Bůh miluje všechny lidi

398 Bůh miluje všechny lidiFriedrich Nietzsche (1844-1900) se stal známým jako „úplný ateista“ pro svou hanlivou kritiku křesťanské víry. Tvrdil, že křesťanská písma, zejména kvůli svému důrazu na lásku, byla vedlejším produktem dekadence, korupce a pomsty. Místo toho, aby považoval existenci Boha za byť jen vzdáleně možnou, prohlásil svým slavným výrokem „Bůh je mrtev“, že zemřela velká myšlenka Boha. Měl v úmyslu nahradit tradiční křesťanskou víru (kterou nazýval starou mrtvou vírou) něčím radikálně novým. Se zprávou, že „starý bůh je mrtvý“, tvrdil, budou filozofové a volnomyšlenkáři jako on osvíceni k novému začátku. Pro Nietzscheho nastal nový úsvit ve společnosti „veselé vědy“, v níž se člověk osvobodil od represivní víry, která obírá lidi o jejich radost úzkými hranicemi.

Jak stojíme ateisté?

Nietzscheho filozofie motivovala mnoho lidí k přijetí ateismu. I mezi křesťany se najdou tací, kteří přijali jeho učení a věří, že odsuzují formu křesťanství, která předstírá, že je Bůh mrtvý. Přehlížejí, že Nietzsche považoval myšlenku jakéhokoli boha za absurdní a jakýkoli druh víry považoval za hloupý a zraňující. Jeho filozofie je v protikladu k biblickému křesťanství, což neznamená, že bychom se chtěli postavit nad něj nebo jiné ateisty. Naším povoláním je pomoci lidem (včetně ateistů) pochopit, že Bůh je tu také pro ně. Toto povolání naplňujeme tím, že jsme svým bližním příkladem způsobu života, který se vyznačuje radostným vztahem k Bohu - nebo, jak říkáme v WCG, životem a předáváním dobré zprávy.

Bůh 398 je mrtvý NietzschePravděpodobně jste viděli nálepku (jako ta napravo), která si dělá z Nietzsche legraci. Zde se nebere v úvahu, že rok předtím, než přišel o rozum, napsal Nietzsche několik básní, které naznačují, že změnil svůj pohled na Boha. Tady je jeden z nich:

 

Ne! Vrať se, se všemi mučeními!
Poslední z osamělých. Vrať se!
Všechny mé slzy proudí směrem k vám!
A můj poslední plamen srdce  Svítíš na to!
Vrať se, můj neznámý bože! Moje bolest! Moje poslední štěstí!
Nedorozumění o Bohu a křesťanském životě

Zdá se, že zkreslování Boha, které neustále zapaluje plamen ateismu, nemá konce. Bůh je nesprávně vykládán jako pomstychtivý, panovačný a trestající spíše než Bůh lásky, milosrdenství a spravedlnosti. Bůh, který se zjevil v Kristu, který nás zve, abychom přijali život víry v Něho a opustili cestu života, která vede ke smrti. Místo toho, aby žil život odsouzeného a utlačovaného, ​​je křesťanský život radostnou účastí na pokračující službě Ježíše, o němž je v Bibli psáno, že nepřišel svět soudit, ale spasit (Jan. 3,16-17). Abychom správně pochopili Boha a křesťanský život, je důležité rozpoznat rozdíl mezi Božími soudy a odsouzeními. Bůh nás nesoudí proto, že je proti nám, ale protože je pro nás. Svými soudy ukazuje na cesty, které vedou k věčné smrti – jsou to cesty, které nás odvádějí od společenství s ním, skrze něž se nám díky jeho milosti dostává blahobytu a požehnání. Protože Bůh je láska, jeho soud je namířen proti všemu, co je proti nám, jeho milovaným. Zatímco lidský soud je často chápán jako souzení, Boží soud nám ukazuje, co vede k životu a co vede ke smrti. Jeho soudy nám pomáhají vyhnout se odsouzení za hřích nebo zlo. Bůh poslal svého Syna na svět, aby zvítězil nad mocí hříchu a zachránil nás z jeho otroctví a jeho nejhoršího následku, věčné smrti. Trojjediný Bůh chce, abychom uznali jedinou pravou svobodu: Ježíše Krista, živou pravdu, která nás osvobozuje. Na rozdíl od Nietzscheho mylných představ není křesťanský život pod tlakem represálií. Místo toho je to radostný život v Kristu a s Kristem skrze Ducha svatého. Zahrnuje naši účast na tom, co Ježíš dělá. Osobně se mi líbí vysvětlení některých lidí ze sportovní oblasti: křesťanství není divácký sport. Bohužel i toto je některými lidmi špatně chápáno a vedlo to k nátlaku na ostatní, aby udělali něco pro svou spásu. Je velký rozdíl mezi konáním dobrých skutků pro spasení (což klade důraz na nás) a naší účastí na dílech Ježíše, který je naší spásou (což klade důraz na něj).

Křesťanští ateisté?

Možná jste už někdy slyšeli frázi „křesťanský ateista“. Používá se pro lidi, kteří tvrdí, že věří v Boha, ale málo o něm vědí a žijí, jako by neexistoval. Upřímně věřící se může stát křesťanským ateistou tím, že přestane být oddaným následovníkem Ježíše. Člověk se může natolik ponořit do činností (dokonce i do těch s křesťanskou nálepkou), že se stane následovníkem Ježíše na částečný úvazek – se zaměřením více na činnost než na Krista. Pak jsou tu ti, kteří věří, že je Bůh miluje a že s ním mají vztah, ale nevidí potřebu účastnit se života církve. Tím, že zastávají tento názor, (možná nevědomky) odmítají svou sounáležitost a aktivní členství v těle Kristově. I když příležitostně důvěřují Božímu vedení, nechtějí, aby převzal plnou kontrolu nad jejich životy. Chtějí, aby Bůh byl jejich druhým pilotem. Někteří dávají přednost tomu, aby jejich letuškou byl Bůh a občas přinesli něco, co si vyžádali. Bůh je náš pilot – dává nám směr, který nás vede ke skutečnému životu. Vpravdě on je cesta, pravda a život.

Účast s Bohem ve společenství církve

Bůh volá věřící, aby s ním vedli mnoho synů a dcer do slávy (Žid. 2,10). Zve nás, abychom se podíleli na jeho poslání ve světě tím, že budeme žít a sdílet evangelium. Děláme to společně jako členové Kristova těla, Církve ("Služba je týmový sport!"). Nikdo nemá všechny duchovní dary, takže všechny jsou potřeba. Ve společenství církve společně dáváme a přijímáme – budujeme a posilujeme jeden druhého. Jak nás napomíná autor listu Židům, neopouštíme své sbory (Žd. 10,25), ale společně s ostatními konat dílo, ke kterému nás Bůh povolal jako společenství věřících.

Radovat se ze skutečného, ​​věčného života s Kristem

Ježíš, vtělený Boží Syn, obětoval svůj život, abychom my mohli mít „věčný život a plnost“ (Jan. 10,9-11). To není život se zaručeným bohatstvím nebo dobrým zdravím. Ne vždy je to bez bolesti. Místo toho žijeme s vědomím, že nás Bůh miluje, odpustil nám a přijal nás jako své adoptované děti. Místo života v tlaku a sevření je naplněn nadějí, radostí a jistotou. Je to život, ve kterém postupujeme vpřed, abychom se stali tím, co pro nás Bůh jako následovníky Ježíše Krista zamýšlel skrze Ducha svatého. Bůh, který soudil zlo, je odsoudil na Kristově kříži. Zlo tedy nemá budoucnost a minulosti byl dán nový směr, na kterém se můžeme podílet vírou. Bůh nedovolil, aby se stalo něco, co by nemohl usmířit. Ve skutečnosti „bude setřena každá slza“, neboť Bůh v Kristu a skrze Ducha svatého „činí vše nové“ (Zjevení 2 Kor1,4-5). To je, milí přátelé a zaměstnanci, opravdu dobrá zpráva! Říká se, že Bůh se nikoho nevzdává, i když se vzdáte vy jemu. Apoštol Jan prohlašuje, že „Bůh je láska“ (1 4,8) – Láska je jeho přirozeností. Bůh nás nikdy nepřestane milovat, protože kdyby to udělal, bylo by to proti jeho přirozenosti. Proto můžeme být povzbuzeni v poznání, že Boží láska zahrnuje všechny lidi, ať už žili nebo budou žít. To platí i pro Friedricha Nietzscheho a všechny ostatní ateisty. Můžeme doufat, že Boží láska zasáhla i Nietzscheho, který na sklonku svého života prožil pokání a víru v to, co Bůh zamýšlí dát všem lidem. Vskutku, „každý, kdo bude vzývat jméno Páně, bude spasen“ (Řím. 10,13). Je úžasné, že nás Bůh nikdy nepřestává milovat.

Joseph Tkach

Präsident
GRACE COMMUNION INTERNATIONAL


pdfBůh miluje všechny lidi