Milost v utrpení a smrti

Když píšu tyto řádky, chystám se jít na pohřeb mého strýce. Chvíli se cítil dost špatně. Běžně známá fráze Benjamina Franklina: „Pouze dvě věci v tomto světě jsou pro nás bezpečné: smrt a daň.“ V životě jsem již ztratil mnoho důležitých lidí; včetně mého otce. Vzpomínám si, jak jsem ho viděla v nemocnici. Byl ve velké bolesti a těžko jsem ho dokázal s takovým utrpením nést. Bylo to naposledy, co jsem ho viděl naživu. Dokonce i dnes jsem smutná, že nemám otce, který by zavolal na Den otců a trávil s ním čas. Nicméně děkuji Bohu za milost, kterou od něho přijímáme smrtí. Z toho se Boží laskavost a soucit stává přístupným všem lidem a bytostem. Když Adam a Eva zhřešili, Bůh jim zabránil jíst ze stromu života. Chtěl, aby zemřela, ale proč? Odpověď zní: Pokud by i nadále jedli ze stromu života, i když zhřešili, žili by navždy život hříchu a nemoci. Kdyby měli cirhózu jater jako můj otec, žili by navždy v bolesti a nemoci. Kdyby měli rakovinu, trpěli navždy, bez naděje, protože rakovina by je nezabil. Bůh nám dal milost milostí, abychom mohli jednoho dne uniknout pozemským bolestem. Smrt nebyla trest za hřích, ale dar, který vede ke skutečnému životu.

„Ale Bůh je tak milosrdný a tolik nás miloval, že nám, kteří jsme byli mrtví pro naše hříchy, dal nový život s Kristem, když ho vzkřísil z mrtvých. Jen milostí Boží jste byli spaseni! Neboť nás vzkřísil z mrtvých spolu s Kristem a my nyní patříme s Ježíšem do jeho nebeského království »(Efezským 2,4-6 Bible New Life).

Ježíš přišel na zem jako člověk, aby osvobodil lidi z vězení smrti. Když sestupoval do hrobu, připojil se ke všem lidem, kteří kdy žili a zemřeli a kdy zemřou. Jeho plán však byl, že vstane z hrobu se všemi lidmi. Pavel to popisuje takto: „Jste-li tedy vzkříšeni s Kristem, hledejte to, co je nahoře, kde je Kristus, sedící po pravici Boží“ (Koloským 3,1).

Protijed proti hříchu

Říká se nám, že když hřešíme, utrpení ve světě narůstá. Bůh zkracuje život lidí, říká se v Genesis: „Pak řekl Hospodin: Můj duch nebude vládnout v člověku navěky, protože i člověk je tělo. Dám mu sto dvacet let jako celý život“ (1. Mose 6,3). Žalmy zaznamenávají, jak Mojžíš o roky později naříká nad stavem lidstva: „Tvůj hněv je těžký na náš život, je prchavý jako povzdech. Můžeme se dožít sedmdesáti let, možná i osmdesáti – ale i ta nejlepší léta jsou dřina a břemeno! Jak rychle je všechno pryč a my už nejsme“ (Žalm 90,9:120n; GN). Hřích se zvýšil a délka života mužů se zkrátila ze let, jak je zaznamenáno v Genesis, na nižší věk. Hřích je jako rakovina. Jediný účinný způsob, jak se s ní vypořádat, je zničit ji. Smrt je důsledkem hříchu. Ježíš tedy ve smrti vzal naše hříchy na sebe a na kříži naše hříchy vyhubil. Skrze jeho smrt zakoušíme protijed na hřích, jeho lásku jako milost života. Osten smrti je pryč, protože Ježíš zemřel a vstal z mrtvých.

Kvůli smrti a vzkříšení Krista s důvěrou očekáváme vzkříšení jeho následovníků. „Neboť jako všichni umírají v Adamovi, tak v Kristu všichni budou oživeni“ (1. Korinťanům 15,22). Toto ožívání má úžasné účinky: «A Bůh setře všechny slzy z vašich očí a smrti již nebude, ani smutku, křiku ani bolesti; neboť první uplynulo »(Zjevení 21,4). Po vzkříšení už žádná smrt nebude! Kvůli této naději Pavel píše Tesaloničanům, aby netruchlili jako lidé, kteří nemají žádnou naději: „Ale nechceme, drazí bratři, abyste vás nechali ve tmě o těch, kdo zesnuli, abyste byli není smutný jako ostatní, kteří nemají naději. Věříme-li totiž, že Ježíš zemřel a vstal z mrtvých, Bůh skrze Ježíše přivede i ty, kdo s ním usnuli. Neboť toto vám říkáme ve slově Páně, že my, kteří jsme naživu a zůstaneme až do příchodu Páně, nepředejdeme ty, kdo zesnuli »(1. Thes 4,13-15.).

Uvolnění bolesti

Zatímco truchlíme nad ztrátou milovaných členů rodiny a přátel, protože nám chybí, máme naději, že je uvidíme znovu v nebi. Je to jako rozloučení se s kamarádem, který na dlouhou dobu chodí do zahraničí. Smrt není konec. Je to milost, která nás osvobozuje od bolesti. Když se Ježíš vrátí, není smrt ani bolest ani smutek. Můžeme poděkovat Bohu za milost smrti, když zemře někdo milovaný. Ale co lidé, kteří musí trpět po velmi dlouhou dobu, než budou vzati zpět do věčného domova? Proč jim nebylo dovoleno zažít milosrdenství smrti? Nechal ji Bůh? Samozřejmě že ne! Nikdy neopustí nebo se nevzdá. Trpění je také Boží milost. Ježíš, který je Bůh, trpěl třicet let bolestí, že je člověk - se všemi omezeními a pokušeními. Nejhorší utrpení, které utrpěl, byla jeho smrt na kříži.

Podíl na Ježíšově životě

Mnoho křesťanů neví, že utrpení je požehnáním. Bolest a utrpení jsou milostí, protože skrze ně máme účast na bolestném Ježíšově životě: «Nyní jsem šťastný v utrpeních, která za vás trpím, a ve svém těle splácím za jeho tělo to, co ještě chybí v utrpení Kristově. , to je církev »(Koloským 1,24).

Petr pochopil, jakou roli hraje utrpení v životě křesťanů: „Protože Kristus trpěl v těle, vyzbrojte se také stejnou myslí; neboť kdo trpěl v těle, přestal od hříchu“ (1. Petr 4,1). Pavlův pohled na utrpení byl podobný Petrovu. Pavel vidí utrpení takové, jaké to je: milost k radosti. „Pochválen buď Bůh, Otec našeho Pána Ježíše Krista, Otec milosrdenství a Bůh veškeré útěchy, který nás utěšuje ve všech našich souženích, abychom i my mohli utěšovat ty ve všech souženích útěchou, kterou jsme my sami utěšovali jsou od Boha. Neboť jako na nás v hojnosti doléhají Kristova utrpení, tak jsme od Krista také hojně utěšováni. Ale máme-li soužení, je to pro vaši útěchu a spásu. Máme-li útěchu, je to pro vaši útěchu, která se osvědčuje, když trpělivě snášíte stejná utrpení, která trpíme i my“(2. Korinťanům 1,3-6.).

Je důležité vidět všechno utrpení tak, jak je popisuje Petr. Připomíná nám, že se podílíme na Ježíšově utrpení, když zažíváme neopodstatněnou bolest a utrpení «Neboť to je milost, když někdo snáší zlo a trpí nespravedlností před Bohem pro svědomí. Co je to za slávu, když jste biti za špatné skutky a trpělivě snášíte? Ale pokud trpíte a vytrváte pro dobré skutky, to je milost u Boha. Neboť k tomu jste povoláni, protože i Kristus trpěl za vás a vy jste zanechali příklad, abyste šli v jeho stopách »(1. Petr 2,19-21.).

V bolesti, utrpení a smrti se radujeme z Boží milosti. Podobně jako Jób, když vidíme lidsky, prožíváme bezdůvodně nemoc a utrpení, Bůh nás neopustil, ale stojí u nás a raduje se v nás.

Pokud ve svém zármutku prosíš Boha, aby ti to vzal, Bůh chce, abys poznal Jeho útěchu: „Stačí ti má milost“ (2. Korinťanům 12,9). Kéž jste utěšitelem pro ostatní lidi prostřednictvím pohodlí, které sami zažili.    

Takalani Musekwa