Buď rodina

Nikdy nebylo Božím záměrem, aby se církev stala pouze institucí. Náš tvůrce vždycky chtěl, aby se chovala jako rodina a chovala se k sobě s láskou. Když se rozhodl stanovit základní prvky lidské civilizace, vytvořil rodinu jako celek. Mělo by sloužit jako vzor pro církev. V církvi odkazujeme na společenství těch, kteří byli povoláni, kteří slouží lásce Bohu a jejich spoluobčanům. Církve, které byly formálně institucionalizovány, ztrácí sílu, kterou Bůh zamýšlel.

Když Ježíš visel na kříži, jeho myšlenky byly s rodinou a obrazně se svou budoucí církví. „Když Ježíš uviděl svou matku a s ní učedníka, kterého miloval, řekl matce: Ženo, podívej, to je tvůj syn! Potom řekl učedníkovi: Hle, toto je tvá matka! A od té hodiny ji učedník vzal s sebou »(Jan 19,26-27). Obrátil se ke své matce a k učedníkovi Janovi a svými slovy položil počátek toho, čím se církev stane, Boží rodinou.

V Kristu se stáváme „bratry a sestrami“. Toto není sentimentální výraz, ale ukazuje přesný obrázek toho, co jsme jako církev: povoláni v Boží rodině. Je to docela smíšená skupina stresovaných lidí. V této rodině jsou bývalí démoni posedlí lidé, výběrčí daní, lékaři, rybáři, političtí radikálové, pochybovači, bývalé prostitutky, nežidé, Židé, muži, ženy, staří lidé, mladí lidé, akademici, dělníci, extroverti nebo introverti.

Pouze Bůh mohl všechny tyto lidi spojit a přeměnit je v jednotu založenou na lásce. Pravda je taková, že církev žije společně jako skutečná rodina. Boží milostí a povoláním se radikálně odlišné postavy proměňují v Boží podoby, a tak zůstávají spolu v lásce spojeny.

Pokud se shodneme na tom, že koncept rodiny by měl být příkladem církevního života, co je zdravá rodina? Jedna vlastnost, kterou pracovní rodiny ukazují, je, že každý člen má obavy o ostatní. Zdravé rodiny se snaží vytvořit pro sebe to nejlepší. Zdravé rodiny se snaží pomáhat každému členovi co nejvíce. Bůh chce rozvíjet svůj potenciál skrze, s ním a v něm. Pro nás lidi není vždy snadné, zejména vzhledem k rozmanitosti osobností a lidí s chybami, které jsou Božími rodinami. Příliš mnoho křesťanů se toulalo po hledání ideální církevní rodiny, ale Bůh nás žádá, abychom milovali, s kým jste. Někdo jednou řekl: Každý může milovat ideální kostel. Úkolem je milovat pravou církev. Boží církev v sousedě.

Láska je víc než jen pocit. Ovlivňuje také naše chování. Komunita a přátelství jsou základními prvky harmonické rodiny. Nikde nám Písmo nedovoluje jen přestat chodit do kostela, být rodinou, protože nám někdo něco udělal. V rané církvi byla značná diskuse a diskuse, ale evangelium a jeho kázání byly díky Božímu Duchu svatému udržovány a překonávány.

Když Evodia a Syntyche spolu nevycházely, Paul povzbudil zúčastněné strany, aby překonaly své neshody (Filipanům 4,2). Pavel a Barnabáš se jednou vášnivě pohádali kvůli Janu Markovi, že se od sebe oddělili5,36-40). Pavel vzdoroval Petrovi tváří v tvář kvůli jeho pokrytectví mezi pohany a Židy (Galatským 2,11).

Určitě budou mezi sebou nepříjemné časy, ale být jednou rodinou v Kristu znamená, že je budeme držet pohromadě. Je to nezralá láska nebo, jinými slovy, bezbožnost, která nás nutí odcházet od Božího lidu. Svědectví o rodině Boží je tak účinné, že Ježíš řekl, že skrze naši lásku k sobě by každý věděl, že k němu patříme.
Příběh bankéře, který vždy hodil minci do hrnečku amputovaného žebráka, který seděl na ulici před bankou. Ale na rozdíl od většiny lidí bankéř vždy trval na tom, aby dostal jednu z tužek, které měl muž vedle sebe. Jste obchodník, řekl bankéř, a vždy očekávám dobrou hodnotu od prodejců, se kterými obchoduji. Jednoho dne amputovaná noha nebyla na chodníku. Čas uběhl a bankéř na něj zapomněl, dokud nevstoupil do veřejné budovy a bývalý žebrák tam seděl v kiosku. Pochopitelně byl nyní majitelem malého podniku. Vždy jsem doufal, že jednoho dne přijdeš, řekl muž. Jste velmi zodpovědní za to, že jste tady. Stále mi říkali, že jsem „obchodník“. Začal jsem se tak vidět místo toho, abych byl žebrákem, který přijímá almužnu. Začal jsem prodávat tužky - mnoho z nich. Dali mi sebeúctu a přiměli mě, abych se viděl jinak.

Co je důležité?

Svět možná nikdy nevidí Církev takovou, jaká ve skutečnosti je, ale měli bychom! Kristus všechno mění. Je v něm skutečná rodina, která bude spolu trávit věčný život. V něm jsme se stali bratry a sestrami, rodinou navzdory všem našim rozdílům. Tyto nové rodinné vazby budou navždy v Kristu. Pokračujme v šíření této zprávy slovem a skutkem do světa kolem nás.

Santiago Lange