Co je spasení?

293 co je toProč žiju Má můj život smysl? Co se mi stane, až zemřu? Základní otázky, které si už každý pravděpodobně kládl. Otázky, na které vám zde dáme odpověď, odpověď, která by měla ukázat: Ano, život má smysl; ano, existuje život po smrti. Nic není bezpečnější než smrt. Jednoho dne dostáváme obávanou zprávu, že milovaný zemřel. Najednou nám to připomíná, že i my musíme zítra, příští rok nebo za půl století zemřít. Strach ze smrti přiměl mnoho lidí, například dobyvatele Ponce de Leon hledat legendární pramen mládí. Žací stroj však nelze odvrátit. Smrt přichází ke každému. 

Mnozí dnes kladou naději na vědeckotechnické prodloužení života a zlepšení. Jaký pocit, když se vědcům podaří odhalit biologické mechanismy, které mohou zpozdit nebo dokonce úplně zastavit stárnutí! Jednalo by se o největší a nejsnadněji přivítanou zprávu ve světových dějinách.

I v našem supertechnickém světě si však většina lidí uvědomuje, že je to nedosažitelný sen. Mnozí lpí na naději na život po smrti. Možná jste jedním z těch nadějných. Nebylo by to úžasné, kdyby lidstvo skutečně mělo nějaký velký osud? Osud, který zahrnuje věčný život? Tato naděje existuje v Božím plánu spásy.

Bůh má v úmyslu dát lidem věčný život. Apoštol Pavel píše, že Bůh, který nelže, slíbil naději ve věčný život ... na starověku (Titovi 1:2).

Jinde píše, že Bůh chce, aby všichni lidé byli spaseni a došli k poznání pravdy (1. Timoteovi 2:4, mnoho překladatelů). Prostřednictvím evangelia spasení, které kázal Ježíš Kristus, se všem lidem zjevila zdravá Boží milost (Titovi 2:11).

Odsouzen k smrti

Hřích přišel na svět v rajské zahradě. Adam a Eva zhřešili a jejich potomci jim to udělali. V Římanech 3 Pavel prohlašuje, že všechny lidské bytosti jsou hříšné.

  • Nikdo není spravedlivý (verš 10)
  • Není se koho zeptat na Boha (verš 11)
  • Není nikdo, kdo by činil dobro (verš 12)
  • Neexistuje žádná bázeň před Bohem (verš 18).

... všichni jsou hříšníci a postrádají slávu, kterou by měli mít u Boha, uvádí Pavel (v. 23). Vyjmenovává zla, která pramení z naší neschopnosti překonat hřích – včetně závisti, vraždy, sexuální nemravnosti a násilí (Římanům 1:29-31).

Apoštol Petr mluví o těchto lidských slabostech jako o tělesných touhách, které bojují proti duši (1. Petr 2:11); Pavel o nich mluví jako o hříšných vášních (Římanům 7:5). Říká, že člověk žije podle způsobu tohoto světa a snaží se plnit vůli těla a smyslů (Efezským 2:2-3). Ani ten nejlepší lidský čin a myšlenka nesplňuje to, co Bible nazývá spravedlností.

Boží zákon definuje hřích

Co znamená hřešit, co znamená jednat v rozporu s Boží vůlí, lze definovat pouze na pozadí božského zákona. Boží zákon odráží Boží charakter. Stanovuje normy pro lidské chování bez hříchu. ... mzdou za hřích, píše Pavel, je smrt (Římanům 6:23). Toto spojení, že hřích nese trest smrti, začalo u našich prvních rodičů Adama a Evy. Pavel nám říká: ... jako skrze jednoho člověka [Adama] přišel na svět hřích a skrze hřích smrt, tak smrt přišla na všechny lidi, protože všichni zhřešili (Římanům 5:12).

Pouze Bůh nás může zachránit

Prodaný, trest za hřích je smrt, a všichni si to zasloužíme, protože jsme všichni zhřešili. Vlastně nemůžeme udělat nic, abychom unikli jisté smrti. Nemůžeme jednat s Bohem. Nemůžeme mu nic nabídnout. Ani dobré práce nás nemohou zachránit před naším společným osudem. Nic, co můžeme udělat vlastní silou, nemůže změnit naši duchovní nedokonalost.

Delikátní situace, ale na druhou stranu máme jistou, jistou naději. Pavel napsal Římanům, že lidstvo podléhá pomíjivosti bez své vůle, ale skrze toho, kdo ji podrobil, ale naději (Římanům 8:20).

Bůh nás zachrání před námi samotnými. Jaká dobrá zpráva! Pavel dodává: ... neboť i stvoření bude vysvobozeno z otroctví pomíjivosti k slavné svobodě dětí Božích (verš 21). Nyní se podívejme blíže na Boží zaslíbení spasení.

Ježíš nás smíří s Bohem

Ještě předtím, než bylo stvořeno lidstvo, byl ustanoven Boží plán spásy. Od počátku světa byl Ježíš Kristus, Syn Boží, vyvoleným obětním Beránkem (Zjevení 13:8). Petr prohlašuje, že křesťan bude vykoupen drahocennou krví Kristovou, která byla vyvolena před položením základů světa (1. Petr 1:18-20).

Boží rozhodnutí poskytnout oběť za hřích je to, co Pavel popisuje jako věčný záměr, který Bůh uskutečnil v Kristu Ježíši, našem Pánu (Efezským 3:11). Tím chtěl Bůh v časech, které přijdou, ukázat hojné bohatství své milosti skrze svou laskavost k nám v Kristu Ježíši (Efezským 2:7).

Ježíš Nazaretský, vtělený Bůh, přišel a přebýval mezi námi (Jan 1:14). Vzal na sebe člověka a sdílel naše potřeby a starosti. Byl pokoušen jako my, ale zůstal bez hříchu (Židům 4:15). Přestože byl dokonalý a bez hříchu, obětoval svůj život za naše hříchy.

Dozvídáme se, že Ježíš připnul náš duchovní dluh na kříž. Vyčistil náš účet za hřích, abychom mohli žít. Ježíš zemřel, aby nás zachránil!
Boží motiv, proč poslal Ježíše, je stručně vyjádřen v jednom z nejznámějších biblických veršů křesťanského světa: Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby nebyli ztraceni všichni, kdo v něho věří, ale mít věčný život (Jan 3:16).

Ježíšův skutek nás zachraňuje

Bůh poslal Ježíše na svět, aby skrze něho byl svět spasen (Jan 3:17). Naše spasení je možné pouze skrze Ježíše. ... v žádném jiném není spása, ani není dáno lidem pod nebem jiné jméno, skrze které máme být spaseni (Skutky 4:12).

V Božím plánu spasení musíme být ospravedlněni a smířeni s Bohem. Ospravedlnění daleko přesahuje pouhé odpuštění hříchů (které je však zahrnuto). Bůh nás zachraňuje od hříchu a mocí svatého ducha nám umožňuje důvěřovat mu, poslouchat ho a milovat.
Ježíšova oběť je výrazem Boží milosti, která snímá hříchy člověka a ruší trest smrti. Pavel píše, že ospravedlnění (z Boží milosti), které vede k životu, přišlo skrze spravedlnost jednoho pro všechny lidi (Římanům 5:18).

Bez Ježíšovy oběti a Boží milosti zůstáváme v otroctví hříchu. Jsme všichni hříšníci, všichni čelíme trestu smrti. Hřích nás odděluje od Boha. Staví zeď mezi Bohem a námi, která musí být stržena Jeho milostí.

Jak je hřích odsouzen

Boží plán spasení vyžaduje, aby byl hřích odsouzen. Čteme: Tím, že poslal svého Syna v podobě hříšného těla... [Bůh] odsoudil hřích v těle (Římanům 8:3). Toto zatracení má několik rozměrů. Na počátku byl náš nevyhnutelný trest za hřích, odsouzení k věčné smrti. Tento rozsudek smrti mohl být odsouzen nebo zrušen pouze úplnou obětí za hřích. To bylo příčinou Ježíšovy smrti.

Pavel napsal Efezským, že když byli mrtví v hříchu, byli oživeni s Kristem (Efezským 2:5). Následuje klíčová věta, která objasňuje, jak dosáhneme spásy: ... jste spaseni milostí ...; Dosažení spasení se děje pouze z milosti.

Byli jsme jednou skrze hřích tak dobří jako mrtví, pokud jsme ještě živí v těle. Každý, kdo byl ospravedlněn Bohem, stále podléhá tělesné smrti, ale je již potenciálně věčný.

Pavel nám v Efezským 2:8 říká: Neboť milostí jste spaseni skrze víru, a to ne ze sebe: Je to Boží dar... Spravedlnost znamená: být smířen s Bohem. Hřích vytváří odcizení mezi námi a Bohem. Ospravedlnění odstraňuje toto odcizení a vede nás k blízkému vztahu s Bohem. Pak jsme vykoupeni z hrozných následků hříchu. Jsme zachráněni ze světa, který je uvězněn. Sdílíme ... na božské přirozenosti a unikli jsme ... zhoubným tužbám světa (2. Petr 1:4).

Z lidí, kteří jsou v takovém vztahu s Bohem, říká Pavel: Protože jsme se stali spravedlivými skrze víru, máme pokoj s Bohem dm-eh náš Pán
Ježíši Kriste... (Římanům 5:1).

Takže křesťan nyní žije pod milostí, ještě není imunní vůči hříchu, ale neustále vede k pokání Duchem svatým. Jan píše: Ale vyznáváme-li svůj hřích, on je věrný a spravedlivý, že nám odpouští hříchy a očišťuje nás od každé nespravedlnosti (1. Jan 1:9).

Jako křesťané již nebudeme mít obvykle hříšné postoje. Spíše poneseme ovoce božského Ducha ve svém životě (Galatským 5:22-23).

Pavel píše: Jsme přece jeho dílo, stvořeni v Kristu Ježíši k dobrým skutkům... (Efezským 2:1). Nemůžeme být ospravedlněni dobrými skutky. Člověk se stává spravedlivým... vírou v Krista, ne skutky zákona (Galatským 0:2).

Stáváme se spravedlivými ... bez skutků zákona, pouze vírou (Římanům 3:28). Ale půjdeme-li Boží cestou, pokusíme se ho také potěšit. Nejsme spaseni svými skutky, ale Bůh nám dal spásu, abychom konali dobré skutky.

Nemůžeme získat Boží milosrdenství. Dává nám to. Spasení není něco, co můžeme udělat skrze pokání nebo náboženskou práci. Boží laskavost a milost vždy zůstávají něčím nezaslouženým.

Pavel píše, že ospravedlnění přichází skrze Boží laskavost a lásku (Titovi 3:4). Nepřichází kvůli skutkům spravedlnosti, které jsme vykonali, ale kvůli jeho milosrdenství (v. 5).

Staňte se Božím dítětem

Jakmile nás Bůh povolal a my jsme toto volání následovali s vírou a důvěrou, Bůh z nás dělá své děti. Pavel zde používá adopci jako příklad, aby popsal Boží skutek milosti: Přijímáme synovského ducha ... skrze kterého voláme: Abba, drahý otče! (Římanům 8:15). Tím se stáváme Božími dětmi a dědici, totiž Božími dědici a Kristovými spoludědici (verše 16-17).

Než jsme obdrželi milost, byli jsme v otroctví mocností světa (Galatským 4:3). Ježíš nás vykupuje, abychom měli děti (verš 5). Pavel říká: Protože jste nyní děti ... už nejste služebník, ale dítě; ale jestliže dítě, pak dědictví skrze Boha (verše 6-7). To je úžasný příslib. Můžeme se stát Božími adoptivními dětmi a zdědit věčný život. Řecké slovo pro synovství v Římanům 8:15 a Galatským 4:5 je huiothesia. Pavel používá tento výraz zvláštním způsobem, který odráží praxi římského práva. V římském světě, ve kterém jeho čtenáři žili, měla adopce dětí zvláštní význam, který mezi národy podřízenými Římu vždy neměl.

V římském a řeckém světě přijetí bylo obyčejná praxe v sociální vyšší třídě. Přijaté dítě bylo individuálně vybráno rodinou. Zákonná práva byla převedena na dítě. Byl použit jako dědic.

Pokud byl přijat římskou rodinou, byl nový rodinný vztah právně závazný. Přijetí znamenalo nejen povinnosti, ale také přiznání rodinných práv. Předpoklad v místě dítěte byl něco tak konečného, ​​přechod do nové rodiny něco tak závazného, ​​že se s osvojencem zacházelo jako s biologickým dítětem. Vzhledem k tomu, že Bůh je věčný, římští křesťané jistě pochopili, že jim Pavel chtěl říct: Vaše místo v Boží domácnosti je navždy.

Bůh volí, adoptuje nás cíleně a individuálně. Ježíš tento nový vztah s Bohem, který tím získáváme, vyjadřuje dalším symbolem: V rozhovoru s Nikodémem říká, že se musíme znovu narodit (Jan 3).

To z nás dělá Boží děti. Jan nám říká: Podívejte se, jakou lásku nám Otec prokázal, že bychom se měli nazývat Božími dětmi a také jimi jsme! Proto nás svět nezná; protože ho nezná. Drazí, jsme již Boží děti; ale ještě nebylo prozrazeno, co budeme. Ale víme, že až to bude odhaleno, budeme jako oni; protože ho uvidíme takového, jaký je (1. Jan 3:1-2).

Od úmrtnosti k nesmrtelnosti

My jsme tedy Božími dětmi již, ale ještě jsme nebyli oslaveni. Naše současné tělo musí být transformováno, pokud chceme dosáhnout věčného života. Tělo fyzického, rozpadajícího se těla musí být nahrazeno tělem, které je věčné a nesmrtelné.

In 1. Korintským 15 Pavel píše: Někdo by se však mohl zeptat: Jak vstanou mrtví a s jakým tělem přijdou? (Verš 35). Naše tělo je nyní fyzické, je prach (verše 42 až 49). Tělo a krev nemohou zdědit Boží království, které je duchovní a věčné (verš 50). Neboť toto pomíjivé musí obléci neporušitelnost a toto smrtelné musí obléci nesmrtelnost (verš 53).

Tato konečná proměna se neuskuteční až do vzkříšení, při návratu Ježíše. Pavel vysvětluje: Očekáváme Spasitele, Pána Ježíše Krista, který promění naše marná těla, aby se stala podobnými Jeho oslavenému tělu (Filipským 3:20-21). Křesťan, který důvěřuje Bohu a poslouchá ho, již má občanství v nebi. Ale uvědomil si to až při návratu Krista
definitivně; teprve pak křesťan zdědí nesmrtelnost a plnost Božího království.

Jak vděční můžeme být, že nás Bůh učinil vhodnými pro dědictví svatých ve světle (Koloským 1:12). Bůh nás vysvobodil z moci temnoty a umístil nás do království svého milovaného Syna (verš 13).

Nové stvoření

Ti, kdo byli přijati do Božího Království, požívají dědictví svatých, pokud budou i nadále důvěřovat a poslouchat Boha. Protože jsme spaseni Boží milostí, uzdravení je dokončeno a dokončeno v jeho pohledu.

Pavel vysvětluje, že pokud je někdo v Kristu, je novým stvořením; staré pominulo, vidíte, přišlo nové (2. Korinťanům 5:17). Bůh nás a v našich srdcích zapečetil jako
Slib daný duchem (2. Korinťanům 1:22). Obrácený, oddaný muž je již novým stvořením.

Kdo je pod milostí, je již Božím dítětem. Bůh dává moc těm, kdo věří v jeho jméno, stát se Božími dětmi (Jan 1:12).

Pavel popisuje Boží dary a povolání jako neodvolatelné (Římanům 11:29, množství). Proto také mohl říci: ... Jsem přesvědčen, že ten, kdo ve vás započal dobré dílo, jej také dokončí až do dne Krista Ježíše (Flp 1).

I když člověk, kterému Bůh udělil milost, občas klopýtne: Bůh mu zůstává věrný. Příběh o marnotratném synovi (Lk 15) ukazuje, že Boží vyvolení a povolaní zůstávají jeho dětmi i v případě chybných kroků. Bůh očekává, že ti, kdo klopýtli, se stáhnou a vrátí se k němu. Nechce lidi soudit, chce je zachránit.

Marnotratný syn v Bibli skutečně odešel sám do sebe. Řekl: Kolik nádeníků má můj otec, kteří mají dostatek chleba, a já tady hynu hlady! (Lukáš 15:17). Pointa je jasná. Když si marnotratný syn uvědomil hloupost toho, co dělá, činil pokání a vrátil se domů. Jeho otec mu odpustil. Jak říká Ježíš: Když byl ještě daleko, uviděl ho jeho otec a naříkal; běžel, padl mu na krk a políbil ho (Lukáš 15:20). Příběh ilustruje Boží věrnost svým dětem.

Syn projevil pokoru a důvěru, činil pokání. Řekl: Otče, zhřešil jsem proti nebi i proti tobě; Už nejsem hoden nazývat se tvým synem (Lukáš 15:21).

Otec o tom ale nechtěl ani slyšet a zařídil pro navrátilce hostinu. Řekl, že můj syn je mrtvý a vrátil se k životu; byl ztracen a byl nalezen (verš 32).

Pokud nás Bůh zachrání, jsme jeho děti navždy. Bude s námi pokračovat v práci, dokud s ním nebudeme plně spojeni při vzkříšení.

Dar věčného života

Svou milostí nám Bůh dává ta nejdražší a největší zaslíbení (2. Petr 1:4). Skrze ně získáváme podíl ... na božské přirozenosti. Tajemství Boží milosti spočívá v
živou naději skrze vzkříšení Ježíše Krista z mrtvých (1. Petr 1:3). Tato naděje je nesmrtelným dědictvím, které je pro nás uchováváno v nebi (v. 4). V současné době jsme stále uchráněni z Boží moci skrze víru... ke spáse připravené ke zjevení v posledním čase (v. 5).

Boží plán spásy se nakonec uskuteční s Ježíšovým druhým příchodem a vzkříšením z mrtvých. Poté nastává zmíněná proměna ze smrtelného na nesmrtelného. Apoštol Jan říká: Ale víme, že až se to zjeví, budeme jako on; protože ho uvidíme takového, jaký je (1. Jan 3:2).

Kristovo vzkříšení zajišťuje, že Bůh vykoupí zaslíbené vzkříšení z mrtvých. Vidíte, říkám vám tajemství, píše Pavel. Všichni neusneme, ale všichni budeme proměněni; a najednou, za chvíli... mrtví vstanou neporušitelní a my budeme proměněni (1. Korinťanům 15:51-52). To se děje za zvuku poslední polnice, těsně před Ježíšovým návratem (Zjevení 11:15).

Ježíš slibuje, že každý, kdo v něho věří, bude mít věčný život; Vzkřísím ho v poslední den, slibuje (Jan 6:40).

Apoštol Pavel vysvětluje: Neboť věříme-li, že Ježíš zemřel a vstal z mrtvých, Bůh přivede skrze Ježíše i ty, kteří s ním zesnuli (1. Tesalonickým 4:14). Znovu je míněno období druhého příchodu Krista. Pavel pokračuje: Neboť on sám, Pán, na zvuk příkazu ... sestoupí z nebe ... a nejprve vstanou mrtví, kteří zemřeli v Kristu (v. 16). Potom ti, kteří jsou ještě naživu při Kristově návratu, budou zároveň s nimi zachyceni na oblacích ve vzduchu, aby se setkali s Pánem; a tak budeme vždy s Pánem (verš 17).

Pavel vybízí křesťany: Utěšujte se tedy navzájem těmito slovy (verš 18). A to z dobrého důvodu. Vzkříšení je čas, kdy ti, kdo jsou pod milostí, dosáhnou nesmrtelnosti.

Odměna přichází s Ježíšem

Slova Pavla již byla citována: Protože se všem lidem zjevila spásná Boží milost (Titovi 2:11). Toto spasení je blaženou nadějí, která je vykoupena při zjevení slávy velkého Boha a našeho Spasitele Ježíše Krista (verš 13).

Vzkříšení je stále v budoucnosti. Čekáme na to, doufejme jako Paul. Ke konci svého života řekl: ... nadešel čas mého odchodu (2. Timoteovi 4:6). Věděl, že byl věrný Bohu. Bojoval jsem dobrý boj, dokončil jsem běh, zachoval jsem víru... (verš 7). Těšil se na svou odměnu: ... od této chvíle je pro mě připravena koruna spravedlnosti, kterou mi v onen den dá Pán, spravedlivý soudce, nejen mně, ale i všem, kdo milují jeho vzhled (verš 8).

V té době, říká Pavel, Ježíš promění naše marná těla... aby se stal jako jeho oslavené tělo (Filipským 3:21). Proměna způsobená Bohem, který vzkřísil Krista z mrtvých a oživí i vaše smrtelná těla skrze svého Ducha, který ve vás přebývá (Římanům 8:11).

Význam našeho života

Jsme-li Božími dětmi, budeme žít svůj život zcela s Ježíšem Kristem. Náš postoj musí být jako postoj Pavla, který řekl, že bude vidět svůj minulý život jako špínu, abych mohl získat Krista... Toho chci poznat a sílu jeho vzkříšení (Filipským 3:8, 10).

Pavel věděl, že tohoto cíle ještě nedosáhl. Zapomínám na to, co je za námi, a natahuji se k tomu, co je přede mnou, a lovím cíl, který je přede mnou, cenu nebeského povolání Božího v Kristu Ježíši (verše 13-14).

Tou cenou je věčný život. Kdo přijímá Boha za svého Otce a miluje ho, důvěřuje mu a jde jeho cestou, bude žít věčně v Boží slávě (1. Petr 5:1). Ve Zjevení 0:21-6 nám Bůh říká, jaký je náš úděl: Žíznivým dám zdarma z pramene živé vody. Kdo zvítězí, zdědí to všechno a já mu budu Bohem a on mým synem.

Brožura Světové církve Boží 1993


pdfCo je spasení?