Audio
Znovuobjevení Listy Římanům
Apoštol Pavel napsal dopis sboru v Římě před lety 2000. Dopis je jen pár stránek dlouhý, méně než 10.000, ale jeho účinek byl hluboký. Tento dopis přinejmenším třikrát v historii křesťanské církve vedl ke zmatku, který navždy změnil církev k lepšímu.
Martin Luther
Bylo to na začátku 15. století, kdy se augustiniánský mnich jménem Martin Luther pokusil uklidnit své svědomí tím, co nazýval životem bez viny. Ale i když Luther dodržoval všechny rituály a předepsaná ustanovení svého kněžského řádu, stále se cítil odcizen Bohu. Poté, jako univerzitní učitel studující dopis Římanům, se Luther ocitl na Pavlově prohlášení v Římanům 1,17 taženo: neboť v něm [v evangeliu] se zjevuje spravedlnost platná před Bohem, která pochází z víry ve víře; Jak je psáno: Spravedlivý bude žít z víry. Pravda této mocné pasáže zasáhla Luthera do srdce. Napsal:
Tam jsem začal chápat, že Boží spravedlnost je ta, skrze kterou žije spravedlivý Boží dar, pasivní spravedlnost, kterou nás milosrdný Bůh ospravedlňuje vírou. V tu chvíli jsem měl pocit, že jsem se znovu narodil a vstoupil do ráje otevřenými dveřmi. Myslím, že víš, co se stalo dál. Luther nemohl mlčet o tomto znovuobjevení čistého a jednoduchého evangelia. Výsledkem byla protestantská reformace.
John Wesley
Další rozruch způsobený dopisem Římanům se konal v Anglii kolem 1730u. Anglická církev prošla těžkými časy. Londýn byl ohniskem zneužívání alkoholu a snadného života. Korupce byla rozšířená, dokonce v kostelech. Zbožný mladý anglikánský pastor jménem John Wesley kázal výčitky svědomí, ale jeho úsilí mělo malý účinek. Poté, co se Wesley dotkl víry skupiny německých křesťanů na bouřlivé plavbě na atlantském moři, byl přitahován k jednacímu domu moravských bratrů. Wesley to popsal takto: Večer jsem neochotně šel na párty na Aldersgate Street, kde někdo četl Lutherovo předmluvu k Dopisu Římanům. Přibližně za čtvrtinu až devět, když popisuji transformaci, kterou Bůh má ve svém srdci skrze víru v Krista, jsem cítil, že se moje srdce podivně zahřívá. Cítil jsem, že jsem věřil svému spasení Kristu, jedinému Kristu. A byla mi dána jistota, že mi vzal mé hříchy, dokonce i mé hříchy, a osvobodil mne od zákona hříchu a smrti.
Karl Barth
Římané opět pomohli přivést církev zpět k víře, zatímco to odstartovalo evangelické probuzení. Další zmatek, který není tak dávno, nás přivádí do Evropy v roce 1916. Uprostřed krveprolití 1. Během druhé světové války mladý švýcarský pastor zjistil, že jeho optimistické, liberální názory na křesťanský svět, který se blíží morální a duchovní dokonalosti, byly otřeseny omračujícím řeznictvím na západní frontě. Karl Barth poznal, že tváří v tvář takové katastrofické krizi potřebuje poselství evangelia nový a realistický pohled. Ve svém komentáři k Listu Římanům, který se objevil v Německu v roce 1918, se Barth obával, že Paulův původní hlas bude ztracen a pohřben pod staletou učenosti a kritiky.
Ve svých komentářích k Romanu 1 Barth řekl, že evangelium není věc mimo jiné, ale slovo, které je zdrojem všech věcí, slovo, které je vždy nové, poselství od Boha, které vyžaduje víru a to a to pokud je správně čten, přinese to víru, kterou předpokládá. Evangelium, řekl Barth, vyžaduje účast a spolupráci. Tímto způsobem Barth ukázal, že Slovo Boží je relevantní pro svět, který byl zničen a rozčarován globální válkou. Epistle Římanům byla opět zářící hvězdou, která ukazovala cestu z temné klece rozbité naděje. Barthův komentář k Epistle k Římanům byl vhodně popsán jako bomba upuštěná na poli filozofů a teologů. Znovu se církev změnila v poselství Listy Římanům, kteří zaujali oddaného čtenáře.
Tato zpráva transformovala Luthera. Otočila Wesleyho. Otočila Bartha. A dnes to ještě mění mnoho lidí. Skrze ně Duch svatý mění své čtenáře vírou a jistotou. Pokud tuto jistotu neznáte, vyzývám vás, abyste si přečetli a věřili Dopisu Římanům.
Joseph Tkach
