Zákon a milost

Před pár týdny, když jsem poslouchal píseň Billyho Joela „State of Mind New York“ při listování v mých online zprávách, můj zrak narazil na následující článek. Vysvětluje, že stát New York nedávno schválil zákon zakazující tetování a piercing domácích mazlíčků. Pobavilo mě, když jsem se dozvěděl, že takový zákon je nutný. Zřejmě se tato praxe stává trendem. Pochybuji, že si přijetí tohoto zákona všimlo mnoho Newyorčanů, protože to byl jen jeden z mnoha, které byly ve státě nedávno uzákoněny. Vlády na všech úrovních ze své podstaty dodržují zákony. Nepochybně přijímají mnoho nových, co dělat a co ne. Většinou se snaží udělat svět lepším místem. Zákony jsou někdy prostě nutné, protože lidem chybí zdravý rozum. Zpravodajská stanice CNN každopádně uvedla, že v roce 201440.000 vstoupilo v USA v platnost nových zákonů.

Proč tolik zákonů?

Především proto, že se my lidé se svým sklonem k hříchu snažíme najít mezery ve stávajících předpisech. V důsledku toho je potřeba stále více zákonů. Bylo by jich málo, kdyby zákony dokázaly udělat lidi dokonalými. Ale není tomu tak. Účelem zákona je udržet nedokonalé lidi na uzdě a podporovat společenský řád a harmonii. Pavel ve svém dopise církvi v Římě psal v Římanům 8,3 o mezích zákona, který Bůh dal Izraeli prostřednictvím Mojžíše, následující (Římanům 8,3 GN). „Zákon nám lidem nemohl přinést život, protože nefungoval proti naší sobecké přirozenosti. Proto Bůh poslal svého Syna v tělesné podobě nás sobeckých, hříšných lidí a způsobil, že zemřel jako oběť za vinu za hřích. A tak postavil hřích před soud právě tam, kde vládl svou silou: v lidské přirozenosti.

Tím, že izraelskí náboženští vůdci nepochopili omezení zákona, přidali do Mojžíšova zákona další ustanovení a dodatky. Došlo také k bodu, kdy bylo téměř nemožné sledovat tyto zákony, natož je dodržovat. Bez ohledu na to, kolik zákonů bylo vytvořeno, nikdy nebylo (a nikdy nebude) dosaženo dokonalosti dodržováním zákona. A přesně o to šlo Paulovi. Bůh nedal zákon, aby svůj lid učinil dokonalým (spravedlivým a svatým). Pouze Bůh činí lidi dokonalými, spravedlivými a svatými – skrze milost. V kontrastu zákona a milosti mě někteří obviňují, že nenávidím Boží zákon a propaguji antinomismus. (Antinomismus je víra, že milostí je člověk vykoupen z povinnosti dodržovat mravní zákony). Ale nic není dále od pravdy. Jako všichni ostatní bych si přál, aby lidé lépe dodržovali zákony. Kdo by chtěl, aby existovala bezpráví? Ale jak nám Pavel připomíná, je životně důležité porozumět tomu, co zákon může a co nemůže.Ve svém milosrdenství dal Bůh Izraeli zákon, včetně Desatera, aby je vedl na lepší cestu. Proto Pavel řekl v Římanům 7,12 (překlad NOVÉHO ŽIVOTA): „Ale zákon sám je svatý a přikázání je svaté, spravedlivé a dobré.“ Zákon je však ze své podstaty omezen. Nemůže přinést spasení, ani nikoho osvobodit od viny a odsouzení. Zákon nás nemůže ospravedlnit ani usmířit, tím méně nás posvětit a oslavit.

To může učinit pouze Boží milost skrze dílo Ježíše a Ducha svatého v nás smíření. Stejně jako Pavel v Galatským 2,21 [GN] napsal: „Neodmítám milost Boží. Kdybychom mohli stát před Bohem a dodržovat zákon, pak by Kristus zemřel nadarmo."

V tomto ohledu Karl Barth vězňům kázal ve švýcarském vězení:
„Poslouchejme tedy, co říká Bible a co jsme jako křesťané povoláni společně slyšet: Milostí jste byli vykoupeni! To si žádný muž nemůže říct. Ani to nemůže říct nikomu jinému. Každému z nás to může říct jen Bůh. Aby toto prohlášení bylo pravdivé, je zapotřebí Ježíše Krista. K jejich sdělování je zapotřebí apoštolů. A abychom to rozšířili mezi nás, je potřeba, abychom se zde jako křesťané setkali. Jsou to proto upřímné zprávy a velmi zvláštní zprávy, ty nejvzrušující zprávy ze všech a také nejužitečnější – vlastně jediné užitečné.“

Při poslechu dobré zprávy, evangelia, se někteří lidé obávají, že Boží milost nefunguje. Právníci jsou obzvláště znepokojeni lidmi, kteří mění milost na bezpráví. Nemůžete pochopit pravdu zjevenou Ježíšem, že náš život je vztah k Bohu. Jeho postavení Stvořitele a Vykupitele není v žádném případě zpochybňováno.

Naší úlohou je žít a sdílet dobrou zprávu, hlásat Boží lásku a být příkladem vděčnosti za Boží sebezjevení a zásah do našich životů. Karl Barth v „Kirchlicher Dogmatik“ napsal, že tato poslušnost Bohu začíná ve formě vděčnosti: „Milost vyvolává vděčnost, stejně jako zvuk vyvolává ozvěnu.“ Vděčnost následuje milost jako hrom následuje blesk.

Barth dále komentoval:
„Když Bůh miluje, zjevuje své nejvnitřnější bytí v tom, že miluje, a proto hledá a vytváří společenství. Toto bytí a konání je božské a liší se od všech ostatních typů lásky tím, že láska je Boží milost. Milost je charakteristickým znakem Boha, pokud hledá a vytváří společenství prostřednictvím své vlastní svobodné lásky a přízně, bez předpokladu jakékoli zásluhy nebo nároku milovaného, ​​ani jí nebrání žádná nehodnost nebo odpor, ale naopak všemi. nehodnosti a překonat veškerý odpor. Podle tohoto rozlišovacího znaku poznáváme božství Boží lásky.“

Dovedu si představit, že vaše zkušenosti se neliší od mého, pokud jde o právo a milost. Stejně jako vy i já bych mnohem raději měl vztah, který pramení z lásky, než s někým, kdo je oddán zákonu. Kvůli Boží lásce a milosti vůči nám také chceme milovat a potěšit Ho. Samozřejmě, že se ho mohu pokusit vyslechnout z pocitu povinnosti, ale raději bych jako výraz opravdového milostného vztahu sloužil společně s ním.

Přemýšlení o životě z milosti mi připomíná další píseň Billyho Joela Keeping the Faith. I když teologicky nepřesná píseň přináší důležité poselství: „Pokud vzpomínka zůstane, ano, pak si zachovávám víru. Jo, jo, jo, jo Udržuj víru Ano, zachovávám víru. Ano."   

Joseph Tkach