Kristus je tady!

Jeden z mých nejoblíbenějších příběhů je známý ruský spisovatel Lev Tolstoj. Napsal o ovdovělém ševci jménem Martin, který jednou v noci snil, že Kristus navštíví jeho dílnu následující den. Martin byl hluboce dotčen a chtěl se ujistit, že nebude jako farizej, který Ježíše u dveří nepozdravil. Tak vstal před úsvitem, vařila polévku a pozorně sledoval ulici, když dělal svou práci. Chtěl být připraven, když Ježíš přišel.

Krátce po východu slunce viděl, jak voják vysloužil sníh. Jak starý veterán upustil lopatu k odpočinku a hřeji, Martin se k němu cítil soucit a pozval ho, aby seděl u kamen a pít horký čaj. Martin řekl vojákovi o jeho snu, který měl včera v noci ao tom, jak našel pohodlí při čtení evangelia po smrti svého mladého syna. Po několika šálkách čaje a poté, co uslyšel několik příběhů o Ježíšově dobrotě vůči lidem, kteří byli v životě v nízkých duchech, opustil dílnu a poděkoval Martinu za krmení jeho těla a duše.
Později toho rána se před obchodem zastavila špatně oblečená žena, aby lépe zabalila své křičící dítě. Martin vyšel ze dveří a vyzval ženu, aby přišla, aby mohla dítě krmit v blízkosti teplé trouby. Když zjistil, že nemá co jíst, dal jí polévku, kterou připravil, spolu s kabátem a penězi za šál.

Odpoledne se v jejím koši přes ulici zastavila manželka starého prodavače s některými zbývajícími jablky. Měla na rameni těžký pytel dřevěných hoblin. Když vyvažovala koš na jambře, aby si sbalila pytel na druhé rameno, chlapec s otrhanou čepicí popadl jablko a snažil se s ním utéct. Žena ho chytila, chtěla ho porazit a přetáhnout na policii, ale Martin mu došel z dílny a požádal ji, aby mu odpustila. Když žena protestovala, Martin jí připomněl Ježíšovo podobenství o služebníkovi, kterému jeho pán odpustil velký dluh, ale pak odešel a popadl svého dlužníka za límec. Udělal, aby se chlapec omluvil. Měli bychom odpouštět všem lidem a zejména těm bezmyšlenkovitým, řekl Martin. To může být, žena si stěžovala na tohoto mladého tuláka, který je už tak zkažený. Pak je na nás, starším, abychom ji naučili lépe, odpověděl Martin. Žena souhlasila a začala mluvit o svých vnoučatech. Pak se podívala na pachatele a řekla: Kéž Bůh s ním půjde. Když zvedla tašku, aby se vrátila domů, chlapec se vrhl kupředu a řekl: „Ne, nech mě, ať ho vezmu.“ Martin sledoval, jak spolu chodí po ulici a pak se vrátili ke své práci. Brzy byla tma, tak rozsvítil lampu, odložil nářadí stranou a vyčistil dílnu. Když se posadil, aby si přečetl Nový zákon v tmavém rohu, uviděl postavy a hlas, který říkal: „Martin, Martine, neznáš mě?“ „Kdo jsi?“ Zeptal se Martin.

To jsem já, zašeptal jsem hlas, vidíte, to jsem já. Z rohu přišel starý voják. Usmál se a pak zmizel.

To jsem já, hlas znovu zašeptal. Ze stejného rohu přišla žena s dítětem. Usmáli se a byli pryč.

To jsem já! Hlas znovu zašeptal a stará žena a chlapec, který ukradl jablko, vystoupili z rohu. Usmáli se a zmizeli jako ostatní.

Martin byl nadšený. Posadil se se svým Novým zákonem, který sám otevřel. Četl v horní části stránky:

"Protože jsem měl hlad a dal jsi mi něco k jídlu." Měl jsem žízeň a dali jste mi něco napít. Byl jsem cizinec a přijali jste mě k sobě." "Cokoli jste udělali jednomu z těchto mých nejmenších bratří, mně jste udělali" (Matouš 25,35 a 40).

Co je ve skutečnosti křesťanské, než ukázat lidem laskavost a laskavost k lidem kolem nás? Stejně jako Ježíš miloval nás a dal se za nás skrze Ducha svatého, přitahuje nás do své radosti a do lásky svého života s Otcem a dává nám možnost sdílet jeho lásku s ostatními.

Joseph Tkach


pdfKristus je tady!