Kostel

Krásný biblický obraz hovoří o církvi jako o nevěstě Kristově. To je zmiňováno prostřednictvím symboliky v různých písmech, včetně Písně písní. Klíčovým bodem je Píseň písní 2,10-16, kde nevěstina milovaná říká, že její zima skončila a nyní nastal čas zpívání a radosti (viz také Židům 2,12), a také kde nevěsta říká: „Můj přítel je můj a já jsem jeho“ (sv. 2,16). Církev patří Kristu, jednotlivě i společně, a On patří církvi.

Kristus je Ženich, který „miloval církev a vydal se za ni“, aby „by to mohla být slavná církev, která nemá poskvrnu ani vrásky ani nic podobného“ (Efezským 5,27). Tento vztah, říká Pavel, „je velkým tajemstvím, ale já ho aplikuji na Krista a církev“ (Efezským 5,32).

Jan toto téma přebírá v knize Zjevení. Vítězný Kristus, Beránek Boží, se ožení s Nevěstou, Církví (Zjevení 19,6-9; 21,9-10) a společně hlásají slova života (Zjevení 21,17).

Existují další metafory a obrázky, které se používají k popisu kostela. Církev je stádo, které potřebuje pečující pastýře, kteří svou péči modelují podle Kristova příkladu (1. Petr 5,1-4); je to pole, kde jsou potřeba pracovníci k výsadbě a zalévání (1. Korinťanům 3,6-9); církev a její členové jsou jako ratolesti na vinném kmeni (Jan 15,5); kostel je jako olivovník (Řím 11,17-24.).

Jako odraz Božího království nyní i v budoucnu je církev jako hořčičné semínko vyrůstající do stromu, kde nebeští ptáci nacházejí útočiště3,18-19); a jako kvásek si razí cestu těstem světa (Lk 13,21), atd.

Církev je tělem Kristovým a skládá se ze všech těch, kteří byli Bohem uznáni za členy „shromáždění svatých“ (1. Korinťanům 14,33). To je pro věřícího významné, protože účast v církvi je prostředkem, kterým nás Otec udržuje a podporuje až do návratu Ježíše Krista.

James Henderson