Doly King Solomon je část 22

"Nevysvětil jsi mě, takže opouštím kostel," naříkal Jason s hořkostí v hlase, kterou jsem předtím neslyšel. „Udělal jsem pro tuto církev tolik – vyučoval jsem biblická studia, navštěvoval nemocné a proč, proboha, oni ze všech věcí...vysvětili? Jeho kázání jsou ukolébavá, jeho znalosti Bible jsou slabé a navíc je hrubý!“ Jasonova hořkost mě překvapila, ale na povrchu odhalilo něco mnohem vážnějšího – jeho hrdost.

Druh pýchy, kterou Bůh nenávidí (Přísloví 6,16-17), je přeceňování sebe sama a znehodnocování ostatních. V příslovích 3,34 Král Šalamoun poukazuje na to, že Bůh „se vysmívá těm, kdo se vysmívají“. Bůh se staví proti těm, jejichž způsob života způsobuje, že se záměrně nespoléhají na Boží pomoc. Všichni bojujeme s pýchou, která je často tak jemná, že si ani neuvědomujeme, že ji ovlivňuje. "Ale," pokračuje Šalomoun, "poskytne milost pokorným." Je to naše volba. Můžeme nechat pýchu nebo pokoru, aby vedly naše myšlenky a chování. Co je to pokora a co je klíčem k pokoře? Kde vůbec začít Jak si můžeme vybrat pokoru a přijmout vše, co nám Bůh chce dát?

Mnohonásobný podnikatel a autor Steven K. Scott vypráví příběh mnohamilionového podnikatele, který zaměstnával tisíce lidí. Přestože měl vše, co se dalo za peníze koupit, byl nešťastný, zahořklý a vznětlivý. Jeho zaměstnanci, dokonce i jeho rodina, ho považovali za otravného. Jeho žena už jeho agresivní chování nevydržela a požádala svého pastora, aby si s ním promluvil. Když pastor poslouchal, jak muž mluví o svých úspěších, rychle si uvědomil, že v srdci a mysli tohoto muže vládne hrdost. Tvrdil, že svou společnost vybudoval od nuly úplně sám. Tvrdě by pracoval, aby získal vysokoškolský titul. Chlubil se tím, že všechno udělal sám a že nikomu nic nedluží. Pastor se ho pak zeptal: „Kdo ti vyměnil plenky? Kdo tě živil jako dítě? Kdo tě naučil číst a psát? Kdo vám dal práci, která vám umožnila dokončit studium? Kdo vám podává jídlo v kantýně? Kdo ve vaší společnosti uklízí záchody?“ Muž v rozpacích sklonil hlavu. O pár okamžiků později se slzami v očích přiznal: „Teď, když o tom přemýšlím, uvědomuji si, že jsem to všechno neudělal sám. Bez laskavosti a podpory ostatních bych asi nic nedokázal. Pastor se ho zeptal: "Nemyslíš, že si zaslouží trochu vděčnosti?"

Mužovo srdce se změnilo, zřejmě z jednoho dne na druhý. V následujících měsících napsal poděkování každému ze svých zaměstnanců a všem, kteří do jeho života přispěli, pokud si vzpomněl. Nejen, že cítil hluboký pocit vděčnosti, ale jednal se všemi kolem sebe s úctou a uznáním. Za rok se stal jinou osobou. Radost a mír v jeho srdci nahradily hněv a zmatek. Vypadal mladší. Jeho zaměstnanci se mu líbili, protože s nimi zacházel s úctou a úctou, která byla díky opravdové pokoře evokována.

Creatures of God's Initiative Tento příběh nám ukazuje klíč k pokoře. Tak jako podnikatel pochopil, že bez pomoci druhých ničeho nedosáhne, tak i my bychom měli pochopit, že pokora začíná pochopením, že bez Boha nic nezmůžeme. Neměli jsme žádný vliv na náš vstup do existence a nemůžeme se chlubit ani tvrdit, že jsme sami vyprodukovali něco dobrého. Jsme stvoření díky iniciativě Boží. Byli jsme hříšníci, ale Bůh se ujal iniciativy, přiblížil se k nám a představil nám svou nepopsatelnou lásku (1. 4,19). Bez něj nemůžeme nic dělat. Jediné, co můžeme udělat, je říci: „Děkuji“ a odpočívat v pravdě jako povolaní v Ježíši Kristu – přijati, odpuštěni a bezpodmínečně milováni.

Další způsob měření velikosti Položme si otázku: "Jak mohu být pokorný?" Rčení 3,34 byla tak pravdivá a aktuální téměř 1000 let poté, co Šalomoun napsal svá moudrá slova, že se o ní ve svém učení zmiňovali apoštolové Jan a Petr. Ve svém dopise, který se často zabývá podřízeností a službou, Pavel píše: „Všichni se musíte obléknout pokorou“ (1. 5,5; Řezník 2000). Touto metaforou Petr používá obraz sluhy uvázaného na speciální zástěře, čímž ukazuje svou ochotu sloužit. Petr řekl: „Buďte připraveni všichni pokorně sloužit jeden druhému.“ Petr nepochybně myslel na poslední večeři, kdy si Ježíš oblékl zástěru a umyl učedníkům nohy (Jan 1 Kor3,4-17). Výraz „opásat se“ použitý Janem je stejný jako výraz, který použil Petr. Ježíš svlékl zástěru a učinil se služebníkem všech. Klekl si a umyl jim nohy. Tím zahájil nový způsob života, který měří velikost podle toho, jak moc sloužíme druhým. Pýcha shlíží na ostatní a říká: „Služte mi!“ Pokora se klaní ostatním a říká: „Jak vám mohu sloužit?“ To je opak toho, co se děje ve světě, kde se po člověku žádá, aby manipuloval, vynikal a kladl se před ostatními v lepším světle. Uctíváme pokorného Boha, který klečí před svými tvory, aby jim sloužil. To je úžasný!

"Udělej, co jsem já udělal tobě" Být pokorný neznamená, že si o sobě myslíme podřadně nebo že máme nízké mínění o svém talentu a charakteru. Rozhodně to není o tom, prezentovat se jako nic a nikdo. Neboť to by byla zvrácená pýcha, dychtící po chvále za svou pokoru! Pokora nemá nic společného s defenzivním postojem, touhou mít poslední slovo nebo snižováním druhých, abychom ukázali nadřazenost. Pýcha nás nafukuje, takže se cítíme nezávislí na Bohu, považujeme se za důležitější a ztrácíme Ho ze zřetele. Pokora způsobuje, že se podřizujeme Bohu a uznáváme, že jsme na něm zcela závislí. To znamená, že se nedíváme na sebe, ale obracíme celou svou pozornost k Bohu, který nás miluje a dívá se na nás lépe než my sami.

Když Ježíš umyl nohy svým učedníkům, řekl: „Udělejte, co jsem já udělal vám.“ Neřekl, že jediný způsob, jak sloužit, je mýt nohy druhým, ale dal jim příklad, jak by se mělo žít. Pokora neustále a vědomě hledá příležitosti ke službě. Pomáhá nám přijmout skutečnost, že z Boží milosti jsme Jeho nádobami, nositeli a zástupci ve světě. Matka Tereza byla příkladem „pokory v akci“. Řekla, že viděla Ježíšovu tvář ve tvářích všech, kterým pomohla. Možná nejsme povoláni být příští Matkou Terezou, ale prostě bychom se měli více zajímat o potřeby lidí kolem nás. Kdykoli jsme v pokušení brát se příliš vážně, je dobré si připomenout slova arcibiskupa Heldera Camary: „Když vystupuji na veřejnosti a velké publikum mi tleská a fandí mi, otočím se ke Kristu a jen mu říkám: Pane, toto je váš triumfální vjezd do Jeruzaléma! Jsem jen malý oslík, na kterém jezdíš."        

Gordon Green

Doly King Solomon je část 22