Audio
Narodil se zemřít
Křesťanská víra hlásá poselství, že v pravý čas se Syn Boží stal tělem na předem určeném místě a žil mezi námi lidmi. Ježíš byl tak pozoruhodné osobnosti, že někteří dokonce pochybovali o tom, že je člověk. Bible však opakovaně zdůrazňuje, že Bůh v těle – narozený ze ženy – byl ve skutečnosti člověkem, to znamená, že kromě naší hříšnosti byl ve všech ohledech jako my (Jan 1,14; Galatským 4,4; Filipským 2,7; Hebrejci 2,17). Byl to vlastně člověk. Vtělení Ježíše Krista se obvykle slaví o Vánocích, i když to ve skutečnosti začalo Mariiným těhotenstvím, podle tradičního kalendáře 2.5. března, svátek Zvěstování (dříve nazývaný také svátek Vtělení nebo Vtělení Boha).
Ukřižovaný Kristus
Jakkoli může být početí a narození Ježíše pro naši víru důležité, nejsou na prvním místě v poselství víry, které neseme do světa. Když Pavel kázal v Korintu, vydal mnohem provokativnější poselství: poselství Krista ukřižovaného (1. Korinťanům 1,23).
V řecko-římském světě bylo známo mnoho příběhů o božstvech, které se narodily, ale o ukřižovaném nikdy nikdo neslyšel. Bylo to groteskní - něco, co by lidem poskytovalo spásu, kdyby věřili jen v popraveného zločince. Ale jak by mělo být možné zachránit zločince?
Ale to byl zásadní bod – Boží Syn utrpěl zločinnou potupnou smrt na kříži a teprve poté znovu získal slávu vzkříšením. Petr prohlásil veleradu: „Bůh našich otců vzkřísil Ježíše z mrtvých... Bůh ho povýšil svou pravicí, aby byl knížetem a Spasitelem, aby dal Izraeli pokání a odpuštění hříchů“ (Sk. 5,30-31). Ježíš byl vzkříšen z mrtvých a vyvýšen, aby naše hříchy byly vykoupeny.
Petr však neopomněl řešit ani trapnou část příběhu: „...koho jsi pověsil na strom a zabil.“ Výraz „dřevo“ nepochybně židovským náboženským vůdcům připomněl slova z 5. knihy Mojžíšovy.1,23 vzpomíná: "... oběšený muž je Bohem proklet."
Bože! Proč to Petr musel vytahovat? Nesnažil se obejít společensko-politický útes, spíše vědomě zahrnul tento aspekt. Jeho poselství bylo nejen to, že Ježíš zemřel, ale také tímto nečestným způsobem. Nejen, že to byla část zprávy, byla to její hlavní zpráva. Když Pavel kázal v Korintu, hlavním zájmem jeho kázání bylo nejen pochopit Kristovu smrt jako takovou, ale také jeho smrt na kříži (1. Korinťanům 1,23).
V Galacii zjevně použil zvláště grafický způsob vyjádření: „...v jejich očích byl Ježíš Kristus namalován ukřižovaný“ (Galatským 3,1). Proč Pavel potřeboval tolik důrazu, aby zdůraznil tak hroznou smrt, kterou Písmo považovalo za jisté znamení Božího prokletí?
Bylo to nezbytné?
Proč vůbec Ježíš podstoupil tak hroznou smrt? Paul se touto otázkou pravděpodobně zabýval dlouho a tvrdě. Viděl vzkříšeného Krista a věděl, že Bůh poslal Mesiáše právě v této osobě. Ale proč by měl Bůh nechat toho pomazaného zemřít smrtí, kterou Písmo považuje za prokletí? (Takže ani muslimové nevěří, že Ježíš byl ukřižován. V jejich očích to byl prorok a Bůh by stěží dopustil, aby se mu něco takového stalo v této funkci. Tvrdí, že místo Ježíše byl ukřižován někdo jiný byl.)
A skutečně se Ježíš v Getsemanské zahradě modlil, aby pro něj mohla být jiná cesta, ale nebyla. Herodes a Pilát pouze udělali to, co Bůh „nařídil, aby se stalo“ – že by měl být usmrcen tímto prokletým způsobem (Sk. 4,28; Bible v Curychu).
Proč? Protože Ježíš zemřel za nás – za naše hříchy – a my jsme prokleti kvůli své hříšnosti. I naše malé prohřešky se ve své odsouzení před Bohem rovná ukřižování. Celé lidstvo je prokleté za to, že se provinilo hříchem. Ale dobrá zpráva, evangelium, slibuje: „Ale Kristus nás vykoupil z prokletí zákona, protože se stal prokletím za nás“ (Galatským 3,13). Ježíš byl ukřižován za každého z nás. Vzal na sebe bolest a hanbu, kterou jsme si opravdu zasloužili vydržet.
Další analogie
To však není jediná analogie, kterou nám Bible poskytuje, a Pavel se tímto konkrétním názorem zabývá pouze v jednom ze svých dopisů. Častěji prostě říká, že Ježíš „za nás zemřel“. Na první pohled zde zvolená fráze vypadá jako jednoduchá výměna: zasloužili jsme si smrt, Ježíš se dobrovolně přihlásil, že za nás zemře, a tak jsme toho ušetřeni.
Není to však tak jednoduché. Jednak my lidé stále umíráme. A z jiného úhlu pohledu umíráme s Kristem (Římanům 6,3-5). Podle této analogie byla Ježíšova smrt pro nás jak zástupná (zemřel místo nás), tak účastnická (to znamená, že se na jeho smrti podílíme tím, že zemřeme s ním); Z čehož je docela jasné, na čem záleží: Jsme vykoupeni Ježíšovým ukřižováním, takže spaseni můžeme být jedině skrze Kristův kříž.
Další analogie, kterou zvolil sám Ježíš, používá jako přirovnání výkupné: „...Syn člověka nepřišel, aby si dal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za mnohé“ (Marek 10,45). Jako bychom byli v zajetí nepřítele a Ježíšova smrt nám zajistila svobodu.
Paul srovnává s tím, že jsme byli vykoupeni. Tento termín může připomenout některým čtenářům trhu s otroky, jiní možná i exodus Izraelitů z Egypta. Otroci mohli být vyproštěni z otroctví, a tak si Bůh také volně koupil izraelský lid z Egypta. Posláním svého syna nás náš nebeský Otec draho koupil. On vzal trest za naše hříchy.
V Kolosanech 2,15 pro srovnání je použit jiný obrázek: „... zcela odzbrojil úřady a mocnosti a dal je na veřejnost. V něm [v kříži] nad nimi zvítězil“ (Elberfeldova Bible). Zde nakreslený obrázek představuje vítěznou přehlídku: vítězný vojevůdce přivádí odzbrojené, ponížené vězně v řetězech do města. Tato pasáž v Koloským jasně ukazuje, že Ježíš Kristus svým ukřižováním zlomil moc všech svých nepřátel a zvítězil pro nás.
Bible nám sděluje poselství spásy v obrazech a ne ve formě pevně stanovených, neměnných přesvědčení. Například Ježíšova obětní smrt je naše místo namísto jen jednoho z mnoha obrazů, k nimž Písmo svaté využívá k tomu, aby byl klíčový bod jasný. Stejně jako je hřích popsán mnoha způsoby, Ježíšova práce na vykoupení hříchů může být prezentována odlišně. Považujeme-li hřích za porušení zákona, můžeme v ukřižování rozpoznat čin trestu, který se odehrává na našem místě. Pokud je považujeme za porušení Boží svatosti, vidíme v Ježíši smírnou oběť. Když nás znečišťuje, Ježíšova krev nás omývá. Pokud se budeme podrobovat, je Ježíš naším Spasitelem, naším vítězným osvoboditelem. Kamkoliv zaseje nepřátelství, Ježíš přinese smíření. Vidíme-li v něm znamení nevědomosti nebo hlouposti, je to Ježíš, který nám dává osvícení a moudrost. Všechny tyto obrázky nám pomáhají.
Uklidňuje se Boží hněv?
Bezbožnost vyvolá Boží hněv a bude to „den hněvu“, ve kterém bude soudit svět (Římanům 1,18; 2,5). Kdo „neposlouchá pravdu“, bude potrestán (verš 8). Bůh miluje lidi a raději by je viděl změnit, ale trestá je, když se Mu tvrdošíjně brání. Každý, kdo se uzavře pravdě o Boží lásce a milosti, dostane svůj trest.
Na rozdíl od rozhněvaného člověka, který potřebuje uklidnit, než se dokáže uklidnit, nás miluje a postaral se o to, aby nám mohly být odpuštěny naše hříchy. Nebyli tedy jednoduše vyhlazeni, ale dáni Ježíši se skutečnými následky. "Učinil jej hříchem za nás, kteří hřích neznali" (2. Korinťanům 5,21; Bible v Curychu). Ježíš se pro nás stal prokletím, stal se pro nás hříchem. Když byly naše hříchy přeneseny na něj, jeho spravedlnost přešla na nás, „abychom se v něm mohli stát spravedlností Boží“ (stejný verš). Spravedlnost je nám dána Bohem.
Zjevení Boží spravedlnosti
Evangelium odhaluje Boží spravedlnost – že spravedlnost vládne, aby nám odpustila, místo aby nás odsuzovala (Římanům 1,17). Neignoruje naše hříchy, ale stará se o ně ukřižováním Ježíše Krista. Kříž je znamením Boží spravedlnosti (Řím 3,25-26) stejně jako jeho láska (5,8). Stojí na spravedlnosti, protože adekvátně odráží trest smrti za hřích, ale zároveň na lásce, protože odpouštějící ochotně přijímá bolest.
Ježíš zaplatil cenu za naše hříchy – osobní cenu v podobě bolesti a hanby. On dosáhl smíření (obnovení osobního společenství) skrze kříž (Koloským 1,20). I když jsme byli nepřátelé, zemřel za nás (Římanům 5,8).
Spravedlnost je více než dodržování zákonů. Dobrý Samaritán neposlouchal žádný zákon, který by mu vyžadoval, aby pomohl raněným, ale jednal správně, když pomáhal.
Pokud je v našich silách zachránit tonoucího, neměli bychom s tím váhat. A tak bylo v Boží moci zachránit hříšný svět a on to udělal tím, že poslal Ježíše Krista. "...on je usmíření za naše hříchy, nejen za naše, ale i za hříchy celého světa" (1. Johannes 2,2). Zemřel za nás všechny a udělal to „i když jsme ještě byli hříšníci“.
Vírou
Boží milost vůči nám je znamením jeho spravedlnosti. Jedná spravedlivě tím, že nám dává spravedlnost, i když jsme hříšníci. Proč? Protože učinil Krista naší spravedlností (1. Korinťanům 1,30). Protože jsme sjednoceni s Kristem, přecházejí na něj naše hříchy a získáváme jeho spravedlnost. Svou spravedlnost tedy nemáme ze sebe, ale pochází od Boha a je nám udělena skrze naši víru (Filipským 3,9).
„Já však mluvím o spravedlnosti před Bohem, která přichází skrze víru v Ježíše Krista všem věřícím. Neboť v tom není rozdílu: všichni jsou hříšníci a postrádají slávu, kterou by měli mít u Boha, a jsou bez zásluhy ospravedlněni jeho milostí skrze vykoupení skrze Krista Ježíše. Bůh ho ustanovil k víře jako smíření ve své krvi, aby dokázal svou spravedlnost tím, že odpustil hříchy, které byly spáchány dříve ve dnech jeho trpělivosti, aby nyní dokázal svou spravedlnost v této době, že on sám je spravedlivý a spravedlivý ten, kdo je z víry v Ježíše“ (Římanům 3,22-26.).
Ježíšovo usmíření bylo pro všechny, ale pouze ti, kteří v něj věří, obdrží požehnání, která s tím přicházejí. Pouze ten, kdo přijme pravdu, může zažít milost. Tím poznáváme jeho smrt jako naši (jako smrt, kterou utrpěl on místo nás, na níž se podílíme); a stejně jako jeho trest, tak i jeho vítězství a vzkříšení uznáváme jako naše. Bůh je tedy věrný sám sobě – je milosrdný a spravedlivý. Hřích je přehlížen stejně málo jako samotní hříšníci. Boží milosrdenství vítězí nad soudem (Jakub 2,13).
Skrze kříž Kristus smířil celý svět (2. Korinťanům 5,19). Ano, skrze kříž je celý vesmír smířen s Bohem (Koloským 1,20). Všechno stvoření má spasení díky tomu, co udělal Ježíš! To opravdu přesahuje vše, co si spojujeme s pojmem spasení, že?
Narodil se zemřít
Základem je, že jsme vykoupeni smrtí Ježíše Krista. Ano, právě proto se stal tělem. Aby nás přivedl ke slávě, Bůh si přál, aby Ježíš trpěl a zemřel (Žid 2,10). Protože nás chtěl vykoupit, stal se jako my; neboť jedině tím, že by za nás zemřel, nás mohl zachránit.
„Protože děti jsou z masa a kostí, přijal to také podobně, aby svou smrtí sebral moc toho, kdo měl moc nad smrtí, což je ďábel, a vykoupil ty, kteří se smrti báli, život musel úplně. buďte služebníky“ (2,14-15). Z Boží milosti Ježíš vytrpěl smrt za každého z nás (2,9). "...Kristus jednou trpěl za hříchy, spravedlivý za nespravedlivé, aby vás přivedl k Bohu..." (1. Petr 3,18).
Bible nám dává mnoho příležitostí zamyslet se nad tím, co pro nás Ježíš udělal na kříži. Rozhodně nechápeme podrobně, jak je vše „příbuzné“, ale přijímáme, že je tomu tak. Protože zemřel, můžeme s radostí sdílet věčný život s Bohem.
Na závěr bych rád vzal další aspekt kříže - modelu:
„V tom se mezi námi zjevila Boží láska, že Bůh poslal svého jednorozeného Syna na svět, abychom skrze něho žili. To je láska: ne že my jsme milovali Boha, ale že on miloval nás a poslal svého Syna, aby byl smírnou obětí za naše hříchy. Milovaní, když nás Bůh tak miloval, měli bychom i my milovat jeden druhého“ (1. Johannes 4,9-11.).
Joseph Tkach
