Audio
Vhled do věčnosti
Připomnělo mi to, jako něco ze sci-fi filmu, když jsem se dozvěděl o objevu planety podobné Zemi zvané Proxima Centauri. Toto je na oběžné dráze rudé stálice Proxima Centauri. Je však nepravděpodobné, že tam objevíme mimozemský život (na vzdálenost 40 bilionů kilometrů!). Lidé se však vždy budou ptát, zda mimo naši Zemi existuje život podobný lidem. Pro Ježíšovy učedníky nebylo pochyb – byli svědky Ježíšova nanebevstoupení, a proto s naprostou jistotou věděli, že muž Ježíš ve svém novém těle nyní žije v mimozemském světě, který Písmo nazývá „nebe“ – ve světě, který má absolutně nic společného s viditelnými „nebeskými světy“, které nazýváme vesmír.
Je důležité vědět, že Ježíš Kristus je plně božský (věčný Syn Boží), ale také plně člověk (nyní oslavený člověk Ježíš) a takový zůstává. Jak napsal CS Lewis: „Ústředním zázrakem, za kterým stojí křesťané, je Vtělení“ – zázrak, který bude trvat navždy. Ve svém božství je Ježíš všudypřítomný, ale ve svém pokračujícím lidství fyzicky přebývá v nebi, kde slouží jako náš velekněz a čeká na svůj fyzický, a tedy viditelný, návrat na planetu Zemi. Ježíš je Bohočlověk a Pán nade vším stvořením. Pavel píše v Římanům 11,36: „Neboť od něho, skrze něho a pro něho je všechno.“ Jan cituje Ježíše ve Zjevení 1,8, jako alfa a omega, kdo tam je, kdo tam byl a kdo má přijít. Izajáš také prohlašuje, že Ježíš je „Vyvýšený a Vznešený“, který „přebývá (žije) navěky“ (Izajáš 57,15). Ježíš Kristus, vznešený, svatý a věčný Pán, je realizátorem plánu svého Otce, kterým je usmířit svět.
Všimněme si výroku Jana 3,17:
"Neboť Bůh neposlal svého Syna na svět, aby svět soudil, ale aby byl svět skrze něho spasen." Tvrzení, že Ježíš přišel odsoudit svět, tedy odsoudit nebo potrestat, je nesprávné. Ti, kdo rozdělují lidstvo na dvě skupiny – jednu předurčenou ke spasení Bohem a druhou předurčenou k zatracení – se také mýlí. Když Jan říká (možná cituje Ježíše), že náš Pán přišel spasit „svět“, má na mysli celé lidstvo a ne jen určitou skupinu. Podívejme se na následující verše:
- „A viděli jsme a svědčíme o tom, že Otec poslal Syna, aby se stal Spasitelem světa“ (1. Johannes 4,14).
- „Hle, zvěstuji vám velikou radost, která přijde ke všemu lidu“ (Lk 2,10).
- „Ani není vůle vašeho Otce v nebesích, aby zahynul byť jen jeden z těchto maličkých“ (Matouš 18,14).
- „Neboť Bůh byl v Kristu a smířil svět se sebou“ (2. Korinťanům 5,19).
- "Hle, Beránek Boží, který snímá hřích světa!" (Jan 1,29).
Mohu jen zdůraznit, že Ježíš je Pán a Spasitel celého světa a dokonce i celého svého stvoření. Pavel to objasňuje v 8. kapitole Římanům a Jan to objasňuje v celé knize Zjevení. To, co Otec stvořil skrze Syna a Ducha svatého, nelze rozbít na kusy. Augustin poznamenal: „Vnější Boží skutky [týkající se Jeho stvoření] jsou nedělitelné.“ Trojjediný Bůh, který je Jeden, působí jako Jeden. Jeho vůle je jedna vůle a nerozdělená.
Někteří lidé bohužel učí, že Ježíšova prolitá krev vykoupí jen ty, které Bůh ustanovil pro spásu. Zbytek, oni říkají, jsou předurčeni být zatraceni Bohem. Jádrem tohoto porozumění je, že Boží záměr a účel jsou sdíleny ve vztahu k jeho stvoření. Neexistuje však žádný biblický verš, který učí tento názor; jakékoli tvrzení tohoto druhu je nesprávná interpretace a ignoruje klíč k celku, který spočívá v poznání povahy, charakteru a účelu Trojjediného Boha, který nám byl zjeven v Ježíši.
Pokud by byla pravda, že Ježíš měl v úmyslu spasit i zatratit, pak bychom museli dojít k závěru, že Ježíš nereprezentoval Otce správně, a proto nemůžeme Boha poznat takového, jaký ve skutečnosti je. Museli bychom také dojít k závěru, že v Trojici je vrozený nesoulad a že Ježíš zjevil pouze jednu „stranu“ Boha. Výsledkem by bylo, že bychom nevěděli, které „straně“ Boha můžeme věřit – máme věřit té straně, kterou vidíme v Ježíši, nebo skryté stránce Otce a/nebo Duchu svatému? Tyto překroucené názory jsou v rozporu s Janovým evangeliem, kde Ježíš jasně prohlašuje, že plně a správně dal poznat neviditelného Otce. Bůh zjevený Ježíšem a v Ježíši je Ten, kdo přichází spasit lidstvo, ne je odsoudit. V Ježíši a skrze Ježíše (našeho věčného Přímluvce a Velekněze) nám Bůh dává moc stát se Jeho věčnými dětmi. Skrze Jeho milost se naše přirozenost mění a to nám dává v Kristu dokonalost, kterou bychom sami nikdy nemohli dosáhnout. Toto dovršení zahrnuje věčný, dokonalý vztah a společenství s transcendentním, svatým Bohem Stvořitelem, kterého žádné stvoření nemůže dosáhnout samo od sebe – ani Adam a Eva před Pádem. Milostí máme společenství s trojjediným Bohem, který přesahuje prostor a čas, který byl, je a bude. V tomto společenství jsou naše těla a duše Bohem obnovovány; je nám dána nová identita a věčný účel. V naší jednotě a společenství s Bohem nejsme minimalizováni, pohlceni nebo přeměněni v něco, čím nejsme. Spíše jsme s Ním přivedeni do plnosti a nejvyšší dokonalosti našeho vlastního lidství skrze účast na lidství, které vstalo a vystoupilo Duchem svatým v Kristu.
Žijeme v přítomnosti – v hranicích prostoru a času. Ale skrze naše spojení s Kristem skrze Ducha svatého pronikáme časoprostorovou bariérou, protože Pavel píše v Efezským 2,6že jsme již usazeni v nebi ve vzkříšeném Bohočlověku Ježíši Kristu. Během naší pomíjivé existence zde na zemi jsme vázáni na čas a prostor. Způsobem, který nemůžeme plně pochopit, jsme také občany nebe na celou věčnost. Přestože žijeme v přítomnosti, již máme účast na životě, smrti, vzkříšení a nanebevstoupení Ježíše skrze Ducha svatého. Jsme již spojeni s věčností.
Protože je to pro nás skutečné, přesvědčivě hlásáme současnou vládu našeho věčného Boha. Z této pozice se očekáváme očekávanou plností Božího království, kde budeme žít navždy v jednotě a společenství s naším Pánem. Radujme se nad Božím plánem věčnosti.
Joseph Tkach
