Audio
Letnice
Existuje mnoho témat, která by byla vhodná pro kázání letnic: Bůh přebývá v lidech, Bůh dává duchovní jednotu, Bůh dává novou identitu, Bůh píše svůj zákon v našich srdcích, Bůh smíří lidi k sobě ak mnoha dalším. Jedno téma, které se letos šíří v mých myšlenkách k přípravě Letnic, je založeno na tom, co Ježíš řekl, co by udělal Duch svatý poté, co vstal a odešel do nebe.
„On zjeví mou slávu; neboť co vám bude kázat, to ode mne dostane“ (Jan 16,14 NGÜ). V té jedné větě je toho hodně. Víme, že Duch v nás pracuje, aby nás přesvědčil, že Ježíš je náš Pán a Spasitel. Prostřednictvím zjevení také víme, že Ježíš je náš starší bratr, který nás bezpodmínečně miluje a smířil nás s naším Otcem. Dalším způsobem, jak Duch naplňuje to, co Ježíš řekl, je jeho inspirace, jak můžeme dobrou zprávu přenášet do našich vztahů s druhými.
Dobrým příkladem toho je, když čteme o narození Nového zákona na Letnicích, deset dní po Ježíšově Vzestupu. Ježíš řekl svým učedníkům, aby počkali na tento den a na události, které se stanou v ten den: „A když byl s nimi, přikázal jim, aby neopouštěli Jeruzalém, ale čekali na zaslíbení Otce, které jste, jak řekl, ode mne slyšeli“ (Skutky apoštolů 1,4).
Tím, že se učedníci řídili Ježíšovými pokyny, mohli vší silou svědčit o příchodu Ducha svatého. Ve Skutcích apoštolů 2,1-13 je o tom a o daru, který toho dne dostali, přesně jak jim Ježíš slíbil. Nejprve zazněl zvuk velkého větru, pak ohnivé jazyky a pak Duch ukázal svou zázračnou moc tím, že dal učedníkům zvláštní dar kázat příběh Ježíše a evangelia. Většina, možná všichni učedníci, mluvili zázračně. Lidé, kteří to slyšeli, byli fascinováni a ohromeni příběhem o Ježíši, protože jej slyšeli ve svém vlastním jazyce od lidí, kteří byli považováni za nevzdělané a nekultivované (Galilejci). Někteří z davu si z těchto událostí dělali legraci a tvrdili, že učedníci byli opilí. Takoví posměvači existují dodnes. Učedníci nebyli lidsky opilí (a bylo by chybným výkladem Písma tvrdit, že byli opilí duchovně).
Petrova slova ke shromážděnému zástupu najdeme ve Skutcích apoštolů 2,14-41. Prohlásil pravost této zázračné události, při níž byly nadpřirozeně odstraněny jazykové bariéry, jako znamení, že všichni lidé jsou nyní sjednoceni v Kristu. Na znamení Boží lásky ke všem lidem a jeho přání, aby všichni, včetně lidí z jiných zemí a národů, patřili jemu. Duch svatý umožnil toto poselství v mateřských jazycích těchto lidí. I dnes Duch svatý umožňuje, aby se dobrá zpráva o Ježíši Kristu předávala způsoby, které jsou relevantní a dostupné všem. Umožňuje obyčejným věřícím vydávat svědectví o jeho poselství takovým způsobem, aby zasáhlo srdce lidí, které k sobě Bůh povolává. Tím Duch svatý odkazuje lidi na Ježíše, Pána vesmíru, který nechává svítit světlo na všechno a každého v tomto vesmíru. V Nicejském vyznání víry v roce 325 nl Chr. o Duchu svatém najdeme jen krátké prohlášení: "Věříme v Ducha svatého". Ačkoli toto vyznání víry mluví hodně o Bohu jako Otci a Bohu jako Synu, neměli bychom usuzovat, že autoři vyznání zanedbávali Ducha svatého. V Nicejském vyznání víry existuje důvod pro relativní anonymitu ducha. Teolog Kim Fabricius v jedné ze svých knih píše, že Duch svatý je sebeponížený anonymní člen Trojice. Jako Duch svatý Otce a Syna nehledá svou vlastní čest, ale dychtí po oslavě Syna, který zase oslavuje Otce. Duch to dělá mimo jiné, když nás inspiruje, umožňuje a provází nás pokračovat a naplňovat Ježíšovo poslání v našem dnešním světě. Skrze Ducha svatého Ježíš koná smysluplnou práci a zároveň nás zve, abychom se na ní podíleli stejným způsobem, například námi spřátelit se s lidmi, povzbuzovat je, pomáhat jim a trávit s nimi čas tak, jak to dělal on (a stále to dělá). Pokud jde o misi, on je kardiochirurg a my jsme jeho sestry. Zúčastníme-li se této společné operace s ním, zažijeme radost z toho, co dělá, a naplníme své poslání k lidem.Nic v hebrejských písmech ani v náboženské tradici judaismu prvního století by učedníky nemělo na jedinečném a připravte se na dramatický příchod Ducha svatého o Letnicích. Nic v symbolu chlebového těsta (používaného Židy o svátku nekvašených chlebů) nemohlo přivést učedníky k tomu, aby je Duch svatý přiměl mluvit jinými jazyky, aby mohli vyjádřit dobrou zprávu toho dne, aby ji mohli předat dál. a překonat jazykové hranice. V den Letnic Bůh skutečně udělal něco nového. 2,16f.) – pravda, která byla mnohem důležitější a smysluplnější než zázrak mluvení jazyky.
V židovském myšlení byla myšlenka posledních dnů spojena s mnoha Starozákonními proroctvími o příchodu Mesiáše a království Božího. Peter řekl, že přišel nový čas. Nazýváme je časem milosti a pravdy, věku církve nebo doby nové smlouvy v duchu. Od letnic, po vzkříšení a vzestupu Ježíše, Bůh jedná v tomto světě novým způsobem a letnice nám stále připomíná tuto pravdu dnes. Letnice nechodíme jako stará oslava smlouvy s Bohem. Oslava toho, co pro nás tento den učinil Bůh, není součástí církevní tradice - nejen našeho označení, ale i mnoha dalších.
Na Letnicích oslavujeme vykupitelské skutky Boží v posledních dnech, kdy nás hlubší dílo Ducha svatého obnovuje, mění a vybavuje, abychom se stali jeho učedníky. - Ti učedníci, kteří pokračují v dobré zprávě slovy a činy, malým a někdy i velkým způsobem, to vše do slávy našeho Boha a Vykupitele - Otce, Syna a Ducha svatého. Vzpomínám si na citát od Jana Chryzostoma. Chryzostom je řecké slovo znamenat “zlatá ústa”. Tato přezdívka pochází z jeho úžasného způsobu kázání.
Řekl: „Celý náš život je festival. Když Pavel řekl „slavme svátek“ (1. Korinťanům 5,7f.), nemyslel Pesach nebo Letnice. Řekl, že každá doba je pro křesťany svátkem... Co dobrého se ještě nestalo? Syn Boží se pro vás stal člověkem. Vysvobodil tě ze smrti a povolal tě do království. Nedostali jste dobré věci – a stále je dostáváte? Jediné, co mohou udělat, je pořádat festival po celý život. Nikoho neopouštějte kvůli chudobě, nemoci nebo nepřátelství. Je to festival, všechno – celý váš život!“.
Joseph Tkach
