží království je skutečností dříve, než přijde mocným a dramatickým způsobem. Kromě toho, že jde o budoucí realitu, je již realitou.

Zamysleme se nad některými verši, které ukazují, že Boží království již funguje. V Markusovi 1,15 Ježíš prohlásil: „Čas se naplnil… přiblížilo se království Boží.“ Obě slovesa jsou v minulém čase, což naznačuje, že se něco stalo a jeho důsledky trvají. Nastal čas nejen pro oznámení, ale také pro samotné Boží království.

Po vyhánění démonů Ježíš řekl: „Jestliže já však vymítám zlé duchy Duchem Božím, pak k vám přišlo království Boží“ (Matouš 12,2; Luke 11,20). Království je tady, řekl, a důkazem je vyhnání zlých duchů. Tento důkaz pokračuje v Církvi i dnes, protože Církev koná ještě větší skutky než Ježíš4,12). Můžeme také říci: „Když vyháníme démony Duchem Božím, království Boží působí tady a teď.“ Prostřednictvím Ducha Božího království Boží nadále ukazuje svou svrchovanou moc nad královstvím Satana. .

Satan má stále vliv, ale byl poražen a odsouzen (Jan 16,11). Bylo to částečně omezeno (Markus 3,27). Ježíš přemohl svět Satana (Jan 16,33) a s Boží pomocí je můžeme překonat i my (1. Johannes 5,4). Ne každý to ale překoná. V tomto věku obsahuje Boží království dobro i zlo3,24-30. 36-43. 47-50; 24,45-51; 25,1-12. 14-30). Satan je stále vlivný. Stále čekáme na slavnou budoucnost Božího království.

Boží království je v učení aktivní

"Království nebeské trpí násilím až do dnešního dne a násilníci se ho zmocňují" (Matouš 11,12). Tato slovesa jsou v přítomném čase – království Boží existovalo v době Ježíše. Paralelní pasáž, Lukáš 16,16, také používá slovesa v přítomném čase: "...a každý si nutí cestu dovnitř". Nepotřebujeme zjišťovat, kdo jsou tito násilníci nebo proč používají násilí
- důležité je, že tyto verše hovoří o Božím království jako o současné realitě.

Lukáš 16,16 nahrazuje první část verše slovy „Je kázáno evangelium o království Božím“. Tato variace naznačuje, že postup království v tomto věku je v praxi přibližně ekvivalentní jeho vyhlášení. Království Boží je – již existuje – a postupuje svým hlásáním.

V Markusovi 10,15, Ježíš poukazuje na to, že Boží království je něco, co musíme nějak přijmout, zjevně v tomto životě. Jakým způsobem je přítomno Boží království? Podrobnosti ještě nejsou jasné, ale verše, na které jsme se podívali, říkají, že je přítomen.

Království Boží je mezi námi

Někteří farizeové se Ježíše ptali, kdy přijde Boží království7,20). Nevidíš to, odpověděl Ježíš. Ale Ježíš také řekl: „Království Boží je ve vás [a. Ü. mezi vámi]“ (Lukáš 1 Kor7,21). Ježíš byl král, a protože mezi nimi učil a činil zázraky, bylo království mezi farizeji. Ježíš je dnes v nás, a tak jako bylo Boží království přítomno v Ježíšově díle, tak je přítomno i ve službě jeho církvi. Král je mezi námi; jeho duchovní moc je v nás, i když Boží království ještě nepůsobí v celé své síle.

Již jsme byli přeneseni do Božího království (Koloským 1,13). Již dostáváme království a naší správnou odpovědí na to je úcta a bázeň2,28). Kristus „nás učinil [minulý čas] královstvím kněží“ (Zj 1,6). Jsme svatý lid – nyní a nyní – ale ještě nebylo odhaleno, čím budeme. Bůh nás osvobodil od vlády hříchu a umístil nás do svého království, pod svou vládnoucí autoritu. Království Boží je zde, řekl Ježíš. Jeho publikum nemuselo čekat na vítězného Mesiáše – Bůh již vládne a my bychom měli nyní žít Jeho způsobem. Ještě nemáme území, ale dostáváme se pod vládu Boha.

Království Boží je stále v budoucnosti

Pochopení, že Boží království již existuje, nám pomáhá věnovat větší pozornost službě druhým lidem kolem nás. Ale nezapomínáme, že dokončení Božího království je stále v budoucnosti. Pokud je naše naděje pouze v tomto věku, nemáme mnoho naděje (1. Korinťanům 15,19). Neděláme si iluze, že lidské úsilí přinese království Boží. Když trpíme neúspěchy a pronásledováním, když vidíme, že většina lidí odmítá evangelium, síla pochází z vědomí, že plnost království je v budoucím věku.

Bez ohledu na to, jak moc se snažíme žít způsobem, který odráží Boha a Jeho Království, nemůžeme tento svět proměnit v Boží království. To musí projít dramatickým zásahem. Apokalyptické události jsou nezbytné k uvedení nového věku.

Četné verše nám říkají, že království Boží bude slavnou budoucí realitou. Víme, že Kristus je Král, a toužíme po dni, kdy použije svou moc velkým a dramatickým způsobem k ukončení lidského utrpení. Kniha Daniel předpovídá království Boží, které bude vládnout nad celou zemí (Daniel 2,44; 7,13-14. 22). Novozákonní kniha Zjevení popisuje jeho příchod (Zjevení 11,15; 19,11-16.).

Modlíme se, aby přišlo království (Lukáš 11,2). Chudí duchem a pronásledovaní očekávají svou budoucí „odměnu v nebi“ (Matouš 5,3.10.12). Lidé přicházejí do Božího království v budoucím „dne“ soudu (Matouš 7,21-23; Lukáš 13,22-30). Ježíš sdílel podobenství, protože někteří věřili, že Boží království brzy přijde k moci9,11). V proroctví o Olivové hoře Ježíš popsal dramatické události, které se stanou před Jeho návratem v moci a slávě. Krátce před svým ukřižováním se Ježíš těšil na budoucí království6,29).

Pavel několikrát mluví o „zdědění království“ jako o budoucí zkušenosti (1. Korinťanům 6,9-10; 15,50; Galatským 5,21; Efezským 5,5) a na druhé straně svým jazykem naznačuje, že považuje království Boží za něco, co se uskuteční až na konci věku (2. Thessalonians 2,12; 2. Thessalonians 1,5; Kolosané 4,11; 2. Timoteus 4,1.18). Když se Pavel soustředí na současný projev království, má tendenci zavádět termín „spravedlnost“ spolu s „královstvím Božím“ (Římanům 14,17) nebo použít místo toho (Řím 1,17). Viz Matěj 6,33 o úzkém vztahu Božího království se spravedlností Boží. Nebo (alternativně) Pavel má tendenci spojovat království s Kristem spíše než s Bohem Otcem (Koloským 1,13). (J. Ramsey Michaels, "The Kingdom of God and the Historical Jesus", kapitola 8, The Kingdom of God in 20th-Century Interpretation, edited by Wendell Willis [Hendrickson, 1987], str. 112).

Mnoho písem o „království Božím“ by mohlo odkazovat na současné Boží království i na budoucí naplnění. Porušovatelé zákona budou v království nebeském nazýváni nejmenšími (Matouš 5,19-20). Opouštíme rodiny kvůli Božímu království8,29). Do Božího království vstupujeme skrze soužení (Skutky 14,22). Nejdůležitější v tomto článku je, že některé verše jsou jasně v přítomném čase a některé jsou jasně napsány v budoucím čase.

Po Ježíšově vzkříšení se ho učedníci zeptali: "Pane, obnovíš v této době království Izrael?" (Skutky 1,6). Jak by měl Ježíš odpovědět na takovou otázku? To, co učedníci mysleli slovem „království“, nebylo to, co Ježíš učil. Učedníci stále uvažovali spíše o národním království než o pomalu se rozvíjejícím lidu složeném ze všech etnických skupin. Trvalo jim roky, než si uvědomili, že pohané jsou v novém království vítáni. Kristovo Království ještě nebylo z tohoto světa, ale mělo by v tomto věku působit. Ježíš tedy neřekl ano ani ne – jen jim řekl, že pro ně existuje práce a moc tuto práci konat (v. 7-8).

Království Boží v minulosti

Matouš 25,34 nám říká, že království Boží se připravovalo od založení světa. Bylo to tam celou dobu, i když v různých podobách. Bůh byl pro Adama a Evu králem; dal jim nadvládu a pravomoc vládnout; byli jeho místodržícími v zahradě Eden. Ačkoli se slovo „království“ nepoužívá, Adam a Eva byli v Božím království – pod jeho nadvládou a vlastnictvím.

Když Bůh dal Abrahamovi slib, že jeho potomci se stanou velkými národy a že z nich přijdou králové (1. Mojžíš 17,5-6), slíbil jim království Boží. Ale začalo to v malém, jako kvásek v těstě, a trvalo stovky let, než se ten příslib objevil.

Když Bůh vyvedl Izraelity z Egypta a uzavřel s nimi smlouvu, stali se královstvím kněží (2. Mojžíš 19,6), království, které patřilo Bohu a mohlo být nazýváno královstvím Božím. Smlouva, kterou s nimi uzavřel, byla podobná smlouvám, které uzavírali mocní králové s menšími národy. Zachránil je a Izraelité odpověděli – souhlasili, že budou jeho lidem. Bůh byl jejich králem (1. Samuel 1 2,12; 8,7). David a Šalomoun seděli na Božím trůnu a kralovali v jeho jménu (1Kr 29,23). Izrael byl královstvím Božím.

Lidé však svého Boha neposlouchali. Bůh je poslal pryč, ale slíbil, že obnoví národ s novým srdcem1,31-33), proroctví naplněné v dnešní Církvi, která má podíl na Nové smlouvě. My, kterým byl dán Duch svatý, jsme královské kněžstvo a svatý národ, což starověký Izrael nemohl (1. Petr 2,9; 2. Mojžíš 19,6). Jsme v Božím království, ale mezi obilím nyní roste plevel. Na konci věku se Mesiáš vrátí v moci a slávě a království Boží bude opět proměněno ve vzhledu. Království, které následuje po Miléniu, ve kterém je každý dokonalý a duchovní, se bude od Milénia drasticky lišit.

Vzhledem k tomu, že království má historickou kontinuitu, je správné hovořit o něm v termínech minulého, současného a budoucího času. Ve svém historickém vývoji mělo a bude mít významné milníky, protože se ohlašují nové fáze. Říše byla založena na hoře Sinaj; bylo založeno v Ježíšově díle a jeho prostřednictvím; bude zřízen po svém návratu po rozsudku. V každé fázi se Boží lid bude radovat z toho, co má, a ještě více se bude radovat z toho, co přijde. Když nyní zažíváme některé omezené aspekty Božího království, získáváme důvěru, že budoucí království Boží bude také skutečností. Duch svatý je naší zárukou větších požehnání (2. Korinťanům 5,5; Efezským 1,14).

Království Boží a evangelium

Když je slyšet slovo Království nebo Království, připomínáme si říše tohoto světa. V tomto světě je království spojeno s autoritou a mocí, ale ne s harmonií a láskou. Království může popsat autoritu, kterou Bůh má ve své rodině, ale nepopisuje všechna požehnání, která má Bůh pro nás. Proto se používají i jiné obrazy, jako jsou například děti v rodinném pojetí, které zdůrazňuje lásku a autoritu Boha.

Každý termín je přesný, ale neúplný. Pokud by nějaký výraz mohl dokonale popsat spasení, Bible by tento výraz používala všude. Ale všechno jsou to obrázky, z nichž každý popisuje určitý aspekt spásy – ale žádný z těchto výrazů nepopisuje celý obrázek. Když Bůh pověřil církev, aby kázala evangelium, neomezil nás pouze na používání výrazu „království Boží“. Apoštolové přeložili Ježíšovy řeči z aramejštiny do řečtiny a přeložili je do jiných obrazů, zejména metafor, které měly význam pro nežidovské publikum. Matouš, Marek a Lukáš často používají výraz „království“. Jan a apoštolské listy také popisují naši budoucnost, ale k jejímu znázornění používají různé obrazy.

Spasení [spása] je spíše obecný pojem. Pavel řekl, že jsme byli spaseni (Efezským 2,8), budeme zachráněni (2. Korinťanům 2,15) a budeme spaseni (Řím 5,9). Bůh nám dal spasení a očekává, že mu odpovíme vírou. Jan psal o spasení a věčném životě jako současné realitě, vlastnictví (1. Johannes 5,11-12) a budoucí požehnání.

Metafory jako spasení a rodina Boží - stejně jako Boží království - jsou legitimní, i když jsou to jen částečné popisy Božího plánu pro nás. Evangelium Krista lze nazvat evangeliem království, evangelia spásy, evangelia milosti, evangelia Boha, evangelia věčného života a tak dále. Evangelium je oznámením, že můžeme žít s Bohem navždy, a obsahuje informace, že je to možné skrze Ježíše Krista, našeho Vykupitele.

Když Ježíš mluvil o Božím království, nezdůrazňoval jeho fyzická požehnání ani neobjasňoval jeho chronologii. Místo toho se zaměřil na to, co by lidé měli dělat, aby se na tom podíleli. Výběrčí daní a prostitutky přicházejí do Božího království, řekl Ježíš (Matouš 21,31), a dělají to tím, že věří v evangelium (v. 32) a konají vůli Otce (v. 28-31). Do Božího království vstupujeme, když Bohu odpovíme ve víře a věrnosti.

V Markovi 10 chtěl člověk zdědit věčný život a Ježíš řekl, že by měl dodržovat přikázání (Marek 10,17-19). Ježíš přidal další přikázání: Přikázal mu, aby se vzdal všeho svého majetku pro poklad v nebi (verš 21). Ježíš učedníkům poznamenal: „Jak těžké bude pro bohaté vejít do Božího království!“ (verš 23). Učedníci se zeptali: „Kdo tedy může být spasen?“ (v. 26). V této pasáži a v paralelní pasáži v Lukáši 18,18-30 se používá několik výrazů, které ukazují na totéž: přijmi království, zděď věčný život, shromažďuj si poklady v nebi, vstup do království Božího, buď spasen. Když Ježíš řekl: „Následuj mě“ (verš 22), použil jiný výraz, aby naznačil stejnou věc: Do Božího království vstupujeme tím, že spojíme svůj život s Ježíšem.

V Lukáši 12,31-34 Ježíš poukazuje na to, že několik výrazů je podobných: hledejte Boží království, přijměte království, mějte poklad v nebi, vzdejte se důvěry ve fyzické statky. Hledáme Boží království tím, že odpovídáme na Ježíšovo učení. V Lukáši 21,28 a 30 království Boží je postaveno na roveň spasení. Ve Skutcích 20,22:32 se dozvídáme, že Pavel kázal evangelium o království a kázal evangelium o Boží milosti a víře. Království úzce souvisí se spásou – království by nestálo za kázání, kdybychom v něm nemohli mít podíl a můžeme vstoupit pouze skrze víru, pokání a milost, takže tyto jsou součástí každého poselství o Božím království . Spasení je současnou realitou i příslibem budoucích požehnání.

V Korintu Pavel nekázal nic jiného než Krista a jeho ukřižování (1. Korinťanům 2,2). Ve Skutcích 28,23.29.31 Lukáš nám říká, že Pavel kázal v Římě jak o království Božím, tak o Ježíši a spasení. To jsou různé aspekty téhož křesťanského poselství.

Království Boží je nejen důležité, protože je to naše budoucí odměna, ale také proto, že ovlivňuje to, jak žijeme a přemýšlíme v tomto věku. Připravujeme se na budoucí Boží království tím, že budeme v něm žít v souladu s naším učením našeho krále. Když žijeme ve víře, uznáváme Boží vládu jako současnou realitu v naší vlastní zkušenosti a my nadále doufáme ve víru v budoucnost, kdy se království naplní, když bude země plná poznání Pána.

Michael Morrison

Současné a budoucí království Boží