Konec je nový začátek

386 konec je nový začátekKdyby neexistovala žádná budoucnost, píše Pavel, bylo by pošetilé věřit v Krista (1. Korinťanům 15,19). Proroctví je nezbytnou a velmi povzbudivou součástí křesťanské víry. Biblická proroctví oznamuje něco mimořádně nadějného. Můžeme z ní čerpat hodně síly a odvahy, když se soustředíme na její základní poselství, nikoli na detaily, o kterých lze polemizovat.

Účel proroctví

Proroctví není samoúčelné - vyjadřuje vyšší pravdu. A to, že Bůh smíří lidstvo se sebou samým, Bohem; že nám odpouští hříchy; že nás opět činí Božími přáteli. Tato realita prohlašuje proroctví. Proroctví existuje nejen proto, aby předpovídalo události, ale i odkazovalo se na Boha. Říká nám, kdo je Bůh, co je, co dělá a co od nás očekává. Proroctví vyzývá člověka, aby dosáhl smíření s Bohem skrze víru v Ježíše Krista.

Mnoho konkrétních proroctví se naplnilo v dobách Starého zákona a čekáme na splnění dalších. Těžištěm všech proroctví je ale něco úplně jiného: Spása – odpuštění hříchů a věčný život, který přichází skrze Ježíše Krista. Proroctví nám ukazuje, že Bůh je vládcem dějin (Daniel 4,14); posiluje naši víru v Krista (Jan 14,29) a dává nám naději do budoucnosti (2. Thessalonians 4,13-18.).

Jednou z věcí, které Mojžíš a proroci napsali o Kristu, bylo, že bude zabit a vzkříšen4,27 u. 46). Předpověděli také události po Ježíšově vzkříšení, jako bylo kázání evangelia (verš 47).

Proroctví nám ukazuje na dosažení spasení v Kristu. Pokud tomu nerozumíme, všechna proroctví jsou nám k ničemu. Pouze skrze Krista můžeme vstoupit do království, které nikdy neskončí (Daniel 7,13-14 a 27).

Bible hlásá druhý příchod Krista a poslední soud, hlásá věčné tresty a odměny. Tím lidem ukazuje, že vykoupení je nutné a zároveň, že vykoupení určitě přijde. Proroctví nám říká, že Bůh nás požene k odpovědnosti (Juda 14-15), že chce, abychom byli vykoupeni (2 Pt3,9) a že nás již vykoupil (1. Johannes 2,1-2). Ujišťuje nás, že všechno zlo bude poraženo, že všechna nespravedlnost a utrpení skončí (1. Korinťanům 15,25; Zjevení 21,4).

Proroctví posiluje věřícího: říká mu, že jeho úsilí není marné. Budeme zachráněni před pronásledováním, budeme ospravedlněni a odměněni. Proroctví nám připomíná Boží lásku a věrnost a pomáhá nám, abychom mu byli věrní (2. Petr 3,10-15; 1. Johannes 3,2-3). Tím, že nám proroctví připomíná, že všechny hmotné poklady podléhají zkáze, nás nabádá, abychom si vážili dosud neviditelných věcí Boha a našeho věčného vztahu s Ním.

Zachariáš odkazuje na proroctví jako výzvu k pokání (Zechariah 1,3-4). Bůh varuje před trestem, ale očekává pokání. Jak je příkladem v příběhu o Jonášovi, Bůh je připraven odvolat svá prohlášení, když se na něj lidé obrátí. Cílem proroctví je obrátit se k Bohu, který pro nás má úžasnou budoucnost; neuspokojit naše lechtání, objevit „tajemství“.

Základní požadavek: Pozor

Jak porozumět proroctví Bible? Pouze s velkou opatrností. Dobrovolné proroctví "fanoušci" zdiskreditovali evangelium falešnými proroctvími a pomýleným dogmatismem. Kvůli takovému zneužití proroctví se někteří lidé posmívají Bibli, dokonce i posmívají se samotnému Kristu. Vzhledem k tomu, že falešné předpovědi mohou oslabit víru, musíme být opatrní.

K tomu, abychom se vážně snažili o duchovní růst a křesťanský způsob života, bychom neměli potřebovat senzační předpovědi. Znát časy a další podrobnosti (i když se ukážou jako správné) není zárukou spásy. Pro nás by se pozornost měla soustředit na Krista, nikoli na klady a zápory, ať už má být ta či ona světová velmoc snad interpretována jako „šelma“.

Proroctví znamená, že na evangelium klademe příliš malý důraz. Člověk musí činit pokání a věřit v Krista, ať už je Kristův návrat bezprostřední nebo ne, ať už bude či nebude tisíciletí, ať už je Amerika v biblickém proroctví či nikoliv.

Proč je tak těžké interpretovat proroctví? Snad nejdůležitějším důvodem je, že tak často hovoří v alegoriích. Původní čtenáři možná věděli, co znamená symboly; Protože žijeme v jiné kultuře a čase, výklad je pro nás mnohem problematičtější.

Příklad symbolického jazyka: 18. žalm. Poetickou formou popisuje, jak Bůh zachraňuje Davida před jeho nepřáteli (verš 1). David k tomu používá různé symboly: útěk z říše mrtvých (4-6), zemětřesení (8), znamení na obloze (10-14), dokonce záchranu z nouze (16-17). Tyto věci se ve skutečnosti nestaly, ale jsou používány symbolicky a poeticky v přeneseném smyslu k objasnění určitých skutečností, k jejich „zviditelnění“. Stejně tak proroctví.

Izajáš 40,3:4 mluví o svržení hor a o vyrovnání cest – to není míněno doslovně. Luke 3,4-6 ukazuje, že toto proroctví se naplnilo skrze Jana Křtitele. O hory a silnice vůbec nešlo.

Joel 3,1-2 předpovídá, že Boží Duch bude vylit „na každé tělo“; To se podle Petra splnilo již u několika desítek lidí v den Letnic (Skutky apoštolů 2,16-17). Sny a vize, které Joel prorokoval, jsou podrobně popsány ve fyzickém popisu. Ale Petr nepožaduje přesné naplnění vnějších znamení z účetního hlediska – a my bychom také neměli. Když se zabýváme představami, neočekáváme, že se všechny podrobnosti proroctví objeví doslovně.

Tato fakta ovlivňují způsob, jakým lidé interpretují biblické proroctví. Jeden čtenář může upřednostňovat doslovný výklad, jiný obrazový, a to může být nemožné dokázat který je správný. To nás nutí zaměřit se na celkový obraz, ne na detaily. Díváme se přes mléčné sklo, ne přes zvětšovací sklo.

V několika důležitých oblastech proroctví neexistuje žádný křesťanský konsenzus. Tak z. Například na témata Rapture, Great Tribulation, Millennium, Intermediate State a Hell jsou zcela odlišné názory. Individuální názor zde není tak důležitý. Ačkoliv jsou součástí božského plánu a jsou pro Boha důležité, není důležité, abychom zde dostali všechny správné odpovědi - zejména ne při výsevu nesouhlasu mezi námi a disidenty. Náš postoj je důležitější než dogmatismus v jednotlivých bodech.

Možná můžeme proroctví přirovnat k cestě. Nepotřebujeme přesně vědět, kde je náš cíl, jak se tam dostaneme a jak rychle se tam dostaneme. Ze všeho nejvíc potřebujeme důvěru v našeho „průvodce“, Ježíše Krista. On jediný zná cestu a bez něj bloudíme. Držme se ho – stará se o detaily. S těmito znameními a varováními se nyní zamysleme nad některými základními křesťanskými naukami, které se zabývají budoucností.

Návrat Krista

Velkou klíčovou událostí, která utváří naše učení o budoucnosti, je druhý příchod Krista. Panuje téměř úplná shoda, že se vrátí. Ježíš oznámil svým učedníkům, že „přijde znovu“ (Jan 14,3). Zároveň učedníky varuje, aby neztráceli čas počítáním dat4,36). Kritizuje lidi, kteří věří, že čas je blízko5,1-13), ale také ti, kteří věří v dlouhé zpoždění (Matouš 24,45-51). Morálka: Vždy na to musíme být připraveni, musíme být vždy připraveni, to je naše zodpovědnost.

Andělé oznámili učedníkům: Jak Ježíš odešel do nebe, tak také znovu přijde (Skutky apoštolů 1,11). On se „zjeví... z nebe s anděly své moci v plamenech ohně“ (2. Thessalonians 1,7-8.). Pavel to nazývá „zjevením se slávy velkého Boha a našeho Spasitele Ježíše Krista“ (Titus 2,13). Petr také mluví o tom, že „Ježíš Kristus se zjevil“ (1. Petr 1,7; viz také verš 13), podobně Jan (1. Johannes 2,28). Podobně v Listu Židům: Ježíš se zjeví „podruhé“ „pro spásu těm, kdo na něj čekají“ (9,28). Hovoří se o hlasitě znějícím „příkazu“, o „hlasu archanděla“, „Boží trubce“ (2. Thessalonians 4,16). Druhý příchod bude jasný, bude viditelný a slyšitelný, bude nezaměnitelný.

Budou ji provázet další dvě události: vzkříšení a soud. Pavel píše, že mrtví v Kristu vstanou, až Pán přijde, a že zároveň budou živí věřící vtaženi do vzduchu, aby se setkali s Pánem, který sestupuje (2. Thessalonians 4,16-17). „Neboť zazní trubka,“ píše Pavel, „a mrtví vstanou neporušitelní a my budeme proměněni“ (1. Korinťanům 15,52). Jsme vystaveni proměně – stáváme se „slavnými“, mocnými, neporušitelnými, nesmrtelnými a duchovními (v. 42-44).

Matouš 24,31 Zdá se, že to popisuje z jiného úhlu pohledu: „A [Kristus] pošle své anděly se znějícími trubkami a oni shromáždí jeho vyvolené ze čtyř větrů, od jednoho konce nebe k druhému.“ V podobenství o plevelu říká Na konci věku Ježíš „pošle své anděly a ti shromáždí z jeho království všechno, co způsobuje odpadlictví, a ty, kdo se dopouštějí bezpráví, a hodí je do ohnivé pece“ (Matouš 13,40-42.).

„Neboť Syn člověka přijde ve slávě svého Otce se svými anděly a tehdy odplatí každému podle jeho skutků“ (Matouš 16,27). V podobenství o věrném služebníkovi o druhém příchodu Páně (Matouš 24,45-51) a v podobenství o svěřených talentech (Matouš 25,14-30) také soud.

Až přijde Pán, Pavel píše, „vynese na světlo i to, co je skryté ve tmě, a oznámí úmysly srdce. Potom bude mít každý svou chválu od Boha“ (1. Korinťanům 4,5). Bůh už samozřejmě zná každého, a tak se soud uskutečnil dlouho před Kristovým druhým příchodem. Ale pak to bude poprvé "uveřejněno" a oznámeno všem. To, že jsme dostali nový život a že jsme odměněni, je obrovským povzbuzením. Na konci „kapitoly o vzkříšení“ Pavel zvolá: „Ale díky Bohu, který nám dává vítězství skrze našeho Pána Ježíše Krista! Proto, moji drazí bratři, buďte pevní, neochvějní a vždy se rozmnožujte v díle Páně, s vědomím, že vaše práce není v Pánu marná“(1. Korinťanům 15,57-58).

Poslední dny

Aby vzbudili zájem, učitelé proroctví se rádi ptají: „Žijeme v posledních dnech?“ Správná odpověď je „ano“ – a je správná již 2000 let. Petr cituje proroctví o posledních dnech a aplikuje je na svůj čas (Sk 2,16-17), stejně jako autor listu Hebrejům (Hebr 1,2). Posledních pár dní trvá mnohem déle, než si někteří lidé myslí. Válka a bída sužují lidstvo po tisíce let. Bude to ještě horší? Pravděpodobně. Pak se to může zlepšit a pak zase zhoršit. Nebo se to některým lidem zlepší a jiným zároveň zhorší. V průběhu historie se „index bídy“ pohyboval nahoru a dolů a pravděpodobně tomu tak bude i nadále.

Znovu a znovu to však pro některé křesťany zřejmě „nedopadlo dost špatně“. Téměř žízní po velkém soužení popisovaném jako nejstrašnější čas nouze, jaký kdy na světě nastane4,21). Fascinuje je Antikrist, „šelma“, „člověk hříchu“ a další nepřátelé Boha. V každé hrozné události běžně vidí znamení, že se Kristus chystá vrátit.

Je pravda, že Ježíš předpověděl čas strašného soužení (nebo: velkého soužení) (Matouš 24,21), ale většina z toho, co předpověděl, se splnila již při obléhání Jeruzaléma v roce 70. Ježíš varuje své učedníky před věcmi, které by měli sami zažít; z. B. že by bylo nutné, aby lid Judeje utekl do hor (v. 16).

Ježíš předpověděl časy neustálé nouze až do svého návratu. "Ve světě máte úzkost," řekl (Jan 16,33, Překlad množství). Mnoho jeho učedníků obětovalo svůj život za víru v Ježíše. Zkoušky jsou součástí křesťanského života; Bůh nás nechrání před všemi našimi problémy4,22; 2. Timoteus 3,12; 1. Petr 4,12). Již tehdy, v době apoštolské, působili antikristové (1. Johannes 2,18 & 22; 2. Jan 7).

Předpovídá se pro budoucnost velké soužení? Mnoho křesťanů tomu věří a možná mají pravdu. Ale miliony křesťanů po celém světě již dnes pronásledují. Mnozí jsou zabiti. Pro každého z nich nemůže být nouze horší, než tomu bylo dříve. Po dvě tisíciletí se znovu a znovu objevují strašlivé časy křesťanů. Možná i velké utrpení trvá mnohem déle, než si mnoho lidí myslí.

Naše křesťanské povinnosti zůstávají stejné, ať už je soužení blízko nebo daleko, nebo zda již začalo. Spekulace o budoucnosti nám nepomohou stát se více podobnými Kristu, a když jsou používány jako páka nutit lidi k pokání, je to špatně zneužíváno. Kdo spekuluje o úzkosti, používá svůj čas špatně.

Tisíciletí

Zjevení 20 hovoří o tisíciletém panování Krista a svatých. Někteří křesťané to doslovně chápou jako tisícileté království postavené Kristem na jeho návratu. Ostatní křesťané symbolizují „tisíce let“ jako symbol Kristovy vlády v církvi, před jeho návratem.

Číslo tisíc lze v Bibli použít symbolicky 7,9; Žalm 50,10) a neexistuje žádný důkaz, že to musí být ve Zjevení bráno doslovně. Odhalení je napsáno stylem, který je mimořádně bohatý na obrázky. Žádná jiná biblická kniha nehovoří o dočasném království, které má být založeno při Kristově druhém příchodu. Verše jako Daniel 2,44 naopak dokonce naznačují, že impérium bude věčné bez jakékoli krize o 1000 let později.

Pokud po Kristově návratu bude tisícileté království, bezbožní budou vzkříšeni a souzeni tisíc let po spravedlivých (Zjevení 20,5:2). Ježíšova podobenství však takovou časovou mezeru nenaznačují (Matouš 5,31-46; John 5,28-29). Milénium není součástí Kristova evangelia. Pavel píše, že spravedliví a bezbožní budou vzkříšeni ve stejný den (2. Thessalonians 1,6-10.).

Mohlo by se jednat o mnoho dalších individuálních otázek k tomuto tématu, ale to zde není nutné. Pro každý citovaný pohled lze nalézt v Písmu. Jedna věc je jistá, bez ohledu na to, co milénium může znamenat: V určitém okamžiku končí časové rozpětí zmíněné v Zjevení 20 a následuje nové nebe a nová země, věčná, slavná, větší, lepší a delší než tisíciletí. Když tedy přemýšlíme o úžasném světě zítřka, můžeme se raději zaměřit na věčné, dokonalé království, nikoli na dočasnou fázi. Těšíme se na věčnost!

Věčnost radosti

Jak to bude - věčnost? Známe jen částečně (1. Korinťanům 13,9; 1. Johannes 3,2), protože všechna naše slova a myšlenky vycházejí z dnešního světa. Ježíš naši věčnou odměnu znázornil několika způsoby: Bude to jako najít poklad nebo mít mnoho statků, vládnout království nebo se zúčastnit svatební hostiny. Toto jsou pouze přibližné popisy, protože nic takového neexistuje. Naše věčnost s Bohem bude krásnější, než se dá říci slovy.

David to vyjádřil takto: „Plnost radosti před tebou a potěšení po tvé pravici navěky“ (Žalm 16,11). Nejlepší částí věčnosti bude život s Bohem; být jako on; vidět ho takového, jaký skutečně je; lépe ho poznat a poznat (1. Johannes 3,2). To je náš konečný cíl a Bohem chtěný smysl bytí, a to nás uspokojí a přinese nám věčnou radost.

A v letech 10.000, s desítkami milionů před námi, se podíváme zpět na naše životy a usmíváme se nad obavami, které jsme měli, a obdivujeme, jak rychle Bůh dělá svou práci, když jsme byli smrtelníci. Byl to jen začátek a nebude konec.

Michael Morrison


pdfKonec je nový začátek