Lazarus a bohatý muž - příběh nevěry

Už jste někdy slyšeli, že ti, kteří zemřou jako nevěřící, už nemohou být dosaženi Bohem? Je to krutá a destruktivní doktrína, jejíž důkaz je jediný verš v podobenství o bohatém muži a chudém Lazarovi. Podobně jako všechny biblické pasáže, i toto podobenství stojí ve specifickém kontextu a v tomto kontextu může být správně pochopeno. Vždy je špatné založit doktrínu na jediném verši - ještě více, pokud je v příběhu, jehož hlavní poselství je zcela odlišné. Ježíš sdělil podobenství o bohatém člověku a chudém Lazarovi ze dvou důvodů: za prvé, odsoudil odmítnutí vírných vůdců Izraele věřit v něj, a zadruhé vyvrátit rozšířený předpoklad, že bohatství je znamením Boží dobré vůle, zatímco chudoba je důkazem jeho hanby.

Podobenství o boháčovi a chudém Lazarovi je posledním ze série pěti dalších, které Ježíš řekl skupině farizeů a zákoníků, kteří, jakkoli byli chamtiví a samolibí, byli uraženi tím, že se Ježíš staral o hříšníky a dělil se s nimi o jídlo. je (Lukáš 15,1 a 16,14). Předtím už vyprávěl podobenství o ztracené ovci, o ztraceném groši a o marnotratném synovi. Tím chtěl Ježíš dát celníkům a hříšníkům, stejně jako rozhněvaným farizeům a zákoníkům, kteří říkali, že nemají důvod k pokání, objasnit, že s Bohem v nebi je větší radost nad hříšníkem, který začíná nový život, než přes devadesát devět dalších, kteří to nepotřebují (Lukáš 15,7 Bible dobrých zpráv). Ale to není vše.

Peníze versus bůh

S podobenstvím o nepoctivém správci se Ježíš dostává ke čtvrtému příběhu (Lk 16,1-14). Jejich hlavní poselství je: Milujete-li peníze jako farizeové, nebudete milovat Boha. Ježíš se cíleně obrátil k farizeům a řekl: Jste to vy, kdo se před lidmi ospravedlňuje; ale Bůh zná vaše srdce; neboť to, co je u lidí vysoké, je před Bohem ohavností (v. 15).

Zákon a proroci dosvědčují – tak Ježíšova slova –, že přišlo Boží království a všichni se do něj nutí (v. 16-17). Jeho související poselství zní: Protože si tolik vážíte toho, co si lidé vysoce cení, a ne toho, co se líbí Bohu, odmítáte jeho sugestivní volání – a s ním i šanci – najít přijetí do jeho království prostřednictvím Ježíše. Ve verši 18 je vyjádřeno – v přeneseném smyslu –, že židovští vůdci víry se zřekli zákona a proroků, kteří se odvolávali na Ježíše, a tak se odvrátili od Boha (srov. Jeremiáš 3,6). Ve verši 19, integrovaném do předchozích čtyř podobenství, začíná příběh o boháčovi a chudém Lazarovi, jak jim Ježíš řekl.

Příběh nevěry

V příběhu vystupují tři hlavní postavy: bohatý muž (který zastupuje chamtivé farizeje), chudý žebrák Lazar (odrážející onu společenskou vrstvu, kterou farizeové opovrhovali) a nakonec Abraham (jehož ňadra v židovském slově znamenají útěchu a Symbolizovaný mír na onom světě).

Příběh vypráví o smrti žebráka. Ježíš ale své posluchače překvapí slovy: ... andělé ho nesli do Abrahamova lůna (v. 22). To byl přesný opak toho, co by farizeové předpokládali u člověka, jako byl Lazar, totiž že takoví lidé byli chudí a nemocní právě proto, že byli odsouzeni Bohem a v důsledku toho se nedalo čekat nic jiného než muka po jejich smrti. Ale Ježíš je učí lépe. Tvůj pohled je naprosto špatný. Nevěděli nic o království jeho otce a mýlili se nejen s ohledem na Boží hodnocení žebráka, ale také s ohledem na jeho soud nad nimi.

Pak Ježíš přináší překvapení: Když boháč zemřel a byl pohřben, byl on – a ne žebrák – vystaven pekelným mukám. Podíval se tedy nahoru a uviděl Abrahama sedět v dálce se samotným Lazarem po jeho boku. A řekl: Otče Abrahame, smiluj se nade mnou a pošli Lazara, aby ponořil konec svého prstu do vody a ochladil můj jazyk; neboť jsem mučen v těchto plamenech (verše 23 - 24).

Ale Abraham učinil boháčovi následující prohlášení: celý svůj život jsi miloval bohatství a nenechal jsi čas na lidi jako Lazar. Ale mám čas na lidi, jako je on, a teď je se mnou a ty nemáš nic. - Pak následuje verš, který je tak často vytržen z kontextu: A kromě toho je mezi vámi a námi velká propast, že nikdo, kdo k vám chce přejít odsud, nemůže přijít tam a nikdo nemůže přejít k nám. odtud (Lukáš 16,26).

Tady a tam

Přemýšleli jste, proč by někdo chtěl přejít sem? Proč by se někdo chtěl odtamtud dostat k nám, ale aby se vydal opačnou cestou, nedává smysl - nebo ano? Abraham se obrátil k bohatému a oslovil ho se svým synem. pak řekl, že ani ti, kteří k němu chtěli přijít, by to nemohli udělat kvůli velké propasti. Zjevení, které je základem tohoto příběhu, je, že skutečně existuje ten, kdo překonal tuto mezeru kvůli hříšníkovi.

Most přes mezeru

Bůh vydal svého Syna za všechny hříšníky, nejen za ty, jako je Lazar, ale také za ty, jako je bohatý muž (Jan 3,16-17). Ale království zmíněné v podobenství, které symbolizovalo farizeje a zákoníky, kteří odsuzovali Ježíše, odmítlo Božího Syna. Hledal to, co bylo vždy cílem jeho snažení: osobní blaho na úkor ostatních.

Ježíš uzavřel tento příběh tím, že boháče požádal, aby někdo varoval jeho bratry, aby se jim nestalo totéž. Ale Abraham mu odpověděl: Mají Mojžíše a proroky; ať je slyší (v. 29). I Ježíš již dříve poukázal (srov. v. 16-17), že o něm svědčí zákon a proroci – svědectví, které by však on a jeho bratři nepřijali (srov. Jan 5,45-47 a Lukáš 24,44-47.).

Ne, otče Abrahame, odpověděl boháč, kdyby k nim šel jeden z mrtvých, činili by pokání6,30). Na to Abraham odpověděl: Neposlechnou-li Mojžíše a proroky, nedají se přesvědčit, ani kdyby někdo vstal z mrtvých (v. 31).

A nebyli přesvědčeni: Farizeové, zákoníci a velekněží, kteří se spikli, aby byl Ježíš ukřižován, také přišli k Pilátovi po jeho smrti a zeptali se ho, v čem spočívá lež o vzkříšení (Matouš 27,62–66) a pronásledovali, pronásledovali a zabíjeli ty, kteří tvrdili, že věří.

Ježíš neřekl toto podobenství, aby nám ukázal nebe a peklo co nejjasněji. Spíše se obrátil proti tehdejším náboženským vůdcům, kteří se uzavírali do víry, a také proti zarputilým a sobeckým boháčům v každé době. Aby to bylo jasné, použil obvyklé židovské jazykové obrazy k reprezentaci posmrtného života (s odvoláním do pekla vyhrazeným pro bezbožné a bytí spravedlivých v Abrahamově lůně). Tímto podobenstvím nezaujal stanovisko k expresivitě nebo přesnosti židovské symboliky ohledně posmrtného života, ale jednoduše použil tento vizuální jazyk k ilustraci své historie.

Jeho hlavním zaměřením rozhodně nebylo ukojit naši vroucí zvědavost, jaké to bude v nebi a v pekle. Jde mu spíše o to, aby nám bylo zjeveno Boží tajemství (Římanům 16,25; Efezským 1,9 atd.), tajemství dřívějších dob (Efezským 3,4-5): že Bůh v něm, Ježíš Kristus, vtělený Syn Všemohoucího Otce, od počátku smířil svět se sebou (2. Korinťanům 5,19).
 
Pokud se tedy budeme zabývat možnými detaily níže, může nás to vést pouze dál od toho, co bylo v tomto příběhu pro bohatého člověka v tomto příběhu uzavřeno: Měli bychom a můžeme věřit v toho, kdo se vrátil z mrtvých.

J. Michael Feazell

Lazarus a bohatý muž