Kdo je můj nepřítel?

Nikdy nezapomenu na ten tragický den v Durbanu v Jižní Africe. Bylo mi 13 let a hrál jsem na předzahrádce se svými bratry, sestrami a přáteli za krásného slunečného dne blaženosti, když moje matka zavolala rodinu dovnitř. Slzy jí stékaly po tváři, když držela novinový článek, který informoval o tragické smrti mého otce ve východní Africe.

Okolnosti jeho smrti vyvolaly určité otazníky. Zdálo se však, že vše nasvědčuje tomu, že se stal obětí války Mao Mao, která probíhala v letech 1952 až 1960 a byla namířena proti koloniální vládě Keni. Nejaktivnější skupina v ozbrojeném konfliktu pocházela z Kikuyu, největšího kmene v Keni. I když střety byly primárně namířeny proti britské koloniální moci a bílým osadníkům, došlo také k násilným střetům mezi Mao Mao a loajálními Afričany. Můj otec byl v té době majorem keňského regimentu a ve válce hrál důležitou roli, a proto byl na seznamu hitů. Jako mladý teenager jsem byl emocionálně zoufalý, zmatený a velmi rozrušený. Jediné, co jsem si uvědomoval, byla ztráta mého milovaného otce. To bylo krátce po skončení války. Za pár měsíců s námi plánoval přestěhovat se do Jižní Afriky. V té době jsem nechápal přesný důvod války a věděl jsem jen to, že můj otec bojuje proti teroristické organizaci. Byla nepřítelem, který způsobil, že mnoho našich přátel přišlo o život!

Nejen, že jsme se museli vyrovnat s traumatickou ztrátou, ale také jsme se potýkali s tím, že bychom mohli čelit životu ve velké chudobě, protože státní úřady nám odmítly vyplatit hodnotu našeho majetku ve východní Africe. Moje matka poté čelila výzvě najít si práci a vychovat pět dětí školního věku se skromným platem. I tak jsem v následujících letech zůstal věrný své křesťanské víře a nevyvolával vztek ani nenávist vůči lidem, kteří byli zodpovědní za strašlivou smrt mého otce.

Žádný jiný způsob

Slova, která Ježíš pronesl, když visel na kříži a díval se na lidi, kteří ho odsuzovali, posmívali se mu, bičovali, přibíjeli ho na kříž a sledovali, jak umírá v agónii, mě utěšovala v mé bolesti: „Otče, odpusť ti, protože nevím, co dělají."
Ježíšovo ukřižování bylo podněcováno tehdejšími spravedlivými náboženskými vůdci, zákoníky a farizey, zahalenými politikou, autoritou a samolibostí ve svém vlastním světě. Vyrostli v tomto světě a byli hluboce zakořeněni ve své vlastní psychice a kulturních tradicích své doby. Zpráva, kterou Ježíš kázal, představovala vážnou hrozbu pro další existenci tohoto světa, a proto vymysleli plán, jak ho postavit před soud a ukřižovat. Bylo to úplně špatné, ale to neviděli jinak.

Římští vojáci byli součástí jiného světa, součástí imperialistické vlády. Jen plnili rozkazy svých nadřízených, jako by to udělal každý jiný věrný voják. Neviděli jinou cestu.

I já jsem musel čelit pravdě: rebelové Mao Mao byli chyceni v brutální válce, která byla o přežití. Vaše vlastní svoboda byla ohrožena. Vyrostli ve víře ve svou věc a vybrali si cestu násilí, aby si zajistili svobodu. Neviděli jinou cestu. O mnoho let později, v roce 1997, jsem byl pozván, abych byl hostujícím řečníkem na setkání poblíž Kibirichie ve východní Meru v Keni. Byla to vzrušující příležitost prozkoumat mé kořeny a ukázat své ženě a dětem úžasnou povahu Keni a byli z ní velmi nadšení.

Ve svém úvodním projevu jsem hovořil o dětství, které jsem si užíval v této krásné zemi, ale neřekl jsem o temné stránce války a smrti mého otce. Krátce po mém vystoupení ke mně přišel šedovlasý starší pán, který kráčel na berle a se širokým úsměvem na tváři. Obklopen nadšenou skupinou asi osmi vnoučat, požádal mě, abych si sedl, protože mi chtěl něco říct.

Následoval dojemný moment nečekaného překvapení. Otevřeně mluvil o válce a o tom, jak byl jako člen Kikuju ve strašlivé bitvě. Slyšel jsem z druhé strany konfliktu. Řekl, že je součástí hnutí, které chce žít svobodně a pracovat na pozemcích, které jim byly odebrány. Je smutné, že on a mnoho tisíc dalších ztratili své blízké, včetně manželek a dětí. Tento vřelý křesťanský gentleman se na mě podíval očima plnýma lásky a řekl: „Je mi tak líto ztráty tvého otce.“ Těžko jsem zadržoval slzy. Byli jsme tady, mluvili jsme jako křesťané o několik desetiletí později, předtím jsme byli na opačných stranách v jedné z nejkrutějších válek v Keni, ačkoli jsem byl v době konfliktu jen naivní dítě.
 
Okamžitě nás spojilo hluboké přátelství. I když jsem se k lidem odpovědným za smrt mého otce nikdy nechoval hořce, cítil jsem hluboké smíření s historií. Filipským 4,7 Pak mi přišlo na mysl: „A pokoj Boží, který převyšuje každé chápání, střež svá srdce a mysl v Kristu Ježíši.“ Láska, pokoj a milost Boží nás spojily v jednotu v Jeho přítomnosti. Naše kořeny v Kristu nám přinesly uzdravení, čímž jsme přerušili koloběh bolesti, ve kterém jsme strávili většinu svého života. Naplnil nás nepopsatelný pocit úlevy a osvobození. Způsob, jakým nás Bůh svedl dohromady, odráží marnost válek, konfliktů a nepřátelství. Ve většině případů ani jedna strana skutečně nevyhrála. Je srdcervoucí vidět křesťany, kteří bojují proti křesťanům ve jménu jejich příslušných věcí. V dobách války se obě strany modlí k Bohu a žádají Ho, aby se přidal na jejich stranu, a v dobách míru jsou titíž křesťané s největší pravděpodobností přáteli.

Naučit se pustit

Toto setkání, které mi změnilo život, mi pomohlo lépe porozumět biblickým veršům, které hovoří o milujících nepřátelích 6,27-36). Kromě válečné situace vyžaduje také otázku, kdo je naším nepřítelem a protivníkem? A co lidé, které potkáváme každý den? Rozdmýcháváme nenávist a odpor k druhým? Třeba proti šéfovi, se kterým si nerozumíme? Možná proti důvěryhodnému příteli, který nás hluboce ranil? Třeba proti sousedovi, se kterým jsme ve sporu?

Text od Lukáše nezakazuje špatné chování. Spíše jde o udržení celkového obrazu tím, že uplatníme odpuštění, milost, dobrotu a smíření a staneme se osobou, kterou nás Kristus povolává být. Jde o to naučit se milovat tak, jak miluje Bůh, když dospíváme a rosteme jako křesťané. Hořkost a odmítnutí nás mohou snadno dostat do zajetí a převzít kontrolu. Skutečným rozdílem je naučit se opustit tím, že vložíme do rukou Boha okolnosti, které nemůžeme ovlivnit a ovlivnit. V Johannes 8,31-32 Ježíš nás vybízí, abychom naslouchali jeho slovům a jednali podle toho: "Budete-li dodržovat mé slovo, budete opravdu mými učedníky a poznáte pravdu a pravda vás vysvobodí." To je klíč ke svobodě v jeho lásce.

Robert Klynsmith

Kdo je můj nepřítel?