Obloha je nahoru - ne?

Krátce po smrti se ocitnete ve frontě před nebeskou bránou, kde na vás již čeká svatý Petr s pár otázkami. Pokud pak budete shledáni hodnými, bude vám uděleno povolení a v bílém rouchu a obligátní harfě budete usilovat směrem k oblaku, který vám byl přidělen. A pak, když vezmete do ruky provázky, možná poznáte některé ze svých přátel (i když ne tolik, jak jste doufali); ale pravděpodobně i mnoha, kterým jste se během života raději vyhýbali. Takže takto začíná váš věčný život.

To nemyslíš tak vážně. Naštěstí tomu nemusíte věřit ani vy, protože to není pravda. Ale jak si vlastně představujete nebe? Většina z nás, kteří věří v Boha, také věří v nějaký druh posmrtného života, ve kterém jsme odměněni za svou věrnost nebo potrestáni za své hříchy. To je jisté – přesně proto k nám Ježíš přišel; proto za nás zemřel a proto pro nás žije. Takzvané zlaté pravidlo nám připomíná: „...Bůh tak miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby všichni, kdo v něho věří, nezahynuli, ale měli život věčný“ (Jan 3,16).

Co to ale znamená? Pokud se odměna spravedlivých přiblíží i známým obrazům, měli bychom se blíže podívat na druhé místo - dobře, možná to nepřipustíme.

Přemýšlíte o obloze

Cílem tohoto článku je povzbudit vás, abyste přemýšleli o nebi novými způsoby. Přitom si dáváme záležet, abychom nepůsobili dogmaticky; to by bylo hloupé a arogantní. Naším jediným spolehlivým zdrojem informací je Bible a je překvapivě nejasné, jak bude představovat to, co nás čeká v nebi. Písmo nám však slibuje, že naše důvěra v Boha bude fungovat k nejlepším jak v tomto životě (se všemi jeho pokušeními), tak ve světě budoucím. Ježíš to řekl velmi jasně. Byl však méně komunikativní o tom, jak bude budoucí svět vypadat 10,29-30).

Apoštol Pavel napsal: „Nyní vidíme jen nejasný obraz jako v zamračeném zrcadle...“ (1. Korinťanům 13,12, Bible dobrých zpráv). Paul byl jedním z mála lidí, kteří dostali jakési „návštěvnické vízum“ do nebe a bylo pro něj těžké popsat, co se s ním děje (2. Korinťanům 12,2-4). Ať už to bylo cokoli, bylo to dostatečně působivé, aby ho to přimělo přeorientovat svůj dosavadní život. Smrt ho nevyděsila. Viděl dost světa, který měl přijít, a dokonce se na něj s radostí těšil. Většina z nás však není jako Pavel.

Vždy dál?

Když přemýšlíme o nebi, můžeme si je představovat pouze tak, jak nám to náš současný stav poznání dovoluje. Například malíři středověku nakreslili veskrze pozemský obraz ráje, který navrhli s atributy fyzické krásy a dokonalosti odpovídající jejich duchu doby. (I když se člověk musí divit, kde se ve světě vzala inspirace pro puttování, která připomínala nahá, aerodynamicky vysoce nepravděpodobně tvarovaná miminka.) Styly, stejně jako technologie a vkus, podléhají neustálým změnám, a tak středověké představy Ráje ne dnes dále, chceme-li získat představu o budoucím světě.

Moderní spisovatelé používají více současných obrázků. Fantastická klasika CS Lewise The Great Divorce popisuje imaginární cestu autobusem z pekla (které vidí jako rozlehlé, pusté předměstí) do nebe. Cílem tohoto výletu je dát těm v „Peklu“ příležitost změnit názor. Lewisovo nebe si některé bere, i když mnoha hříšníkům se tam po počáteční aklimatizaci nelíbí a dávají přednost peklu, které znají. Lewis zdůrazňuje, že neměl žádný zvláštní vhled do podstaty a povahy věčného života; jeho knihu je třeba chápat čistě alegoricky.

Fascinující dílo Mitche Alborna The Five People You Meet in Heaven si také nečiní nárok na teologickou přesnost. S ním je nebe v zábavním parku u moře, kde hlavní hrdina celý život pracoval. Ale Alborn, Lewis a další jim podobní spisovatelé možná viděli konečný výsledek. Je možné, že obloha se až tak neliší od okolí, které známe zde na této zemi. Když Ježíš mluvil o Božím království, často ve svých popisech používal přirovnání k životu, jak ho známe. Nepodobá se mu úplně, ale ukazuje mu dost podobnosti, aby bylo možné nakreslit patřičné paralely.

Tak a teď

Pro většinu lidské historie, tam bylo malé vědecké chápání povahy vesmíru. Kdyby se o takových věcech někdy přemýšlelo, věřilo se, že země je disk obklopený sluncem a měsícem v dokonalých soustředných kruzích. Bylo řečeno, že nebe bylo někde, zatímco peklo bylo v podsvětí. Tradiční pojetí nebeských dveří, harf, bílých šatů, křídel andělů a nekonečných chvály odpovídají horizontu očekávání, který připisujeme hlasitějším biblickým exegezím, kteří interpretovali málo, co Bible říká o nebi podle svého chápání světa.

Dnes máme mnohem více astronomických znalostí o vesmíru. Takže víme, že země je jen malá skvrna v rozlehlosti zdánlivě více a více se rozšiřujícího vesmíru. Víme, že to, co se nám jeví jako hmatatelná realita, není v podstatě nic víc než jemně protkaná energetická síť, kterou drží síly tak silné, že většina lidských dějin nebyla ani podezřelá z existence. Víme, že asi o 90% vesmíru se skládá z "temné hmoty" - o které můžeme teoretizovat s matematiky, ale nemůžeme vidět ani měřit.

Víme, že i jevy tak neoddiskutovatelné, jako je „plynutí času“, jsou relativní. I dimenze, které definují naše prostorové představy (délka, šířka, výška a hloubka), jsou pouze vizuálně a intelektuálně srozumitelnými aspekty mnohem složitější reality. Někteří astrofyzici nám říkají, že může existovat nejméně sedm dalších dimenzí, ale způsob, jakým fungují, je pro nás nepředstavitelný. Tito vědci spekulují, že tyto dodatečné dimenze jsou stejně skutečné jako výška, délka, zeměpisná šířka a čas. Jste tak na úrovni, která přesahuje měřitelné limity našich nejcitlivějších nástrojů; a také z našeho intelektu můžeme dokonce začít řešit, aniž bychom byli beznadějně přemoženi.

Průkopnické vědecké úspěchy posledních desetiletí způsobily revoluci současného stavu znalostí téměř ve všech oblastech. Tak co nebe? Musíme přehodnotit naše představy o životě v následujícím období?

Dále

Zajímavé slovo – mimo. Ne z této strany, ne z tohoto světa. Nebylo by ale možné strávit věčný život ve známějším prostředí a dělat přesně to, co jsme vždy rádi dělali – s lidmi, které známe v tělech, která poznáváme? Nemůže to být tak, že posmrtný život je prodloužením nejlepší doby našeho známého života na tomto světě bez jeho zátěží, strachů a utrpení? No, v tomto bodě byste měli číst pozorně - Bible neslibuje, že tomu tak nebude. (Raději to zopakuji znovu - Bible neslibuje, že nebude).

Americký teolog Randy Alcorn se tématem nebe zabývá již řadu let. Ve své knize Nebe pečlivě zkoumá každý biblický citát týkající se posmrtného života. Výsledkem je fascinující portrét toho, jaký může být život po smrti. Píše o tom:

„Jsme unaveni sami sebou, jsme unaveni druhými, hříchu, utrpení, zločinu a smrti. A přesto milujeme pozemský život, že? Miluju rozlehlost noční oblohy nad pouští. Rád sedím vedle Nancy na gauči u krbu, rozkládám na nás přikrývku, vedle psa, který se nachází u nás. Tyto zkušenosti nepředvídají nebesa, ale nabízejí chuť toho, co nás tam čeká. To, co milujeme na tomto životě na Zemi, jsou věci, které nás naladí na život, pro který jsme učiněni. To, co milujeme tady na tomto světě, je nejen to nejlepší, co tento život nabízí, ale je to také pohled do ještě většího budoucího života. “Tak proč bychom měli omezit náš pohled na království nebeské na včerejší světonázory? Na základě našeho lepšího porozumění našemu životnímu prostředí, nechte se hádat, jak by mohl vypadat život v nebi.

Fyzičnost na obloze

Apoštolské vyznání víry, nejrozšířenější svědectví osobní víry mezi křesťany, hovoří o „vzkříšení z mrtvých“ (doslova: těla). Možná jste to opakovali stokrát, ale přemýšleli jste někdy o tom, co to znamená?

Běžně se spojuje s Vzkříšením „duchovní“ tělo, něžné, éterické, nereálné, něco podobného duchu. To však neodpovídá biblické myšlence. Bible poukazuje na to, že vzkříšený bude fyzickou bytostí. Tělo však nebude tělesné v tom smyslu, v jakém tento pojem chápeme.

Naše představa tělesnosti (nebo také věcnosti) je svázána se čtyřmi dimenzemi, kterými vnímáme realitu. Ale pokud skutečně existuje mnoho dalších dimenzí, naše definice věcnosti je žalostně špatná.

Po vzkříšení měl Ježíš tělesné tělo. Mohl jíst a jít a dát docela normální vzhled. Můžete se ho dotknout. A přesto byl schopen záměrně vyhodit do povětří dimenze naší reality, stejně jako Harry Potter na stanici, zdánlivě překonávající zdi. Vykládáme to jako ne skutečné; ale možná je to naprosto normální pro tělo, které může zažít celé spektrum reality.

Můžeme se tedy těšit na věčný život jako rozpoznatelné Já, vybavené skutečným tělem, které nepodléhá ani smrti, nemocem a rozkladu, ani není závislé na vzduchu, potravě, vodě a krevním oběhu, aby mohlo existovat? Ano, opravdu to tak vypadá. „...dosud nebylo odhaleno, jací budeme,“ říká Bible. „Víme, že až to bude zjeveno, budeme jako on; protože ho uvidíme takového, jaký je"(2. Johannes 3,2, Curyšská Bible).

Představte si život s vaším smyslem a intelektem - to by ještě neslo tvé vlastní rysy a bylo by svobodné pouze ze všeho zbytečného, ​​přeuspořádalo by priority a mohlo by to tak volně a navždy plánovat, sen a kreativně. Představte si věčnost, ve které se setkáváte se starými přáteli a máte možnost získat více. Představte si vztahy s ostatními, stejně jako s Bohem, bez strachu, napětí nebo zklamání. Představte si, že se nikdy nebudete muset rozloučit s blízkými.

Ještě ne

Zdá se, že věčný život není navěky svázán s nikdy nekončící bohoslužbou, ale zdá se být sublimací, nepřekonatelnou ve své velkoleposti, toho, co zde na tomto světě známe jako optimum. Posmrtnost pro nás skrývá mnohem více, než dokážeme vnímat svými omezenými smysly. Občas nám Bůh dá nahlédnout, jak tato širší realita vypadá. Svatý Pavel řekl pověrčivým Athéňanům, že Bůh „není daleko od všech...“ (Skutky 1 Kor7,24-27). Obloha pro nás rozhodně není měřitelným způsobem blízko. Ale ani to nemůže být jen „šťastná, vzdálená země“. Nemůže to být skutečně tak, že nás obklopuje způsobem, který nedokážeme vyjádřit slovy?

Nechte svou chvíli představivost běžet volně

Když se Ježíš narodil, pastýřům na poli se náhle zjevili andělé (Lk 2,8-14). Bylo to, jako by vycházeli ze své říše do našeho světa. Stalo se to samé jako v 2. Kniha Královská 6:17, ne vyděšenému služebníku Elizeovi, když se mu náhle zjevily zástupy andělů? Krátce předtím, než byl ukamenován rozzlobeným davem, Stephen také otevřel fragmentární dojmy a zvuky, které běžně unikají lidskému vnímání (Skutky apoštolů 7,55-56). Zdálo se Janovi takto vize Zjevení?

Randy Alcorn poukazuje na to, že „stejně jako slepí nevidí svět kolem sebe, ačkoliv existuje, ani my ve své hříšnosti nejsme schopni vidět nebe. Je možné, že před pádem Adam a Eva jasně viděli to, co je pro nás dnes neviditelné? Je možné, že samotné nebeské království je od nás jen trochu vzdálené?“ (Nebe, str. 178).

To jsou fascinující spekulace. Ale nejsou to fantazie. Věda nám ukázala, že stvoření je mnohem víc, než jsme schopni vnímat v našich současných fyzických omezeních. Tento pozemský lidský život je v extrémně omezené míře vyjádřením toho, kým nakonec budeme. Ježíš k nám lidem přišel jako jeden z nás, a tak se také podrobil omezením lidské existence až po konečný osud veškerého tělesného života – smrt! Krátce před svým ukřižováním se modlil: „Otče, nyní mi dej znovu slávu, kterou jsem měl u tebe, než byl svět stvořen!“ A nezapomínejme, že ve své modlitbě pokračoval: „Otče, dal jsi to [lidům] ke mně a chci, aby byli se mnou tam, kde jsem já. Měli by vidět mou slávu, kterou jsi mi dal, protože jsi mě miloval dříve, než byl svět stvořen." - Jan 17,5 a 24, Bible Good News).

Poslední nepřítel

Jedním ze zaslíbení nových nebes a nové země je, že „smrt bude navždy přemožena“. Ve vyspělém světě se nám podařilo přijít na to, jak můžeme žít o dekádu nebo dvě déle. (Bohužel se nám však nepodařilo prozkoumat, jak by se dal využít i tento čas navíc). Ale i kdyby bylo možné uniknout z hrobu o něco déle, smrt je stále naším nevyhnutelným nepřítelem.

Alcorn ve své fascinující studii nebe vysvětluje: „Neměli bychom oslavovat smrt – stejně jako Ježíš. Plakal nad smrtí (Jan 11,35). Stejně jako jsou krásné příběhy o lidech, kteří pokojně kráčeli do věčnosti, jsou i tací, kteří umějí vyprávět o psychicky i fyzicky chřadnoucích, zmatených, vyhublých lidech, po jejichž smrti jsou zase lidé vyčerpaní, omráčení a zarmouceni. Smrt je bolestná a nepřítel, ale pro ty, kdo žijí v poznání Ježíše, je to největší bolest a největší nepřítel“ (str. 451).

Počkej! Pokračuje to. , ,

Mohli bychom vrhnout mnohem více světla na mnohem více aspektů. Za předpokladu, že bude zachována rovnováha a neodbočíme od tématu, je zkoumání toho, co očekávat po smrti, vzrušující oblastí výzkumu. Ale počet slov na mém počítači mi připomíná, že tento článek je v rámci časového limitu a prostor je předmětem. Uzavřeme tedy poslední, skutečně radostný citát od Randyho Alcorna: „S Pánem, kterého milujeme, a přáteli, kterých si vážíme, budeme spolu ve fantastickém novém vesmíru, abychom prozkoumali a zabývali se hledáním velkých dobrodružství. Ježíš bude středem toho všeho a vzduch, který dýcháme, bude naplněn radostí. A když si pak myslíme, že už vlastně nemůže dojít k žádnému dalšímu nárůstu, všimneme si – bude!“ (str. 457).

John Halford

pdfObloha je nahoru - ne?