Audio
Satan není božský
Bible jasně říká, že je jen jeden Bůh (Mal 2,10; Efezským 4,6), a on je Otec, Syn a Duch svatý. Satan nemá vlastnosti božství. Není stvořitelem, není všudypřítomný, není vševědoucí, není plný milosti a pravdy, není „jediný mocný, král králů a pán pánů“ (1. Timoteus 6,15). Písmo ukazuje, že Satan byl mezi stvořenými anděly ve svém původním stavu. Andělé jsou stvořeni sloužící duchové (Nehemiáš 9,6; Hebrejci 1,13-14), obdařený svobodnou vůlí.
Andělé plní Boží příkazy a jsou mocnější než lidé (Žalm 103,20; 2. Petr 2,11). Údajně mají také chránit věřící1,11) a chval Boha (Lukáš 2,13-14; Zjevení 4 atd.).
Satan, jehož jméno znamená „protivník“ a jehož jméno je také ďábel, vedl snad až třetinu andělů do vzpoury proti Bohu (Zjevení 1 Kor2,4). Navzdory tomuto odpadnutí Bůh shromažďuje „tisíce andělů“ (Židům 1 Kor2,22).
Démoni jsou andělé, kteří „nezůstali v nebi, ale opustili svůj příbytek“ (Juda 6) a přidali se k Satanovi. „Neboť Bůh neušetřil ani anděly, kteří zhřešili, ale uvrhl je do pekla řetězy temnoty a vydal je k soudu“ (2. Petr 2,4). Činnost démonů je omezena těmito duchovními a metaforickými řetězci.
Typologie částí Starého zákona, jako je Isaiah 14 a Ezekiel 28, naznačuje, že Satan byl zvláštní andělskou bytostí, která spekulovala, že to byl archanděl stojící v dobrém postavení s Bohem.
Satan byl „bezúhonný“ ode dne, kdy byl stvořen, dokud v něm nebyla nalezena nepravost, a byl „plný moudrosti a nadmíru krásný“ (Ezekiel 28,12-15.).
Přesto se stal „plným nepravostí“, jeho srdce bylo povýšené kvůli jeho kráse a jeho moudrost byla zkažená kvůli jeho nádheře. Vzdal se své svatosti a schopnosti zahalit se v milosrdenství a stal se „podívanou“ předurčenou ke zničení (Ezekiel 28,16-19.).
Satan se změnil z Nositele světla (jméno Lucifer v Izajášovi 14,12 znamená „nositel světla“) do „síly temnoty“ (Koloským 1,13; Efezským 2,2), když se rozhodl, že jeho postavení anděla nestačí a chtěl se stát božským jako „Nejvyšší“ (Izaiáš 14,13-14.).
Porovnejte to s odpovědí anděla, který chtěl Jan uctívat: „Nedělejte to!“ (Zjevení 1 Kor9,10). Andělé by neměli být uctíváni, protože nejsou Bůh.
Protože společnost vytvořila idoly z negativních hodnot, které Satan prosazoval, Písmo ho nazývá „bohem tohoto světa“ (2. Korinťanům 4,4) a „mocný, který vládne ve vzduchu“ (Efezským 2,2), jehož zkažený duch je všude (Efezským 2,2). Satan však není božský a není na stejné duchovní úrovni jako Bůh.
Co dělá Satan
"Ďábel hřeší od počátku" (1. Johannes 3,8). „Je to vrah od počátku a nestojí v pravdě; neboť pravda v něm není. Když mluví lži, mluví ze svého; neboť je lhář a otec lži“ (Jan 8,44). Svými lžemi obviňuje věřící „ve dne i v noci před naším Bohem“ (Římanům 12,10).
Je zlý, stejně jako vedl lidstvo ke zlu za dnů Noema: poezie a aspirace jejich srdcí byly navždy jen zlé (1. Mose 6,5).
Jeho přáním je uplatňovat svůj zlý vliv na věřící a potenciální věřící, aby je čerpal ze „jasného světla evangelia slávy Kristovy“ (2. Korinťanům 4,4), aby nezískali „podíl na božské přirozenosti“ (2. Petr 1,4).
Za tímto účelem vede křesťany k hříchu, stejně jako pokoušel Krista (Matouš 4,1-11) a použil zákeřný podvod, jako u Adama a Evy, aby je přivedl „od jednoduchosti ke Kristu“ (2. Korinťanům 11,3) rozptýlit. Aby toho dosáhl, někdy se převléká za „anděla světla“ (2. Korinťanům 11,14), a předstírá, že je něčím, co není.
Skrze návnadu a vlivem společnosti pod jeho kontrolou se Satan snaží přimět křesťany, aby se odcizili Bohu. Věřící se odděluje od Boha prostřednictvím své svobodné vůle k hříchu tím, že se poddá hříšné lidské přirozenosti, následuje Satanovy zkažené způsoby a přijímá jeho značný podvodný vliv (Matouš 4,1-10; 1. Johannes 2,16-17; 3,8; 5,19; Efezským 2,2; Kolosané 1,21; 1. Petr 5,8; James 3,15).
Je však důležité mít na paměti, že Satan a jeho démoni, včetně všech Satanových pokušení, podléhají Boží autoritě. Bůh takové aktivity dovoluje, protože je Boží vůlí, aby věřící měli svobodu (svobodnou vůli) činit duchovní rozhodnutí (Job 1.6,6-12; Označit 1,27; Luke 4,41; Kolosané 1,16-17; 1. Korinťanům 10,13; Lukáš 22,42; 1. Korinťanům 14,32).
Jak by měl věřící reagovat na Satana?
Hlavní biblickou odpovědí věřícího na Satana a jeho pokusy nalákat nás do hříchu je „vzepřít se ďáblu a on od vás uteče“ (Jakub 4,7; Matthew 4,1-10), což mu nedává „žádný prostor“ nebo příležitost (Efezským 4,27).
Odpor Satanovi zahrnuje modlitbu za ochranu, podřízení se Bohu v poslušnosti Kristu, uvědomění si naší přitažlivosti ke zlu, osvojení si duchovních vlastností (to, co Pavel nazývá oblékáním veškeré Boží zbroje), víru v Krista, který skrze Ducha svatého přijímá starej se o nás (Matouš 6,31; James 4,7; 2. Korinťanům 2,11; 10,4-5; Efezským 6,10-18; 2. Thessalonians 3,3).
Odpor také zahrnuje být duchovně bdělý, „neboť ďábel obchází jako řvoucí lev a hledá, koho by sežral“ (1. Petr 5,8-9.).
Především vkládáme svou důvěru v Krista. v 2. Thessalonians 3,3 čteme, „že Pán je věrný; on tě posílí a ochrání od zlého“. Spoléháme na Kristovu věrnost tím, že „stojíme pevně ve víře“ a oddáváme se Mu v modlitbě, aby nás vykoupil ze zla (Matouš 6,13).
Křesťané by měli zůstat v Kristu (Jan 15,4) a vyvarujte se zapojování do Satanových aktivit. Měli byste přemýšlet o věcech, které jsou čestné, spravedlivé, čisté, krásné a vážené. (Filipanům 4,8) meditujte místo toho, abyste zkoumali „hlubiny Satana“ (Zj 2,24).
Věřící také musí přijmout odpovědnost za své osobní hříchy a neobviňovat Satana. Satan může být původcem zla, ale on a jeho démoni nejsou jediní, kdo udržuje zlo, protože muži a ženy z vlastní vůle stvořili a vytrvali ve svém vlastním zlu. Za své hříchy jsou zodpovědní lidé, ne Satan a jeho démoni (Ezechiel 18,20; James 1,14-15.).
Ježíš již zvítězil
Někdy je vyjádřen názor, že Bůh je větší, a Satan menší Bůh, a že jsou nějakým způsobem uvězněni ve věčném konfliktu. Tato myšlenka se nazývá dualismus.
Takový pohled je nebiblický. Mezi mocnostmi temnoty vedenými Satanem a mocnostmi dobra vedenými Bohem neprobíhá žádný neustálý boj o univerzální nadvládu. Satan je pouze stvořená bytost, zcela podřízená Bohu a Bůh má nejvyšší autoritu ve všech věcech. Ježíš zvítězil nad všemi satanovými nároky. Díky víře v Krista již máme vítězství a Bůh má svrchovanost nade vším (Koloským 1,13; 2,15; 1. Johannes 5,4; Žalm 93,1; 97,1; 1. Timoteus 6,15; Zjevení 19,6).
Křesťané se proto nemusí přehnaně znepokojovat účinností Satanových útoků proti nim. Ani andělé, ani mocnosti ani autority „nás nemohou odloučit od lásky Boží, která je v Kristu Ježíši“ (Římanům 8,38-39.).
Čas od času čteme v evangeliích a Skutcích apoštolů, že Ježíš a jeho učedníci, které výslovně zmocnil, vyháněli démony z lidí, kteří byli fyzicky a/nebo duchovně postiženi. To ukazuje Kristovo vítězství nad mocnostmi temnoty. Motivace zahrnovala jak soucit s trpícími, tak potvrzení autority Krista, Syna Božího. Vyhánění démonů souviselo se zmírněním duchovního a/nebo fyzického utrpení, nikoli s duchovní otázkou odstranění osobního hříchu a jeho následků (Matouš 17,14-18; Označit 1,21-27; Označit 9,22; Luke 8,26-29; Luke 9,1; Akty 16,1-18.).
Satan již nebude otřásat zemí, otřásat královstvími, proměňovat svět v poušť, ničit města a držet lidstvo zavřené v domě duchovních vězňů.4,16-17.).
„Kdo páchá hřích, je z ďábla; neboť ďábel hřeší od počátku. Za tím účelem se zjevil Syn Boží, aby zničil skutky ďábla“ (1. Johannes 3,8). Tím, že Satan vyprovokoval věřícího k hříchu, měl moc ho dovést k duchovní smrti, tedy k odcizení Bohu. Ale Ježíš se obětoval, „aby svou smrtí zničil toho, kdo měl moc nad smrtí, ďábla“ (Židům 2,14).
Po Kristově návratu odstraní vliv Satana a jeho démonů, kromě lidí, kteří se drží Satanova vlivu bez pokání, tím, že je jednou provždy uvrhne do ohnivého jezera Gehenna (2. Thessalonians 2,8; Zjevení 20).
závěrečný
Satan je padlý anděl, který se snaží zkazit Boží vůli a zabránit věřícímu dosáhnout svého duchovního potenciálu. Je důležité, aby si věřící uvědomoval Satanovy nástroje, aniž by se zabýval Satanem nebo démony, aby nás Satan nezneužil (2. Korinťanům 2,11).
James Henderson
