Ježíši, jediná cesta?

Někteří lidé odmítají křesťanskou víru, že spása je možná pouze prostřednictvím Ježíše Krista. V naší pluralitní společnosti se očekává, ba dokonce vyžaduje tolerance, a koncept náboženské svobody, který umožňuje všechna náboženství, je někdy vykládán tak, že všechna náboženství jsou v konečném důsledku stejná.

Všechny cesty vedou ke stejnému Bohu. Někteří lidé to říkají, jako by už byli na cestě a nyní se vrátili z cíle této cesty. Tito lidé nejsou tolerantní k těm úzkoprsým lidem, kteří věří, že existuje jen jedna cesta a odmítají evangelizaci. Koneckonců tvrdí, že se jedná o urážlivý pokus změnit přesvědčení jiných lidí. Sami však chtějí změnit víru lidí, kteří věří jen jedním způsobem. Jak je to teď? Učí křesťanská víra, že Ježíš je jedinou cestou, která vede ke spáse?

Jiná náboženství

Většina náboženství je exkluzivní. Ortodoxní Židé tvrdí, že mají pravou cestu. Muslimové tvrdí, že znají nejlepší zjevení Boha. Hinduisté věří, že mají pravdu a buddhisté tomu také věří. Dokonce i moderní pluralista věří, že pluralismus je správnější než jiné myšlenky.

Všechny cesty tedy nevedou ke stejnému Bohu. Různá náboženství dokonce popisují různé bohy. Hinduisté mají několik božstev a popisují spásu jako návrat ničeho. Muslimové naopak zdůrazňují monoteismus a nebeské odměny. Muslim ani Hind by nesouhlasili, jejich cesty vedou ke stejnému cíli. Raději budou bojovat, než měnit toto myšlení. Západní pluralisté by se považovali za povýšené a neinformované lidi. Ale urážka nebo dokonce útok na náboženství je přesně to, co pluralisté nechtějí. Věříme, že křesťanské poselství je správné a zároveň umožňujeme lidem, aby v něj nevěřili. Jak tomu rozumíme, víra vyžaduje svobodu nechat lidi v ni nevěřit. Ale i když stojíme za právem lidí zvolit si, čemu věřit, neznamená to, že věříme, že všechna náboženství jsou pravdivá. Nechat ostatní lidi věřit v to, co chtějí, ještě neznamená, že bychom tomu měli přestat věřit, protože Ježíš je jedinou cestou ke spáse.

Biblická prohlášení / tvrzení

První Ježíšovi učedníci nám říkají, že tvrdil, že je jedinou cestou k Bohu. Řekl, že člověk nemůže být v Božím království, pokud ho nenásleduje (Matouš 7,26-27) a nejsme s ním na věčnosti, pokud ho zapřeme (Matouš 10,32-33). Ježíš také řekl: „Neboť Otec nikoho nesoudí, ale všechen soud odevzdal Synu, aby všichni ctili Syna, jako ctí Otce. Kdo nectí Syna, nectí Otce, který ho poslal“ (Jan 5,22-23). Ježíš tvrdil, že on je výlučnou cestou pravdy a spásy a lidé, kteří ho odmítají, proto odmítají i Boha.

V Johannes 8,12  říká „Já jsem světlo světa“ a v Janovi 14,6-7 stojí „[] Já jsem cesta i pravda i život; nikdo nepřichází k Otci než skrze mne. Až mě poznáte, poznáte i mého otce. A od nynějška ho znáte a viděli jste ho.“ Sám Ježíš řekl, že lidé, kteří tvrdí, že existují jiné cesty ke spasení, se mýlí. Stejně jasně se vyjádřil Petr, když mluvil k židovským vládcům: „A v nikom jiném není spása, ani není pod nebem jiného jména daného lidem, jímž bychom měli být spaseni“ (Sk. 4,12).

Pavel to znovu objasnil, když řekl, že lidé, kteří neznají Krista, jsou mrtví pro své přestoupení a hříchy (Efezským 2,1). Neměli žádnou naději a navzdory svému náboženskému přesvědčení neměli Boha (verš 12). Řekl, že je jen jeden prostředník, jen jedna cesta k Bohu (1. Timoteus 2,5). Ježíš byl výkupné, které každý potřebuje (1. Timoteus 4,10). Kdyby existovala nějaká jiná cesta vedoucí ke spasení, Bůh by ji stvořil (Galatským 3,21). Skrze Krista je svět smířen s Bohem (Koloským 1,20-22). Pavel byl povolán šířit dobrou zprávu mezi pohany. Jejich náboženství, řekl, bylo bezcenné4,15). Již v Listu Židům se píše, že není lepší cesty než Kristus. Na rozdíl od všech ostatních způsobů je účinný (Hebr 10,11). To není relativní výhoda, ale spíše rozdíl všechno nebo nic. Křesťanská nauka o výlučném spasení je založena na tom, co řekl sám Ježíš a co nás učí Bible, a úzce souvisí s tím, kdo je Ježíš, a s naší potřebou milosti.

Naše potřeba milosti

Bible říká, že Ježíš je zvláštním způsobem Syn Boží. On je Bůh v lidské podobě. Dal svůj život za naši spásu. Ježíš se modlil za jiný způsob, ale žádný nebyl6,39). Spasení přijímáme jen proto, že Bůh sám vstoupil do lidského světa, aby nesl následky hříchu a osvobodil nás od něj. Toto je jeho dar pro nás. Většina náboženství učí nějaký typ práce nebo konání jako cestu ke spáse – říkat správné modlitby, dělat správné věci a doufat, že to bude stačit. Učí, že když se budou dostatečně snažit, lidé mohou být dost dobří. Křesťanská víra však učí, že všichni potřebujeme milost, protože bez ohledu na to, jak moc se snažíme, nikdy nebudeme dost dobří.
Je to nemožné, protože tyto dvě myšlenky mohou být pravdivé současně. Nauka o milosti učí, ať se nám to líbí nebo ne, neexistuje jiná cesta ke spáse.

Milost budoucnosti

A co lidé, kteří zemřou dříve, než vůbec uslyší o Ježíši? A co lidé, kteří se narodili dříve, než žil Ježíš? Máte také naději? Ano, oni dělají. Právě proto, že křesťanská víra je vírou milosti. Lidé jsou spaseni Boží milostí a ne vyslovením jména Ježíš nebo zvláštní Vídní. Ježíš zemřel za hříchy celého světa, ať už jsou známy nebo ne (2. Korinťanům 5,14; 1. Johannes 2,2). Jeho smrt byla obětí nápravy pro každou lidskou bytost, minulost, přítomnost i budoucnost, ať už Palestince nebo Peruána. Můžeme si být jisti, že Bůh je věrný svému slovu, protože je psáno takto: „Má s tebou trpělivost a nechce, aby někdo zahynul, ale aby každý našel pokání“ (2. Petr 3,9). I když jsou jeho způsoby a časy často nevyzpytatelné, věříme mu, protože miluje lidi, které stvořil. Ježíš řekl: „Neboť Bůh tak miloval svět, že svého jednorozeného Syna dal, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. Neboť Bůh neposlal svého Syna na svět, aby svět soudil, ale aby byl svět skrze něho spasen“ (Jan 3,16-17.).

Věříme, že vzkříšený Kristus zvítězil nad smrtí. Proto ani smrt není hranicí mezi Bohem a člověkem. Bůh je schopen přimět lidi, aby mu svěřili svou spásu. Nevíme jak a kdy, ale můžeme věřit jeho slovu. Proto v to můžeme věřit, protože tak či onak láskyplně a vytrvale vede každého člověka, který kdy žil nebo bude žít, aby v něj věřil v jeho záchranu, ať už před smrtí, během po její smrti. Pokud se někteří lidé věří ke Kristu v den posledního soudu věřitelně nebo se alespoň dozvědí, co pro ně udělal, určitě se od nich neodvrátí.

Ale bez ohledu na to, kdy jsou lidé spaseni a jak dobře chápou své spasení, je to stále pouze Kristus, skrze koho jsou spaseni. Dobře míněné skutky a skutky nikdy nikoho nespasí, i když v ně lidé upřímně věří, protože když budou dost dobří, budou spaseni. Princip milosti a Ježíšova oběť znamenají, že žádné množství dobrých skutků nebo náboženských skutků nemůže nikdy nikoho zachránit. Kdyby takový způsob existoval, Bůh by to umožnil i nám (Galatským 3,21). Pokud se lidé upřímně snažili získat spásu prací, meditací, bičováním, sebeobětováním nebo jinými prostředky, pak se naučí, že jejich skutky a skutky jim u Boha nepřinesou žádný užitek. Spasení přichází pouze skrze milost a milost. Křesťanská víra učí, že milost není zasloužená, a přesto je dostupná každému.

Bez ohledu na to, jakou náboženskou cestu lidé zvolili, Kristus je může odvést od špatných cest na své cestě. Je jediným Božím Synem, který přinesl jedinou smírnou oběť, kterou každý potřebuje. Je jedinečným poslem a cestou, která svědčí o Boží milosti a záchraně. Svědčil o tom sám Ježíš. Ježíš je exkluzivní a inkluzivní zároveň. Je to úzká cesta a Vykupitel celého světa. Je to jediná cesta ke spáse, a přesto je přístupná všem. Boží milost, dokonale vyjádřená v Ježíši Kristu, je přesně to, co každý člověk potřebuje, a dobrá zpráva je, protože je volně dostupná všem. Není to jen dobrá zpráva, ale skvělé zprávy, které stojí za to se šířit. DJe to opravdu stojí za to přemýšlet.

Joseph Tkach

Ježíši, jediná cesta?