S důvěrou před trůnem

379 s důvěrou před trůnemV dopise Židům 4,16 Říká: „Přistupme tedy s důvěrou k trůnu milosti, abychom mohli přijmout milosrdenství a nalézt milost v čase nouze.“ Před mnoha lety jsem slyšel kázání o tomto verši. Kazatel nebyl zastáncem evangelia prosperity, ale byl velmi konkrétní, když žádal Boha o věci, které chceme, s důvěrou a se vztyčenou hlavou. Jsou-li dobré pro nás i pro naše okolí, pak je Bůh zařídí.

To je přesně to, co jsem udělal a víš co? Bůh mi nedal věci, o které jsem požádal. Jen si představte mé zklamání! Moje víra byla trochu poškrábaná, protože jsem měla pocit, že jsem Bohu dal obrovský skok víry tím, že se ho na něco zeptal s hlavou vztyčenou vysoko. Zároveň jsem cítil, že mě nedůvěra k celé věci brání tomu, abych získal to, o co jsem požádal Boha. Začne se naše víra rozpadat, pokud nám Bůh nedá to, co chceme, i když víme, že by to bylo pro nás a všechny ostatní nejlepší? Opravdu víme, co je pro nás a všechny ostatní nejlepší? Možná si to myslíme, ale ve skutečnosti to nevíme. Bůh vidí všechno a ví všechno. Pouze on ví, co je pro každého z nás nejlepší! Je to opravdu naše nedůvěra, která brání Božímu jednání? Co to vlastně znamená stát s důvěrou před Božím milosrdenstvím?

Tato pasáž není o tom, stát před Bohem s takovou autoritou, jakou známe – s autoritou, která je smělá, asertivní a smělá. Tento verš spíše vykresluje obraz toho, jaký by měl být náš intimní vztah s naším veleknězem, Ježíšem Kristem. Můžeme oslovit Krista přímo a nepotřebujeme žádnou další osobu jako prostředníka – žádného kněze, duchovního, gurua, psychiku nebo anděla. Tento přímý kontakt je něco velmi zvláštního. Před Kristovou smrtí to lidem nebylo možné. Během období Staré smlouvy byl velekněz prostředníkem mezi Bohem a člověkem. Pouze on měl přístup na nejposvátnější místo (Hebr 9,7). Toto mimořádné místo ve svatostánku bylo zvláštní. Věřilo se, že toto místo je přítomností Boha na zemi. Od zbytku chrámu, kde se lidé směli zdržovat, ho oddělovala látka nebo závěs.

Když Kristus zemřel za naše hříchy, byla opona roztržena na dvě části (Matouš 2 Kor7,50). Bůh již nebydlí v chrámu vytvořeném člověkem (Skutky 1 Kor7,24). Chrám již není cestou k Bohu Otci, ale je to a odvaha. Můžeme Ježíšovi říci, jak se cítíme. Nejde o smělé dotazy a požadavky, které bychom rádi viděli splněné. Jde o to být upřímný a beze strachu. Jde o to vylít si srdce tomu, kdo nám rozumí, a mít důvěru, že pro nás udělá to nejlepší. Přicházíme před Něj s důvěrou a vztyčenou hlavou, abychom našli milost a laskavost, které nám pomohou v těžkých časech. (Hebrejština 4,16) Představte si: už se nemusíme obávat, že se možná modlíme nesprávnými slovy, ve špatnou dobu nebo se špatným postojem. Máme velekněze, který se dívá pouze na naše srdce. Bůh nás netrestá. Chce, abychom pochopili, jak moc nás miluje! Není to naše víra nebo její nedostatek, ale Boží věrnost dává smysl našim modlitbám.

Návrhy na realizaci

Mluvte s Bohem celý den. Řekni mu upřímně, jak se máš. Když jste šťastní, řekněte: „Bože, jsem tak šťastný. Děkuji za dobré věci v mém životě." Když jste smutní, řekněte: „Bože, jsem tak smutný. Prosím, utěš mě." Pokud si nejste jisti a nevíte, co dělat, řekněte: „Bože, já nevím, co mám dělat. Prosím, pomoz mi vidět tvou vůli ve všem, co je před námi." Když se zlobíš, řekni: „Pane, jsem tak naštvaný. Prosím, pomoz mi, abych neřekl něco, čeho budu později litovat.“ Požádej Boha, aby ti pomohl a abys Mu důvěřoval. Modlete se, aby se plnila Boží vůle a ne jejich. V Jamesi 4,3 Říká: „Neprosíš a nic nedostaneš, protože žádáš se zlými úmysly, abys to promarnil na své chtíče.“ Chcete-li přijímat dobro, měli byste prosit o dobro. Během dne si opakujte biblické verše nebo písně.    

Barbara Dahlgren


pdfS důvěrou před trůnem