Evangelium - vaše pozvání do Království Božího

492 pozvání do království boha

Každý má představu o tom, co je správné a co špatné, a každý udělal něco špatného, ​​dokonce i podle své vlastní představivosti. „Mýlit se je lidské,“ říká známé přísloví. Každý někdy zklamal přítele, porušil slib, zranil něčí city. Každý zná pocity viny.

Lidé tedy nechtějí mít nic společného s Bohem. Nechtějí soudný den, protože vědí, že nemohou stát před Bohem s čistým svědomím. Vědí, že by ho měli poslouchat, ale také vědí, že to neudělali. Stydí se a cítí se provinile. Jak lze splatit jejich dluh? Jak očistit vědomí? „Odpuštění je božské,“ uzavírá klíčové slovo. Je to Bůh sám, kdo odpouští.

Mnozí vědí toto slovo, ale nevěří, že Bůh je božský, aby odpustil jejich hříchy. Stále se cítíš provinile. Stále se bojí zjevení Boha a soudu.

Ale Bůh se zjevil dříve - v osobě Ježíše Krista. Nepřišel odsoudit, ale zachránit. Přinesl poselství o odpuštění a on zemřel na kříži, aby zaručil, že můžeme být odpuštěni.

Poselství Ježíše, poselství kříže, je dobrou zprávou pro ty, kteří se cítí vinni. Ježíš, Bůh a člověk v jednom, přijal náš trest. Všem lidem, kteří jsou dostatečně pokorní, aby věřili evangeliu Ježíše Krista, bude odpuštěno. Potřebujeme tuto dobrou zprávu. Kristovo evangelium přináší klid mysli, štěstí a osobní vítězství.

Skutečné evangelium, dobrá zpráva, je evangelium, které kázal Kristus. Stejné evangelium, které kázali apoštolové: Ježíš Kristus ukřižovaný (1. Korinťanům 2,2), Ježíš Kristus v křesťanech, naděje slávy (Koloským 1,27), vzkříšení z mrtvých, poselství naděje a vykoupení pro lidstvo. Toto je evangelium o Božím království, které Ježíš kázal.

Dobrá zpráva pro všechny lidi

„Když byl Jan zajat, přišel Ježíš do Galileje a kázal Boží evangelium a řekl: Naplnil se čas a přiblížilo se Boží království. Čiňte pokání a věřte evangeliu“ (Marek 1,14“15). Toto evangelium, které Ježíš přinesl, je „dobrá zpráva“ – „mocná“ zpráva, která mění a proměňuje životy. Evangelium nejen usvědčuje a obrací, ale nakonec rozruší všechny, kdo se mu postaví. Evangelium je „mocí Boží ke spasení pro každého, kdo věří“ (Římanům 1,16). Evangelium je pro nás Boží pozvání, abychom žili na úplně jiné úrovni. Dobrou zprávou je, že máme dědictví, které bude plně naše, až se Kristus vrátí. Je to také pozvání do oživující duchovní reality, která může být nyní naše. Pavel nazývá evangelium „evangelium“ gelium Kristovo“ (1. Korinťanům 9,12).

„Evangelium Boží“ (Římanům 1 Kor5,16) a „evangelium pokoje“ (Efezským 6,15). Počínaje Ježíšem začíná nově definovat židovský pohled na Boží království a zaměřuje se na univerzální význam Kristova prvního příchodu. Pavel učí, že Ježíš, který bloudil po prašných cestách Judeje a Galileje, je nyní vzkříšený Kristus, který sedí po pravici Boží a je „hlavou všech mocností a autorit“ (Kolosanům 2,10). Podle Pavla je smrt a vzkříšení Ježíše Krista v evangeliu „na prvním místě“; jsou to klíčové události v Božím plánu (1. Korinťanům 15,1-11). Evangelium je dobrou zprávou pro chudé a utlačované Historie má svůj účel. Nakonec zvítězí právo, ne moc.

Propíchnutá ruka zvítězila nad obrněnou pěstí. Království zla ustupuje do království Ježíše Krista, řádu věcí, které křesťané již zčásti zažívají.

Pavel zdůraznil tento aspekt evangelia Kolosanům: „S radostí vzdávejte díky Otci, který vás uzpůsobil pro dědictví svatých ve světle. Vysvobodil nás z moci temnoty a přenesl do království svého milovaného Syna, kde máme vykoupení, které je odpuštěním hříchů“ (Koloským 1,12 a 14).

Pro všechny křesťany je a bylo evangelium současnou realitou a budoucí nadějí. Vzkříšený Kristus, Pán je nad časem, prostorem a vším, co se zde dole děje, je vítězem křesťanů. Ten, kdo byl vyzdvižen do nebe, je všudypřítomným zdrojem moci (Ef3,20-21.).

Dobrou zprávou je, že Ježíš Kristus překonal každou překážku ve svém smrtelném životě. Křížová cesta je těžká, ale vítězná cesta do Božího království. Proto může Pavel shrnout evangelium v ​​kostce: „Nebo jsem považoval za vhodné nepoznat mezi vámi nic jiného než samotného Ježíše Krista, a toho ukřižovaného“ (1. Korinťanům 2,2).

Velký obrat

Když se Ježíš objevil v Galileji a vážně kázal evangelium, očekával odpověď. I on od nás dnes očekává odpověď. Ale Ježíšovo pozvání ke vstupu do království se nedrželo ve vzduchoprázdnu. Ježíšovo volání po Božím království bylo doprovázeno působivými znameními a zázraky, které zemi trpící pod římskou nadvládou přiměly se posadit a zpozornět. To je jeden z důvodů, proč Ježíš potřeboval objasnit, co myslel Božím královstvím. Židé v Ježíšově době čekali na vůdce, který přivede jejich národ zpět ke slávě dnů Davida a Šalomouna. Ale Ježíšovo poselství bylo „dvojí revoluční“, píše oxfordský vědec NT Wright. Nejprve vzal společné očekávání, že židovský superstát shodí římské jho, a proměnil ho v něco úplně jiného. Proměnil lidovou naději na politické osvobození v poselství duchovní spásy: evangelium!

"Království Boží se přiblížilo, řekl, ale není to tak, jak sis představoval." Ježíš šokoval lidi důsledky své dobré zprávy. „Ale mnozí, kdo jsou první, budou poslední a poslední budou první“ (Matouš 19,30).

„Nastane pláč a skřípění zubů,“ řekl svým židovským spoluobčanům, „až uvidíte Abrahama, Izáka, Jákoba a všechny proroky v Božím království, ale budete vyvrženi“ (Lukáš 13,28).

Velká večeře byla pro všechny (Lukáš 14,16-24). Do Božího království byli pozváni i pohané. A vteřina byla neméně revoluční.

Zdálo se, že tento nazaretský prorok má spoustu času pro bezzákonné – od malomocných a mrzáků po chamtivé výběrčí daní – a někdy dokonce i pro nenáviděné římské utlačovatele. Dobrá zpráva, kterou Ježíš přinesl, odporovala všem očekáváním, dokonce i očekáváním jeho věrných učedníků (Lk 9,51-56). Ježíš znovu a znovu říkal, že království, které je čeká v budoucnosti, je již dynamicky přítomné v akci. Po zvláště dramatické epizodě řekl: „Jestliže však vyháním zlé duchy prsty Božími, pak na vás přišlo království Boží“ (Lukáš 11,20). Jinými slovy, lidé, kteří viděli Ježíšovu službu, viděli přítomnost budoucnosti. Nejméně třemi způsoby obrátil Ježíš současná očekávání vzhůru nohama:

  • Ježíš učil dobrou zprávu, že Boží království je dar – Boží vláda, která již přinesla uzdravení. Ježíš tedy ustanovil „rok milosti Páně“ (Lk 4,19; Izajáš 61,1-2). Ale do říše byli „připuštěni“ unavení a obtěžkaní, chudí a žebráci, delikventní děti a kajícní výběrčí daní, kajícné děvky a společenští špatní. Za černé ovce a duchovně ztracené ovce se prohlásil jejich pastýřem.
  • Dobrá zpráva o Ježíši tu byla také pro ty, kteří byli ochotni obrátit se k Bohu prostřednictvím upřímného pokání. Tito hříšníci s upřímným pokáním naleznou v Bohu štědrého Otce, který hledá na obzoru své putující syny a dcery a vidí je, když jsou „daleko“ (Lukáš 1 Kor5,20). Dobrá zpráva evangelia znamenala, že každý, kdo ze srdce říká: „Bůh milosrdný ke mně hříšnému“ (Lk 1 Kor8,13) a myslí to upřímně, našel by soucitné vyslyšení u Boha. Vždy. „Proste a bude vám dáno; hledej a najdeš; tlučte a bude vám otevřeno“ (Lukáš 11,9). Pro ty, kteří uvěřili a odvrátili se od způsobů světa, to byla ta nejlepší zpráva, kterou mohli slyšet.
  • Ježíšovo evangelium také znamenalo, že nic nemůže zastavit vítězství království, které Ježíš přinesl, i kdyby to vypadalo opačně. Toto impérium by čelilo hořkému, nemilosrdnému odporu, ale nakonec by zvítězilo v nadpřirozené moci a slávě.

Kristus řekl svým učedníkům: „Až přijde Syn člověka ve své slávě a všichni andělé s ním, tehdy usedne na trůn své slávy a budou před ním shromážděny všechny národy. A oddělí je jedny od druhých, jako pastýř odděluje ovce od kozlů“ (Matouš 25,31-32.).

Dobrá zpráva o Ježíši tak měla dynamické napětí mezi „již“ a „ještě ne“. Evangelium o království odkazovalo na vládu Boží, která byla nyní na místě – „slepí vidí a chromí chodí, malomocní jsou očišťováni a hluší slyší, mrtví vstávají a chudým se káže evangelium“ ( Matthew 11,5).

Ale království „ještě nebylo“ v tom smyslu, že jeho plné naplnění teprve mělo přijít. Pochopit evangelium znamená pochopit tento dvojí aspekt: ​​na jedné straně zaslíbenou přítomnost krále, který již žije mezi svým lidem, a na druhé straně jeho dramatický druhý příchod.

Dobrá zpráva o vaší spáse

Misionář Pavel pomohl zahájit druhé velké hnutí evangelia – jeho rozšíření z malé Judeje do vysoce kultivovaného řecko-římského světa poloviny prvního století. Pavel, obrácený pronásledovatel křesťanů, usměrňuje oslepující světlo evangelia prizmatem každodenního života. Zatímco chválí oslaveného Krista, zabývá se také praktickými důsledky evangelia. Přes fanatický odpor Pavel sdělil ostatním křesťanům dechberoucí význam Ježíšova života, smrti a vzkříšení: „I vás, kteří jste byli kdysi cizinci a nepřáteli ve zlých skutcích, nyní usmířil smrtí svého smrtelného těla, takže postavte se před jeho tvář svatí, bezúhonní a neposkvrnění; vytrváte-li ve víře, utvrzení a pevní a neodvracíte-li se od naděje evangelia, které jste slyšeli a které se káže všemu stvoření pod nebem. Já, Pavel, jsem se stal jeho služebníkem“ (Koloským 1,21a 23). Smířil se. Bezchybný. Milost. Spása. Odpuštění. A to nejen v budoucnu, ale tady a teď. To je Pavlovo evangelium.

Vzkříšení, vrchol, k němuž si Synoptici a Jan vzali své čtenáře (Jan 20,31), osvobozuje vnitřní sílu evangelia pro každodenní život křesťana. Kristovo vzkříšení potvrzuje evangelium.

Proto, jak Pavel učí, tyto události ve vzdálené Judeji dávají naději všem lidem: „Nestydím se za evangelium; neboť je to moc Boží, která zachraňuje každého, kdo v ni věří, předně Židy a také Řeky. Neboť v něm se zjevuje Boží spravedlnost, která je od víry k víře. (Římané 1,16-17.).

Výzva žít budoucnost tady a teď

Apoštol Jan dodává evangeliu další rozměr. Zobrazuje Ježíše jako „učedníka, kterého miloval“ (Jan 19,26), vzpomínal na něj, muže s pastýřským srdcem, církevního vůdce s hlubokou láskou k lidem s jejich starostmi a strachy.

„Ježíš učinil před svými učedníky mnoho jiných znamení, která nejsou zapsána v této knize. Ale tato jsou napsána, abyste věřili, že Ježíš je Kristus, Syn Boží, a abyste vírou měli život v jeho jménu“ (Jan 20,30:31).

Podstatou Janova podání evangelia je pozoruhodný výrok: „abyste vírou měli život“. Jan krásně vyjadřuje další aspekt evangelia: Ježíše Krista ve chvílích největší osobní blízkosti. Jan podává živou zprávu o osobní, služebné přítomnosti Mesiáše.

V Janově evangeliu se setkáváme s Kristem, který byl mocným veřejným kazatelem (Jan 7,37-46). Vidíme Ježíše vřelého a pohostinného. Z jeho pozvání „Pojďte a uvidíte!“ (Jan 1,39) až do výzvy pro pochybujícího Tomáše, aby si vložil prst do ran na svých rukou (Jan 20,27), je nezapomenutelným způsobem zobrazen člověk, který se stal tělem a žil mezi námi (Jan 1,14).

Lidé se s Ježíšem cítili tak vítáni a příjemně, že s ním vedli živou diskuzi (Jan 6,58.). Leželi vedle něj, zatímco jedli a jedli ze stejného talíře3,23-26). Milovali ho tak vroucně, že jakmile ho spatřili, plavali do banky, aby společně snědli rybu, kterou si usmažil.1,7-14.).

Janovo evangelium nám připomíná, jak moc se evangelium točí kolem Ježíše Krista, jeho příkladu a věčného života, který skrze něj dostáváme (Jan 10,10).

Připomíná nám, že nestačí kázat evangelium. Musíme to taky žít. Apoštol Johan nes nás povzbuzuje: svým příkladem bychom mohli získat ostatní, aby s námi sdíleli dobrou zprávu o Božím království. To se stalo Samaritánce, která potkala Ježíše Krista u studny (Jan 4,27-30) a Marie z Magdaly (Jan 20,10:18).

Ten, kdo plakal nad hrobem Lazara, pokorného služebníka, který umyl nohy svých učedníků, dnes žije. Svou přítomnost nám dává skrze Ducha svatého:

„Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo; a můj otec ho bude milovat a přijdeme k němu a uděláme si u něj příbytek... Nebojte se a nebojte se“ (Jan 14,23 a 27).

Ježíš dnes aktivně vede svůj lid skrze Ducha svatého. Jeho pozvání je osobní a povzbuzující jako vždy: „Pojďte se podívat!“ (Jan 1,39).

Neil Earle


pdfEvangelium - vaše pozvání do Království Božího