Audio
Ježíš včera, dnes a navždy
Někdy přistupujeme k vánoční oslavě Vtělení Božího Syna s takovým nadšením, že necháváme advent, čas, kdy začíná křesťanský církevní rok, ustoupit do pozadí. Adventní období, které zahrnuje čtyři neděle, začíná letos 29. listopadu a ohlašuje Vánoce, oslavu narození Ježíše Krista. Výraz „advent“ je odvozen z latinského adventus a znamená něco jako „příchod“ nebo „příchod“. Během adventu se slaví tři „příchody“ Ježíše (typicky v obráceném pořadí): budoucnost (Ježíšův návrat), přítomnost (v Duchu svatém) a minulost (Ježíšova inkarnace/narození).
Význam adventu pochopíme ještě lépe, když uvážíme, jak spolu tyto tři příchody souvisí. Jak řekl pisatel listu Židům: „Ježíš Kristus tentýž včera, dnes i navěky“ (Židům 1 Kor3,8). Ježíš přišel jako vtělený člověk (včera), žije skrze Ducha svatého přítomného v nás (dnes) a vrátí se jako Král všech králů a Pán všech pánů (navždy). Jiný způsob, jak se na to dívat, je s ohledem na království Boží. Vtělení Ježíše přineslo člověku království Boží (včera); on sám zve věřící, aby vstoupili do toho království a aby se na něm podíleli (dnes); a když se vrátí, odhalí již existující království Boží všemu lidstvu (navždy).
Ježíš použil několik podobenství, aby vysvětlil království, které se chystal nastolit: podobenství o semeni rostoucím v tichosti a neviditelnosti (Marek 4,26-29), hořčičné semínko, které vychází z malého semene a vyrůstá ve velký keř (Markus 4,30-32), stejně jako kvásek, který kyne celé těsto (Matouš 13,33). Tato podobenství ukazují, že království Boží bylo přivedeno na zem vtělením Ježíše a skutečně a skutečně trvá dodnes. Ježíš také řekl: „Jestliže já vyháním zlé duchy Duchem Božím [což on činil], pak k vám přišlo království Boží“ (Matouš 12,28; Luke 11,20). Království Boží je přítomné, řekl, a důkazem toho je jeho vyhánění démonů a další dobré skutky církve.
Boží moc se neustále projevuje skrze moc věřících žijících v realitě Božího království. Ježíš Kristus je hlavou církve, byl tak včera, je dnes a bude navždy. Tak jako bylo Boží království přítomno ve službě Ježíše, je nyní přítomno (ačkoli ještě ne v dokonalosti) ve službě jeho církve. Ježíš Král je mezi námi; jeho duchovní síla v nás přebývá, i když jeho království ještě není plně účinné. Martin Luther přirovnal, že Ježíš spoutal Satana, i když dlouhým řetězem: „[...] [Satan] nemůže udělat víc než zlý pes v řetězu; může štěkat, běhat sem a tam, trhat řetěz."
Království Boží vznikne v celé své dokonalosti – to je ta „věčná věc“, v kterou doufáme. Víme, že nemůžeme změnit celý svět tady a teď, bez ohledu na to, jak moc se snažíme odrážet Ježíše v našich životech. To může udělat jen Ježíš a udělá to se vší slávou, až se vrátí. Je-li Boží království již skutečností v přítomnosti, stane se skutečností v celé své dokonalosti teprve v budoucnosti. Je-li dnes ještě z velké části skryto, plně se ukáže, až se Ježíš vrátí.
Pavel často mluvil o Božím království v jeho budoucím smyslu. Varoval před vším, co by nám mohlo bránit „zdědit království Boží“ (1. Korinťanům 6,9-10 a 15,50; Galatským 5,21; Efezským 5,5). Jak je často vidět z jeho výběru slov, neustále věřil, že království Boží bude uskutečněno na konci světa (1Tes. 2,12; 2Tess 1,5; Kolosané 4,11; 2. Timoteus 4,2 a 18). Věděl však také, že ať je Ježíš kdekoli, jeho království je již přítomno, dokonce i v tom, co nazýval „tento současný zlý svět“. Protože Ježíš v nás přebývá tady a teď, Boží království je již přítomno a podle Pavla již máme občanství v království nebeském (Filipským 3,20).
O adventu se mluví také s ohledem na naši spásu, která je v Novém zákoně označována třemi časy: minulým, přítomným a budoucím. Spása, kterou jsme již obdrželi, představuje minulost. Způsobil to Ježíš při svém prvním příchodu – svým životem, smrtí, vzkříšením a nanebevstoupením. Prožíváme přítomnost nyní, když v nás Ježíš přebývá a volá nás k účasti na jeho díle v Božím království (království nebeském). Budoucnost představuje dokonalé naplnění vykoupení, které k nám přijde, až se Ježíš vrátí, aby ho všichni viděli, a Bůh bude vše ve všem.
Je zajímavé poznamenat, že Bible zdůrazňuje viditelné zjevení Ježíše při jeho prvním a posledním příchodu. Mezi „včerejškem“ a „věčným“ je Ježíšův současný příchod neviditelný v tom, že ho vidíme chodit, na rozdíl od života v prvním století. Ale protože jsme nyní vyslanci Krista (2. Korinťanům 5,20), jsme povoláni stát za realitou Krista a jeho království. I když Ježíš nemusí být vidět, víme, že je s námi a nikdy nás neopustí ani nezklame. Naši bližní ho v nás mohou rozpoznat. Žádáme nás, abychom se zbavili úlomků slávy království tím, že dovolíme, aby nás prostupovalo ovoce Ducha svatého, a budeme dodržovat Ježíšův nový příkaz milovat se navzájem3,34-35.).
Když pochopíme, že advent je středem, že Ježíš je včera, dnes a navěky, lépe pochopíme tradiční motiv ve tvaru čtyř svíček, který předchází čas Pánova příchodu: naděje, Pokoj, radost a milovat. Jako Mesiáš, o kterém mluvili proroci, je Ježíš skutečným ztělesněním naděje, která dala sílu Božímu lidu. Nepřišel jako válečník nebo podmaňující král, ale jako princ míru, aby ukázal, že Božím plánem je přinést mír. Motiv radosti naznačuje radostné očekávání narození a návratu našeho Spasitele. Bohu jde především o lásku. Ten, kdo je Láska, nás miloval včera (před založením světa) a pokračuje v tom (individuálně a intimním způsobem) dnes i navždy.
Modlím se, aby období adventu bylo naplněno Ježíšovou nadějí, mírem a radostí a aby vás Svatý Duch každý den připomínal, jak moc vás miluje.
Důvěra v Ježíše včera, dnes i navždy,
Joseph Tkach
Präsident
GRACE COMMUNION INTERNATIONAL
