Audio
Ježíšovo požehnání
Často, když cestuji, jsem požádán, abych promluvil na mezinárodních bohoslužbách, konferencích a zasedáních správní rady Grace Communion. Někdy jsem také požádán, abych recitoval závěrečné požehnání. Často pak čerpám z požehnání, která Áron udělil dětem Izraele na poušti (rok poté, co uprchly z Egypta a dlouho předtím, než vstoupily do zaslíbené země). V té době Bůh poučil Izrael o uplatňování zákona. Lidé byli labilní a spíše pasivní (vždyť byli celý život otroky!). Pravděpodobně si pomysleli: „Bůh nás vyvedl přes Rudé moře z Egypta a dal nám svůj zákon. Ale teď jsme tady, stále se touláme po poušti. Co přijde dál?“ Ale Bůh neodpověděl tím, že by jim podrobně odhalil svůj plán, který se jich týkal. Místo toho je povzbudil, aby na něj hleděli s vírou:
I promluvil Hospodin k Mojžíšovi, řka: Řekni Áronovi a jeho synům a řekni: Toto řekneš Izraelcům, když jim budeš žehnat: Hospodin ti žehnej a ochraňuj tě. rozjasni Hospodin nad tebou svou tvář a buď ti milostiv; Hospodin pozdvihne svou tvář k tobě a dá ti pokoj (4. Mose 6,22).
Vidím, jak Áron stojí před Božími milovanými dětmi s rozpaženýma rukama a říká toto požehnání. Bylo pro něj velkou ctí udělit jim Pánova požehnání. Jak jistě víte, Áron byl prvním veleknězem kmene Levitů:
Ale Áron byl oddělen, aby posvěcoval nejsvětější věci, on a jeho synové na věky, aby obětovali před Hospodinem a sloužili mu a žehnali mu ve jménu Hospodinově po všechny časy (1.Kr. 23,13).
Udělení požehnání bylo aktem nejuctivější chvály, v jehož rámci byl Bůh svému lidu předložen k povzbuzení - zde během namáhavého exodu z Egypta do Zaslíbené země. Toto kněžské požehnání odkazovalo na Boží jméno a požehnání, aby jeho lid mohl žít v ujištění o milosti a prozřetelnosti Páně.
Ačkoli toto požehnání bylo uděleno především vyčerpaným a odradeným lidem na jejich cestě pouští, vidím také jejich odkaz na nás dnes. Jsou chvíle, kdy máme pocit, jako bychom se potulovali nahodile, a také nejistě hledíme do budoucnosti. Pak potřebujeme slova povzbuzení, která nám připomínají, že nám Bůh požehnal a nadále na nás šíří svou ochrannou ruku. Musíme si připomenout, že na nás září svou tváří, je k nám laskavý a dává nám svůj pokoj. Především však nesmíme zapomenout, že z lásky nám poslal svého Syna Ježíše Krista - velkého a posledního velekněze, který sám plní Áronovo požehnání.
Svatý týden (nazývaný také pašijový) začíná zhruba za týden Květnou nedělí (připomenutí si Ježíšova triumfálního vjezdu do Jeruzaléma), následuje Zelený čtvrtek (na památku Poslední večeře), Velký pátek (den památky, který nám ukazuje Boží dobrota vůči nám, která se projevila v největší ze všech obětí) a Bílá sobota (vzpomínka na Ježíšův pohřeb). Pak přichází všeobjímající osmý den – Velikonoční neděle, kdy slavíme vzkříšení našeho velkého velekněze Ježíše, Syna Božího (Žid. 4,14). Toto roční období je jasnou připomínkou toho, že jsme navždy požehnáni „každým duchovním požehnáním v nebi skrze Krista“ (Ef. 1,3).
Ano, všichni zažíváme období nejistoty. Můžeme však být v klidu, když víme, jak úžasně nám Bůh požehnal v Kristu. Boží jméno připravuje cestu pro svět jako mocně se pohybující řeka, jejíž voda teče od pramene až daleko do země. Ačkoli nevidíme tuto přípravu v plném rozsahu, jsme si s úctou vědomi toho, co se nám ve skutečnosti zjevuje. Bůh nám opravdu žehná. Svatý týden to důrazně připomíná.
Zatímco lid Izraele slyšel Áronovo kněžské požehnání a nepochybně se jím cítil povzbuzen, brzy na Boží zaslíbení zapomněl. Bylo to částečně způsobeno omezeními, dokonce slabostmi lidského kněžství. I ti nejlepší a nejvěrnější kněží v Izraeli byli smrtelní. Bůh však vymyslel něco lepšího (lepšího velekněze). List Hebrejům nám připomíná, že Ježíš, který je věčně živý, je naším stálým veleknězem:
Proto také může navždy spasit ty, kdo skrze něho přicházejí k Bohu, protože on vždy žije, aby se jich zastal. Takový velekněz byl vhodný i pro nás: svatý, nevinný a neposkvrněný, oddělený od hříšníků a vyšší než nebe [...] (Žd 7, 25-26; Curyšská Bible).
Obraz Árona, jak rozpřáhl ruce nad Izraelem v požehnání, nás odkazuje na ještě většího velekněze, Ježíše Krista. Požehnání, které Ježíš dává Božímu lidu, daleko přesahuje požehnání Áronovo (je obsáhlejší, mocnější a osobnější):
Vložím své zákony do jejich mysli a napíšu je do jejich srdcí a budu jejich Bohem a oni budou mým lidem. A nikdo nebude učit svého spoluobčana a nikdo svého bratra slovy: Poznej Pána! Protože mě budou znát všichni, od nejmenších po největší. Chci se totiž s jejich nespravedlivými skutky vypořádat milostivě a nevzpomínat již na jejich hříchy (Žd.8,10-12; Bible v Curychu).
Ježíš, Boží Syn, mluví požehnání odpuštění, které nás smíří s Bohem a obnoví náš narušený vztah s ním. Je to požehnání, které v nás přinese změnu, která zasáhne hluboko v našich srdcích a myslích. Povzbuzuje nás to k nejintimnější věrnosti a přátelství se Všemohoucím. Skrze Božího syna, našeho bratra, známe Boha jako svého Otce. Skrze jeho Ducha svatého se stáváme jeho milovanými dětmi.
Když přemýšlím o Svatém týdnu, napadá mi další důvod, proč je toto požehnání pro nás tak důležité. Když Ježíš zemřel na kříži, jeho ruce byly natažené. Jeho drahocenný život, obětovaný za nás, byl požehnáním, věčným požehnáním spočívajícím na světě. Ježíš požádal Otce, aby nám v celé naší hříšnosti odpustil, poté zemřel, abychom mohli žít.
Po svém vzkříšení a krátce před svým nanebevstoupením dal Ježíš další požehnání:
A vyvedl je až k Betánii, zvedl ruce a požehnal jim, a když jim žehnal, rozdělil je a vystoupil do nebe. Ale oni se mu klaněli as velkou radostí se vrátili do Jeruzaléma (Lk 24,50-52.).
Ježíš v podstatě říkal svým učedníkům tehdy i nyní: „Sám vám požehnám a podpořím vás, rozzářím vám svou tvář a budu vám milostiv; Zvedám k tobě svou tvář a dávám ti pokoj."
Kéž i nadále žijeme pod požehnáním našeho Pána a Spasitele, ať už se setkáme s jakoukoli nejistotou.
Zdravím vás věrným pohledem na Ježíše,
Joseph Tkach
Prezident GRACE COMMUNION INTERNATIONAL
