Audio
Matthew 7: Kázání na hoře
V Matouši 5U Ježíš vysvětluje, že pravá spravedlnost pochází zevnitř a je záležitostí srdce - ne pouze chování. V 6. Kapitola čteme, co Ježíš říká o našich zbožných činech. Musíte být upřímní a nesmí být prezentováni jako přínos pro to, abychom vypadali dobře. Ve dvou kapitolách se Ježíš zabývá dvěma problémy, které se vyskytují, když se člověk zaměřuje především na vnější chování v definici spravedlnosti. Za prvé, Bůh nechce měnit jen naše vnější chování a na druhé straně vede lidi k tomu, aby předstírá, že mění srdce. V kapitole 7 nám Ježíš ukazuje třetí problém, který vzniká, když je chování prvořadé: lidé, kteří srovnávají spravedlnost s chováním, mají tendenci soudit nebo kritizovat ostatní.
Úlomek v oku druhého
„Nesuďte, abyste nebyli souzeni,“ řekl Ježíš, „neboť jakým soudem soudíte, tím budete souzeni; a jakou mírou měříte vy, takovou se naměří vám“ (Matouš 7,1-2). Ježíšovi posluchači věděli, o jakém soudu Ježíš mluvil. Bylo namířeno proti odsuzujícímu postoji lidí, kteří již kritizovali Ježíše – proti pokrytcům, kteří se zaměřovali na vnější chování (viz Jan 7,49 jako příklad toho). Ti, kdo rychle soudí druhé a cítí se nadřazení druhým, budou souzeni Bohem. Každý zhřešil a každý potřebuje milosrdenství. Přesto je pro některé těžké si to přiznat a stejně jako je pro ně obtížné projevit soucit s ostatními. Proto nás Ježíš varuje, že způsob, jakým se chováme k druhým lidem, může vést k tomu, že Bůh bude stejně jednat i s námi. Čím více pociťujeme vlastní potřebu milosrdenství, tím méně budeme ostatní soudit.
Potom nám Ježíš dává vtipně nadsazenou ilustraci toho, co tím myslí: „Proč však vidíš třísku v oku svého bratra a nevidíš trám ve svém vlastním oku?“ (Matouš 7,3). Jinými slovy, jak si někdo může stěžovat na něčí hřích, když se dopustil většího? Nebo jak můžeš říci svému bratru: ‚Přestaň, vyjmu ti třísku z oka?‘ a hle, v oku máš trám. Pokrytče, nejprve si vytáhněte poleno z oka; pak se podívej, jak vytáhneš třísku z oka svého bratra“ (v. 4-5). Ježíšovi posluchači se této karikatuře pokrytců museli nahlas smát.
Pokrytec tvrdí, že pomáhá ostatním identifikovat jejich hříchy. Tvrdí, že je moudrý a tvrdí, že je nadšencem zákona. Ale Ježíš říká, že takový člověk není způsobilý pomáhat. Je pokrytec, herec, předstírání. Musí nejprve odstranit hřích ze svého života; musí pochopit, jak velký je jeho vlastní hřích. Jak lze bar odstranit? Ježíš to v tomto bodě nevysvětlil, ale z jiných pasáží víme, že hřích může být odstraněn pouze Boží milostí. Pouze ti, kdo mají milosrdenství, mohou ostatním skutečně pomoci.
„Nebudeš dávat, co je svaté, psům, ani své perly házet před vepře“ (verš 6). Tato fráze se běžně vykládá tak, že znamená moudře kázat evangelium. To může být pravda, ale kontext zde nemá nic společného s evangeliem. Když však toto přísloví zasadíme do kontextu, může se v jeho významu objevit jistá ironie: "Pokrytče, své perly moudrosti si nech pro sebe. Pokud si myslíš, že ten druhý je hříšník, neplýtvej na něj slovy, protože nebude ti vděčný za to, co říkáš, a bude se na tebe jen rozčilovat.“ To by pak byl vtipný závěr Ježíšova stěžejního výroku: „Nesuďte“.
Boží dobré dary
Již Ježíš mluvil o modlitbě a nedostatku víry (kapitola 6). Nyní se k tomu obrací znovu: „Proste a bude vám dáno; hledej a najdeš; zaklepejte a bude vám otevřeno. Protože kdo žádá, dostává; a kdo hledá, najde; a bude otevřeno každému, kdo klepe“ (V 7-9). Ježíš popisuje postoj důvěry nebo důvěry v Boha. Proč můžeme mít takovou víru? Protože Bůh je důvěryhodný.
Potom Ježíš provede jednoduché srovnání: „Kdo z vás by nabídl svému synovi kámen, když ho požádal o chléb? Nebo když požádá o rybu, nabídnout hada? Jestliže tedy vy, jsouc zlí, můžete dávat dobré dary svým dětem, oč spíše váš Otec v nebesích dá dobré věci těm, kdo ho prosí“ (v. 9-11). Pokud se i hříšníci starají o své děti, pak jistě můžeme důvěřovat Bohu, že se o nás, své děti, postará, protože je dokonalý. Poskytne nám vše, co potřebujeme. Ne vždy dostáváme to, co chceme, a někdy nám chybí disciplína. Ježíš se do těchto věcí nyní nepouští – jeho pointou je zde jednoduše to, že můžeme důvěřovat Bohu.
Dále Ježíš mluví o zlatém pravidle. Smysl je podobný verši 2. Bůh se k nám bude chovat jako my k druhým, proto nám říká: „Co chcete, aby lidé činili tobě, čiňte i vy jim“ (verš 12). Protože nám Bůh dává dobré věci, měli bychom dělat dobré věci druhým. Chceme-li, aby se s námi jednalo laskavě a náš případ byl rozhodnut v náš prospěch, musíme být laskaví k ostatním. Pokud chceme, aby nám někdo pomohl, když potřebujeme pomoc, pak bychom měli být ochotni pomoci druhým, když pomoc potřebují.
O zlatém pravidle Ježíš říká: „Toto je zákon a proroci“ (verš 12). Právě o tomto pravidle rozumu se Tóra skutečně týká. Všechny ty mnohé oběti by nám měly ukázat, že potřebujeme milosrdenství. Všechny občanské zákony by nás měly učit, jak se chovat spravedlivě k našim bližním. Zlaté pravidlo nám dává jasnou představu o Božím způsobu života. Je snadné citovat, ale obtížné jednat. Ježíš tedy končí své kázání několika varováními.
Úzká brána
„Vstupte úzkou branou,“ radí Ježíš. „Neboť široká je brána a široká cesta, která vede do záhuby, a mnoho je těch, kteří tudy vcházejí. Jak úzká je brána a úzká cesta, která vede do života, a málo je těch, kdo ji nalézají!“ (Vv 13-14).
Cesta nejmenšího odporu vede ke zničení. Sledování Krista není nejoblíbenější cestou. Jít s ním je popírat sebe, myslet na sebe a připravenost vést vírou, i když to nikdo jiný neudělá. Nemůžeme jít s většinou. Také nemůžeme upřednostňovat úspěšnou menšinu jen proto, že je malá. Popularita nebo vzácné události nejsou měřítkem pravdy.
„Dejte si pozor na falešné proroky,“ varuje Ježíš. „...kteří k vám přicházejí v rouše beránčím, ale uvnitř jsou draví vlci“ (v.15). Falešní kazatelé působí navenek dobrým dojmem, ale jejich motivy jsou sobecké. Jak můžeme zjistit, zda se mýlí?
"Po ovoci je poznáte." Může to chvíli trvat, ale nakonec uvidíme, zda se toho kazatel snaží využít, nebo zda skutečně slouží druhým. Zdání může chvíli klamat. Dělníci hříchu se snaží vypadat jako Boží andělé. I falešní proroci vypadají občas dobře.
Existuje rychlejší způsob, jak to zjistit? Ano, existuje – Ježíš se k tomu krátce poté vyjádří. Nejprve však varuje falešné proroky: „Každý strom, který nenese dobré ovoce, bude vyťat a hozen do ohně“ (v. 19).
Stavět na skále
Kázání na hoře končí výzvou. Když lidé slyšeli Ježíše, museli se rozhodnout, zda chtějí být poslušní. „Ne každý, kdo mi říká: Pane, Pane, vejde do království nebeského, ale ti, kdo plní vůli mého Otce, který je v nebesích“ (v. 21). Ježíš naznačuje, že ho každý musí nazývat Pánem. Ale samotná slova nestačí.
Ani zázraky konané v Ježíšově jménu nestačí: „Mnozí mi v onen den řeknou: ‚Pane, Pane, neprorokovali jsme ve tvém jménu? Nevyhnali jsme ve tvém jménu zlé duchy? Neudělali jsme ve tvém jménu mnoho zázraků?
Pak se jim přiznám: Nikdy jsem vás nepoznal; Odejděte ode mne, zločinci“ (v. 22-23). Ježíš zde naznačuje, že bude soudit celé lidstvo. Lidé se mu zodpoví a je popsáno, zda pro ně bude budoucnost s Ježíšem nebo bez něj.
Kdo může být spasen? Přečtěte si podobenství o moudrém staviteli a pošetilém staviteli: „Kdo tedy slyší tato má slova a činí je...“ Ježíš klade rovnítko mezi svá slova a vůli svého Otce. Všichni musí poslouchat Ježíše jako poslouchají Boha. Lidé budou souzeni podle jejich chování k Ježíši. Všichni selháváme a potřebujeme milosrdenství a toto milosrdenství se nachází v Ježíši.
Kdo staví na Ježíši, „podobá se moudrému muži, který si postavil dům na skále. Když se tedy strhl liják, přišly vody a vanul vítr a vanul na dům, nespadl; neboť byl založen na skále“ (verše 24-25). Nemusíme čekat na bouři, abychom věděli, co z ní nakonec vzejde. Pokud stavíte na špatné zemi, utrpíte velké poškození. Každý, kdo se snaží založit svůj duchovní život na něčem jiném než na Ježíši, staví na písku.
"A stalo se, když Ježíš dokončil tuto řeč," že lidé žasli nad jeho učením; neboť je učil s mocí, a ne jako jejich zákoníci“ (verše 28-29). Mojžíš mluvil ve jménu Hospodinově a zákoníci mluvili ve jménu Mojžíše. Ale Ježíš je Pán a mluvil se svou vlastní autoritou. Tvrdil, že učí absolutní pravdu, že je soudcem celého lidstva a klíčem k věčnosti.
Ježíš není jako učitelé práva. Zákon nebyl vyčerpávající a samotné chování nestačí. Potřebujeme Ježíšova slova a on sám stanoví požadavky, které nikdo nemůže splnit. Potřebujeme milosrdenství, s Ježíšem můžeme být jisti, že ho přijmeme. Náš věčný život závisí na tom, jak budeme reagovat na Ježíše.
Michael Morrison
