odmítnutí

Jako dítě jsme si zvykli hrát fotbal, volejbal nebo fotbal. Než jsme mohli hrát spolu, vytvořili jsme dva týmy. Nejprve byli vybráni dva kapitáni, kteří střídavě vybrali hráče. Nejprve byli do týmu vybráni nejlepší hráči a na konci zůstali ti, kteří nehráli žádnou významnou roli. Být zvolen jako poslední byl velmi ponižující. Nebýt mezi prvními, byl znak odmítnutí a projevu nechtěného.

Žijeme ve světě odmítnutí. Všichni jsme to zažili tak či onak. Možná jste byl odmítnut jako plachý chlapec na rande. Možná jste se ucházeli o práci, ale nedostali jste ji. Nebo jste dostal práci, ale váš šéf se smál vašim nápadům a návrhům. Možná, že tvůj táta opustil vaši rodinu. Buď jste byli jako dítě neustále zneužíváni, nebo jste slyšeli, že to, co udělali, nestačí. Možná jste byl vždy ten poslední vybraný pro tým. Je to ještě horší, pokud jste v týmu nemohli hrát. Jaké jsou důsledky pocitu neúspěchu?

Hluboce pociťované odmítnutí může vést k poruchám osobnosti, jako je neodůvodněný strach, pocity méněcennosti nebo deprese. Díky odmítnutí se cítíte nechtění, nedocenění a nemilovaní. Zaměřují se spíše na negativní než na pozitivní a reagují násilně na jednoduché komentáře. Když někdo řekne: „Tvoje vlasy dnes nevypadají dobře,“ možná si pomyslíte: „Co tím myslela? Říká, že moje vlasy vždycky vypadají mizerně?“ Může to ve vás vyvolávat pocit odmítnutí, když vámi nikdo nepohrdá, ale vy to odmítnutí cítíte. Toto vnímání se stane vaší realitou. Pokud si myslíš, že jsi neúspěšný, chovej se jako poražený.

Nejste sami, když cítíte toto odmítnutí. Ježíš byl odmítnut lidmi v jeho rodném městě3,54-58), mnoha jeho učedníky (Johannes 6,66) a od těch, které přišel zachránit (Izajáš 53,3). Ještě předtím, než Ježíš chodil mezi námi, byl Bůh odmítnut. Po tom všem, co Bůh pro Izraelity udělal, chtěli, aby jim vládl král a ne on (1. Sam 10,19). Odmítnutí není pro Boha nic nového.

Bůh nás stvořil, abychom byli přijímáni a ne abychom byli odmítnuti. Proto nás nikdy neodmítne. Můžeme odmítnout Boha, ale On neodmítne nás. Ježíš nás miluje natolik, že za nás zemřel dříve, než jsme si ho vybrali (Římanům 5,8). „Bůh neposlal svého Syna na svět, aby svět soudil, ale aby byl svět skrze něho spasen“ (Jan 3,17). „Neopustím tě ani tě neopustím“ (Židům 1 Kor3,5).

Dobrou zprávou je, že si vás Bůh vybral, abyste byli v jeho týmu a dokonce jako dítě v jeho rodině. „Od té doby, co jste děti, poslal Bůh do našich srdcí Ducha svého Syna, který volá, Abba, drahý Otče“ (Galatským 4,5-7). Nezáleží na tom, jaké jsou vaše dovednosti, protože když necháte Ježíše žít ve vás, on se o všechno postará. Jste vítěz, ne poražený! Vše, co byste měli udělat, je přijmout tuto pravdu, objevit se a být připraveni zúčastnit se hry života. Jste cenným členem vítězného týmu.

Barbara Dahlgren