Zaměřte se na Boží milost

Nedávno jsem viděl video, které parodovalo televizní reklamu. V tomto případě se jednalo o fiktivní CD křesťanské bohoslužby s názvem It's All About Me. CD obsahovalo písně: „Lord I Lift My Name on High“, „I Exalt Me“ a „There is None Like Me“. (Nikdo není jako já). Podivný? Ano, ale ilustruje to smutnou pravdu. My lidé máme tendenci uctívat sami sebe místo Boha. Jak jsem se kdysi zmínil, tato tendence způsobuje zkrat v naší duchovní formaci, která se zaměřuje na důvěru v nás samých a ne v Ježíše, „původce a dovršovatele víry“ (Židům 12,2 Luther).

Prostřednictvím témat, jako je „překonávání hříchu“, „pomoc chudým“ nebo „sdílení evangelia“, kazatelé někdy nechtěně pomáhají lidem přijmout nesprávný pohled na otázky křesťanského života. Tato témata mohou být užitečná, ale ne tehdy, když se lidé soustředí spíše na sebe než na Ježíše – kdo je, co pro nás udělal a dělá. Je životně důležité pomáhat lidem plně důvěřovat Ježíši pro jejich identitu, stejně jako pro jejich životní povolání a konečný osud. S očima upřenýma na Ježíše uvidí, co je třeba udělat, aby sloužili Bohu a lidstvu, nikoli vlastním úsilím, ale milostí podílet se na tom, co Ježíš dělal v souladu s Otcem a Duchem svatým a dokonalou filantropií.

Dovolte mi to ilustrovat na rozhovorech, které jsem měl se dvěma oddanými křesťany. První rozhovor, který jsem měl, byl s mužem o jeho boji s dáváním. Dlouho se snažil dát církvi více, než plánoval, na základě mylné představy, že má-li být štědré, dávat musí být bolestivé. Ale bez ohledu na to, kolik dal (a bez ohledu na to, jak to bylo bolestivé), stále se cítil provinile, že mohl dát víc. Jednoho dne, plný vděčnosti, když vypisoval šek na týdenní nabídku, se jeho pohled na dávání změnil. Všiml si, jak se soustředil na to, co jeho štědrost znamená pro ostatní, spíše než na to, jak ovlivňuje jeho samotného. Ve chvíli, kdy nastala tato změna v jeho myšlení necítit se provinile, se jeho pocit změnil v radost. Poprvé pochopil pasáž z Písma často citovanou v obětních nahrávkách: „Každý z vás by se měl sám rozhodnout, kolik chce dát, dobrovolně a ne proto, že to dělají ostatní. Neboť Bůh miluje ty, kdo dávají rádi a ochotně." (2. 9 Korintským 7 naděje pro všechny). Uvědomil si, že Bůh ho nemiloval méně, když nebyl radostným dárcem, ale že Bůh ho nyní vidí a miluje jako radostného dárce.

Druhá diskuse byly vlastně dva rozhovory s jednou ženou o jejím modlitebním životě. První rozhovor byl o nastavení hodin, aby se modlila, aby se ujistila, že se modlí alespoň 30 minut. Zdůraznila, že za tu dobu zvládne všechny žádosti o modlitbu, ale když se podívala na hodiny, byla v šoku, když neuplynulo ani 10 minut. Modlila by se tedy ještě více. Ale pokaždé, když se podívala na hodiny, pocity viny a nedostatečnosti jen narůstaly. V žertu jsem poznamenal, že se mi zdá, že „uctívá hodiny.“ V našem druhém rozhovoru mi řekla, že můj komentář způsobil revoluci v jejím přístupu k modlitbě (za to má zásluhu Bůh – ne já). Zjevně ji můj komentář od začátku přivedl k přemýšlení, a když se modlila, začala jen mluvit s Bohem, aniž by si dělala starosti, jak dlouho se modlí. V relativně krátké době pocítila hlubší spojení s Bohem než kdy předtím.

Křesťanský život zaměřený na výkon (včetně duchovní formace, učednictví a poslání) není nezbytností. Místo toho jde o účast z milosti na tom, co Ježíš koná v nás, skrze nás a kolem nás. Soustředění se na vlastní úsilí má tendenci vést k sebespravedlnosti. Svéprávnost, která často srovnává nebo dokonce soudí druhé lidi a falešně dochází k závěru, že jsme udělali něco, čím si zasloužíme Boží lásku. Pravda evangelia je však taková, že Bůh miluje všechny lidské bytosti tak, jak to dokáže jen nekonečně velký Bůh. To znamená, že miluje ostatní stejně jako nás. Boží milost odstraňuje jakýkoli postoj „my versus oni“, který se vyvyšuje jako spravedlivý a odsuzuje ostatní jako nehodné.

„Ale,“ někteří mohou namítnout, „a co lidé, kteří páchají velké hříchy? Bůh je jistě nemiluje tak, jako miluje věrné věřící.“ Abychom mohli odpovědět na tuto námitku, stačí se odkázat na hrdiny víry v Židům 11,1-40 ke shlédnutí. Nebyli to dokonalí lidé, z nichž mnozí zažili kolosální selhání. Bible vypráví více příběhů o lidech, které Bůh zachránil před selháním, než o lidech, kteří žili spravedlivě. Někdy si mylně vykládáme Bibli tak, že to dílo vykonali vykoupení místo Vykupitele! Pokud nechápeme, že náš život je ukázněn milostí, nikoli naším vlastním úsilím, mylně docházíme k závěru, že naše postavení u Boha je výsledkem našeho úspěchu. Eugene Peterson se touto chybou zabývá ve své užitečné knize o učednictví A Long Obedience in the same Direction.

Hlavní křesťanská realita je osobní, nezměnitelná, vytrvalá angažovanost, kterou Bůh k nám dává. Vytrvalost není výsledkem našeho odhodlání, ale je výsledkem Boží věrnosti. Neexistujeme cestu víry, protože máme mimořádné síly, ale proto, že Bůh je spravedlivý. Křesťanské učednictví je proces, díky němuž je naše pozornost k Boží spravedlnosti stále silnější a naše pozornost je slabší ve vlastní spravedlnosti. Neuznáváme náš účel v životě zkoumáním našich pocitů, motivů a morálních principů, ale věřením Boží vůle a záměrů. Zdůrazňováním Boží věrnosti ne plánováním vzestupu a pádu naší Boží inspirace.

Bůh, který je nám vždy věrný, nás neodsuzuje, pokud jsme mu nevěrní. Ano, naše hříchy ho trápí, protože nás zranili i ostatní. Ale naše hříchy nerozhodují, zda nás Bůh miluje. Náš trojjediný Bůh je dokonalý, je dokonalou láskou. Neexistuje menší ani větší míra jeho lásky pro každého člověka. Protože Bůh nás miluje, dává nám své Slovo a Ducha, aby nám umožnil jasně rozpoznat naše hříchy, přiznat je k Bohu a pak činit pokání. Odvrácení se od hříchu a návrat k Bohu a Jeho milosti. Každý hřích je nakonec odmítnutím milosti. Lidé omylem věří, že se mohou zbavit hříchu. Je však pravda, že každý, kdo se vzdává svého sobectví, kajíce se a přiznává hřích, tak činí, protože přijal milosrdné a proměňující Boží dílo. Bůh ve své milosti přijímá každého, kdo je, ale pokračuje odtamtud.

Postavíme-li do středu Ježíše a ne sebe, pak sebe a druhé vidíme tak, jak nás Ježíš vidí jako Boží děti. To zahrnuje mnoho lidí, kteří ještě neznají svého Nebeského Otce. Protože s Ježíšem vedeme život, který se líbí Bohu, zve nás a vybavuje nás, abychom se podíleli na tom, co dělá, abychom v lásce oslovili ty, kteří ho neznají. Když se spolu s Ježíšem účastníme tohoto procesu smíření, vidíme s větší jasností, co Bůh dělá, aby podnítil své milované děti, aby se k Němu obrátily v pokání a pomohl jim dát svůj život zcela do Jeho péče. Protože sdílíme s Ježíšem tuto službu smíření, dozvídáme se mnohem jasněji, co měl Pavel na mysli, když řekl, že zákon odsuzuje, ale milost Boží dává život (viz Skutky 1 Kor3,39 a Římanům 5,17-20). Proto je zásadně důležité pochopit, že veškerá naše služba, včetně našeho učení o křesťanském životě, s Ježíšem se koná v moci Ducha svatého, pod záštitou Boží milosti.

Zůstanu naladěný na Boží milost.

Joseph Tkach
Prezident GRACE COMMUNION INTERNATIONAL

Zaměřte se na Boží milost