Ježíš vás přesně zná

550 jesus ji zná přesněPředpokládám, že znám svou dceru velmi dobře. Strávili jsme spoustu času spolu a taky jsme si to užili. Když jí řeknu, že jí rozumím, odpoví mi: "Ty mě přesně neznáš!" Pak jí řeknu, že ji velmi dobře znám, protože jsem její matka. To mě přimělo přemýšlet: Ostatní lidi velmi dobře neznáme - a neznají nás, ne v nejhlubší části. Posuzujeme nebo soudíme ostatní snadno, jak je známe, ale nepovažujeme je ani za to, že by rostly a změnily se. Balíme lidi do krabic a zřejmě přesně vědí, které stěny a rohy je obklopují.

Totéž děláme s Bohem. Blízkost a důvěrnost vedou k kritice a sebe-spravedlnosti. Stejně jako my často zacházíme s lidmi podle toho, jak posuzujeme jejich činy - v souladu s našimi očekáváními - setkáváme se také s Bohem. Předpokládáme, že víme, jak bude odpovídat na naše modlitby, jak bude jednat s lidmi a jak si myslí. Máme sklon si pořídit vlastní obraz o něm, představme si, že je jako my. Pokud to uděláme, přesně ho neznáme. Neznáme ho vůbec.
Pavel říká, že vidí jen fragmenty obrazu, a proto nemůže vidět celý obraz: „Nyní vidíme skrze zrcadlo v temném obrazu; ale pak tváří v tvář. Nyní si uvědomuji kousek po kousku; ale pak budu vědět, stejně jako jsem znám (1. Cor. 13,12). Těchto pár slov říká hodně. Za prvé, jednoho dne ho poznáme tak, jak on zná nás teď. Nerozumíme Bohu, a to je jistě dobře. Mohli bychom snést vědět o něm všechno, když jsme nyní lidské bytosti se svými skromnými lidskými schopnostmi? V současnosti je pro nás Bůh stále nepochopitelný. A za druhé: Zná nás do morku kostí, dokonce i na to tajné místo, kam nikdo nevidí. Ví, co se v nás děje – a proč s námi něco hýbe naším vlastním jedinečným způsobem. David mluví o tom, jak dobře ho Bůh zná: „Sedím nebo vstávám, víš; rozumíš mým myšlenkám na dálku. Chodím nebo ležím, takže jsi kolem mě a vidíš všechny moje cesty. Neboť hle, na mém jazyku není slovo, které bys Ty, Pane, už neznal. Obklopuješ mě ze všech stran a držíš nade mnou ruku. Toto poznání je příliš úžasné a příliš vysoké, než abych mu porozuměl“ (Žalm 139,2-6). Jsem si jistý, že tyto verše můžeme aplikovat i na sebe. děsí tě to? - Nemělo by! Bůh není jako my. Někdy se od lidí odvracíme, čím více je poznáváme, ale on nikdy. Každý chce být pochopen, chce být slyšen a vnímán. Myslím, že to je důvod, proč tolik lidí něco píše na Facebook nebo jiné portály. Každý má co říct, ať už ho někdo poslouchá nebo ne. Každý, kdo něco napíše na Facebook, si to usnadňuje; protože tam se může prezentovat, jak se mu zlíbí. To ale nikdy nenahradí konverzaci tváří v tvář. Někdo může mít na internetu stránku, která má velmi vysokou návštěvnost, ale přesto se může cítit osamělý a smutný.

Život ve vztahu s Bohem nás činí jistými, že jsme slyšeni, vnímáni, chápáni a uznáváni. On je jediný, kdo může vidět do vašeho srdce a ví všechno, na co jste kdy mysleli. A báječná věc je, že tě stále miluje. Pokud se zdá, že svět je chladný a neosobní, a cítíte se osamocený a nepochopený, můžete získat sílu z jistoty, že je tam alespoň jedna osoba, která vás velmi dobře zná.

Tammy Tkach