Království Boží (část 2)

Toto je 2. Část 6dílné série Garyho Dedda na důležité, ale často nepochopené téma Království Boží. V minulé epizodě jsme zdůraznili ústřední význam Ježíše jako nejvyššího krále všech králů a nejvyššího pána s ohledem na království Boží. V tomto článku se podíváme na potíže s pochopením toho, jak je Boží království přítomno tady a teď.

Přítomnost Božího království ve dvou fázích

Biblické zjevení vyjadřuje dva aspekty, které je obtížné smířit: že Boží království je přítomno, ale také v budoucnu. Učenci bible a teologové často na jednom z nich vyzvedli a tak dali zvláštní váhu jednomu ze dvou aspektů. Ale v posledních přibližně 50 letech se objevil široký konsenzus o tom, jak nejlépe porozumět těmto dvěma názorům. Tato korespondence souvisí s tím, kdo je Ježíš.

Syn Boží se narodil z Panny Marie asi před třemi lety v tělesné podobě, podílel se na naší lidské existenci a žil 2000 let v našem hříšném světě. Přijetím naší lidské přirozenosti od počátku svého narození až do smrti1 a tak je spojil, žil skrze naši smrt až do svého vzkříšení, a poté, po několika dnech, ve kterých se zjevil člověku, fyzicky stoupat do nebe; to znamená, že byl i nadále připojen k našemu lidstvu, jen aby se vrátil k přítomnosti svého otce a dokonalého společenství s ním. V důsledku toho, i když se stále podílí na naší nyní oslavené lidské přirozenosti, už není tak přítomný, jak byl před svým vzestupem. V některých ohledech už není na Zemi. Jako další potěšitel poslal Ducha svatého, aby byl s námi, ale jako nezávislý subjekt nám již není jako přítomný. Slíbil nám, že se vrátíme.

Paralelně s tím lze vidět povahu Božího království. Bylo to skutečně „blízko“ a účinné v době Ježíšovy světské služby. Bylo to tak blízké a hmatatelné, že to vyžadovalo okamžitou reakci, stejně jako sám Ježíš volal po reakci od nás v podobě víry v Něho. Jak nás však učil, jeho vláda ještě plně nezačala. V plném rozsahu se to teprve mělo stát skutečností. A to bude při Kristově návratu (často označovaném jako jeho „druhý příchod“).

Víra v Boží království je tedy neoddělitelně spjata s nadějí na jeho realizaci v jeho plnosti. Byl již přítomen v Ježíši a zůstává v Jeho Duchu. Ale jeho dokonalost je ještě na příchodu. To se často vyjadřuje, když se říká, že Království Boží již existuje, ale ještě není dokonalé. Pečlivě prozkoumaná práce George Ladda tento pohled posiluje z pohledu mnoha přísných věřících, přinejmenším v anglicky mluvícím světě.

Království Boží a dva věky

Podle biblického chápání se jasně rozlišují dvě doby, dvě doby nebo epochy: současný „věk zlý“ a takzvaný „věk světa, který přijde“. Tady a teď žijeme v přítomném „době zla“. Žijeme v naději, že ten věk přijde, ale ještě ho nezažíváme. Biblicky řečeno, stále žijeme v přítomné zlé době – době mezitím. Písma, která jasně podporují tento názor, jsou následující (Pokud není uvedeno jinak, následující biblické citáty jsou z Curyšské Bible.):

  • Nechal tuto moc působit v Kristu, když ho vzkřísil z mrtvých a postavil ho po své pravici v nebi: vysoko nad každou vládu, každou moc, autoritu a panství a nad každé jméno, které je nejen v tomto, ale i v věk, který přijde“ (Efezským 1,20-21.).
  • „Milost vám a pokoj od Boha, našeho Otce, a od Pána Ježíše Krista, který se vydal za naše hříchy, aby nás podle vůle Boha, našeho Otce, vysvobodil ze současného zlého věku“ (Galatským) 1,3-4.).
  • „Amen, pravím vám, nikdo neopustil dům nebo manželku, bratry nebo sestry, rodiče nebo děti pro Boží království, pokud v tomto věku a v budoucím věku znovu nedostal mnoho cenných věcí. věčný život“ (Lk 18,29-30; Davová bible).
  • „Tak se stane na konci věku: vyjdou andělé a oddělí bezbožné od spravedlivých“ (Matouš 13,49; Davová bible).
  • „[Někteří] okusili dobré slovo Boží a mocnosti budoucího světa“ (Židům 6,5).

Bohužel toto nejednoznačné chápání věků nebo epoch je méně jasně vyjádřeno skutečností, že řecké slovo pro „věk“ (aion) se překládá mnoha způsoby, jako „věčnost“, „svět“, „navždy“ a „aion“. dávno". Tyto překlady kontrastují čas s nekonečným časem nebo tuto pozemskou říši s budoucí nebeskou říší. Zatímco tyto časové nebo prostorové rozdíly jsou již obsaženy v myšlence různých věků nebo epoch, zdůrazňuje zejména mnohem dalekosáhlejší srovnání kvalitativně odlišných životních stylů nyní a v budoucnu.

V některých překladech tedy čteme, že semeno, které vyklíčí v určitých půdách, je uštípnuto v zárodku „starostmi tohoto světa“ (Marek 4,19). Ale protože řecké aion je v původním textu, měli bychom také použít význam „uštípaný v zárodku starostí tohoto současného zlého věku“. Také v Římanům 12,2, kde čteme, že se neradi přizpůsobujeme vzoru tohoto „světa“, to je třeba chápat také tak, že bychom se neměli spojovat s tímto přítomným „světovým časem“.

Slova přeložená jako „věčný život“ také znamenají život v čase, který přijde. Toto je v evangeliu Lukáše 18,29-30 jasně, jak je uvedeno výše. Věčný život je „věčný“, ale je mnohem delší než jeho trvání, mnohem delší než tento současný zlý věk! Je to život, který patří do úplně jiné doby nebo epochy. Rozdíl není jen v krátkém trvání ve srovnání s nekonečně dlouhým životem, ale spíše mezi životem v naší současné době, který je stále charakterizován hříšností – zlem, hříchem a smrtí – a životem v budoucím čase, ve kterém všechny stopy zla bude smazáno. V čase, který přijde, bude nové nebe a nová země, které spojí nový vztah. Bude to úplně jiný způsob a kvalita života, Boží způsob života.

Království Boží se nakonec shoduje s nastávajícím světovým časem, věčným životem a druhým příchodem Krista. Dokud se nevrátí, žijeme v současném světě zla a doufejme čekáme do budoucna. I nadále žijeme v hříšném světě, v němž, navzdory Kristovu vzkříšení a vzestupu, není nic dokonalého, vše je suboptimální.

Překvapivě, přestože žijeme v současné zlé době, díky Boží milosti, můžeme již nyní zažít Boží království. V některých ohledech je již přítomen před nahrazením současného zlého věku v tu a teď.

Navzdory všem předpokladům se budoucí Boží království prolomilo do přítomnosti, aniž by nastal poslední soud a konec tohoto času. Království Boží vrhá svůj stín tady a teď. Dostáváme na to chuť. Některá z Jeho požehnání k nám přicházejí tady a teď. A můžeme se toho zúčastnit tady a teď ve společenství s Kristem, i když zůstaneme připoutáni k této době. Je to možné, protože Syn Boží přišel na tento svět, dokončil své poslání a seslal nám svého Ducha svatého, i když již není přítomen v těle. Nyní si vychutnáváme první plody jeho vítězné vlády. Ale než se Kristus vrátí, nastane přechodné období (neboli „pauza na konci času“, jak to TF Torrance nazýval), kdy bude i během této doby pokračovat plnění Božího úsilí o spásu.

Badatelé Bible a teologové čerpali ze slovní zásoby Písma a používali k vyjádření této složité situace řadu různých slov. Mnozí, kteří následovali George Ladda, učinili tento kontroverzní bod argumentem, že království Boží je naplněno v Ježíši, ale nebude dovršeno, dokud se nevrátí. Království Boží je již přítomné, ale ještě nerealizované ve své dokonalosti. Dalším způsobem, jak vyjádřit tuto dynamiku, je, že zatímco království Boží již bylo ustanoveno, čekáme na jeho dokončení. Tento pohled je někdy označován jako „současná eschatologie“. Díky Boží milosti již budoucnost vstoupila do přítomnosti.

To má za následek, že úplná pravda a odhodlání toho, co Kristus udělal, je v současné době v podstatě zbaveno vhledu, neboť nyní žijeme za podmínek vytvořených Pádem. V současné době zlého světa je Kristova vláda již realitou, ale skrytou. V budoucnu bude království Boží zdokonaleno, protože všechny zbývající důsledky pádu budou zrušeny. Pak budou všechny účinky Kristova díla odhaleny všude v celé slávě.2 Rozlišení zde leží mezi skrytou a dosud ne zdokonalenou říší Boha, a nikoli mezi přítomným manifestem a výjimečným.

Duch svatý a dva věky

Tento pohled na Boží království je podobný tomu, který je zjeven v Písmu svatém o osobě a díle Ducha svatého. Ježíš slíbil příchod Ducha svatého a poslal ho spolu s Otcem, aby byl s námi. Vdechl do učedníků svého svatého Ducha a o Letnicích sestoupil na shromážděné věřící. Duch svatý zmocnil ranou křesťanskou církev, aby pravdivě svědčila o službě Kristově, a tím umožnila ostatním najít cestu do království Kristova. Posílá lid Boží do celého světa, aby kázal evangelium Syna Božího. Jsme součástí poslání Ducha svatého. Ještě si to ale plně neuvědomujeme a doufáme, že tomu tak jednou bude. Pavel poukazuje na to, že dnešní svět zkušeností je jen začátek. Používá obraz zálohy nebo zástavy nebo zálohy (arrabon) k vyjádření myšlenky částečného zálohového daru, který slouží jako záruka za celý dar (2. Korinťanům 1,22; 5,5). Obraz dědictví používaný v Novém zákoně také naznačuje, že je nám nyní dáno něco tady a teď, co nám bude v budoucnu jistě ještě více vlastní. Přečtěte si Pavlova slova k tomuto:

„V něm [Kristu] jsme byli také ustanoveni za dědice, předurčení záměrem toho, který všechno působí podle plánu své vůle [...], která je zástavou našeho dědictví, pro naše vykoupení, abychom Jeho majetek stane se chválou Jeho slávy [...] A dá vám osvícené oči srdce, abyste poznali naději, k níž jste od Něj povoláni, jak bohatá je sláva Jeho dědictví pro svaté“ ( Efezským 1,11; 14,18).

Pavel také používá obraz, že nyní máme pouze „prvoty“ Ducha svatého, ne všechny. V současné době jsme svědky pouze začátku sklizně a ještě ne celé její štědrosti (Řím 8,23). Další důležitou biblickou metaforou je „okusit“ dar, který přijde (Žid 6,4-5). Ve svém prvním dopise Petr skládá mnoho kousků skládačky a pak píše o těch, kteří byli ospravedlněni Duchem svatým:

„Požehnán buď Bůh, Otec našeho Pána Ježíše Krista, který nás ze svého velkého milosrdenství znovuzrodil k živé naději vzkříšením Ježíše Krista z mrtvých, k dědictví neporušitelnému, neposkvrněnému a nevadnoucímu, uchovanému v nebi pro ty, který jsi skrze víru udržován Boží mocí ke spáse připravené zjevit se v posledním čase“ (1. Pt 1,3-5.).

Jak v současné době vnímáme Ducha Svatého, je to pro nás nepostradatelné, i když si toho dosud plně neuvědomujeme. Když nyní zažíváme jeho práci, ukazuje na mnohem větší rozpětí, které jednoho dne přijde. Naše současné vnímání jí dává naději, která nebude zklamána.

Tento současný zlý světový čas

To, že nyní žijeme v současném zlém světě, je zásadní zjištění. Světské dílo Kristovo, i když bylo dovedeno do vítězného konce, ještě nevyhladilo všechny následky a následky pádu člověka v této době nebo epoše. Neměli bychom tedy očekávat, že Ježíšovým návratem vyhasnou. Svědectví Nového zákona o přetrvávající hříšné povaze vesmíru (včetně lidstva) nemůže být strašidelnější. Ve své velekněžské modlitbě, kterou čteme v evangeliu Jana 17, se Ježíš modlí, abychom se nezbavili naší současné situace, i když ví, že v této době budeme muset snášet utrpení, odmítnutí a pronásledování. Ve svém Kázání na hoře poukazuje na to, že tady a teď ještě nedostáváme všechny dary milosti, které pro nás Boží království připravilo, a náš hlad, naše žízeň po spravedlnosti ještě není ukojena. Spíše zažijeme pronásledování, které odráží jeho. Stejně jasně poukazuje na to, že naše touhy se naplní, ale až v čase, který přijde.

Apoštol Pavel poukazuje na to, že naše pravé já není prezentováno jako otevřená kniha, ale je „s Kristem skryto v Bohu“ (Koloským 3,3). Vysvětluje, že obrazně řečeno jsme hliněné nádoby, které obsahují slávu Kristovy přítomnosti, ale ještě nejsou zjeveny ve vší slávě (2. Korinťanům 4,7), ale jen jednoho dne (Koloským 3,4). Pavel poukazuje na to, že „podstata tohoto světa pomíjí“ (Kor 7,31; vidět. 1. Johannes 2,8; 17), že ještě nedosáhla svého konečného cíle. Autor Listu Hebrejům ochotně přiznává, že dosud nebylo zjevně vše podřízeno Kristu a jeho vlastním (Žid. 2,8-9), i kdyby Kristus dobyl svět (Jan 16,33).

Pavel ve svém dopise církvi v Římě popisuje, jak všechno stvoření „sténá a chvěje se“ a jak „my sami, kteří máme Ducha jako prvotinu, v sobě sténáme, toužíme po přijetí za syny, po vykoupení svého těla“ ( Římanům 8,22-23). Přestože Kristus dokončil svou světskou službu, naše současné bytí ještě neodráží plnou plnost Jeho vítězné vlády. Zůstáváme uvízlí v tomto přítomném zlém čase. Království Boží je přítomno, ale ještě ne ve své dokonalosti. V příštím čísle prozkoumáme podstatu naší naděje na nadcházející dovršení Božího království a plné naplnění biblických zaslíbení.

Gary Deddo


1 V dopise Židům 2,16 nacházíme řecký výraz epilambanetai, který je nejlépe přeložit jako „přijmout“ a nikoli „pomáhat“ nebo „být znepokojen“. Sa hebrejština 8,9kde se stejné slovo používá pro Boží vysvobození Izraele ze spárů egyptského otroctví.

2 Řecké slovo, které se pro to používá v celém Novém zákoně a kterému je při pojmenování jeho poslední knihy věnován zvláštní důraz, je apokalypsa. Může to být spojeno se „zjevením“,
„Zjevení“ a „Příchod“ jsou přeloženy.


pdfKrálovství Boží (část 2)