Jste pokorní?

Jedním z plodů Ducha svatého je mírnost (Galatským 5,22). Řecké slovo pro to je 'praotes', což znamená jemný nebo ohleduplný; vyjadřuje, co je míněno „duší člověka“. Jemnost a ohleduplnost se v některých překladech Bible, jako je Překlad nové Ženevy (NGC), používají zaměnitelně.

Bible klade velký důraz na mírnost nebo ohleduplnost. Říká: „Pokorní zdědí zemi“ (Matouš 5,5). Mírnost však dnes není příliš oblíbeným ani hojně používaným slovem. Naše společnost je posedlá být agresivní. Chcete-li se pohnout vpřed, musíte plavat se žraloky. Žijeme v loketní společnosti a slabí jsou rychle odsouváni stranou. Je však velkou chybou spojovat mírnost se slabostí. Mírnost nebo ohleduplnost není slabost. Ježíš se popsal jako mírný člověk, který má daleko k slabé, bezpáteřní děvčátko, které se vyhýbalo všem problémům (Matouš 11,29). Nebylo mu lhostejné ani okolí, ani potřeby druhých.

Mnoho legendárních historických postav jako Lincoln, Gándhí, Einstein a Matka Tereza byli něžní nebo ohleduplní, ale neměli strach. Nepotřebovali ostatním demonstrovat svou důležitost. Měli úmysl a schopnost čelit jakékoli překážce, která se jim postavila do cesty. Toto vnitřní odhodlání je pro Boha velmi cenné (1. Petr 3,4) Opravdu to chce hodně vnitřní síly být opravdu jemný. Mírnost je popisována jako síla pod kontrolou.

Je zajímavé, že před křesťanskou érou bylo slovo jemný slyšet jen zřídka a slovo gentleman nebylo známé. Tato vysoká kvalita charakteru je vlastně přímým vedlejším produktem křesťanské éry. Být pokorný nebo ohleduplný se projevuje v tom, co si o sobě myslíme a co si myslíme o druhých.

Jak se máme vypořádat s ostatními, když nad nimi máme moc? Blahoslavený je muž, který neudrží víc, než by měl, když ho jiní chválí a podporují, ve srovnání s časem života, kdy byl ještě nikdo.

Měli bychom být opatrní se slovy, která říkáme5,1; 25,11-15). Měli bychom si dávat pozor na to, jak zacházíme s druhými (1 Tes 2,7). Měli bychom být laskaví ve svém jednání se všemi lidmi (Filipany 4,5). Bůh si na nás necení naší krásy, ale naší laskavé a vyrovnané povahy (1 3,4). Pokorný člověk není připraven ke konfrontaci (1. Korinťanům 4,21). Požitkář je laskavý k těm, kdo dělají chyby, a ví, že špatný krok mohl stejně snadno potkat i jeho! (Galatským 6,1). Bůh nás vyzývá, abychom byli ke všem laskaví a trpěliví a byli k sobě shovívaví a milující (Efezským 4,2). Když jsou požádáni, aby odpověděli božskou mírností, činí tak sebevědomě, ne s urážlivým chováním, ale s mírností a náležitou úctou (1. 3,15).

Nezapomeňte, že lidé s pokornou povahou nepřitahují falešné motivy ostatním, zatímco ospravedlňují své vlastní chování, jak je znázorněno na následujícím účtu:

Ten druhý

• Když ten druhý potřebuje dlouhou dobu, je pomalý.
  Pokud budu trvat dlouho, jsem důkladný.
• Pokud ten druhý neučiní, je líný.
  Pokud to neudělám, jsem zaneprázdněn.
• Když druhá osoba udělá něco, co mu není řečeno, překračuje své hranice.
  Když to udělám, převzmu iniciativu.
• Pokud ten druhý přehlíží milosti, je hrubý.
  Pokud pravidla ignoruji, jsem originální.
• Pokud ten druhý uspokojí šéfa, je sliz.
  Pokud mám rád šéfa, spolupracuji.
• Jestli se ten druhý dostane, má štěstí.
  Jestli se mi to podaří, je to proto, že jsem tvrdě pracoval.

Jemný šéf bude zacházet s personálem tak, jak chtějí být léčeni - nejen proto, že je to správné, ale protože ví, že pro ně může jednoho dne pracovat.

Barbara Dahlgren

Jste pokorní?