Království Boží Část 1

Království Boží bylo vždy v centru většiny křesťanského učení a správně. To platí zejména v 20. Století vznikl spor. Konsenzu je obtížné dosáhnout díky šíři a složitosti biblického materiálu a mnoha teologickým tématům, která se s ním překrývají. Existují také velké rozdíly v duchovním postoji, který vede učence a pastory a vede je k nejrůznějším závěrům.

V této sérii 6 se budu zabývat ústředními otázkami týkajícími se Božího království, abychom posílili naši víru. Přitom budu čerpat ze znalostí a perspektiv ostatních, kteří sdílejí stejnou historicky prokázanou, konvenční křesťanskou víru, kterou vyznáváme v Grace Communion International, víře založené na Písmu a zaměřené na Ježíše Krista je. On je ten, kdo nás vede v našem uctívání Trojjediného Boha, Otce, Syna a Ducha svatého. Tato inkarnace orientovaná na víru a Trojice, se vší spolehlivostí, nebudou schopny přímo odpovědět na jakoukoli otázku, která by mohla být v cestě království Božího. Poskytne však pevný základ a spolehlivý průvodce, který nám umožní biblicky věrné porozumění.

Za posledních 100 let rostla shoda mezi těmi biblickými učenci, kteří sdílejí stejné základní teologické smýšlení, jaké je naše v klíčových otázkách víry. Jde o pravdivost a spolehlivost biblického zjevení, zdravý přístup k biblickému výkladu a základy křesťanského chápání (nauky) s ohledem na takové otázky, jako je Kristovo božství, Boží Trojice, ústřední role díla milosti Boha, jak je popsán v Kristu, se naplňuje mocí Ducha svatého a Božího vykupitelského díla v kontextu dějin, aby mohlo být dokončeno se svým Bohem daným cílem, konečným záměrem.

Pokud bychom mohli plodně čerpat z doktrín mnoha učenců, dva poradci se zdají být zvláště nápomocní při uvádění nesčetných biblických svědectví o Božím království do (koherentního) koherentního celku: George Ladd, který píše z perspektivy biblického výzkumu, a Thomas F. Torrance, který svými příspěvky zastupuje teologické hledisko. Tito dva učenci se samozřejmě poučili od mnoha jiných a ve svých úvahách na ně odkazují. Prohlédli jste si rozsáhlý biblický a teologický výzkumný materiál.

Přitom kladli důraz na ta písma, která odpovídají základním, biblickým a teologickým premisám již zmíněným výše a která odrážejí nejpřesvědčivější, nejsrozumitelnější a nejkomplexnější argumenty týkající se Božího království. Pokud jde o mě, budu se zabývat nejdůležitějšími aspekty jejich výsledků, které posílí náš růst a porozumění víře.

Ústřední význam Ježíše Krista

Ladd i Torrance zdůrazňovali, že biblické zjevení jednoznačně ztotožňuje království Boží s osobou a spásným dílem Ježíše Krista. On sám to ztělesňuje a přináší. Proč? Protože je králem všeho stvoření. V jeho duchovní práci prostředníka mezi Bohem a stvořením se jeho kralování snoubí s kněžskými a prorockými prvky. Království Boží skutečně existuje s Ježíšem Kristem a skrze něj; neboť vládne, ať je kdekoli. Království Boží je jeho královstvím. Ježíš nám říká: „A přivlastním si tvé království, jako je můj Otec učinil mně, abyste jedli a pili u mého stolu v mém království a seděli na trůnech a soudil dvanáct izraelských kmenů“ (Lukáš 2 Cor2,29-30.).

Jindy Ježíš prohlašuje, že Boží království je jeho. Říká: „Moje království není z tohoto světa“ (Jan 18,36). Boží království tedy nelze chápat odděleně od toho, kdo je Ježíš a o čem je celé jeho dílo spásy. Jakýkoli výklad Písma svatého nebo jakýkoli teologický souhrn exegetického materiálu, který nevykládá Boží království na základě osoby a díla Ježíše Krista, se vzdaluje středu křesťanského učení. Nevyhnutelně dojde k jiným závěrům než k tomu, který působí z tohoto centra života křesťanské víry.

Jak se nyní, počínaje tímto středem života, můžeme naučit chápat, o čem je Boží království? Především bychom měli poznamenat, že je to sám Ježíš, kdo hlásá příchod Božího království a činí z této skutečnosti všeobjímající téma svého učení (Marek 1,15). S Ježíšem začíná skutečná existence království; nejenže přináší poselství k tomuto bodu. Boží království lze zažít, kdekoli je Ježíš; neboť on je král. Království Boží skutečně existuje v živé přítomnosti a působení krále Ježíše.

Vycházeje z tohoto výchozího bodu, všechno, co Ježíš říká, a vyjadřuje charakter jeho království. Království, které nám chce dát, je svou povahou totožné. On nese nás určitý druh říše k říši, která ztělesní jeho vlastní charakter a osud. Naše představy o Božím království proto musí být v souladu s tím, kdo je Ježíš. Musíte to odrážet ve všech svých aspektech. Měly by být neseny způsoby, které ukazují a připomínají Mu všechny naše smysly, abychom pochopili, že toto Království je Jeho. Patří mu a má svůj podpis všude. Z toho vyplývá, že království Boží je především o vládnutí nebo panování Krista, spíše než, jak naznačují některé interpretace, nebeských říších nebo prostorového nebo geografického místa. Všude, kde je Kristovo pravidlo v práci podle Jeho vůle a osudu, je království Boží.

Jeho království musí být v prvé řadě spojeno s jeho osudem jako Spasitel, a tak je spojeno s jeho spásou skrze jeho inkarnaci, nestálosti, ukřižování, vzkříšení, vzestup a druhý příchod. To znamená, že jeho vlády jako krále nelze chápat jako oddělené od jeho práce jako zjevitele a prostředníka, kterému byl okamžitě prorokem a duchovním. Všechny tyto tři funkce Starého zákona, jak jsou zakotveny v Mojžíšovi, Áronovi a Davidovi, jsou v něm jedinečně spojeny a realizovány.

Jeho vláda a jeho vůle podléhají osudu doporučovat jeho stvoření, jeho klobouk a dobrotu, to znamená, aby ho zahrnuli do jeho oddanosti, společenství a účasti, a smířili nás s Bohem skrze jeho ukřižování. Nakonec, pokud půjdeme pod jeho klobouk, budeme se podílet na jeho panování a užívat si účasti v jeho království. A jeho vláda nese znaky Boží lásky, kterou nám přináší v Kristu a důvěru Ducha svatého, který v nás pracuje. V lásce k Bohu a v lásce, jak vidí sebe vtělenou do Ježíše, je to naše účast v jeho království. Království Boží se projevuje v komunitě, v lidu, v církvi, která uzavírá smlouvu s Bohem skrze Ježíše Krista, a tedy i mezi sebou v Duchu Páně.

Ale taková láska zakoušená ve společenství, když se podílíme na Kristu, pramení z prožívané důvěry (víry) ve vykupujícího, živého Boha a jeho panství, jak je neustále vykonávána skrze Krista. Víra v Ježíše Krista je tedy neoddělitelně spjata s integrací do jeho království. Je to proto, že Ježíš nejen hlásal, že s jeho blížícím se příchodem se přiblíží i Boží království, ale také vyzýval k víře a důvěře. Čteme tedy: „Když byl Jan uvězněn, přišel Ježíš do Galileje a kázal Boží evangelium a řekl: ‚Naplnil se čas a přiblížilo se království Boží. Čiňte pokání a věřte evangeliu“ (Marek 1,14-15). Víra v Boží království je nerozlučně spjata s vírou v Ježíše Krista. Důvěřovat mu ve víře znamená spoléhat se na jeho vládu nebo vládu, na jeho království vytvářející společenství.

Milovat Ježíše a milovat Otce s ním je láska a důvěra ve všechny projevy projevené v jeho království.

Královská vláda Ježíše Krista

Ježíš je králem všech králů, vládne celému vesmíru. Ani jeden kout v celém vesmíru není ušetřen jeho vykupitelské síly. A tak prohlašuje, že mu byla dána veškerá moc na nebi i na zemi (Matouš 28,18), tedy nade vším stvořením. Všechno bylo stvořeno skrze něj a pro něj, jak vysvětluje apoštol Pavel (Koloským 1,16).

Ježíš Kristus se vrací k Božím slibům Izraeli a je „Král králů a Pán pánů“ (Žalm 136,1-3; 1 Timothy 6,15; Rev. 19,16). Má přesně moc nadvlády, která je ho hoden; on je ten, skrze něhož bylo vše stvořeno a který silou své moci a své životodárné vůle vše přijímá (Žid. 1,2-3; Kolosané 1,17).

Mělo by být jasné, že tento Ježíš je Pán vesmíru, ne jako ho nezná soupeře, a to ani z hlediska tvorby neocenitelný dárkové naší spásy. Zatímco tam byli spojenci, uchazeči a usurpátoři kteří neměli ani sílu ani vůli vytvořit život a dát Ježíš všechny nepřátele, kteří oponovali jeho vládu, přinesl na kolena a poražený. Když maso, které se staly prostředníky svého otce vyvolává Boží Syn proti moci Ducha svatého vše, co je mu dobře geratenen tvorba a poskytování Všemohoucího, aby každý tvor v cestě. V poměru v porovnání s oponovat všechny ty síly, které ohrožují zranit jeho nejúspěšnější vytváření nebo zničit a vzlétnout z jejích nádherných gólů, přináší toto stvoření mimo jeho lásky. Nechtěl bojovat proti těm, kteří chtějí zmařit, by neměly být zapojeny do jejich Liebeherr. Ježíš stojí se svým nebeským Otcem a Duchem Svatým všeho zla neúprosně proti kterému se život a podporován láskou, která má být vybudována na komunitních vztahů na jedné straně s ním a pak mezi sebou a torpédování tvorbu, zkreslené a zničil. Tím je jeho původní konečný určení splněny všechny jeho panování a jeho právní odolávající síly musí předložit k němu v autobusech nebo budou zničeny. Zlo nemá budoucnost v Božím království.

Ježíš se tedy vidí, jak je také líčen svědky Nového zákona, jako vítěz, který přináší vykoupení, který osvobozuje svůj lid od všeho zla a všech nepřátel. Osvobodí vězně (Luke 4,18; 2. Korinťanům 2,14). Přenáší nás z království temnoty do svého království světla (Koloským 1,13). „Vydal sám sebe za naše hříchy..., aby nás zachránil z tohoto současného zlého světa, podle vůle Boha, našeho Otce“ (Galatským 1,4). Přesně v tomto smyslu je třeba chápat, že Ježíš „[...] přemohl svět“ (Jan 16,33). A tím činí „všechny věci nové!“ (Zjevení 21,5; Matouš 19,28). Kosmický rozsah jeho vlády a podrobení všeho zla pod jeho vládou svědčí mimo naši představivost o zázraku jeho milosti nesené královské vlády.

Gary Deddo

Království Boží (část 1)