Vzkříšení a návrat Ježíše Krista

228 vzkříšení a návrat Ježíše Krista

Ve Skutcích apoštolů 1,9 je nám řečeno: „A když to řekl, byl viditelně zvednut a mrak jim ho vzal z očí.“ Na tomto místě bych rád položil jednoduchou otázku: Proč? Proč byl Ježíš takto odveden? Než se k tomu ale dostaneme, přečteme si následující tři verše: „A když ho viděli, jak vystupuje do nebe, hle, stáli u nich dva muži v bílých rouchách. Řekli: Muži Galilejští, co tam stojíte a díváte se k nebi? Tento Ježíš, který byl od vás vzat do nebe, přijde znovu právě tak, jak jste ho viděli vystupovat do nebe. Vrátili se tedy do Jeruzaléma z hory zvané Olivová hora a je blízko Jeruzaléma, vzdálená sabatní cesta."

Tato pasáž popisuje dvě věci: že Ježíš vystoupil do nebe a že přijde znovu. Obě fakta jsou důležitá pro křesťanskou víru, a proto jsou zakotvena například v apoštolském vyznání. Nejprve Ježíš vystoupil do nebe. Den Nanebevstoupení se každý rok slaví 40 dny po Velikonocích, vždy ve čtvrtek.

Druhým bodem, který tato pasáž popisuje, je to, že Ježíš přijde opět stejným způsobem jako on. Proto věřím, že Ježíš také opustil tento svět viditelným způsobem.

Pro Ježíše by bylo velmi snadné nechat své učedníky vědět, že uvidí svého otce a že přijde znovu. Pak by prostě zmizel, jak to udělal několikrát předtím. Až na to, že tentokrát už nebude vidět. Nemohu si vzpomenout na teologické ospravedlnění Ježíše, jak opouští zemi tak viditelně, ale on to učinil, aby učil své učedníky, a proto i nás.

Tím, že Ježíš viditelně zmizel ve vzduchu, dal jasně najevo, že nejen zmizí, ale že vstoupí do nebe, aby nám zprostředkoval po pravici Otce jako věčný velekněz a vyslovil dobré slovo. Jak řekl jeden autor: "Je to náš zástupce v nebi." V nebi máme někoho, kdo chápe, kdo jsme, naše slabosti a naše potřeby, protože jsou lidské. I v nebi je plně člověkem i plně Bohem.

I po Nanebevstoupení je v Bibli označován jako člověk. Když Pavel kázal obyvatelům Atén na Areopágu, řekl, že Bůh bude soudit svět člověkem, kterého ustanovil, a že tento člověk je Ježíš Kristus. Když napsal Timoteovi, nazval jej mužem Ježíšem Kristem. Teď je ještě muž a stále má tělo. Jeho tělo vstalo z mrtvých a vzalo ho do nebe.

To vede k otázce, kde je teď jeho tělo? Jak může Bůh, který je všudypřítomný, a proto není vázán prostorem, hmotou a časem, mít také tělo, které je na určitém místě? Je tělo Ježíše Krista někde ve vesmíru? Nevím. Nevím, jak se Ježíš objevil za zavřenými dveřmi a jak mohl vstoupit do nebe, bez ohledu na gravitaci. Fyzické zákony se zjevně nevztahují na tělo Ježíše Krista. Je to stále tělo, ale nemá omezení, která bychom připisovali tělu.

To stále neodpovídá na otázku, kde je teď jeho tělo. Není to nejdůležitější věc, o kterou se musíme starat! Musíme vědět, že Ježíš je v nebi, ale ne tam, kde je obloha. Je mnohem důležitější, abychom poznali následující o duchovním těle Ježíše - způsob, jakým Ježíš pracuje mezi námi tady a teď na zemi, dělá skrze Ducha svatého.

Když Ježíš svým tělem vystoupil do nebe, dal jasně najevo, že bude i nadále člověkem a Bohem. To nás ujišťuje, že je nejvyšší kněz, který zná naše slabosti, jak je napsáno v Židech. Vzhůru viditelně do nebe jsme opět ujištěni, že prostě nezmizel, ale nadále působí jako náš nejvyšší kněz, prostředník a prostředník.

Další důvod

Podle mého názoru je ještě jeden důvod, proč nás Ježíš viditelně opustil. Řekl svým učedníkům v Janovi 16,7 následující: „Ale říkám vám pravdu: je pro vás dobré, že odcházím. Neboť pokud neodejdu, Utěšitel k vám nepřijde. Ale když odejdu, pošlu ho k tobě."

Nevím přesně proč, ale zdá se, že Ježíš musel vystoupit do nebe, než se mohly uskutečnit Letnice. Když učedníci viděli, jak Ježíš vstal, dostali zaslíbení, přijetí Ducha svatého, takže tam nebyl žádný smutek, alespoň žádný není popsán ve Skutcích. Nebylo smutku, že staré dobré časy skončily s Ježíšem z těla a krve. Minulost nebyla přehlížena, ale budoucnost v radostném očekávání v pohledu. Byla tu radost z ještě větších věcí, které Ježíš oznámil a slíbil.

Jak čteme v knize Skutků, mezi stoupenci 120u najdeme vzrušenou náladu. Shromáždili se, modlili se a naplánovali práci, kterou bylo třeba udělat. Když věděli, že mají misi, vybrali nového apoštola, aby obnovil místo Jidáše Iškariotského. Věděli také, že potřebují dvanáct mužů, kteří budou zastupovat nový Izrael, který měl v plánu vybudovat Boha. Měli obchodní schůzku, protože měli obchod. Ježíš jim již dal za úkol jít na svět jako jeho svědci. Museli jen čekat v Jeruzalémě, jak jim řekl, dokud nebyli naplněni silou shora a neobdrželi slíbeného šaška.

Předpoklad Ježíš byl okamžikem napětí: učedníci čekali na další krok, aby rozšířili svou činnost, protože jim Ježíš slíbil, že s Duchem svatým udělají větší věci než samotný Ježíš. Ježíš byl proto příslibem ještě větších věcí.

Ježíš nazval Ducha svatého „dalším Utěšitelem“. V řečtině existují dvě slova pro „jiný“. Jeden znamená „něco stejného“ a druhý „něco jiného“. Ježíš použil výraz „něco podobného“. Duch svatý je jako Ježíš. Duch je osobní přítomností Boha a ne jen nadpřirozenou silou.

Duch svatý žije a učí a mluví a činí rozhodnutí. Duch svatý je osoba, božská osoba a část Boha, Duch svatý je tak podobný Ježíšovi, že můžeme také mluvit o Ježíši žijícím v nás a v církvi. Ježíš řekl, že zůstává s tím, kdo v něj věří a žije v něm, a to je přesně to, co dělá v osobě Ducha svatého. Ježíš odešel, ale nenechal nás samotného. Vrátil se skrze Ducha svatého, který v nás žije, ale také se vrátí fyzickým a viditelným způsobem a já věřím, že je to právě hlavní důvod jeho viditelného vzestupu. Tak my nedostaneme nápad říci, že Ježíš je už tady ve formě Ducha svatého a neměli bychom od Něho očekávat víc než to, co už máme.

Ne, Ježíš dává jasně najevo, že Jeho návrat nebude neviditelnou a tajnou misí. Stane se to jasně. Viditelné jako denní světlo a stoupání slunce. Bude to viditelné všem, stejně jako Den Nanebevstoupení Páně byl viditelný pro kohokoliv na Olivové hoře před téměř třiceti lety, což nám dává naději, že můžeme očekávat víc, než co máme před námi. Nyní vidíme spoustu slabosti. Slabost v nás, v naší církvi av křesťanství jako celku. Doufáme, že se věci změní k lepšímu a že máme slib Krista, že se vrátí dramatickým způsobem a uvede do Božího království větší a větší, než si dokážeme představit. Nenechá věci tak, jak jsou teď.

Vrátí se stejnou cestou, jakou vystoupil do nebe: viditelně i fyzicky. Budou tam i detaily, které podle mě nejsou zvlášť důležité: mraky. Stejně jako vystoupil v oblacích, v oblacích se také vrátí. Nevím, co znamenají mraky; zdá se, jako by mraky symbolizovaly anděly kráčející s Kristem, ale mohly to být i fyzické mraky. To zmiňuji jen okrajově. Nejdůležitější je, že se Kristus vrátí dramatickým způsobem. Objeví se záblesky světla, hlasité zvuky, fenomenální znamení na slunci a měsíci a všichni to uvidí. Nepochybně to bude poznat a nikdo nebude moci říct, že se to děje někde jinde. O tom není pochyb, tyto události se budou dít všude ve stejnou dobu.Když k tomu dojde, říká nám Pavel v im 1. Dopis Soluňským, vystoupíme vstříc Kristu na oblacích ve vzduchu. Tato praxe je známá jako vytržení a nebude probíhat tajně. Bude to veřejné vytržení, protože každý může vidět návrat Krista na zem. Budeme tedy součástí Ježíšova nanebevstoupení, stejně jako jsme součástí jeho ukřižování, pohřbu a vzkříšení; i my vystoupíme vstříc Pánu, až přijde, as ním se vrátíme na zem.

Je to rozdíl?

Nevíme, kdy se to všechno stane. Změní to tedy v našich životech? Mělo by. v 1. Korinťanům a 1. Johnovi je o tom řečeno. Dovolte nám 1. Johannes 3,2-3 zobrazení:

„Milovaní, jsme již Boží děti; ale ještě nebylo odhaleno, čím budeme. Ale víme, že až to bude odhaleno, budeme jako oni; protože ho uvidíme takového, jaký je. A každý, kdo v něho má takovou naději, očišťuje se, jako je i on čistý."

Jan dále říká, že věřící poslouchají Boha a nechtějí vést hříšný život. To je praktický efekt toho, čemu věříme. Ježíš přijde znovu a my budeme jako on. To neznamená, že naše úsilí nás zachraňuje nebo naše vina klesá, ale my jsme v souladu s Boží vůlí nehřešit.

Druhý biblický závěr je v prvním listu Korinťanům v 1. kapitole5. Poté, co Pavel vysvětlil návrat Krista a naše vzkříšení do nesmrtelnosti, píše ve v. 58 toto:

"Proto, moji drazí bratři, buďte pevní, neochvějní a stále se rozšiřujte v díle Páně, s vědomím, že vaše práce není v Pánu marná."

Je to práce, kterou musíme udělat pro nás, protože první učedníci museli v té době pracovat. Také nám dává úkol, který jim Ježíš dal. Máme poslání kázat a předávat dobré zprávy. Na to jsme přijali Ducha svatého, abychom to mohli udělat, nestůjme kolem, nehledáme do nebe a čekáme na Krista. Nemáme ani Bibli v přesném čase. Písmo nám říká, že bychom neměli znát druhý příchod Ježíše. Namísto toho máme slib, že se Ježíš vrátí a že nám to bude stačit. Je tu práce. Jsme vyzváni, abychom pro tuto práci byli všichni. Proto bychom se měli obrátit na ni, protože práce pro Pána není marná.    

Michael Morrison