Milosrdenství pro všechny

Když v den smutku, 14. 2001. září , když se lidé shromáždili v kostelech po celé Americe a dalších zemích, přišli, aby slyšeli slova útěchy, povzbuzení a naděje. Nicméně, v rozporu se svým záměrem přinést naději truchlícímu národu, řada konzervativních křesťanských církevních vůdců nevědomky rozšířila zprávu, která podněcovala zoufalství, sklíčenost a strach. A to pro lidi, kteří při útoku ztratili své blízké, příbuzné nebo přátele, kteří se ještě nepřiznali ke Kristu. Mnoho fundamentalistických a evangelikálních křesťanů je přesvědčeno, že kdo zemře, aniž by vyznal Ježíše Krista, byť jen proto, že o Kristu v životě neslyšel, půjde po smrti do pekla a bude tam muset trpět nepopsatelná muka – rukou Boží. kterého titíž křesťané ironicky označují jako Boha lásky, milosti a milosrdenství. "Bůh tě miluje," zdá se, říkají někteří z nás křesťanů, ale pak přichází drobný tisk: "Pokud před smrtí neproneseš základní kajícnou modlitbu, můj milosrdný Pán a Spasitel tě bude mučit na věčnost."

Dobré zprávy

Evangelium Ježíše Krista je dobrá zpráva (řecký euangélion = dobrá zpráva, zpráva o spasení) s důrazem na „dobré“. Je a zůstává nejšťastnějším ze všech zpráv, pro absolutně všechny. Je to nejen dobrá zpráva pro pár lidí, kteří se před smrtí seznámili s Kristem; je to dobrá zpráva pro celé stvoření - všechny lidské bytosti bez výjimky, včetně těch, kteří zemřeli, aniž by kdy slyšeli o Kristu.

Ježíš Kristus je oběť smíření nejen za hříchy křesťanů, ale za hříchy celého světa (1. Johannes 2,2). Stvořitel je také Smiřovatelem svého stvoření (Koloským 1,15-20). Zda lidé poznají tuto pravdu před svou smrtí, nezávisí na jejím pravdivém obsahu. Závisí to pouze na Ježíši Kristu, nikoli na lidském jednání nebo jakékoli lidské reakci.

Ježíš říká: „Neboť Bůh tak miloval svět, že svého jednorozeného Syna dal, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný“ (Jan 3,16, všechny citace z upraveného Lutherova překladu, standardní vydání). Je to Bůh, který miloval svět, a Bůh, který dal svého Syna; a dal to, aby vykoupil to, co miloval - svět. Kdo věří v Syna, kterého Bůh poslal, vejde do věčného života (lépe: „do života budoucího věku“).

Není zde napsáno ani slabika, že tato víra musí přijít před fyzickou smrtí. Ne: verš říká, že věřící „nezahynou“, a protože i věřící umírají, mělo by být zřejmé, že „zahynout“ a „zemřít“ nejsou jedno a totéž. Víra brání lidem, aby se ztratili, ale ne umírali. Zahynutí, o kterém zde mluví Ježíš, v překladu z řečtiny appolumi, označuje duchovní smrt, nikoli fyzickou. Má to co do činění s konečným zničením, vyhlazením, zmizením beze stopy. Každý, kdo věří v Ježíše, nenalezne takový neodvolatelný konec, ale vstoupí do života (soe) budoucího věku (aion).

Někteří zemřou během svého života jako pozemšťané, k životu v budoucím věku, k životu v království. Ale představují jen malou menšinu „světa“ (kosmos), který Bůh tak miloval, že poslal svého Syna, aby je zachránil. A co zbytek? Tento verš neříká, že Bůh nemůže nebo nezachrání ty, kteří fyzicky zemřou, aniž by uvěřili.

Myšlenka, že fyzická smrt jednou provždy zabrání Bohu někoho spasit nebo přimět někoho, aby věřil v Ježíše Krista, je lidský výklad; nic takového v Bibli není. Spíše je nám řečeno: člověk umírá a potom přijde soud (Žid 9,27). Soudcem, který si vždy chceme zapamatovat, bude děkovat Bohu, že nebude nikdo jiný než Ježíš, zabitý Beránek Boží, který zemřel za hříchy člověka. To vše mění.

Tvůrce a usmíření

Odkud pochází myšlenka, že Bůh může spasit pouze živé, nikoli mrtvé? Překonal smrt, ne? Vstal z mrtvých, že? Bůh nenávidí svět; on ji miluje. Nestvořil člověka pro peklo. Kristus přišel včas, aby spasil svět, ne aby ho soudil (Jan 3,17).

16. září, v neděli po útocích, křesťanský učitel před svou třídou nedělní školy řekl: Bůh je v nenávisti stejně dokonalý jako v lásce, což vysvětluje, proč existuje peklo i nebe. Dualismus (představa, že dobro a zlo jsou dvě stejně silné protichůdné síly ve vesmíru) je kacířství. Nevšiml si, že přesouvá dualismus do Boha, že postuluje Boha, který nese a ztělesňuje napětí dokonalé nenávisti - dokonalé lásky?

Bůh je absolutně spravedlivý a všichni hříšníci jsou souzeni a odsouzeni, ale evangelium, dobrá zpráva, nás zasvěcuje do tajemství, že Bůh v Kristu přijal tento hřích a tento soud za nás! Ve skutečnosti je peklo skutečné a strašné. Ale je to právě toto strašné peklo vyhrazené pro bezbožné, které Ježíš vytrpěl ve prospěch lidstva (2. Korinťanům 5,21; Matouš 27,46; Galatským 3,13).

Všechny lidské bytosti podstoupily trest za hřích (Řím 6,23), ale Bůh nám dává věčný život v Kristu (stejný verš). Proto se tomu říká milost. V předchozí kapitole to Pavel vyjadřuje takto: „Ale dar není jako hřích. Neboť jestliže hříchem jednoho mnozí zemřeli ['mnozí', to jest všichni, všichni; není nic než Adamova nepravost], oč více byla Boží milost a dar hojný pro mnohé [znovu: všechny, úplně každého] skrze milost jediného člověka Ježíše Krista“ (Římanům 5,15).

Pavel říká: Jakkoli je náš trest za hřích přísný a je velmi přísný (rozsudek je peklo), stále ustupuje milost a dar milosti v Kristu. Jinými slovy, Boží slovo smíření v Kristu je nesrovnatelně hlasitější než jeho slovo odsouzení v Adamovi – jedno je zcela přehlušeno druhým („jak mnohem víc“). Proto Pavel může 2. Korinťanům 5,19 říci: V Kristu „[Bůh] smířil svět [každého, ‚mnohé‘ z Římanů 5,15] se sebou samým a už jim nepřičítal jejich hříchy...“

Když se vrátíme k přátelům a rodině těch, kteří zemřeli, aniž by vyznali víru v Krista, nabízí jim evangelium nějakou naději, nějaké povzbuzení ohledně osudu jejich drahých zesnulých? V Janově evangeliu Ježíš doslovně říká: „A já, až budu vyvýšen ze země, přitáhnu všechny k sobě“ (Jan 12,32). To je dobrá zpráva, pravda evangelia. Ježíš nestanovil harmonogram, ale prohlásil, že chce přitáhnout všechny, nejen pár, kterým se ho podařilo před smrtí poznat, ale úplně všechny.

Není divu, že Pavel psal křesťanům ve městě Kolosy, že se Bohu „líbilo“, uvědomte si: „těší“, že skrze Krista „smířil se sebou všechno, ať už na zemi nebo v nebi, a učinil mír svou krví na kříž“ (Koloským 1,20). To jsou dobré zprávy. A jak říká Ježíš, je to dobrá zpráva pro celý svět, nejen pro omezený počet vyvolených.

Pavel chce, aby jeho čtenáři věděli, že tento Ježíš, tento Boží Syn vzkříšený z mrtvých, není jen zajímavým novým zakladatelem náboženství s několika novými teologickými myšlenkami. Pavel jim říká, že Ježíš není nikdo jiný než Stvořitel a Udržovatel všech věcí (verše 16-17), a co víc, že ​​je Božím způsobem, jak uvést do rovnováhy úplně všechno, co bylo na světě od počátku dějin. zabloudil (verš 20)! V Kristu – říká Pavel – Bůh dělá poslední krok ke splnění všech zaslíbení daných Izraeli – slibuje, že jednoho dne, v čistém aktu milosti, odpustí všechny hříchy, komplexně a všeobecně, a udělá vše nové (viz Skutky 13,32-33; 3,20-21; Izajáš 43,19; Rev 21,5; Římanům 8,19-21.).

Pouze křesťan

"Ale spasení je určeno pouze pro křesťany," vyjí fundamentalisté. To je jistě pravda. Ale kdo jsou „křesťané“? Jsou to jen ti, kteří papouškují standardní modlitbu pokání a obrácení? Jsou to jen ti, kdo jsou pokřtěni ponořením? Jsou to jen ti, kteří patří ke „pravé církvi“? Pouze ti, kteří dosáhnou rozhřešení prostřednictvím řádně vysvěceného kněze? Jen ti, kteří přestali hřešit? (Dokázal jsi to? Já ne.) Pouze ti, kteří poznají Ježíše, než zemřou? Nebo sám Ježíš – do jehož nehtů probodnutých rukou Bůh vložil soud – nakonec rozhoduje o tom, kdo patří k těm, kterým prokazuje milost? A když už je tam: Rozhodne se ten, kdo překonal smrt a kdo může dát věčný život jako dar, komu chce, kdy někoho přiměje uvěřit, nebo se setkáme se všemi moudrými obhájci pravého náboženství? rozhodnutí na jeho místě?
Každý křesťan se v určitém okamžiku stal křesťanem, to znamená, že byl přiveden k víře Duchem svatým. Fundamentalistický postoj však vypadá, že je nemožné, aby Bůh po smrti člověka přiměl k víře. Ale počkejte – Ježíš je ten, kdo křísí mrtvé. A on je ten, kdo je obětí smíření nejen za naše hříchy, ale za hříchy celého světa (1. Johannes 2,2).

Velká mezera

"Ale podobenství o Lazarovi," namítnou někteří. "Neříkal Abraham, že mezi jeho stranou a stranou boháče je velká propast, kterou nelze překlenout?" (Viz Lukáš 16,19-31.)

Ježíš nechtěl, aby toto podobenství bylo chápáno jako fotografický popis života po smrti. Kolik křesťanů by popsalo nebe jako „Abrahamovo lůno“, místo, kde Ježíš není nikde vidět? Podobenství je poselstvím privilegované vrstvě judaismu prvního století, nikoli portrétem života po vzkříšení. Než přečteme více, než vložil Ježíš, srovnejme, co řekl Pavel v Římanům 11,32 píše.

Bohatý muž v podobenství stále nelituje. Stále se považuje za lepšího v hodnosti a třídě než Lazarus. Stále vidí v Lazarovi jen někoho, kdo mu slouží. Možná je rozumné předpokládat, že to byla pokračující nevěra boháče, která udělala propast tak nepřeklenutelnou, nikoli nějaká svévolná kosmická nutnost. Pamatujme si: Ježíš sám a jedině on uzavírá jinak nepřeklenutelnou propast od našeho hříšného stavu ke smíření s Bohem. Ježíš zdůrazňuje tento bod, tento výrok podobenství – že spása přichází pouze skrze víru v něho – když říká: „Neslyší-li Mojžíše a proroky, nedají se přesvědčit, ani kdyby někdo vstal z mrtvých.“ ( Lukáš 16,31).

Božím záměrem je vést lidi ke spáse, ne je mučit. Ježíš je usmiřovatel a věřte nebo ne, odvádí skvělou práci. On je Spasitel světa (Jan 3,17), ne zachránce zlomku světa. „Neboť Bůh tak miloval svět“ (verš 16) – a ne jen jeden člověk z tisíce. Bůh má cesty a jeho cesty jsou vyšší než naše cesty.

V kázání na hoře Ježíš říká: „Milujte své nepřátele“ (Matouš 5,43). Dá se s jistotou předpokládat, že své nepřátele miloval. Nebo bychom měli věřit, že Ježíš nenávidí své nepřátele, ale vyžaduje, abychom je milovali, a že jeho nenávist vysvětluje existenci pekla? To by bylo krajně absurdní. Ježíš nás vyzývá, abychom své nepřátele milovali, protože je také vlastní. „Otče, odpusť jim; neboť nevědí, co činí!“ byla jeho přímluva za ty, kteří ho ukřižovali (Lk 23,34).

Kdo odmítne Ježíšovu milost, i když ji pozná, jistě nakonec sklidí ovoce své hlouposti. Pro lidi, kteří odmítají přijít na Beránkovu večeři, neexistuje jiné místo než naprostá tma (jeden z obrazných výrazů, které Ježíš použil k popisu stavu odcizení od Boha, který je od Boha daleko; viz Matouš 22,13; 25,30).

Milosrdenství pro všechny

V Římanech (11,32) Pavel uvádí ohromující výrok: „Neboť Bůh všechny zahrnul neposlušností, aby se nade všemi smiloval.“ Původní řecké slovo ve skutečnosti znamená všechny, ne některé, ale všechny. Všichni jsou hříšníci a v Kristu se všem projevuje milosrdenství – ať se jim to líbí nebo ne; zda to přijímají nebo ne; zda to vědí před smrtí nebo ne.

Co více lze o tomto zjevení říci než to, co říká Pavel v následujících verších: „Ó hloubko bohatství moudrosti i poznání Božího! Jak nepochopitelné jsou jeho soudy a nevyzpytatelné jeho cesty! Neboť 'kdo poznal mysl Páně nebo kdo byl jeho rádcem?' Nebo 'kdo mu předtím něco dal, aby ho Bůh odměnil?' Neboť od něho, skrze něho a pro něho jsou všechny věci. Sláva mu na věky! Amen“ (verše 33-36).

Ano, tak nepochopitelné jsou jeho cesty, které mnoho z nás křesťanů prostě nemůže uvěřit, že evangelium může být tak dobré. A zdá se, že někteří z nás tak dobře znají Boží myšlenku, že víme, že každý, kdo není křesťanem při smrti, jde rovnou do pekla. Pavel chce naopak jasně říci, že nepopsatelná míra Boží milosti je pro nás prostě nepochopitelná - tajemství, které se zjevuje pouze v Kristu: v Kristu Bůh udělal něco, co přesahuje lidský horizont poznání.

Ve svém dopise křesťanům v Efezu nám Pavel říká, že to Bůh zamýšlel od počátku (Efezským 1,9-10). To byl základní důvod pro povolání Abrahama, pro vyvolení Izraele a Davida, pro smlouvy (3,5-6). Bůh také zachraňuje „cizince“ a ne-Izraelity (2,12). Dokonce zachraňuje bezbožné (Řím 5,6). Všechny k sobě doslova přitahuje (Jan 12,32). V průběhu světových dějin Boží Syn od počátku působil „v pozadí“ a konal své dílo vykoupení usmíření všech věcí s Bohem (Kolosanům 1,15-20). Boží milost má svou vlastní logiku, logiku, která se nábožensky smýšlejícím lidem často zdá nelogická.

Jediná cesta ke spáse

Zkrátka: Ježíš je jediná cesta ke spáse a přitahuje k sobě úplně každého – svým způsobem, ve své době. Bylo by užitečné objasnit skutečnost, kterou lidský intelekt vlastně nemůže pochopit: nelze být nikde ve vesmíru než v Kristu, protože, jak říká Pavel, není nic, co by nebylo stvořeno jím a co v něm neexistuje ( Kolosané 1,15-17). Lidé, kteří ho nakonec odmítnou, tak činí navzdory jeho lásce; ne Ježíš je odmítá (on ne - miluje je, zemřel za ně a odpustil jim), ale oni odmítají jeho.

CS Lewis to vyjádřil takto: „Nakonec jsou jen dva druhy lidí: ti, kteří říkají Bohu ‚buď vůle tvá‘, a ti, kterým Bůh nakonec říká ‚buď vůle tvá‘. Ti, kteří jsou v pekle, si tento osud zvolili sami. Bez tohoto sebeurčení by nemohlo existovat peklo. Žádná duše, která upřímně a důsledně hledá radost, nezklame. Kdo hledá, najde. Tomu, kdo klepe, bude otevřeno“ (Velký rozvod, kapitola 9). (1)

Hrdinové v pekle?

Když jsem křesťanům vyprávěl o významu 11. Když jsem slyšel zářijové kázání, vzpomněl jsem si na hrdinné hasiče a policisty, kteří obětovali své životy ve snaze zachránit lidi z hořícího Světového obchodního centra. Jak to souhlasí: že křesťané tyto zachránce nazývají hrdiny a tleskají jejich odvaze obětovat se, ale na druhou stranu prohlašují, že pokud před smrtí nevyznávali Krista, budou nyní trýzněni v pekle?

Evangelium prohlašuje, že existuje naděje pro všechny, kteří zemřeli ve Světovém obchodním centru, aniž by nejprve vyznávali Krista. Vzkříšený Pán je ten, koho potkají po smrti, a on je soudce – on s dírami po hřebících v rukou – věčně připravený obejmout a přijmout všechna svá stvoření, která k němu přijdou. Odpustil jim ještě předtím, než se narodili (Efezským 1,4; Římanům 5,6 a 10). Tato část je hotová, také pro nás, kteří nyní věříme. Ti, kteří stojí před Ježíšem, nyní musí pouze položit své koruny před trůn a přijmout jeho dar. Někteří to možná neudělají. Možná jsou natolik zakořeněni v sebelásce a nenávisti k druhým, že vzkříšeného Pána uvidí jako svého úhlavního nepřítele. To je víc než ostuda, je to katastrofa vesmírných rozměrů, protože on není váš úhlavní nepřítel. Protože ji stejně miluje. Protože ji chce sebrat do náruče jako slepici její mláďata, pokud mu to dovolí.

Ale smíme - pokud máme Římanům 14,11 a Filipany 2,10 věřte – předpokládejte, že velká většina lidí, kteří zemřeli při tomto teroristickém útoku, se radostně vrhne do Ježíšovy náruče „jako děti do náruče svých rodičů.

Ježíš zachraňuje

„Ježíš zachraňuje,“ píší křesťané na svých plakátech a nálepkách. Je správně. On to dělá. A on je začátečníkem a zdokonalovatelem spásy, je původem a cílem všeho stvořeného, ​​všech tvorů, včetně mrtvých. Bůh neposlal svého Syna na svět, aby svět soudil, říká Ježíš. Poslal ho, aby zachránil svět (Jan 3,16-17.).

Bez ohledu na to, co by někteří mohli říkat, Bůh chce zachránit všechny lidi bez výjimky (1. Timoteus 2,4; 2. Petr 3,9), ne jen pár. A co ještě potřebujete vědět – nikdy se nevzdává. Nikdy nepřestane milovat. Nikdy nepřestává být tím, čím pro lidi byl, je a vždy bude – jejich stvořitelem a usmiřovatelem. Nikdo nepropadne pletivem. Nikdo nebyl nucen jít do pekla. Pokud by měl někdo jít do pekla – v malém, nesmyslném, temném koutě říše věčnosti – je to jen proto, že tvrdošíjně odmítá přijmout milost, kterou pro něj Bůh připravil. A ne proto, že by ho Bůh nenáviděl (on ne). Ne proto, že by Bůh byl pomstychtivý (není). Ale protože 1) nenávidí Boží království a odmítá jeho milost a 2) protože Bůh nechce, aby kazil radost druhým.

Pozitivní zpráva

Evangelium je poselstvím naděje úplně pro každého. Křesťanští služebníci nemusí používat hrozby pekla, aby přinutili lidi, aby se obrátili ke Kristu. Můžete jen říct pravdu, dobrou zprávu: „Bůh tě miluje. Není na tebe naštvaný. Ježíš za tebe zemřel, protože jsi hříšník, a Bůh tě tak miluje, že tě zachránil ode všeho, co tě ničí. Tak proč chcete dál žít, jako by neexistovalo nic jiného než nebezpečný, krutý, nepředvídatelný a neodpouštějící svět, který máte? Proč nepřijdete a nezačnete zakoušet Boží lásku a neochutnávat požehnání Jeho království? Už k němu patříš. Už si odpykal trest za tvůj hřích. Promění váš smutek v radost. Dá vám vnitřní klid, jaký jste nikdy nepoznali. Vnese do vašeho života smysl a směr. Pomůže vám zlepšit vaše vztahy. On ti dá odpočinek. věř mu Čeká na tebe."

Poselství je tak dobré, že z nás doslova tryská. V Římanech 5,10Pavel píše: „Jestliže jsme byli smířeni s Bohem smrtí jeho Syna, když jsme byli ještě nepřáteli, oč více budeme zachráněni jeho životem nyní, když jsme byli smířeni.“ Nejen to, ale také se chlubíme Bohem skrze našeho Pána Ježíše Krista, skrze něhož jsme nyní obdrželi smíření.“

Konečná naděje! Konečná milost! Bůh Kristovou smrtí smíří své nepřátele a zachrání je Kristovým životem. Není divu, že se můžeme chlubit Bohem skrze našeho Pána Ježíše Krista - skrze něho se již účastníme toho, co říkáme ostatním lidem. Nemusí jít dál, jako by neměli místo na Božím stole; už je smířil, mohou jít domů, jít domů.

Kristus zachraňuje hříšníky. To je opravdu dobrá zpráva. To nejlepší, co člověk kdy slyší.

J. Michael Feazell

Milosrdenství pro všechny