Ježíš: zaslíbení

510 je to slibStarý zákon nám říká, že my lidé jsme byli stvořeni k obrazu Božímu. Netrvalo dlouho a my lidé jsme zhřešili a byli vyhnáni z ráje. Ale se slovem soudu přišlo slovo zaslíbení. Bůh řekl: „Položím nepřátelství mezi tebe (Satana) a ženu a mezi tvé semeno a její semeno; on (Ježíš) ti rozdrtí hlavu a ty ho (Ježíše) bodneš do paty“(1. Mose 3,15). Přijde vysvoboditel z Eviných potomků, aby zachránil lidi.

Žádné řešení v dohledu

Eva pravděpodobně doufala, že její první dítě bude řešením. Ale Cain byl součástí problému. Hřích se rozšířil a zhoršil se. V době Noeho bylo částečné propuštění, ale hřích zvítězil. Tam byl hřích Noemova vnuka a potom Babel. Lidstvo mělo i nadále problémy, doufalo v něco lepšího, ale nikdy se k němu nedostalo.

Abrahamovi bylo dáno několik důležitých slibů. Ale zemřel dřív, než dostal všechny sliby. Měl dítě, ale žádnou zemi, a on nebyl požehnáním pro všechny národy. Slib byl předán Izákovi a později Jákobovi. Jákob a jeho rodina přišli do Egypta a stali se velkým národem, ale byli zotročeni. Bůh však zůstal věrný svému zaslíbení. Bůh je vyvedl z Egypta s velkolepými zázraky. Izraelský izraelský slib i nadále nesplnil slib. Zázraky nepomohly, stejně jako dodržování zákonů. Zhřešili, pochybovali a potulovali se po 40 v poušti po celá léta. Bůh zůstal věrný svému zaslíbení a přivedl lid do země Kananejské a dal jim mnoho zázraků.

Byli stále stejnými hříšnými lidmi a kniha soudců nám ukazuje některé hříchy lidí, protože vždycky padla do modlářství. Jak by mohli někdy být požehnáním pro jiné národy? Nakonec Bůh nechal Asyřany zajmout severní kmeny Izraele. Člověk by si mohl myslet, že by Židovi pomohl k pokání, ale ne.

Bůh opustil Židy v zajetí v Babylonu na mnoho let, a pak se jen malá část z nich vrátila do Jeruzaléma. Židovský národ se stal stínem jeho bývalého já. V zaslíbené zemi nebyly o nic lepší než v Egyptě nebo Babylonu. Zasténali: „Kde je slib, který Bůh učinil Abrahamovi? Jak budeme světlem pro národy? Jak se naplní slib Davidovi, pokud se nedokážeme ovládat sami?

Podle římské vlády byli lidé zklamáni. Někteří se vzdali naděje. Někteří se připojili k podzemním hnutím odporu. Jiní se snažili být více náboženskými a oceňovat Boží požehnání.

Záblesk naděje

Bůh začal plnit svůj slib s dítětem narozeným mimo manželství. „Hle, panna počne a porodí syna a dají mu jméno Immanuel, což znamená Bůh s námi“ (Matouš 1,23) Nejprve byl nazván Ježíš – z hebrejského jména „Ješua“, což znamená Bůh nás spasí.

Andělé řekli pastýřům, že v Betlémě se narodil Spasitel (Luk 2,11). Byl Vykupitelem, ale v tu chvíli nikoho nezachránil. Dokonce musel být zachráněn sám, protože rodina musela uprchnout, aby zachránila dítě před Herodem, králem Židů.

Bůh k nám přišel, protože zůstal věrný svým slibům a je základem všech našich nadějí. Historie Izraele ukazuje znovu a znovu, že lidské metody nefungují. Svým vlastním úsilím nemůžeme dosáhnout Božího záměru. Bůh si myslí o malých začátcích, o duchovním namísto o fyzické síle, o vítězství ve slabosti spíše než v moci.

Když nám Bůh dal Ježíše, splnil sliby a přinesl s sebou všechno, co předpověděl.

Splnění

Víme, že Ježíš vyrostl, aby dal svůj život jako výkupné za naše hříchy. Přináší odpuštění a je denním světlem. On přišel porazit ďábla a smrt sám tím, že porazí jej po jeho smrti a vzkříšení. Vidíme, jak Ježíš plní Boží zaslíbení.

Vidíme mnohem víc než Židé před 2000 lety, ale stále nevidíme všechno. Dosud nevidíme každý splněný slib. Stále ještě nevidíme, že by se Satan připoutal tam, kde nemůže nikoho svést. Ještě nevidíme, že každý člověk zná Boha. Ještě nevidíme konec pláče a slz, umírání a smrt. Stále chceme konečnou odpověď. V Ježíši máme naději a jistotu, abychom toho dosáhli.

Máme slib, který přišel od Boha, potvrzený Jeho Synem a zapečetěný Duchem Svatým. Věříme, že se naplní vše, co je slíbeno, a že Kristus dokončí dílo, které začal. Naše naděje začíná přinášet ovoce a jsme přesvědčeni, že všechny sliby budou splněny. Když jsme v dítěti Ježíši našli naději a příslib spásy, očekáváme naději a příslib dokonalosti ve vzkříšeném Ježíši. To platí pro růst království Božího a také pro práci církve, v každém jednotlivém člověku.

Doufejme pro sebe

Když lidé přicházejí věřit v Krista, jejich práce začíná růst ve vás. Ježíš řekl, že bychom měli být všichni znovu znovuzrozeni, toto se stane, když v Něho věříme, a Duch Svatý nás zastíní a vytváří v nás nový život. Jak Ježíš slíbil, přichází k životu v nás. Někdo kdysi řekl: „Ježíš se narodil tisíckrát, a to by mi neudělalo nic dobrého, kdyby se ve mně nenarodil.“

Mohli bychom se na sebe dívat a myslet si: „Tady nevidím moc, nejsem o moc lepší než před lety 20, stále bojuji s hříchem, pochybnostmi a vinou, jsem stále sobecký a tvrdohlavý, nejsem v tom lepší, být bůh-strach člověka, jako starověký lid Izraele, zajímalo by mě, jestli Bůh opravdu dělá něco v mém životě, nezdá se, že jsem udělal nějaký pokrok.

Odpověď je pamatovat si Ježíše. Náš duchovní začátek se teď nezdá být dobrý, ale je to proto, že Bůh říká, že je to dobré. To, co máme v nás, je jen záloha. Je to začátek a je zárukou samotného Boha, Duch Svatý v nás je platbou slávy.

Lukáš nám říká, že andělé zpívali, když se Ježíš narodil. Byl to okamžik triumfu, i když to lidé neviděli. Andělé věděli, že vítězství je jisté, protože jim to Bůh řekl.

Ježíš nám říká, že andělé se radují, když hříšník činí pokání. Zpívají pro každého, kdo přichází věřit v Krista, protože se narodilo dítě Boží. Postará se o nás. I když náš duchovní život není dokonalý, Bůh v nás bude pokračovat v práci, dokud nedokončí svou práci v nás.

Stejně jako velká naděje pro Ježíška je velká naděje v novorozeném křesťanském dítěti. Bez ohledu na to, jak dlouho jste křesťan, je pro vás obrovská naděje, neboť Bůh do vás investoval. On se nevzdá práce, kterou začal. Ježíš je důkazem, že Bůh vždy dodržuje své sliby.

Joseph Tkach


pdfJežíš: zaslíbení