Co si myslíte o nevěřících?

Obracím se za vámi s důležitou otázkou: jaký máte vztah k nevěřícím? Myslím, že to je otázka, nad kterou bychom se měli zamyslet všichni! Chuck Colson, zakladatel Prison Fellowship v USA, na tuto otázku jednou odpověděl přirovnáním: „Kdyby ti slepý šlápl na nohu nebo ti polil košili horkou kávou, zlobil by ses na něj? Sám odpovídá, že asi ne, právě proto, že slepý nevidí, co je před ním“.

Pamatujte, prosím, lidé, kteří ještě nebyli povoláni k víře v Krista, nemohou vidět pravdu před svýma očima. „Nevěřícím, kterým bůh tohoto světa zaslepil mysl, aby neviděli jasné světlo evangelia o slávě Krista, který je obrazem Božím“ (2. Korinťanům 4,4). Ale právě včas jim Duch svatý otevírá duchovní oči, aby viděli. „A on (Ježíš Kristus) vám dává osvícené oči srdce, abyste poznali naději, k níž jste od něho povoláni, jak bohatá je sláva jeho dědictví pro svaté“ (Efezským 1,18). Církevní otcové nazvali tuto událost „zázrakem osvícení“. Když se to stane, lidé mohou uvěřit. Věří, protože to nyní mohou vidět na vlastní oči. Ačkoli se někteří lidé, přestože vidí oči, rozhodnou nevěřit, věřím, že většina z nich v určitém okamžiku svého života zareaguje na jasné Boží volání kladně. Modlím se, aby tak učinili dříve než později, aby v té době mohli zažít pokoj a radost z poznání Boha a sdílení Boha s ostatními.

Věříme, že si uvědomujeme, že nevěřící mají mylné představy o Bohu. Některé z těchto myšlenek jsou výsledkem špatných příkladů křesťanů. Jiní pocházejí z nelogických a spekulativních názorů na Boha, které byly slyšeny už léta. Tyto mylné představy zhoršují duchovní slepotu. Jak reagujeme na jejich nevěru? My, křesťané, bohužel reagujeme na stavbu ochranných zdí nebo dokonce silné odmítnutí. Vztyčením těchto zdí přehlížíme skutečnost, že nevěřící jsou pro Boha stejně důležití jako věřící. Zapomínáme, že Syn Boží přišel na zem nejen pro věřící, ale pro všechny lidi.

Když Ježíš začal svou službu na zemi, nebyli tam žádní křesťané – většina lidí byla nevěřící, dokonce i Židé té doby. Ale naštěstí byl Ježíš přítelem hříšníků – přímluvcem nevěřících. Řekl: „Lékaře nepotřebují silní, ale nemocní“ (Matouš 9,12). Ježíš se zavázal hledat ztracené hříšníky, aby přijali jeho a spasení, které jim nabídl. Velkou část svého času tedy trávil s lidmi, kteří byli ostatními považováni za nehodné a nehodné pozornosti. Náboženští vůdci Židů proto označili Ježíše za „žrouta, opilce vína a přítele výběrčích daní a hříšníků“ (Lukáš 7,34).

Evangelium nám zjevuje pravdu: „Ježíš, Syn Boží, stal se člověkem, přebýval mezi námi, zemřel a vstoupil do nebe; udělal to pro všechny lidi." Písmo nám říká, že Bůh miluje „svět“. (John 3,16) To může znamenat jen to, že většina lidí jsou nevěřící. Tentýž Bůh nás věřící volá, abychom milovali všechny lidi jako Ježíš. K tomu potřebujeme vhled, abychom je viděli jako „ještě nevěřící v Krista“ – jako ty, kteří patří jemu, za které Ježíš zemřel a vstal z mrtvých. Bohužel je to pro mnoho křesťanů velmi obtížné. Křesťanů, kteří jsou ochotni soudit druhé, je zjevně dost. Syn Boží prohlásil: „Neboť Bůh neposlal svého Syna na svět, aby svět soudil, ale aby byl svět skrze něho spasen“ (Jan 3,17). Je smutné, že někteří křesťané jsou tak horliví v posuzování nevěřících, že zcela přehlížejí způsob, jakým se na ně dívá Bůh Otec – jako na své milované děti. Pro tyto lidi poslal svého syna, aby za ně zemřel, i když ho (zatím) nemohli poznat ani milovat. Můžeme je vidět jako nevěřící nebo nevěřící, ale Bůh je vidí jako budoucí věřící. Než Duch svatý otevře oči nevěřícímu, jsou zavřené slepotou nevíry – zmateny teologicky nesprávnými představami o Boží identitě a lásce. Přesně za těchto podmínek je musíme milovat, místo abychom se jim vyhýbali nebo je odmítali. Měli bychom se modlit, aby až je Duch svatý zmocní, pochopili dobrou zprávu o Boží smiřující milosti a přijali pravdu s vírou. Kéž tito lidé vstoupí do nového života pod Božím vedením a vládou a ať jim Duch svatý umožní zažít pokoj, který je jim dán jako Božím dětem.

Když přemítáme o nevěřících, pamatujme na Ježíšovo přikázání: „Toto je mé přikázání, abyste se navzájem milovali, jako já miluji vás“ (Jan 15,12).“ A jak nás Ježíš miluje? Tím, že se s námi podělí o svůj život a lásku. Nestaví zdi, aby oddělil věřící od nevěřících. Evangelia nám říkají, že Ježíš miloval a přijímal celníky, cizoložnice, démony a malomocné. Miloval také ženy se špatnou pověstí, vojáky, kteří se mu posmívali a bili ho, a ukřižované zločince po jeho boku. Když Ježíš visel na kříži a připomínal všechny tyto lidi, modlil se: „Otče, odpusť jim; neboť nevědí, co činí“ (Lukáš 2 Kor3,34). Ježíš je miluje a všechny je přijímá, aby od Něho jako svého Spasitele a Pána všichni obdrželi odpuštění a mohli žít ve společenství se svým Nebeským Otcem skrze Ducha svatého.

Ježíš vám dává podíl na jeho lásce k nevěřícím. Tímto způsobem vidíte tyto lidi jako Boží majetek, který stvořil a vykoupí, navzdory skutečnosti, že ještě neznají toho, kdo je miluje. Pokud si tuto perspektivu zachovají, změní se jejich postoje a chování vůči nevěřícím. Přijmou tyto lidské bytosti s otevřenou náručí jako osamocení a odcizení členové rodiny, kteří ještě poznají svého pravého otce. Jako ztracení bratři a sestry nevědí, že jsou s námi spojeni skrze Krista. Pokud se snažíte setkat s nevěřícími s láskou k Bohu, i oni mohou ve svém životě přivítat Boží milost.

Joseph Tkach