Audio
Co to znamená být v Kristu?
Fráze, kterou jsme už všichni slyšeli. Albert Schweitzer popsal „bytí v Kristu“ jako hlavní tajemství učení apoštola Pavla. A koneckonců to Schweitzer musel vědět. Jako slavný teolog, hudebník a významný misijní lékař byl Alsasan jedním z nejvýznamnějších Němců 20. století. V roce 1952 mu byla udělena Nobelova cena. Ve své knize Mysticismus apoštola Pavla, vydané v roce 1931, Schweitzer zdůrazňuje důležitý aspekt, že křesťanský život v Kristu není bohem-mysticismus, ale jak sám říká, Kristus-mysticismus. Jiná náboženství, včetně proroků, věštců nebo filozofů, hledají - v jakékoli formě - „Boha“. Schweitzer však uznal, že pro Pavla, křesťana, má naděje a každodenní život zvláštnější a jistější směr - totiž nový život v Kristu.
Pavel ve svých dopisech používá výraz „v Kristu“ nejméně dvanáctkrát. Dobrým příkladem toho je poučná pasáž v 2. Korinťanům 5,17: „Je-li tedy někdo v Kristu, je nové stvoření; staré pominulo, hle, přišlo nové.“ Albert Schweitzer nakonec nebyl ortodoxním křesťanem, ale jen málo lidí zobrazilo křesťanského ducha působivěji než on. Myšlenky apoštola Pavla v tomto ohledu shrnul do těchto slov: „Pro něho [Pavla] jsou věřící vykoupeni tím, že vstoupí do nadpřirozeného stavu ve společenství s Kristem skrze tajemnou smrt a vzkříšení s ním již v přirozeném věku, ve kterém budou v království Božím. Skrze Krista jsme odstraněni z tohoto světa a uvedeni do způsobu bytí království Božího, i když se to ještě neobjevilo...“ (Mysticismus apoštola Pavla, str. 369).
Všimněte si, jak Schweitzer ukazuje, že Pavel vidí dva aspekty Kristova příchodu spojené v oblouku napětí na konci časů – Boží království v přítomném životě a jeho završení v životě budoucím. Někteří možná neschvalují, že se křesťané bouří kolem termínů jako „mystika“ a „kristovská mystika“ a zabývají se spíše amatérským způsobem s Albertem Schweitzerem; Nesporné však je, že Pavel byl jistě jak vizionář, tak mystik. Měl více vizí a zjevení než kterýkoli z členů jeho církve (2. Korinťanům 12,1-7). Jak to vše konkrétně souvisí a jak to lze skloubit s nejdůležitější událostí lidských dějin – vzkříšením Ježíše Krista?
Už nebe?
Abych to řekl hned od začátku, téma mystiky je důležité pro pochopení tak výmluvných pasáží, jako jsou Římané 6,3-8 zásadní důležitosti: „Nebo nevíte, že my všichni, kdo jsme pokřtěni v Krista Ježíše, jsme pokřtěni v jeho smrt? Křtem jsme spolu s ním pohřbeni do smrti, abychom tak, jako byl Kristus vzkříšen z mrtvých skrze slávu Otcovu, i my mohli kráčet v novém životě. Neboť jestliže se k němu připojíme a staneme se mu podobní v jeho smrti, budeme mu podobní i při vzkříšení... Jestliže jsme však zemřeli s Kristem, věříme, že s ním budeme také žít...“
Tohle je Pavel, jak ho známe. Vzkříšení viděl jako základní pilíř křesťanského učení. Křesťané jsou nejen symbolicky pohřbeni s Kristem prostřednictvím křtu, ale také s ním symbolicky sdílejí vzkříšení. Tady už to ale trochu přesahuje čistě symbolický obsah. Toto odtažité teologizace jde ruku v ruce s dobrou pomocí tvrdé reality. Podívejte se, jak se k tomuto tématu vyjádřil Pavel ve svém dopise Efezským v 2. Kapitola 4, verše 6 pokračují: „Ale Bůh, který je bohatý na milosrdenství, ve své velké lásce... nás oživil s Kristem, kteří jsme byli mrtví v hříších – milostí jste spaseni – a vzkřísil nás vstal s námi a ustanovil nás s námi v nebi v Kristu Ježíši.“ Jak to bylo? Přečtěte si to znovu: Jsme instalováni v nebi v Kristu?
Jak to může být? Nuže, ještě jednou, slova apoštola Pavla zde nejsou míněna doslovně a konkrétně, ale mají metaforický, až mystický význam. Tvrdí, že díky Boží moci udělit spasení, která se projevila v Kristově vzkříšení, se nyní můžeme těšit z účasti v království nebeském, příbytku Boha a Krista, skrze Ducha svatého. To je nám zaslíbeno životem „v Kristu“, jeho vzkříšením a nanebevstoupením. Být „v Kristu“ toto vše umožňuje. Tento náhled bychom mohli nazvat principem vzkříšení nebo faktorem vzkříšení.
Faktor vzkříšení
Znovu se můžeme jen s úžasem dívat na nesmírný impuls, který vyzařuje ze vzkříšení našeho Pána a Spasitele, s vědomím, že nejenže představuje nejdůležitější událost v dějinách, ale je také leitmotivem všeho, co věřící dělá. tento svět doufá a očekává. „V Kristu“ je mystický výraz, ale s mnohem hlubším významem přesahuje čistě symbolický, spíše srovnávací charakter. Úzce souvisí s další mystickou frází „zasazeno do nebe“.
Podívejte se na významné poznámky k Efezským od některých velkých světových pisatelů Bible 2,6 před tvýma očima. V následujícím Max Turner v The New Bible Commentary ve verzi 21. století: „Říct, že jsme byli oživeni s Kristem, se zdá být zkratkou pro to, abychom řekli ‚máme povstat k novému životu s Kristem‘ a můžeme o tom mluvit, jako by se to již stalo, protože klíčová událost [ Kristovo] vzkříšení je zaprvé v minulosti a zadruhé již začínáme mít účast na tomto nově stvořeném životě skrze naše současné společenství s Ním“ (str. 1229).
Jsme sjednoceni s Kristem, samozřejmě, skrze Ducha svatého. Proto je myšlenkový svět za těmito extrémně vznešenými myšlenkami přístupný pouze věřícímu prostřednictvím samotného Ducha svatého. Nyní se podívejte na komentář Francise Foulkese k listu Efezským 2,6 v The Tyndale New Testament: „V Efezským 1,3 řekl apoštol, že Bůh v Kristu nám požehnal všemi duchovními požehnáními v nebi. Nyní upřesňuje, že náš život je nyní tam, ustanoven do nebeské vlády s Kristem... Díky Kristovu vítězství nad hříchem a smrtí a také skrze jeho oslavení bylo lidstvo pozvednuto z nejhlubšího pekla do samotného nebe (Kalvín). Nyní máme občanská práva v nebi (Filipanům 3,20); a tam, zbaveni omezení a omezení uložených světem... se nachází skutečný život“ (str. 82).
John Stott ve své knize The Message of Ephesians mluví o Efezským 2,6 takto: „Co nás však udivuje, je skutečnost, že Pavel zde nepíše o Kristu, ale o nás. Netvrdí, že Bůh vzkřísil, vyvýšil a ustanovil Krista do nebeské nadvlády, ale že nás pozdvihl, povýšil a dosadil do nebeské nadvlády s Kristem... Tato myšlenka společenství Božího lidu s Kristem je základ novozákonního křesťanství . Jako lid „v Kristu“ [má] novou solidaritu. Ve skutečnosti se díky svému společenství s Kristem podílí na Jeho vzkříšení, nanebevstoupení a ustanovení.“
„Institucí“ Stott v teologickém smyslu označuje současnou Kristovu nadvládu nad celým stvořením. Takže podle Stotta všechny ty řeči o naší společné nadvládě s Kristem nejsou „bezvýznamným křesťanským mysticismem“. Spíše je důležitou součástí křesťanské mystiky a dokonce ji přesahuje. Stott dodává: „V nebi, neviditelném světě duchovní reality, kde vládnou mocní a mocní (3,10;6,12) a kde nade vším vládne Kristus (1,20), Bůh požehnal svému lidu v Kristu (1,3) a nastolili jej s Kristem v nebeské nadvládě ... Je to živé svědectví, že Kristus nám dal nový život na jedné straně a nové vítězství na straně druhé. Byli jsme mrtví, ale duchovně jsme byli oživeni a probuzeni. Byli jsme v zajetí, ale byli jsme dosazeni do nebeské nadvlády."
Max Turner má pravdu. V těchto slovech leží více než čistá symbolika - jak mystická, jak se zdá tato doktrína. To, co Pavel vysvětluje, je skutečný význam, hlubší význam našeho nového života v Kristu. V této souvislosti je třeba zdůraznit alespoň tři aspekty.
Praktické účinky
Za prvé, křesťané jsou „takřka tam“, pokud jde o jejich spasení. Těm, kteří jsou „v Kristu“, jsou hříchy odpuštěny samotným Kristem. Sdílejí s ním smrt, pohřeb, vzkříšení a nanebevstoupení a v jistém smyslu už s ním žijí v království nebeském. Toto učení by nemělo sloužit jako idealistické lákadlo. Původně oslovila křesťany žijící v těch nejotřesnějších podmínkách ve zkorumpovaných městech bez těch občanských a politických práv, která často považujeme za samozřejmost. Smrt římským mečem byla pro čtenáře apoštola Pavla v rámci možností, s ohledem na to, že většina lidí té doby se stejně dožila pouhých 40 nebo 45 let.
Pavel tedy povzbuzuje své čtenáře další myšlenkou vypůjčenou ze základní nauky a charakteristickou pro novou víru – vzkříšením Krista. Být „v Kristu“ znamená, že když se na nás Bůh dívá, nevidí naše hříchy. Vidí Krista. Žádné učení nás nemohlo zvýšit nadějí! V Kolosanech 3,3 To je znovu zdůrazněno: „Neboť jsi zemřel a tvůj život je s Kristem skryt v Bohu“ (Bible v Curychu).
Za druhé, být „v Kristu“ znamená žít jako křesťan ve dvou různých světech – tady a teď každodenní reality a „neviditelném světě“ duchovní reality, jak to nazývá Stott. To ovlivňuje způsob, jakým vidíme tento svět. Měli bychom tedy vést život, který je spravedlivý vůči těmto dvěma světům, přičemž naší prvořadou povinností je věrnost Božímu království a jeho hodnotám, ale na druhou stranu bychom neměli být tak nadpozemskí, abychom nesloužili pozemskému dobru. . Je to chůze po laně a každý křesťan potřebuje Boží pomoc, aby po ní kráčel s jistotou.
Za třetí, být „v Kristu“ znamená, že jsme vítěznými znameními Boží milosti. Jestliže to všechno pro nás Nebeský Otec udělal a již nám dal místo v království nebeském, znamená to, že bychom měli žít jako Kristovi vyslanci.
Francis Foulkes to vyjádřil takto: „To, co apoštol Pavel chápe Boží záměr se svou církví, sahá daleko za sebe, vykoupení, osvícení a nové stvoření jednotlivce, jeho jednotu a učednictví, dokonce i jeho svědectví vůči tomuto světu. Církev má spíše vydávat svědectví o celém stvoření moudrosti, lásky a milosti Boží v Kristu“ (str. 82).
Jak pravdivé. Být „v Kristu“, přijímat dar nového života v Kristu a vědět, že naše hříchy jsou před Bohem skrze Něho skryty – to vše znamená, že bychom měli být podobní Kristu v jednání s těmi, s nimiž se stýkáme. My křesťané můžeme jít různými cestami, ale vůči lidem, se kterými žijeme společně zde na zemi, se setkáváme v duchu Kristově. Vzkříšením Spasitele nám Bůh nedal znamení své všemohoucnosti, abychom mohli marně chodit se vztyčenou hlavou, ale každý den znovu svědčit o jeho dobrotě a svými dobrými skutky být znamením jeho existence a z jeho bezmezné péče o každého člověka nastavil tento glóbus. Kristovo vzkříšení a nanebevstoupení významně ovlivňují náš postoj ke světu. Výzvou, které musíme čelit, je dostát této pověsti 24 hodin denně.
Neil Earle
