Audio
Bezstarostný v Bohu
Dnešní společnost, zejména v industrializovaném světě, je pod rostoucím tlakem: většina lidí se cítí neustále něčím ohrožena. Lidé trpí nedostatkem času, tlakem na výkon (práce, škola, společnost), finančními potížemi, všeobecnou nejistotou, terorismem, válkou, bouřkovými katastrofami, osamělostí, beznadějí atd. atd. Stres a deprese se staly každodenními slovy, problémy, nemocí. Navzdory obrovskému pokroku v mnoha oblastech (technologie, zdravotnictví, vzdělávání, kultura) se zdá, že lidé mají stále větší potíže s vedením normálního života.
Před pár dny jsem stál ve frontě u bankovní přepážky. Přede mnou byl otec, který měl u sebe své batole (možná 4 roky). Chlapec bezstarostně, bezstarostně a plný radosti poskakoval tam a zpět. Sourozenci, kdy jsme se tak cítili naposledy?
Možná se na toto dítě jen podíváme a řekneme si (trochu žárlivě): „Ano, je tak bezstarostné, protože ještě neví, co ho v tomto životě čeká!“ V tomto případě však máme zásadně negativní postoj k život!
Jako křesťané bychom měli čelit tlaku naší společnosti a vypadat pozitivně a sebevědomě do budoucnosti. Bohužel křesťané často zažívají svůj život jako negativní, obtížný a celý svůj život modlitby žádají Boha, aby je osvobodil od určité situace.
Vraťme se k našemu dítěti v bance. Jaký je jeho vztah s rodiči? Chlapec je plný důvěry a sebedůvěry, a proto plný nadšení, joie de vivre a zvědavosti! Můžeme se od něj něco naučit? Bůh nás vidí jako Jeho děti a náš vztah k Němu by měl mít stejnou přirozenost, jakou má dítě nad svými rodiči.
"A když Ježíš zavolal dítě, postavil ho mezi ně a řekl: Amen, pravím vám, neobrátíte-li se a nebudete jako děti, nevejdete do království nebeského." Jestliže se tedy někdo takto poníží dítě, on je největší v království nebeském“ (Matouš 18,2-4.).
Bůh od nás očekává, že budeme mít dítě, které je zcela oddané rodičům. Děti obvykle nejsou v depresi, ale plné radosti, životního ducha a důvěry. Je naším úkolem pokorit se před Bohem.
Bůh očekává, že každý z nás bude mít dětský postoj k životu. Nechce, abychom cítili nebo prokazovali tlak naší společnosti, ale od nás očekává, že k našim životům přistoupíme s důvěrou a pevnou důvěrou v Boha:
„Vždy se radujte v Pánu! Znovu chci říci: Radujte se! Tvá mírnost bude známa všem lidem; Pán je blízko. [Filipané 4,6] O nic nebuďte úzkostliví, ale ve všem, modlitbou a prosbou, s díkůvzdáním, mají být vaše žádosti oznámeny Bohu; a pokoj Boží, který převyšuje každý rozum, bude střežit vaše srdce a vaše mysl v Kristu Ježíši“ (Filipským 4,4-7.).
Odrážejí tato slova náš postoj k životu nebo ne?
V článku o zvládání stresu jsem četla o mamince, která toužila po zubařském křesle, aby si konečně mohla lehnout a relaxovat. Přiznám se, že se mi to také stalo. Něco se děje velmi špatně, když vše, co můžeme udělat, je „relaxovat“ pod zubařskou vrtačkou!
Otázkou je, jak dobře každý z nás osidluje Filipany 4,6 ("O nic se nestarej") do akce? Uprostřed tohoto vystresovaného světa?
Ovládání našeho života patří Bohu! Jsme jeho děti a jsou mu podřízeni. Dostáváme se pod tlak, když se snažíme ovládat naše životy sami, řešit své vlastní problémy a trápení sami. Jinými slovy, když se zaměříme na bouři a ztratíme zrak Ježíše.
Bůh nás zavede na hranici, dokud si neuvědomíme, jakou malou kontrolu máme nad našimi životy. V takových chvílích nemáme jinou možnost než jednoduše se vrhnout do Boží milosti. Bolest a utrpení nás nutí k Bohu. To jsou nejtěžší chvíle v křesťanském životě. Nicméně momenty, které chtějí být zvláště oceňovány a přinášejí také hlubokou duchovní radost:
"Považujte to všechno za radost, moji bratři, když upadnete do různých pokušení s vědomím, že zkoušení vaší víry vede k trpělivosti. Ale trpělivost musí mít dokonalé dílo, abyste byli dokonalí a dokonalí a nic vám nechybělo" (Jakub 1,2-4.).
Těžké chvíle v životě křesťana mají přinést duchovní ovoce, učinit ho dokonalým. Bůh nám neslibuje život bez problémů. „Cesta je úzká,“ řekl Ježíš. Potíže, zkoušky a pronásledování by však neměly u křesťana vyvolávat stres a depresi. Apoštol Pavel napsal:
„Ve všem jsme utlačováni, ale ne drceni; nevidí žádné východisko, ale nehledá žádné východisko, ale není opuštěn; svržen, ale ne zničen“ (2. Korinťanům 4,8-9.).
Když Bůh převezme kontrolu nad našimi životy, nikdy nás neopustíme, nikdy nebudeme závislí na sobě! Ježíš Kristus by nám v tomto ohledu měl být příkladem. Předcházel nám a dává nám odvahu:
„To jsem k vám mluvil, abyste ve mně měli pokoj. Ve světě máte trápení; ale buďte dobré mysli, já jsem přemohl svět“ (Jan 16,33).
Ježíš byl utlačován ze všech stran, zažil opozici, pronásledování, ukřižování. Málokdy měl klidný okamžik a často musel uniknout lidem. Také Ježíš byl odsunut na hranici.
„Ve dnech svého těla obětoval prosby a prosby s hlasitým voláním a slzami tomu, kdo ho může zachránit před smrtí, a byl vyslyšen z Boží bázně, a přestože byl syn, učil se z toho, co trpěl, poslušnost; a dokonalým se stal původcem věčné spásy pro všechny, kdo ho poslouchají, přijat Bohem za velekněze podle řádu Melchisedechova“ (Židům 5,7-10.).
Ježíš žil pod velkým tlakem, nikdy nebral svůj život do vlastních rukou a ztratil ze zřetele smysl a účel svého života. Vždy se podrobil Boží vůli a přijal každou situaci, kterou otec povolil. V tomto ohledu čteme následující zajímavé prohlášení od Ježíše, když byl skutečně pod tlakem:
„Teď se má duše trápí. A co bych měl říct? Otče, zachraň mě před touto hodinou? Ale právě proto jsem přišel do této hodiny“ (Jan 12,27).
Přijímáme také naši současnou životní situaci (zkouška, nemoc, soužení atd.)? Někdy Bůh připouští v našem životě zvláště nepříjemné situace, dokonce i roky zkoušek, které nejsou naší vinou, a očekává, že je přijmeme. Tento princip najdeme v následujícím Petrově prohlášení:
„Neboť to je milosrdenství, když člověk snáší utrpení tím, že trpí nespravedlivě kvůli svědomí před Bohem. Jaká je to sláva, snášíte-li jako takoví hřích a být trefen? Ale pokud vytrváte, konáte dobro a trpíte, to je milost u Boha. Neboť k tomu jste byli povoláni; neboť i Kristus za vás trpěl a zanechal vám příklad, abyste šli v jeho šlépějích: kdo se nedopustil hříchu a v jeho ústech nebyl nalezen žádný lest, ale vydal se tomu, kdo soudí spravedlivě“ (1. Petr 2,19-23.).
Ježíš se podřídil Boží vůli až do smrti, trpěl bez viny a sloužil nám skrze své utrpení. Přijímáme Boží vůli v našich životech? I když je to nepříjemné, pokud trpíme bez viny, jsou obtěžováni ze všech stran a nemůžeme pochopit význam naší obtížné situace? Ježíš nám slíbil Boží mír a radost:
„Pokoj vám zanechávám, {můj} pokoj vám dávám; ne jako svět dává, já dávám tobě. Nenechte se znepokojovat a nebojte se“ (Jan 14,27).
„Toto jsem vám řekl, aby má radost byla ve vás a vaše radost byla plná“ (Jan 15,11).
Měli bychom se naučit pochopit, že utrpení je pozitivní a vytváří duchovní růst:
„Nejen to, ale také v soužení se chlubíme, protože víme, že soužení produkuje vytrvalost a vytrvalost je zkouška a zkouška je naděje; ale naděje nezklame, neboť láska Boží je vylita v našich srdcích skrze Ducha svatého, který nám byl dán“ (Římanům 5,3-5.).
Žijeme v nouzi a stresu a uvědomili jsme si, co od nás Bůh očekává. Proto vydržíme tuto situaci a produkujeme duchovní ovoce. Bůh nám dává pokoj a radost. Jak to můžeme realizovat v praxi? Přečtěte si následující úžasné prohlášení od Ježíše:
„Pojďte ke mně všichni, kdo jste unavení a obtíženi! A já vám dám odpočinout, vezmu na sebe své jho a učte se ode mne. Neboť jsem tichý a pokorný srdcem a „naleznete odpočinek pro své duše“; neboť mé jho je příjemné a mé břemeno lehké“ (Matouš 11,28-30.).
Měli bychom přijít k Ježíši, pak nám dá odpočinek. To je absolutní slib! Měli bychom na Něho uvrhnout naše břemeno:
„Pokořte se tedy pod mocnou ruku Boží, aby vás v pravý čas povýšil, [jak?] všechny vaše starosti uvrhl na něj! Protože mu na tobě záleží" (1. Petr 5,6-7.).
Jak přesně se obracíme k Bohu? Zde jsou některé konkrétní body, které nám v tomto ohledu pomohou:
Měli bychom umístit a svěřit celou naši bytost Bohu.
Cílem našeho života je potěšit Boha a podřídit ho celé naší bytosti. Když se snažíme potěšit všechny naše lidské bytosti, je zde konflikt a stres, protože to prostě není možné. Nesmíme dát našemu spoluobčanovi moc, abychom nás dostali do nouze. Náš život by měl určovat pouze Bůh. To přináší mír, mír a radost do našich životů.
Boží království musí přijít jako první.
Co pohání náš život? Uznání ostatních? Touha vydělat spoustu peněz? Chcete-li se zbavit všech našich problémů? To vše jsou cíle, které vedou ke stresu. Bůh jasně říká, co by mělo být naší prioritou:
„Proto vám říkám: Nedělejte si starosti o svůj život, co jíst a co pít, ani o své tělo, co si obléci. Není snad život lepší než jídlo a tělo než oděv? Hle, ptáci nebeští, že nesejí, nežnou ani neshromažďují do stodol, a váš nebeský Otec je živí . Nejste {vy} mnohem cennější než oni? Ale kdo z vás si může přidat loket k délce svého života starostmi? A proč se bojíš o oblečení? Podívejte se na polní lilie, jak rostou: nepracují, ani nepředou. Ale pravím vám, že ani Šalomoun nebyl oděn ve vší nádheře jako jeden z těchto. Ale jestliže Bůh obléká polní trávu, která je dnes a zítra, je hozena do pece, ne o moc víc ty , ty málo věřící. Nebojte se tedy a neříkejte: Co budeme jíst? Nebo: Co budeme pít? Nebo: co si máme vzít? Pro všechny tyto věci národy hledají; neboť váš nebeský Otec ví, že toto vše potřebujete. Ale nejprve usilujte o Boží království a o jeho spravedlnost! A to vše vám bude přidáno.Tak se zítra nebojte! Protože zítřek se o sebe postará sám. Každý den má dost svého zla“ (Matouš 6,25-34.).
Dokud se budeme starat o Boha a jeho vůli především, pokryje všechny naše další potřeby!
Je to volný průkaz pro nezodpovědný životní styl? Samozřejmě že ne. Bible nás učí vydělávat si chléb a starat se o své rodiny. Ale upřednostnit to je již!
Naše společnost je plná rozptýlení. Pokud nebudeme opatrní, najednou nenajdeme v našich životech místo pro Boha. Vyžaduje koncentraci a upřednostnění, jinak jiné věci náhle určují naše životy.
Jsme povzbuzováni, abychom trávili čas v modlitbě.
Je na nás, abychom v modlitbě uložili své břemeno na Boha. Uklidňuje nás v modlitbě, objasňuje naše myšlenky a priority a přivádí nás do úzkého vztahu s ním. Ježíš nám dal důležitý vzor:
„A časně ráno, když byla ještě velká tma, vstal, vyšel a odešel na opuštěné místo a tam se modlil. Šimon a ti, kteří byli s ním, spěchali za ním; a našli ho a řekli mu: "Všichni tě hledají" (Marek 1,35-37.).
Ježíš se skryl, aby našel čas na modlitbu! Nebyl rozptylován mnoha potřebami:
„Ale řeči o něm se šířily tím víc; a shromáždily se velké zástupy aby slyšeli a byli uzdraveni z jejich nemocí. Ale on se stáhl a byl na osamělých místech a modlil se“ (Lukáš 5,15-16.).
Jsme pod tlakem, v našich životech se šíří stres? Pak bychom měli také ustoupit a trávit čas s Bohem v modlitbě! Někdy jsme příliš zaneprázdněni, abychom Boha vůbec znali. Proto je důležité pravidelně se stahovat a zaměřovat se na Boha.
Vzpomínáte si na Martin příklad?
„Nyní se stalo, když šli cestou, že přišel do vesnice; a přijala ho žena jménem Marta. A měla sestru Marii, která se také posadila k Ježíšovým nohám a poslouchala jeho slovo. Ale Martha byla velmi zaneprázdněna mnoha službami; ale ona přišla a řekla: Pane, nevadí ti, že mě má sestra nechala sloužit samotnou? Řekni jí, aby mi pomohla!] Ale Ježíš odpověděl a řekl jí: Marto, Marto! Jste znepokojeni a znepokojeni mnoha věcmi; ale jedna věc je nutná. Maria si však vybrala dobrý díl, který jí nebude odebrán“ (Lukáš 10,38-42.).
Udělejme si čas na odpočinek a mějme blízký vztah s Bohem. Věnujte dostatek času modlitbě, studiu Bible a meditaci. Jinak bude obtížné přenést svá břemena na Boha. Abychom vrhli svá břemena na Boha, je důležité se od nich distancovat a dělat si přestávky. "Nevidím les stromů..."
Když jsme stále učili, že Bůh očekává od křesťanů absolutní odpočinek ze soboty, měli jsme výhodu: od pátku večer do soboty večer jsme nebyli k dispozici nikomu jinému než Bohu. Doufejme, že alespoň jsme pochopili a dodržovali princip odpočinku v našich životech. Čas od času musíme jen vypnout a odpočívat, zejména v tomto stresovaném světě. Bůh diktuje, kdy by to mělo být. Lidé prostě potřebují odpočinek. Ježíš učil své učedníky k odpočinku:
„A apoštolové se shromáždili k Ježíši; a oznámili mu všecko, co činili, a všecko, čemu učili. A řekl jim: Pojďte sami, na pusté místo a trochu si odpočiňte. Neboť těch, kteří přicházeli a odcházeli, bylo mnoho a neměli čas ani jíst“ (Marek 6:30-31).
Když najednou není čas jíst, určitě je nejvyšší čas vypnout a odpočinout si.
Jak se tedy obáváme o Boha? Řekněme:
• Celé své bytí podrobujeme Bohu a důvěřujeme mu.
• Boží království je na prvním místě.
• Trávíme čas v modlitbě.
• Dáme si čas na odpočinek.
Jinými slovy, náš život by měl být orientován na Boha a Ježíše. Zaměřujeme se na Něho a vytváříme pro něj prostor v našich životech.
Pak nám požehná mír, mír a radost. Jeho břemeno je snadné, i když jsme obtěžováni ze všech stran. Ježíš byl utlačován, ale nikdy nebyl rozdrcen. Opravdu žijeme v radosti jako Boží děti a věřte Mu, aby v něm spočíval a házel na nás veškerou břemeno.
Naše společnost je pod tlakem, i křesťané, někdy ještě více, ale Bůh vytváří prostor, nese naši břemeno a stará se o nás. Jsme přesvědčeni? Žijeme naše životy s hlubokou důvěrou v Boha?
Zakončeme Davidovým popisem našeho nebeského Stvořitele a Pána v Žalmu 23 (David byl také často v nebezpečí a těžce pod tlakem ze všech stran):
„Pán je můj pastýř, nebudu mít nedostatek. Pokládá mě na zelené louky, vede mě ke stojatým vodám. Osvěžuje mou duši. Vede mě po stezkách spravedlnosti pro své jméno. I kdybych bloudil v údolí stínu smrti, nebojím se ničeho zlého, neboť ty jsi se mnou; tvá hůl a tvá hůl mě potěšují. Připravuješ přede mnou stůl před mými nepřáteli; pomazal jsi mi hlavu olejem, můj kalich přetéká. Pouze laskavost a milost mě budou provázet po všechny dny mého života; a navrátím se do domu Hospodinova pro život“ (Žalm 23).
Daniel Bösch
