Audio
Znepokojeni tvou spásou?
Čím to je, že lidé a křesťané, kteří se vyznávají, považují za nemožné věřit v bezpodmínečnou milost? Mezi křesťany dnes převládá názor, že nakonec spása závisí na tom, co člověk udělal nebo neudělal. Bůh je tak vysoko, že se nad ním člověk nemůže tyčit; tak daleko, že to nelze uchopit. Tak hluboko, že se pod to nedostanete. Pamatujete si tu tradiční gospelovou píseň?
Malé děti si tuto písničku rády zazpívají, protože dokážou slova doprovázet vhodnými pohyby. "Tak vysoko"... a držte ruce nad hlavou; "tak daleko"... a široce rozpažte ruce: "tak nízko"... a přikrčte se, jak jen to jde. Tuto krásnou píseň je zábavné zpívat a může děti naučit důležitou pravdu o Boží přirozenosti. Ale jak stárneme, kolik z nich tomu stále věří? Před několika lety časopis Emerging Trends – časopis Princeton Religion Research Center – uvedl, že 56 procent Američanů, z nichž většina je identifikována jako křesťané, říká, že když přemýšlejí o své smrti, velmi nebo docela se jí znepokojují,“ aniž by bylo Boží odpuštění.
Zpráva založená na výzkumu Gallupova institutu dodává: „Taková zjištění vyvolávají otázky, zda křesťané v USA vůbec chápou, co je křesťanský význam ‚milost‘, a doporučuje rozšířit biblické učení v křesťanské komunitě, aby bylo možné učit církve. Čím to je, že lidé, dokonce i vyznávající křesťany, považují za nemožné věřit v bezpodmínečnou milost? Základem protestantské reformace bylo biblické učení, že spásy – úplného odpuštění hříchů a smíření s Bohem – lze dosáhnout pouze Boží milostí.
Mezi křesťany však stále převládá názor, že spasení nakonec závisí na tom, co člověk udělal nebo neudělal. Člověk si představuje velkou božskou rovnováhu: v jedné misce dobré skutky a ve druhé špatné skutky. Miska s největší hmotností je rozhodující pro záchranu. Není divu, že se bojíme! Zda se soudem zjistí, že se naše hříchy nahromadily „tak vysoko“, že to ani Otec nevidí, „tolik“, že je Ježíšova krev nemůže pokrýt, a že jsme klesli „tak nízko“, že Duch svatý mohl už k nám nedorazí? Pravdou je, že se nemusíme bát, jestli nám Bůh odpustí; již tak učinil: „Když jsme byli ještě hříšníci, Kristus zemřel za nás,“ říká nám Bible v Římanům 5,8.
Jsme ospravedlněni jen proto, že Ježíš za nás zemřel a vstal z mrtvých. Nezáleží na kvalitě naší poslušnosti. Nezáleží ani na kvalitě naší víry. Důležitá je Ježíšova víra. Nezbývá nám, než mu věřit a přijmout jeho dobrý dar. Ježíš řekl: „Co mi můj Otec dává, přichází ke mně; a kdo ke mně přijde, toho nevyženu. Neboť jsem sestoupil z nebe, ne abych činil vůli svou, ale vůli toho, který mě poslal. Ale toto je vůle toho, který mě poslal, abych neztratil nic z toho, co mi dal, ale abych to vzkřísil v poslední den. Neboť to je vůle mého Otce, aby každý, kdo vidí Syna a věří v něho, měl život věčný; a vzkřísím ho v poslední den“ (Jan. 6,37-40,). To je Boží vůle pro vás. Nemusíte se bát. Nemusíte se bát. Můžete přijmout Boží dar.
Grace je podle definice nezasloužená. Není to poplatek. Je to dar Boží lásky. Každý, kdo je chce přijmout, je obdrží. Potřebujeme vidět Boha v nové perspektivě, jak Bible skutečně ukazuje. Bůh je náš Vykupitel, ne naše zatracení. On je náš Spasitel, ne náš annihilator. Je to náš přítel, ne náš nepřítel. Bůh je na naší straně.
To je poselství Bible. Je to poselství o Boží milosti. Soudce již učinil, co je nutné k zajištění naší spásy. Toto je dobrá zpráva, kterou nám Ježíš přinesl. Některé verze staré gospelové písně končí refrénem: "Musíš vejít dveřmi." Dveře nejsou skrytým vchodem, který najde jen málokdo. V Matoušovi 7,7-8 Ježíš nás žádá: „Proste a bude vám dáno; hledej a najdeš; zaklepejte a bude vám otevřeno. Protože kdo žádá, dostává; a kdo hledá, najde; a bude otevřeno každému, kdo klepe."
Joseph Tkach
