Zpověď anonymního právníka

"Ahoj, jmenuji se Tammy a jsem" právník ". Před deseti minutami jsem v duchu někoho odsoudil. “Pravděpodobně bych se představil na schůzi„ Anonymous Legalists “(AL). Pokračoval bych a popsal, jak jsem začal s malými věcmi; myslel jsem si, že jsem zvláštní pro dodržování Mojžíšova zákona. Jak jsem se potom začal dívat dolů na lidi, kteří nevěřili stejně jako já. Zhoršilo se to: začal jsem věřit, že v mé církvi nejsou žádní jiní křesťané. Můj zákonodárství zahrnoval i myšlenku, že jen já znám skutečnou verzi dějin církve a že zbytek světa bude podveden.

Moje závislost se tak zhoršila, že jsem ani nechtěl být mezi lidmi, kteří nebyli v mé církvi, kteří byli ve „světě.“ Naučil jsem své děti, aby byly stejně netolerantní jako já. vrba, tak roste Legalismus hluboko v myslích křesťanů Někdy se hroty ulomí a zůstanou tam dlouho, i když hlavní kořen je již vytažen Vím, že z této závislosti se dá dostat, ale legalismus se dá srovnat docela blízko k závislosti na alkoholu, nakonec nikdy přesně nevíte, kdy je člověk plně vyléčen.

Jedním z nejtrvalejších kořenů je objektově orientovaná mentalita, když se k lidem chováme jako k objektům a posuzujeme je pouze jejich výkonem podle toho, co reprezentují. To je cesta světa. Pokud nebudete vypadat dobře nebo dobře, budete nejen považováni za bezcenné, ale také za postradatelné.

Kladení přílišného důrazu na výkon a užitečnost je návykem myšlení, který trvá dlouho, než se přeruší. Když manželé nedělají to, co se od nich očekává, člověk bude dříve nebo později zklamán nebo dokonce zahořkl. Mnoho rodičů zbytečně tlačí na své děti, aby podávaly výkony. To může vést ke komplexům méněcennosti nebo emocionálním problémům. V církvích je poslušnost a příspěvek k něčemu (ať už v penězích nebo jinak) často měřítkem hodnot.

Existuje ještě nějaká jiná skupina lidí, kteří se navzájem soudí s takovou energií a nadšením? Tato až příliš lidská tendence nebyla pro Ježíše problémem. Za těmi činy viděl lidi. Když k němu farizeové přivedli ženu přistiženou při cizoložství, viděli jen to, co udělala (kde byl její partner?). Ježíš ji viděl jako osamělou hříšnici, která byla trochu zmatená a osvobodil ji od samospravedlnosti jejích žalobců a jejich soudu nad ženou jako s předmětem.

Vrátím se k mému „AL meetingu." Kdybych měl plán o krocích, musel by zahrnovat cvičení v zacházení s lidmi jako s lidmi, ne s předměty. Mohli bychom začít tím, že si představíme někoho, koho neustále posuzujeme, jako to bylo s tou ženou v cizoložství a Ježíš Kristus stojí před ní nebo před ním a přemýšlí, jestli bychom hodili první kámen.

Možná jednoho dne budu pracovat na dalších jedenácti krocích, ale zatím si myslím, že stačí, když si sebou vezmu svůj „první kámen“, abych si připomněl, že Ježíše zajímá víc než to, kdo jsme co děláme.

Tammy Tkach