Audio
Ježíš a církev ve Zjevení 12
Na začátku 12. V první kapitole Zjevení John vypráví o své vizi těhotné ženy, která má porodit. Vidí ji jasně zářící - oblečenou do slunce a měsíce pod jejíma nohama. Na hlavě má věnec nebo korunu z dvanácti hvězd. Ke komu se žena a dítě vztahují?
Im 1. V Knize Mojžíšově najdeme příběh biblického patriarchy Josefa, který měl sen, ve kterém se mu zjevila podobná scéna. Později řekl svým bratrům, že viděl slunce, měsíc a jedenáct hvězd, jak se mu klaní (1. Mojžíš 37,9).
Portréty v Josefově snu se jasně týkaly členů jeho rodiny. Byli to Josefův otec Israel (slunce), jeho matka Ráchel (měsíc) a jeho jedenáct bratrů (hvězdy, viz. 1. Mojžíš 37,10). V tomto případě byl Josef dvanáctým bratrem neboli „hvězdou“. Dvanáct synů Izraele se stalo lidnatými kmeny a vyrostlo v národ, který se stal Božím vyvoleným lidem4,2).
Zjevení 12 radikálně mění prvky Josefova snu. Reinterpretuje to s odkazem na duchovní Izrael – církev nebo shromáždění Božího lidu (Galatským 6,16).
Ve Zjevení se dvanáct kmenů nevztahuje na starověký Izrael, ale symbolizuje celou církev (7,1-8.). Žena oděná sluncem mohla představovat Církev jako zářící nevěstu Kristovu (2. Korinťanům 11,2). Měsíc pod nohama ženy a koruna na hlavě mohly symbolizovat její vítězství skrze Krista.
Podle této symboliky představuje „žena“ ze Zjevení 12 čistou Boží církev. Biblický znalec M. Eugene Boring říká: „Je to vesmírná žena, oděná sluncem, s měsícem pod nohama a korunovaná dvanácti hvězdami, které představují Mesiáše zrodí “(Výklad: Biblický komentář pro vyučování a kázání, Zjevení, “str. 152).
V Novém zákoně je církev známá jako duchovní Izrael, Sion a „matka“ (Galatským 4,26; 6,16; Efezským 5,23-24; 30-32; Židům 12,22). Sion-Jeruzalém byl idealizovanou matkou lidu Izraele (Izaiáš 54,1). Metafora byla přenesena do Nového zákona a aplikována na Církev (Galatským 4,26).
Někteří komentátoři vidí v symbolu ženy ze Zjevení 12,1-3 má široký význam. Obraz je podle nich reinterpretací židovských představ o Mesiáši a pohanských mýtů o vykoupení s odkazem na zkušenost Krista. M. Eugene Boring říká: „Žena není ani Marie, ani Izrael, ani církev, ale méně a více než všichni tito. Obrazy, které Jan použil, spojují několik prvků dohromady: obraz pohanského mýtu o Královně nebes; z příběhu o Evě, matce všech živých, z první knihy Mojžíšovy, jejíž „semeno“ pošlapalo hlavu prahada (1. Mose 3,1-6); Izraele, který utekl drakovi / faraonovi na orlích křídlech do pouště (2. Mojžíš 19,4; Žalm 74,12-15); a Sion, „matka“ Božího lidu ve všech dobách, Izraele a Církve“ (str. 152).
S tímto vědomím, někteří biblickí komentátoři v této sekci vidí odkazy na různé pohanské mýty stejně jako na příběh Josepova snu ve Starém zákoně. V řeckém bájesloví, těhotná bohyně Leto je pronásledován drakem Python. Unikne na ostrov, kde porodí Apolla, který později draka zabije. Téměř každá středomořská kultura měla nějakou verzi této mytické bitvy, ve které monstrum útočí na šampiona.
Obraz zjevení kosmické ženy označuje všechny tyto mýty za nepravdivé. Říká, že žádný z těchto příběhů neví, že Ježíš je Spasitel a že církev je lid Boží. Kristus je syn, který zabil draka, ne Apollo. Církev je matkou a pro něž přichází Mesiáš; Leto není matka. Bohyně Romové - ztělesnění římské říše - je vlastně typem mezinárodní duchovní prostitutky, Babylona Velikého. Pravá královna nebes je Sion, což je církev nebo Boží lidé.
Odhalení v příběhu žen tak odhaluje staré politicko-náboženské přesvědčení. Britský znalec Bible GR Beasley-Murray říká, že Johnovo použití mýtu o Apollo „je úžasným příkladem sdělení křesťanské víry prostřednictvím mezinárodně uznávaného symbolu“ (The New Century Bible Commentary, „Revelation“, str. 192).
Zjevení také zobrazuje Ježíše jako Spasitele církve – dlouho očekávaného Mesiáše. Tím kniha definitivně reinterpretuje význam starozákonních symbolů. BR Beasley-Murray vysvětluje: „Použitím těchto výrazových prostředků Jan jedním šmahem prosadil naplnění pohanské naděje a zaslíbení Starého zákona v Kristu evangelia. Není jiný Spasitel než Ježíš “(str. 196).
Zjevení 12 také odhaluje hlavního protivníka Církve. Je to děsivý červený drak se sedmi hlavami, deseti rohy a sedmi korunami na hlavě. Zjevení jasně identifikuje draka nebo netvora – je to „starý had, zvaný ďábel nebo Satan, který svádí celý svět“ (Gen.2,9 a 20,2).
Satanův pozemský agent [zástupce] – šelma z moře – má také sedm hlav a deset rohů a má také šarlatovou barvu3,1 a 17,3). Satanův charakter se odráží v jeho pozemských představitelích. Drak zosobňuje zlo. Protože starověká mytologie měla mnoho odkazů na draky, Johnovi posluchači by věděli, že drak ze Zjevení 13 byl vesmírný nepřítel.
Co představuje sedm dračích hlav, není hned jasné. Protože však Jan používá číslo sedm jako symbol úplnosti, naznačuje to možná univerzální povahu Satanovy moci a to, že v sobě plně ztělesňuje všechno zlo. Drak má na hlavách také sedm diadémů neboli královských korun. Mohly by představovat Satanův neoprávněný nárok proti Kristu. Ježíš jako Pán pánů vlastní všechny koruny autority. On je ten, kdo bude korunován mnoha korunami9,12.16).
Dozvídáme se, že drak „smetl třetí část nebeských hvězd a hodil je na zem“ (Gen.2,4). Tento zlomek je v knize Zjevení několikrát použit. Možná bychom tento termín měli chápat jako výraznou menšinu.
Dostáváme také krátký životopis ženského „chlapce“, odkaz na Ježíše (Gen.2,5). Zjevení zde vypráví příběh Kristovy události a odkazuje na Satanův neúspěšný pokus zmařit Boží plán.
Drak se pokusil zabít nebo „sežrat“ ženino dítě v době jeho narození. To je náznak historické situace. Když Herodes slyšel, že se v Betlémě narodil židovský Mesiáš, zabil ve městě všechna nemluvňata, což by vedlo ke smrti malého Ježíše (Matouš 2,16). Ježíš samozřejmě utekl do Egypta se svými rodiči. Zjevení nám říká, že za pokusem Ježíše zavraždit – „sežrat“ ho skutečně stál Satan.
Někteří komentátoři se domnívají, že Satanův pokus „sežrat“ ženino dítě byl také jeho pokušením k Ježíši (Matouš 4,1-11), jeho zatemnění poselství evangelia (Matouš 13,39) a podněcování Krista, aby byl ukřižován (Jan 13,2). Když ďábel zabil Ježíše na ukřižování, mohl předpokládat, že vyhrál nad Mesiášem. Ve skutečnosti to byla Ježíšova vlastní smrt, která zachránila svět a zpečetila ďáblův osud2,31; 14,30; 16,11; Kolosané 2,15; Hebrejci 2,14).
Svou smrtí a vzkříšením byl Ježíš, dítě žen, „utržen k Bohu a jeho trůnu“ (Gen.2,5). To znamená, že byl vzkříšen k nesmrtelnosti. Bůh povýšil oslaveného Krista na pozici univerzální autority (Filipským 2,9-11). Jeho cílem je „pást všechny národy železnou tyčí“ (12,5). Bude krmit národy láskyplnou, ale absolutní autoritou. Tato slova – „vládnout všem národům“ – jasně identifikují, na koho se symbol dítěte vztahuje. Je to Boží pomazaný Mesiáš, vyvolený, aby vládl nad celou zemí v Božím království (Žalm 2,9; rev 19,15).
