Duch svatý

Duch Svatý je Bůh v práci - vytvářejte, mluvte, měňte, žijte v nás, pracujte v nás. I když to Duch Svatý může udělat bez našich vědomostí, je pro nás užitečné a důležité se o tom dozvědět více.

Duch svatý je Bůh

Duch svatý má vlastnosti Boha, je postaven na roveň Bohu a dělá věci, které dělá pouze Bůh. Stejně jako Bůh je i Duch svatý svatý – tak svatý, že zneužívání Ducha svatého je stejně hříšné jako Syn Boží (Židům 10,29). Rouhání, rouhání proti Duchu svatému je neodpustitelný hřích (Matouš 12,32). To znamená, že duch je ze své podstaty svatý a nebyla mu udělena svatost, jako je tomu v případě chrámu.

Stejně jako Bůh je i Duch svatý věčný (Žid 9,14). Stejně jako Bůh je Duch svatý všude (Žalm 139,7-9). Stejně jako Bůh je i Duch svatý vševědoucí (1. Korinťanům 2,10-11; Jana 14,26). Duch svatý tvoří (Job 33,4; Žalm 104,30) a vytváří zázraky (Matouš 12,28; Římanům 15,18-19) a přispívá k Božímu dílu. Několik pasáží uvádí Otce, Syna a Ducha svatého jako stejně božské. V diskusi o darech Ducha Pavel odkazuje na paralelní konstrukce Ducha, Pána a Boha (1. Korinťanům 12,4-6). Svůj dopis končí trojstrannou modlitbou (2. Korinťanům 13,14). Petr začíná dopis jiným tripartitním formulářem (1. Petr 1,2). I když tyto příklady nejsou důkazem jednoty Trojice, podporují tuto myšlenku.

Křestní formule posiluje znamení takové jednoty: „Křtěte je ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého“ (Matouš 28:19). Ti tři mají jméno, které odkazuje na to, že jsou jednou bytostí.Když něco dělá Duch svatý, dělá to Bůh. Když mluví Duch svatý, mluví Bůh. Jestliže Ananiáš lhal Duchu svatému, lhal i Bohu (Skutky 5:3-4). Petr říká, že Ananiáš nelhal Božímu zástupci, ale Bohu samotnému Lidé nelžou neosobní moci.

V pasáži Pavel říká, že křesťané jsou chrámem Božím (1. Korinťanům 3,16), v jiném říká, že jsme chrámem Ducha svatého (1. Korinťanům 6,19). Jsme chrámem k uctívání božské bytosti a ne neosobní síly. Když Pavel píše, že jsme chrámem Ducha svatého, naznačuje tím, že Duch svatý je Bůh.

Duch svatý a Bůh jsou tedy stejní: „Když sloužili Pánu a postili se, řekl Duch svatý: „Oddělte mě od Barnabáše a Saula pro dílo, ke kterému jsem je povolal“ (Skutky 13,2), Zde Duch svatý používá osobní zájmena stejně jako Bůh. Stejně tak Duch svatý říká, že ho Izraelci testovali a zkoušeli a říkali: „Ve svém hněvu jsem přísahal: Nepřijdou k mému odpočinku“ (Žid 3,7-11.). Ale Duch svatý není jen jiné jméno pro Boha. Duch svatý je nezávislý na Otci a Synu, jak se ukázalo při křtu Ježíše (Matouš 3,16-17). Ti tři jsou nezávislí a přesto jedno.Duch svatý koná Boží dílo v našich životech. Jsme zrozeni Bohem az Boha (Jan 1:12), což je totéž, jako být zrozen z Ducha svatého (Jan 3,5). Duch svatý je prostředkem, kterým Bůh v nás žije (Efezským 2:22; 1. Johannes 3,24; 4,13). Duch svatý žije v nás (Římanům 8,11; 1. Korinťanům 3,16) - a protože duch žije v nás, můžeme také říci, že Bůh žije v nás.

Duch svatý je osobní

• Bible popisuje Ducha svatého s lidskými vlastnostmi:
• Duch žije (Římanům 8,11; 1. Korinťanům 3,16)
• Duch mluví (Sk 8,29; 10,19;11,12; 21,11; 1 Timothy 4,1; Hebrejci 3,7 apod.).
• Duch někdy používá osobní zájmeno „já“ (Sk 10,20;13,2)
• S duchem lze mluvit, pokoušet ho, truchlit, nadávat a obtěžovat (Skutky 5,3; 9; Efezským 4,30; Hebrejci 10,29; Matouš 12,31)
• Duch vede, zprostředkovává, volá a poučuje (Římanům 8,14; 26; Akty 13,2; 20,28)

Römer 8,27 mluví o hlavě mysli. Duch činí rozhodnutí – Duch svatý učinil rozhodnutí (Skutky 15,28). Mysl ví a funguje (1. Korinťanům 2,11; 12,11). Není neosobní mocí.Ježíš nazval Ducha svatého Paraklét – v překladu Utěšitel, Rádce nebo Obránce.

„A já poprosím Otce a on vám dá jiného Utěšitele, aby byl s vámi navěky: Ducha pravdy, kterého svět nemůže přijmout, protože ho nevidí ani nezná. Znáte ho, protože s vámi přebývá a bude ve vás“ (Jan 14,16-17).

Prvním rádcem učedníků byl Ježíš. Když učí, svědčí, odsuzuje, vede a zjevuje pravdu, Duch svatý (Jan 1 Kor4,26; 15,26; 16,8; 13-14). To vše jsou osobní role. Jan používá mužskou formu řeckého slova parakletos, protože nebylo nutné použít neutrální formu. V Johannes 16,14 dokonce i mužské osobní zájmeno „on“ se používá po středním slově Geist. Bylo by snazší přejít na neutrální osobní zájmeno, ale Johannes to nedělá. Duch je oslovován „on“. Gramatika je však poměrně nepodstatná. Je však důležité, aby Duch svatý měl osobní vlastnosti. Není to neosobní síla, ale inteligentní a božský pomocník žijící v nás.

Duch Starého zákona

V Bibli není žádná část s názvem „Duch svatý“. Když se o Něm zmiňují biblické texty, tu a tam se od Ducha svatého trochu učíme. Starý zákon nám poskytuje jen několik letmých pohledů. Duch byl přítomen při stvoření života (1. Mose 1,2; Práce 33,4;34,14). Duch Boží naplnil Becalela schopností postavit svatostánek (2. Mojžíš 31,3-5). Naplnil Mojžíše a také přišel prostřednictvím 70 starších (4. Mose 11,25). Naplnil Joshuu moudrostí jako vůdce, stejně jako Samson naplnil silou a schopností bojovat (5. Mojžíš 34,9; soudce [mezera]]6,34; 14,6). Duch Boží byl dán Saulovi a znovu vzat (1. Sam 10,6; 16,14). Duch dal Davidovi plány chrámu (1. 2 Chr8,12). Duch inspiroval proroky, aby mluvili (4. Mojžíš 24,2; 2. sobota 23,2; 1. 1 Chr2,18;2. 1 Chr5,1; 20,14; Ezechiel 11,5; Zachariáše 7,12;2. Petr 1,21).

Také v Novém zákoně to byl Duch svatý, kdo podnítil lidi jako Alžbětu, Zachariáše a Simeona, aby promluvili (Lukáš 1,41; 67; 2,25-32). Jan Křtitel byl od svého narození naplněn Duchem svatým (Lk 1,15). Jeho nejdůležitějším dílem bylo oznámit příchod Ježíše Krista, který bude křtít lidi nejen vodou, ale také Duchem svatým a ohněm (Lukáš 3,16).

Duch svatý a Ježíš

Duch svatý byl velmi přítomný a zapojený do Ježíšova života. Duch vyvolal jeho početí (Matouš 1,20), lehl si na něj po jeho křtu (Matouš 3,16), zavedl ho do pouště (Lk4,1) a umožnila mu kázat dobrou zprávu (Lukáš 4,18). Ježíš vyháněl démony s pomocí Ducha svatého2,28). Skrze Ducha svatého se obětoval jako oběť za hřích lidstva (Žd9,14) a stejným Duchem byl vzkříšen z mrtvých (Řím 8,11).

Ježíš učil, že Duch svatý bude mluvit v dobách pronásledování od svých učedníků (Matouš 10,19-20). Řekl jim, aby křtili Ježíšovy následovníky ve jménu Otce, Syna a Ducha svatého8,19). A dále, že Bůh dává Ducha svatého všem lidem, když ho o to prosí (Lk 11,13). Některé z nejdůležitějších věcí, které Ježíš řekl o Duchu svatém, jsou v Janově evangeliu. Nejprve by se lidé museli narodit z vody a Ducha (Jan 3,5). Lidé potřebují duchovní obnovu a ta nepřichází od nich samých, ale je darem od Boha. I když duch není viditelný, je to rozdíl v našem životě (verš 8).

Ježíš také učil: „Kdo máte žízeň, pojďte ke mně a pijte. Kdo ve mne věří, jak praví Písmo, z jeho nitra potečou proudy živé vody. Ale to řekl o Duchu, kterého mají přijmout ti, kdo v něho uvěřili; neboť duch tam ještě nebyl; neboť Ježíš ještě nebyl oslaven“ (Jan 7,37-39.).

Duch svatý plní vnitřní žízeň. To nám umožňuje mít vztah s Bohem, pro kterého jsme stvořeni jím. Přijmeme Ducha tím, že přijdeme k Ježíši a Duchu svatému naplníme naše životy.

John říká „neboť duch tam ještě nebyl; neboť Ježíš ještě nebyl oslaven“ (v. 39).. Duch již naplnil některé muže a ženy před Ježíšovým životem, ale brzy přijde novým mocným způsobem – o Letnicích. Duch je nyní dán všem, kdo vzývají jméno Páně (Sk 2,38-39). Ježíš slíbil svým učedníkům, že jim bude dán Duch pravdy, který v nich bude žít4,16-18). Tento duch pravdy je stejný, jako kdyby sám Ježíš přišel ke svým učedníkům (v. 18), protože je Duch Kristův a Duch Otcova – seslaný Ježíšem a Otcem (Jan 15,26). Duch umožňuje, aby se Ježíš stal dostupným pro každého a aby jeho dílo pokračovalo. Ježíš slíbil, že Duch bude učedníky učit a připomínat jim vše, čemu je Ježíš učil (Jan 1 Kor4,26). Duch je učil věcem, kterým před Ježíšovým vzkříšením nemohli rozumět6,12-13.).

Duch mluví o Ježíši (Jan 15,26;16,24). Nedělá si reklamu, ale vede lidi k Ježíši Kristu a k Otci. Nemluví o sobě, jen jak by si Otec přál (Jan 16,13). Je dobře, že Ježíš už s námi nežije, protože Duch může působit v milionech lidí (Jan 16,7). Duch evangelizuje a ukazuje světu jeho hřích a vinu a naplňuje jeho potřebu spravedlnosti a spravedlnosti (v. 8-10). Duch svatý ukazuje lidem na Ježíše jako na řešení viny a na zdroj spravedlnosti.

Duch a církev

Jan Křtitel řekl, že Ježíš bude křtít lidi Duchem svatým (Marek 1,8). Stalo se tak o Letnicích po jeho vzkříšení, kdy Duch dal učedníkům novou sílu (Skutky 2). To zahrnuje mluvení jazyky, kterým rozumějí lidé jiných národů (verš 6), a podobné zázraky se děly v různých dobách, jak církev rostla (Skutky apoštolů 10,44-46; 19,1-6), ale není zmíněno, že tyto zázraky se dějí všem lidem, kteří našli cestu ke křesťanské víře.

Pavel říká, že všichni věřící jsou utvářeni v jedno tělo, církev, v Duchu svatém (1. Korinťanům 12,13). Duch svatý byl dán každému, kdo věří (Galatským 3,14). Ať se zázraky staly nebo ne, všichni věřící jsou pokřtěni v Duchu svatém. Není nutné hledat konkrétní zázrak a doufat v něj, abychom dokázali, že je člověk pokřtěn v Duchu Svatém.

Bible nevyžaduje, aby byl věřící pokřtěn Duchem svatým. Místo toho je každý věřící povzbuzen, aby byl neustále naplněn Duchem svatým (Efezským 5,18), aby člověk mohl reagovat na pokyny Ducha. Tento vztah trvá a nejedná se o jednorázovou událost. Místo hledání zázraků bychom měli hledat Boha a nechat ho rozhodnout, zda a kdy se zázraky stanou. Pavel většinou popisuje Boží moc ne skrze fyzické zázraky, které se dějí, ale skrze změnu, která se odehrává v životě člověka – naději, lásku, trpělivost, službu, porozumění, snášení utrpení a odvážné kázání (Římanům 15,13; 2. Korinťanům 12,9; Efezským 3,7; 16-18; Kolosané 1,11; 28-29; 2. Timoteus 1,7-8.). I tyto zázraky můžeme nazvat fyzickými zázraky, protože Bůh mění životy lidí.Skutky apoštolů ukazují, že Duch pomohl církvi růst. Duch umožnil lidem sdílet a vydávat svědectví o Ježíši (Skutky apoštolů 1,8). Umožnil učedníkům kázat (Sk 4,831; 6,10). Dal pokyny Filipovi a později ho uchvátil (Sk 8,29; 39). Duch povzbudil Církev a ustanovil vedoucí (Sk 9,31; 20,28). Mluvil s Petrem a Antiochijskou církví (Sk 10,19; 11,12; 13,2). Pracoval v Agabu, když předvídal hladomor a přivedl Pavla k útěku (Skutky apoštolů 11,28; 13,9-10). Vedl Pavla a Barnabáše na jejich cestě (Skutky 13,4; 16,6-7) a umožnila shromáždění apoštolů v Jeruzalémě dospět k rozhodnutí (Skutky 15,28). Poslal Pavla do Jeruzaléma a varoval ho (Skutky 20,22:23-2; 1,11). Církev existovala a rostla působením Ducha svatého ve věřících.

Duch dnes

Duch svatý je také zapojen do života dnešních věřících:

• Vede nás k pokání a dává nám nový život (Jan 16,8; 3,5-6)
• Žije v nás, učí nás a vede nás (1. Korinťanům 2,10-13; Jana 14,16-17,26; Římanům 8,14)
• Setkává se s námi v Bibli, v modlitbě a prostřednictvím jiných křesťanů je duchem moudrosti a pomáhá nám dívat se na věci s odvahou, láskou a sebeovládáním (Ef.1,17; 2. Timoteus 1,7)
• Duch obřezává, posvěcuje a mění naše srdce (Římanům 2,29; Efezským 1,14)
• Duch v nás vytváří lásku a ovoce spravedlnosti (Řím5,5; Efezským 5,9; Galatským 5,22-23)
• Duch nás umisťuje do církve a pomáhá nám pochopit, že jsme Boží děti (1. Korinťanům 12,13Římané 8,14-16)

Máme uctívat Boha v duchu (Fil3,3; 2. Korinťanům 3,6; Římanům 7,6; 8,4-5). Snažíme se mu vyhovět (Galatským 6,8). Když jsme vedeni Duchem svatým, dává nám život a pokoj (Řím 8,6). Skrze něj máme přístup k Otci (Efezským 2,18). Pomáhá nám v naší slabosti a zastává se nás (Řím 8,26-27.).

Duch svatý nám také dává duchovní dary. Dává vůdce pro Církev (Efezským 4,11), Lidé, kteří plní základní charitativní povinnosti v církvi (Římanům 12,6-8) a osoby se speciálními dovednostmi pro speciální úkoly (1. Korinťanům 12,4-11). Nikdo nemá každý dar a ne každý dar je dán každému (verše 28-30). Všechny dary, duchovní i ne, by měly být použity pro dílo jako celek – pro celou církev (1. Korinťanům 12,7; 14,12). Každý dárek je důležitý (1. Korinťanům 12,22-26.).

Do dnešního dne jsme obdrželi pouze prvotiny Ducha, což však slibuje mnohem více do budoucna (Řím. 8,23; 2. Korinťanům 1,22; 5,5; Efezským 1,13-14.).

Duch svatý je Bůh v našich životech. Všechno, co Bůh dělá, dělá Duch svatý. Pavel nás proto vybízí, abychom žili v Duchu svatém a skrze něj (Galatským 5,25; Efezským 4,30; 1. Thes 5,19). Poslouchejme tedy, co říká Duch Svatý. Neboť když on mluví, mluví Bůh.    

Michael Morrison

Duch svatý