Audio
Chudoba a velkorysost
Ve druhém Pavlově dopise Korinťanům podal vynikající příklad toho, jak se úžasný dar radosti prakticky dotýká života věřících. „Ale my vám, drazí bratři, oznamujeme milost Boží, která je dána církvím v Makedonii“ (2. 8,1). Pavel nepodával jen bezvýznamnou zprávu – chtěl, aby korintští bratři reagovali na Boží milost podobným způsobem jako soluňská církev. Chtěl jim popsat správnou a plodnou odpověď na Boží štědrost. Pavel poznamenává, že Makedonci měli „mnoho soužení“ a byli „velmi chudí“ – ale měli také „hojnou radost“ (verš 2). Jejich radost nepocházela z evangelia zdraví a prosperity. Jejich velká radost nepocházela z toho, že měli hodně peněz a zboží, ale z toho, že měli velmi málo!
Její reakce odhaluje cosi „nadpozemského“, něco nadpřirozeného, něco zcela mimo přirozený svět sobeckého lidstva, něco, co nelze vysvětlit hodnotami tohoto světa: „Vždyť její radost byla bujná, když ji dokázalo mnoho trápení, a přestože byly velmi chudí, přesto dávali hojně ve vší upřímnosti“ (v. 2). To je úžasné! Spojte chudobu a radost a co získáte? Bohaté dávání! Toto nebylo jejich procentuální dávat. „Neboť svědčím, jak nejlépe dovedli, a i nad jejich síly dobrovolně dávali“ (verš 3). Dali víc, než bylo „rozumné“. Obětovali se. No, jako by to nestačilo, „a s velkým přesvědčováním nás prosili, aby mohli být nápomocni ve prospěch a společenství služby svatým“ (verš 4). Ve své chudobě požádali Pavla o příležitost dát víc, než je rozumné!
To je způsob, jakým Boží milost pracovala ve věřících v Makedonii. Bylo to svědectví její velké víry v Ježíše Krista. Bylo to svědectví o jejich lásce k ostatním lidem, obdařené Duchem, svědectví, které Pavel chtěl, aby Korintané věděli a napodobovali. A je to pro nás také dnes, pokud můžeme dovolit Duchu Svatému, aby v nás bez překážek pracoval.
Nejprve Pán
Proč Makedonci udělali něco, co „není z tohoto světa“? Pavel říká: „...ale oni sami sebe vydali nejprve Pánu a pak nám podle vůle Boží“ (v. 5). Dělali to ve službě Pánu. Jejich oběť byla především Hospodinu. Bylo to dílo milosti, Božího působení v jejich životech a oni zjistili, že to dělají rádi. V reakci na Ducha svatého v nich věděli, věřili a jednali tak, protože život se neměří množstvím hmotných věcí.
Jak čteme dále v této kapitole, vidíme, že Pavel chtěl, aby Korinťané udělali totéž: „Přesvědčili jsme tedy Tita, aby, jak začal dříve, nyní dokončit toto dobro i mezi vámi. Ale jako jste bohatí ve všem, ve víře, ve slovech, v poznání a ve vší píli a lásce, kterou jsme ve vás vzbudili, tak také hojně dávejte v této štědrosti“ (v. 6-7).
Korinťané se chlubili svým duchovním bohatstvím. Měli toho hodně, ale nedali to! Pavel chtěl, aby vynikali ve štědrosti, protože to je výraz božské lásky a láska je nejdůležitější věcí.
A přesto Pavel ví, že bez ohledu na to, kolik může člověk dát, není mu k ničemu, pokud je jeho postoj spíše rozhořčený než velkorysý (1. Korinťanům 13,3). Nechce tedy Korinťany zastrašit, aby neochotně dávali, ale chce na ně vyvinout určitý tlak, protože Korinťané ve svém chování nedosahovali dobrých výsledků a bylo potřeba jim říct, že tomu tak je. „Neříkám to jako rozkaz; ale protože jiní jsou tak horliví, zkouším i vaši lásku, abych viděl, zda je správného druhu“ (2 8,8).
Ježíši, náš kardiostimulátor
Skutečná spiritualita se nenachází ve věcech, kterými se Korinťané chlubili – měří se podle dokonalého měřítka Ježíše Krista, který dal svůj život za všechny. Proto Pavel předkládá postoj Ježíše Krista jako teologický důkaz štědrosti, kterou si přál vidět v církvi v Korintu: „Znáte totiž milost našeho Pána Ježíše Krista, že ačkoli byl bohatý, stal se pro vás chudým, abyste jeho chudobou zbohatli“ (v. 9).
Bohatství, na které Pavel odkazuje, není fyzickým bohatstvím. Naše poklady jsou nekonečně větší než fyzické poklady. Jsou v nebi, vyhrazené pro nás. Ale i teď už můžeme ochutnat ty věčné bohatství, pokud dovolíme Duchu svatému, aby v nás působil.
Právě teď Boží věřící lidé procházejí zkouškami, dokonce i chudobou - a přesto, protože Ježíš žije v nás, můžeme být bohatí ve velkodušnosti. Můžeme překonat sami sebe. Můžeme jít nad rámec minima, protože i nyní naše radost v Kristu může přetéct, aby pomohla druhým.
Mnoho by se dalo říci o příkladu Ježíše, který často mluvil o správném užívání bohatství. V této pasáži to Pavel shrnuje jako „chudobu“. Ježíš byl ochoten učinit se chudým kvůli nám. Když ho následujeme, jsme také povoláni opustit věci tohoto světa, žít podle jiných hodnot a sloužit mu službou druhým.
Radost a velkorysost
Pavel pokračoval ve své výzvě ke Korinťanům: „A v tom mluvím svůj názor; protože to je užitečné pro vás, kteří jste minulý rok začali nejen dělat, ale také chtít. Nyní však konejte také dílo, abyste, jak jste nakloněni vůli, byli také nakloněni činit podle toho, co máte“ (v. 10-11).
„Je-li dobrá vůle“ – je-li velkorysý – „je vítáno podle toho, co člověk má, ne podle toho, co nemá“ (v. 12). Pavel nežádal Korinťany, aby dávali tolik jako Makedonci. Makedonci už dali nad rámec svého jmění; Pavel prostě žádal Korinťany, aby dávali podle svých schopností – ale hlavní věc je, že chtěl, aby štědré dávání bylo dobrovolné.
Pavel pokračuje některými napomenutími v 9. kapitole: „Vím totiž o vaší dobré vůli, kterou vám chválím mezi makedonskými, když říkám: ‚Achaia byla připravena loni! A tvůj příklad podnítil největší počet“ (v. 2).
Stejně jako Pavel použil příklad Makedonců, aby podněcovali Korintany k velkorysosti, tak dříve používal příklad Korinťanů, aby podnítil Makedonce, očividně s velkým úspěchem. Makedonci byli tak velkorysí, že si Pavel uvědomil, že Korinťané mohou udělat mnohem víc, než předtím. Ale v Makedonii se chlubil, že Korintané jsou velkorysí. Teď chtěl, aby ho Korintané dokončili. Chce znovu nabádat. Chce vyvíjet určitý tlak, ale chce, aby byla oběť dána dobrovolně.
"Ale poslal jsem bratry, aby naše chlubení se tebou nebylo v této věci marné, a abyste byli připraveni, jak jsem o vás řekl, pokud se mnou nepřijdou ti z Makedonie a nenajdou vás nepřipraveného. , abych neřekl, že se stydíte za tuto naši důvěru. A tak jsem považoval za nutné nabádat bratry, aby šli k vám, aby předem připravili dobrodiní, které jste oznámili, aby bylo připraveno jako dobrodiní požehnání, a ne chamtivosti“ (v. 3-5).
Pak následuje verš, který jsme už slyšeli mnohokrát. „Každý, jak se rozhodl ve svém srdci, ne s nechutí nebo z donucení; neboť Bůh miluje veselého dárce“ (v. 7). Toto štěstí neznamená radovánky nebo smích – znamená to, že nalézáme radost ze sdílení svého majetku s druhými, protože Kristus je v nás. Dávání nám dává dobrý pocit. Láska a milost působí v našich srdcích tak, že život v dávání se pro nás postupně stává větší radostí.
Větší požehnání
V této pasáži Pavel také mluví o odměnách. Dáváme-li svobodně a štědře, pak Bůh dá i nám. Pavel se nebojí Korinťanům připomenout: „Bůh však může mezi vámi rozhojnit veškerou milost, abyste měli ve všem stále hojnost a hojnost v každém dobrém skutku“ (v. 8).
Pavel slibuje, že Bůh k nám bude štědrý. Někdy nám Bůh dává materiální věci, ale o tom tady Pavel nemluví. Hovoří o milosti – ne o milosti odpuštění (tuto úžasnou milost dostáváme skrze víru v Krista, nikoli skutky štědrosti) – Pavel mluví o mnoha dalších druzích milosti, které může Bůh dát.
Pokud Bůh dává církvím v Makedonii Extra Grace, měli méně peněz než dříve - ale mnohem více radosti! Každá racionální osoba, pokud by si musela vybrat, by raději měla bez radosti chudobu s radostí než bohatstvím. Radost je větší požehnání a Bůh nám dává větší požehnání. Někteří křesťané dokonce dostávají obojí - ale také mají povinnost používat oba k tomu, aby sloužili druhým.
Pavel pak cituje ze Starého zákona: „Rozptýlil a dával chudým“ (verš 9). O jakých dárcích mluví? "Jeho spravedlnost trvá navěky." Dar spravedlnosti je všechny převažuje. Dar být spravedlivý v Božích očích – to je dar, který přetrvá navěky.
Bůh odměňuje štědré srdce
„Kdo však dává semeno rozsévači a chléb k jídlu, ten dá semeno i vám a rozmnoží je a dá, aby vyrostlo ovoce vaší spravedlnosti“ (v. 10). Tato poslední věta o sklizni spravedlnosti nám ukazuje, že Pavel používá obrazy. Neslibuje doslovná semínka, ale říká, že Bůh odměňuje štědré lidi. Dává jim, že mohou dát víc.
On dá více tomu, kdo používá Boží dary, aby sloužil. Někdy se vrátí stejným způsobem, obilím po obilí, penězi za peníze, ale ne vždy. Někdy nás požehná na oplátku za obětní darování s nesmírnou radostí. Vždy dává to nejlepší.
Pavel řekl, že Korinťané budou mít vše, co potřebují. Za jakým účelem? Aby byli „bohatí v každém dobrém díle“. Totéž říká ve verši 12: „Neboť služba tohoto shromáždění nejen naplňuje nedostatek svatých, ale také hojně děkuje Bohu.“ Boží dary přicházejí s podmínkami, dalo by se říci. Musíme je používat, ne je schovávat do skříně.
Bohatí budou bohatí v dobrých skutcích. „Bohatým v tomto světě přikaž, aby nebyli pyšní, ani nedoufali v nejisté bohatství, ale v Boha, který nám v hojnosti nabízí vše, abychom se těšili; konat dobro, oplývat dobrými skutky, dávat s radostí, pomáhat“ (1 Tim 6,17-18.).
Opravdový život
Jaká je odměna za takové neobvyklé chování pro lidi, kteří nelpí na bohatství jako na něčem, čeho se mohou držet, ale ochotně ho rozdávají? „Tím shromažďují poklady z dobrého důvodu pro budoucnost, aby mohli uchopit pravý život“ (v. 19). Když důvěřujeme Bohu, přijímáme život, který je skutečným životem.
Přátelé, víra není snadný život. Nová smlouva nám neslibuje pohodlný život. Pro naši investici nabízí nekonečně více než jeden milion 1: 1, ale v tomto dočasném životě to může být i několik významných obětí.
A přesto jsou v tomto životě také velké odměny. Bůh dává hojnou milost způsobem (a ve své nekonečné moudrosti), že ví, že je to pro nás nejlepší. Můžeme Mu důvěřovat svými životy ve svých zkouškách a požehnáních. Můžeme Mu důvěřovat ve všem, a když to uděláme, náš život se stane svědectvím víry.
Bůh nás tak miluje, že poslal svého syna, aby za nás zemřel, i když jsme byli ještě hříšníci a nepřátelé. Protože nám Bůh již takovou lásku projevil, můžeme si být jisti, že se o nás bude starat, pro naše dlouhodobé dobro, když jsme nyní Jeho dětmi a přáteli. O „naše“ peníze se bát nemusíme.
Sklizeň díkůvzdání
Vraťme se k 2. 9. Korinťanům 11 a všimněte si, co Pavel učí Korinťany o jejich finanční a materiální štědrosti. „Tak budete bohatí ve všem, abyste rozdávali veškerou štědrost, která skrze nás působí díkůvzdání Bohu. Neboť služba tohoto shromáždění nejen naplňuje potřeby svatých, ale také nesmírně působí v mnohém děkovat Bohu“ (verše 12).
Pavel připomíná Korinťanům, že jejich štědrost není jen humanitárním úsilím – má teologické výsledky. Lidé za to budou děkovat Bohu, protože chápou, že Bůh působí skrze lidi. Bůh to klade na srdce těm, kdo dávají, aby dávali. Tak se koná Boží dílo. „V této věrné službě chválí Boha nad vaši poslušnost ve vyznání Kristova evangelia a nad prostotu vašeho společenství s nimi a se všemi“ (verš 13). V tomto bodě je několik pozoruhodných bodů. Za prvé, Korinťané se dokázali svými činy osvědčit. Svými činy ukázali, že jejich víra byla pravá. Za druhé, štědrost přináší Bohu nejen díky, ale také díky [chvále]. Je to forma uctívání. Za třetí, přijetí evangelia milosti také vyžaduje určitou poslušnost a tato poslušnost zahrnuje sdílení fyzických zdrojů.
Dává se za evangelium
Pavel psal o velkorysém darování v kontextu snah o zmírnění hladomoru. Stejný princip se však vztahuje na finanční shromáždění, která máme dnes v Církvi na podporu evangelia a služby církve. Pokračujeme v podpoře důležité práce. Umožňuje pracovníkům, kteří kázají evangelium, aby žili z evangelia, stejně jako můžeme rozdělit zdroje.
Bůh stále odměňuje velkorysost. Stále slibuje poklady v nebi a věčné radosti. Evangelium stále kladlo nároky na naše finance. Náš postoj k penězům stále odráží naši víru v to, co Bůh dělá nyní a navždy. Lidé budou stále děkovat a chválit Boha za oběti, které dnes přinášíme.
Dostáváme požehnání z peněz, které dáváme církvi - dary nám pomáhají platit nájemné za zasedací místnost, za pastorační péči, za publikace. Ale naše dary také pomáhají ostatním, aby poskytli jinou literaturu, aby poskytli místo, kde se lidé seznámí s komunitou věřících, kteří milují hříšníky; utrácet peníze za skupinu věřících, kteří vytvářejí a udržují klima, ve kterém mohou být noví návštěvníci poučeni o spáse.
Tyto lidi (zatím) neznáte, ale budou vám vděční – nebo alespoň poděkujte Bohu za vaše živé oběti. Je to skutečně důležité dílo. Nejdůležitější věcí, kterou můžeme v tomto životě udělat poté, co přijmeme Krista jako svého Spasitele, je pomáhat růst Božímu království, dosáhnout změny tím, že dovolíme Bohu působit v našich životech.
Rád bych zakončil slovy Pavla ve verších 14-15: „A ve své modlitbě za vás touží po tobě pro nesmírnou Boží milost, která je na vás. Ale díky Bohu za jeho nevýslovný dar!“
Joseph Tkach
