Boží vztah s jeho lidmi

Dějiny Izraele lze shrnout pouze do slova selhání. Boží vztah k izraelskému lidu je v knihách Mojžíšových zmiňován jako smlouva, vztah, ve kterém byly složeny sliby věrnosti a sliby. Jak však ukazuje Bible, došlo k mnoha případům selhání Izraelitů. Nedůvěřovali Bohu a reptali na Boží činy. Jejich typické chování nedůvěry a neposlušnosti prostupuje celou izraelskou historii.

Věrnost Boží je vrcholem v historii izraelského lidu. Z toho dnes odvozujeme velkou důvěru. Protože Bůh tehdy neodmítl svůj lid, neodmítne ani nás, i když procházíme dobami neúspěchu. Můžeme zažít bolest a utrpení ze špatných rozhodnutí, ale nemusíme se bát, že nás Bůh už nebude milovat. Vždy je loajální.

První slib: vůdce

V době soudců byl Izrael neustále v cyklu neposlušnosti – útlaku – pokání – vysvobození. Po smrti vůdce začal cyklus znovu. Po několika takových událostech lidé požádali proroka Samuela o krále, královskou rodinu, aby se vždy našel potomek, který povede další generaci. Bůh vysvětlil Samuelovi: „Nezavrhli tebe, ale mě, abych nad nimi nekraloval. Budou s tebou dělat to, co vždycky dělali ode dne, kdy jsem je vyvedl z Egypta až do dnešního dne, když mě opustili a sloužili jiným bohům."1. Sam 8,7-8.). Bůh byl jejich neviditelným průvodcem, ale lidé mu nedůvěřovali. Proto jim Bůh dal člověka, aby sloužil jako prostředník, který jako zástupce mohl vládnout lidem jeho jménem.

Saul, první král, selhal, protože nedůvěřoval Bohu. Potom Samuel pomazal Davida za krále. Ačkoli David selhal nejhoršími způsoby ve svém životě, jeho touha směřovala především k uctívání a službě Bohu. Poté, co byl do značné míry schopen zajistit mír a prosperitu, nabídl Bohu, aby mu postavil velký chrám v Jeruzalémě. To by mělo být symbolem trvalosti nejen pro národ, ale také pro jeho uctívání pravého Boha.

V hebrejské hříčce Bůh řekl: „Ne, Davide, dům mi nepostavíš. Bude to naopak: postavím ti dům, dům Davidův. Bude království, které přetrvá navěky a jeden z tvých potomků mi postaví chrám“ (2. Sam 7,11-16, vlastní shrnutí). Bůh používá formuli smlouvy: „Já mu budu otcem a on mi bude synem“ (verš 14). Slíbil, že Davidovo království bude trvat navěky (verš 16).

Ale ani chrám netrval věčně. Davidovo království upadlo - nábožensky a vojensky. Co se stalo s Božím zaslíbením? Sliby Izraeli se v Ježíši splnily. Je ve středu Božího vztahu se svým lidem. Zabezpečení, které lidé hledali, bylo možné najít pouze u osoby, která existuje trvale a je vždy věrná. Historie Izraele ukazuje na něco většího než Izrael, přesto je také součástí historie Izraele.

Druhý slib: Boží přítomnost

Během putování pouští izraelského lidu přebýval Bůh ve svatostánku: „Chodil jsem ve stanu za svatostánek“ (2. Sam 7,6). Šalomounův chrám byl postaven jako Boží nový příbytek a „Hospodinova sláva naplnila dům Boží“ (2. chr 5,14). To mělo být chápáno symbolicky, protože lidé věděli, že nebe a nebesa v celém nebi nebudou moci uchopit Boha (2. chr 6,18).

Bůh slíbil, že bude navždy přebývat mezi Izraelity, pokud ho budou poslouchat (1. králové 6,12-13). Protože ho však neposlechli, rozhodl se, „že si je sundá z tváře“ (2. králové 24,3), tj. nechal je v zajetí odvézt do jiné země. Ale Bůh opět zůstal věrný a svůj lid nezavrhl. Slíbil, že její jméno nevymaže (2. králové 14,27). Budou činit pokání a hledat jeho přítomnost, dokonce i v cizí zemi. Bůh jim slíbil, že pokud se k němu vrátí, přivede je zpět do jejich země, což by také symbolizovalo obnovení vztahu (5. Mojžíš 30,1:5; Nehemiáš 1,8-9.).

Třetí slib: Věčný domov

Bůh Davidovi slíbil: „Svému lidu Izraeli dám místo a zasadím je, aby tam bydleli; a už se nebudou znepokojovat a násilníci je už neunaví jako dříve“ (1. 1 Chr7,9). Tento slib je úžasný, protože se objevuje v knize napsané po izraelském exilu. Dějiny izraelského lidu přesahují jejich dějiny – je to slib, který se teprve musí splnit. Národ potřeboval vůdce, který by byl potomkem Davida a přesto větší než David. Potřebovali přítomnost Boha, která nebyla symbolizována pouze v chrámu, ale byla by realitou pro každého. Potřebovali zemi, kde by mír a prosperita nejen trvaly, ale aby se změnil celý svět, aby nikdy nedocházelo k represím. Historie Izraele ukazuje na budoucí realitu. Ve starověkém Izraeli však existovala také realita. Bůh uzavřel s Izraelem smlouvu a věrně ji dodržoval. Byli jeho lidmi, i když neposlechli. Přestože mnoho lidí sešlo ze správné cesty, našlo se také mnoho těch, kteří zůstali neoblomní. I když zemřeli, aniž by viděli naplnění, budou znovu žít, aby viděli Vůdce, zemi a nejlépe ze všech, svého Spasitele a měli věčný život v Jeho přítomnosti.

Michael Morrison

Boží vztah s jeho lidmi