Co si myslíte o svém vědomí?

Co si myslíš o svém vědomíMezi filozofy a teology, to je nazýváno mysl-tělo problém (také volal mysl-tělo problém). Nejde o problém jemné motorické koordinace (např. Polykání z poháru, aniž by se rozlil cokoliv, nebo chybí hra na kostky). Otázkou je, zda jsou naše těla fyzická a naše myšlenky jsou duchovní; nebo jinými slovy, zda jsou lidé čistě fyzičtí nebo kombinace fyzické a duchovní.

Ačkoli Bible neřeší přímo problém mysli a těla, obsahuje jasné odkazy na nefyzickou stránku lidské existence a rozlišuje (v terminologii Nového zákona) mezi tělem (tělem, tělem) a duší (mysl, duch). A i když Bible nevysvětluje, jak spolu tělo a duše souvisí nebo jak se přesně ovlivňují, neodděluje je ani je nepředstavuje jako zaměnitelné a nikdy nesnižuje duši na fyzickou. Několik pasáží poukazuje na jedinečného „ducha“ v nás a na spojení s Duchem svatým, což naznačuje, že můžeme mít osobní vztah s Bohem (Římanům 8,16 a 1. Korinťanům 2,11).

Při zvažování problému mysli a těla je důležité, abychom začali základním učením Písma: Nebyli by žádní lidé a nebyli by tím, čím jsou, mimo existující trvalý vztah s transcendentním Bohem Stvořitelem, který je všechny stvořené věci a udržely svou existenci. Stvoření (včetně lidí) by neexistovalo, kdyby byl Bůh od něj zcela oddělen. Stvoření se samo nestvořilo a svou existenci neudržuje – pouze Bůh existuje sám o sobě (teologové zde hovoří o Boží aseitě). Existence všech stvořených věcí je darem od sebeexistujícího Boha.

Na rozdíl od biblického svědectví někteří tvrdí, že lidé nejsou nic jiného než hmotné bytosti. Toto tvrzení vyvolává následující otázku: Jak může něco tak nehmotného jako lidské vědomí vůbec vzniknout z něčeho tak nevědomého, jako je fyzická hmota? Související otázka zní: Proč vůbec existuje nějaké vnímání smyslových informací? Tyto otázky spouštějí další otázky, zda je vědomí pouhou iluzí, nebo zda existuje nějaká (byť nefyzická) složka, která je spojena s hmotným mozkem, ale je třeba ji rozlišovat.

Téměř každý souhlasí s tím, že lidé mají vědomí (vnitřní svět myšlenek s obrazy, vjemy a pocity) – které se běžně označuje jako mysl a které je pro nás stejně skutečné jako potřeba jídla a spánku. Neexistuje však žádná shoda ohledně povahy a příčiny našeho vědomí / mysli. Materialisté to považují pouze za výsledek elektrochemické aktivity fyzického mozku. Nematerialisté (včetně křesťanů) to vidí jako nehmotný fenomén, který není totožný s fyzickým mozkem.

Spekulace o vědomí spadají do dvou hlavních kategorií. První kategorií je fyzikalismus (materialismus). To učí, že neexistuje žádný neviditelný duchovní svět. Druhá kategorie se nazývá paralelní dualismus, který učí, že mysl může mít nefyzickou charakteristiku nebo je zcela nefyzická, takže ji nelze vysvětlit ani čistě fyzikálními pojmy. Paralelní dualismus považuje mozek a mysl za vzájemně se ovlivňující a pracující paralelně – když je mozek zraněn, může být narušena schopnost logického uvažování. V důsledku toho je ovlivněna i paralelní interakce.

V případě paralelního dualismu se u lidí používá termín dualismus k rozlišení pozorovatelné a nepozorovatelné interakce mezi mozkem a myslí. Vědomé duševní procesy, které probíhají individuálně v každém člověku, jsou soukromé povahy a nejsou přístupné cizincům. Jiná osoba nás může chytit za ruku, ale nemůže zjistit naše soukromé myšlenky (a většinou jsme velmi rádi, že to Bůh takto zařídil!). Navíc určité lidské ideály, které v sobě chováme, nelze redukovat na materiální faktory. Mezi ideály patří láska, spravedlnost, odpuštění, radost, milosrdenství, milost, naděje, krása, pravda, dobro, mír, lidské jednání a zodpovědnost – ty dávají životu smysl a smysl. Jedna biblická pasáž nám říká, že všechny dobré dary pocházejí od Boha (Jakub 1,17). Mohlo by nám to vysvětlit existenci těchto ideálů a péči o naši lidskou přirozenost – jako dary od Boha lidstvu?

Jako křesťané poukazujeme na nevyzpytatelné aktivity a vliv Boha ve světě; to zahrnuje jeho jednání prostřednictvím stvořených věcí (přirozený účinek) nebo, přesněji, jeho jednání prostřednictvím Ducha svatého. Protože je Duch svatý neviditelný, jeho dílo nelze měřit. Jeho práce se ale odehrává v hmotném světě. Jeho díla jsou nepředvídatelná a nelze je redukovat na empiricky srozumitelné řetězce příčin a následků. Tato díla nezahrnují pouze Boží stvoření jako takové, ale také Vtělení, Vzkříšení, Nanebevstoupení, seslání Ducha svatého a očekávaný návrat Ježíše Krista pro dotvoření Božího království a také zřízení nového nebe a nová země.

Vrátíme-li se k problému mysli a těla, materialisté tvrdí, že mysl lze vysvětlit fyzicky. Tento pohled otevírá možnost, i když ne nutnost, umělé reprodukce mysli. Od doby, kdy byl vytvořen termín „umělá inteligence“ (AI), je umělá inteligence předmětem optimismu mezi počítačovými vývojáři a spisovateli sci-fi. V průběhu let se AI stala nedílnou součástí naší technologie. Algoritmy jsou naprogramovány pro všechny typy zařízení a strojů, od mobilních telefonů po automobily. Vývoj softwaru a hardwaru pokročil natolik, že stroje v herních experimentech zvítězily nad lidmi. V roce 1997 počítač IBM Deep Blue porazil úřadujícího mistra světa v šachu Garryho Kasparova. Kasparov obvinil IBM z podvodu a požadoval pomstu. Přál bych si, aby to IBM neodmítlo, ale usoudili, že stroj pracoval dost tvrdě a prostě Deep Blue vyřadili. V roce 2011 se na Jeopardyuiz show konal zápas mezi IBM Watson Computer a dvěma nejlepšími hráči Jeopardy. (Namísto odpovídání na otázky by hráči měli rychle formulovat otázky pro dané odpovědi.) Hráči prohráli s velkým rozdílem. Mohu jen říci (a to ironicky), že Watson, který fungoval pouze tak, jak byl navržen a naprogramován, nebyl šťastný; ale softwaroví a hardwaroví inženýři AI určitě ano. To by nám mělo něco říct!

Materialisté tvrdí, že neexistuje žádný empirický důkaz, že mysl a tělo jsou oddělené a odlišné. Tvrdí, že mozek a vědomí jsou totožné a že mysl nějak vzniká z kvantových procesů v mozku nebo se vynořuje ze složitosti procesů probíhajících v mozku. Jeden z takzvaných „rozhněvaných ateistů“ Daniel Dennett jde ještě dál a tvrdí, že vědomí je iluze. Křesťanský apologet Greg Koukl poukazuje na zásadní chybu v Dennettově argumentaci:

Kdyby nebylo skutečného povědomí, nebyl by vůbec žádný způsob, jak si uvědomit, že to byla jen iluze. Je-li potřeba uvědomit si iluzi, pak to nemůže být samotná iluze. Stejně tak by měl být schopen vnímat oba světy, skutečné i iluzorní, aby rozpoznal, že existuje rozdíl mezi těmito dvěma, a tak identifikuje iluzorní svět. Pokud by veškeré vnímání bylo iluzí, nebylo by to jako takové rozpoznatelné.

Nehmotné nelze objevit pomocí materiálních (empirických) metod. Zjistit lze pouze hmotné jevy, které jsou pozorovatelné, měřitelné, ověřitelné a opakovatelné. Pokud existují pouze věci, které lze empiricky dokázat, pak to, co bylo jedinečné (neopakovatelné), nemůže existovat. A je-li tomu tak, pak historie složená z jedinečných, neopakovatelných sledů událostí nemůže existovat! To může být pohodlné a pro některé je to svévolné vysvětlení, že existují pouze takové věci, které lze zjistit specifickou a preferovanou metodou. Stručně řečeno, neexistuje způsob, jak empiricky dokázat, že existují pouze empiricky ověřitelné / hmotné věci! Je nelogické redukovat veškerou realitu na to, co lze objevit touto jedinou metodou. Tento pohled je někdy označován jako scientismus.

Toto je velké téma a jen jsem načrtl povrch, ale je to také důležité téma – všimněte si Ježíšova komentáře: „A nebojte se těch, kdo zabíjejí tělo, ale duši zabít nemohou“ (Matouš 10,28). Ježíš nebyl materialista – jasně rozlišoval mezi fyzickým tělem (jehož součástí je i mozek) a nehmotnou složkou našeho bytí člověkem, což je samotná podstata naší osobnosti. Když nám Ježíš říká, abychom nenechali ostatní zabíjet naši duši, myslí tím také to, že bychom neměli dovolit, aby ostatní zničili naši víru a naši důvěru v Boha. Boha nevidíme, ale známe a důvěřujeme mu a skrze naše nefyzické vědomí ho můžeme dokonce cítit nebo vnímat. Naše víra v Boha je skutečně součástí naší vědomé zkušenosti.

Ježíš nám připomíná, že naše intelektuální schopnost je nezbytnou součástí našeho učednictví jako Jeho učedníků. Naše vědomí nám dává schopnost věřit v trojjediného Boha, Otce, Syna a Ducha svatého. Pomáhá nám přijmout dar víry; že víra je „pevná důvěra ve věci, v které doufáme, a nepochybování o věcech, které nejsou vidět“ (Židům 11,1). Naše vědomí nám umožňuje poznat Boha jako Stvořitele a důvěřovat mu, „uznat, že svět byl stvořen Božím slovem, takže vše, co je vidět, bylo stvořeno z ničeho“ (hebr. 11,3). Naše vědomí nám umožňuje zažít mír, který je vyšší než jakýkoli rozum, rozpoznat, že Bůh je láska, věřit v Ježíše jako Božího Syna, věřit ve věčný život, poznat pravou radost a vědět, že jsme skutečně Božími milovanými dětmi. .

Radujme se, že nám Bůh dal mysl, abychom poznali náš vlastní svět a poznali Ho,

Joseph Tkach

Präsident
GRACE COMMUNION INTERNATIONAL


pdfCo si myslíte o svém vědomí?