Žalm 9 a 10: chvála a pobavení

Žalmy 9 a 10 spolu souvisí. V hebrejštině téměř každá sloka z těchto dvou začíná následujícím písmenem hebrejské abecedy. Kromě toho oba žalmy zdůrazňují lidskou smrtelnost (9, 20; 10, 18) a oba zmiňují pohany (9, 5; 15; 17; 19-20; 10, 16). V Septuagintě jsou oba žalmy uvedeny jako jeden.

V žalmu 9 David chválí Boha za projevení své spravedlnosti v jurisdikci světa a za to, že je opravdovým a věčným soudcem, na něhož mohou ti, kdo nespravedlivě sužují svou důvěru.

Chvála: vyhlášení spravedlnosti

Žalm 9,1-13
Sbormistr. Almuth Labben. Žalm. Od Davida. Chci tě [Pane] chválit z celého srdce, chci spojit všechny tvé zázraky. V tobě se chci radovat a radovat, chci zpívat o tvém jménu, Nejvyšší, zatímco moji nepřátelé ustupují, padají a hynou před tvou tváří. Neboť jsi vykonal mou spravedlnost a mou věc; jsi na trůnu, spravedlivý soudce. Nadával jsi národům, ztratil jsi bezbožné, vymazal jsi jejich jména na věky věků; nepřítel skončil, rozbitý navždy; zničili jste města, jejich paměť je vymazána. Pán se navždy usadí, postavil svůj trůn k soudu. A on, on bude soudit svět spravedlivě, bude soudit národy spravedlivě. Ale Pán je velkým svátkem pro utlačované, velkým svátkem v dobách soužení. Věřte ve vás, kdo zná vaše jméno; neboť jsi neopustil ty, kdo tě hledají, Pane. Zpívejte Pánu, který sídlí na Sionu, hlásejte jeho činy mezi národy! Neboť kdo vyšetřuje prolitou krev, myslel na ně; nezapomněl na výkřiky ubohých. Tento žalm je připisován Davidovi a má být zpíván na melodii Umírání pro Syna, jak čteme v jiných překladech. Co to však přesně znamená, není jisté. Ve verších 1–3 David vroucně chválí Boha, vypráví o jeho zázrakech a raduje se z něj, že je šťastný a chválí ho. Zázrak (hebrejské slovo znamená něco mimořádného) se často používá v žalmech, když mluví o dílech Páně. Důvod Davidovy chvály je popsán ve verších 4-6. Bůh nechává spravedlnost vládnout (v. 4) postavením se za Davida. Jeho nepřátelé couvají (v. 4) a jsou zabiti (v. 6) a dokonce i národy byly vyhlazeny (v. 15; 17; 19-20). Takový popis znázorňuje jejich úpadek. Nezachovají se ani jména pohanských národů. Jejich paměť a vzpomínka na ně již nebude existovat (v. 7). To vše se děje proto, že Bůh je podle Davida spravedlivým a pravým Bohem a vynáší na zemi soud ze svého trůnu (v. lf). David také aplikuje tuto pravdu a spravedlnost na lidi, kteří zažili nespravedlnost. Spravedlivý soudce ty, kteří byli utlačováni, přehlíženi a zneužíváni lidmi, budou znovu vzkříšeni. Pán je jejich ochranou a štítem v době nouze. Vzhledem k tomu, že hebrejské slovo pro útočiště je ve verši 9 použito dvakrát, lze předpokládat, že bezpečnost a ochrana budou mít velký význam. Když poznáme Boží bezpečí a ochranu, můžeme Mu důvěřovat. Verše končí nabádáním k lidem, zvláště k těm, na které Bůh nezapomíná (v. 13). Žádá je, aby chválili Boha (V2) a řekli, co pro ně udělal (v.

Modlitba: Pomoc pro ustarané

Žalm 9,14-21
Smiluj se nade mnou, Pane! Podívejte se na mou bídu ze strany mých nenávistníků, kteří mě zvedají z bran smrti: abych mohl vzdát veškerou vaši chválu v bránách dcery Sionu, abych se mohl radovat z vaší spásy. Národy jsou potopeny do jámy, která je vytvořila; jejich vlastní noha je uvězněna v síti, kterou mají ukrytou. Pán se zjevil, vykonal soud: ničemní se zapletli do díla jeho rukou. Higgajon. Kéž se bezbožní obrátí na šeol, všechny národy, které zapomínají na Boha. Neboť chudí nebudou navždy zapomenuti, naděje pro chudé bude navždy ztracena. Vstaň, Pane, ten člověk nemá násilí! Budou souzeny národy před vámi! Vlož na ně strach, Pane! Kéž národy vědí, že jsou lidé!

David, který ví o Boží spáse, vyzývá Boha, aby k němu promluvil v jeho utrpení a dal mu důvod chválit. Prosí Boha, aby viděl, že je pronásledován nepřáteli (v. 14). V nebezpečí smrti vyzval Boha, aby ho vysvobodil z bran smrti (v. 14; srov. Job 38, 17; Žalm 107, 18, Izajáš 38, 10). Až bude zachráněn, bude všem vyprávět o Boží velikosti a slávě a radovat se z bran Sionu (v. 15).

Davidova modlitba byla posílena jeho hlubokou důvěrou v Boha. Ve verších 16–18 David mluví o Božím povolání ke zničení těch, kdo dělají špatně. Verš 16 byl pravděpodobně napsán při čekání, až nepřítel zničí. Pokud ano, David čekal, až se protivníci dostanou do vlastních boxů. Přesto je spravedlnost Pána všude známá, protože zlo, které nespravedliví způsobují, na ně padá zpět. Osud bezbožných kontrastuje s osudem chudých (v. 18-19). Vaše naděje se neztratí, ale splní se. Ti, kdo Boha odmítají a ignorují, nemají naději. 9. žalm končí modlitbou, aby Bůh povstal a zvítězil a nechal spravedlnost zvítězit. Takový soud by pohanům umožnil uvědomit si, že jsou lidé, a nemůže utlačovat ty, kteří důvěřují Bohu.

V tomto žalmu David pokračuje ve své modlitbě od žalmu 9 tím, že žádá Boha, aby už nečekal s jeho jurisdikcí. Popsal ohromnou moc bezbožných proti Bohu a proti lidem a pak bojuje s Bohem, aby se postavil a pomstil chudé tím, že zničí bezbožné.

Popis padouchů

Žalm 10,1-11
Proč, Pane, jsi rezervovaný, skrýváš se v dobách soužení? Zlí pronásledují chudé s arogancí. Zachvátí vás útoky, které vymysleli. Neboť bezbožní se chlubí kvůli touze jeho duše; a chamtiví rouhači pohrdají Pánem. Zlí [arogantně si myslí]: Nebude to vyšetřovat. To není bůh! jsou všechny jeho myšlenky. Jeho způsoby jsou vždy úspěšné. Vaše soudy jsou vysoko nad ním, daleko od něj; všichni jeho protivníci - fouká na ně. V srdci si říká: Nebudu váhat, od sexu k sexu v žádném neštěstí. Jeho ústa jsou plná kletby, plná prohnanosti a útlaku; pod jazykem má těžkosti a neštěstí. Sedí v záloze dvorů, v úkrytu zabíjí nevinné; jeho oči hledí na chudáka. Číhá skrývající se jako lev ve své houští; číhá, aby chytil ubohé; chytí ubohé tím, že ho zatáhne do své sítě. Rozbíjí, krčí se; a chudí padají podle jeho mocných [sil]. V srdci říká: Bůh zapomněl, skryl svou tvář, nevidí navždy!

První část tohoto žalmu je popisem ničemné moci ničemných. Spisovatel (pravděpodobně David) si na začátku stěžuje Bohu, který se zdá být lhostejný k potřebám chudých. Ptá se, proč se Bůh nezdá být v této nespravedlnosti. Otázka proč je jasným příkladem toho, jak se lidé cítí utlačovaní, když volají k Bohu. Všimněte si tohoto velmi upřímného a otevřeného vztahu mezi Davidem a Bohem.

Ve verších 2-7 pak David rozvádí povahu protivníků. S pýchou, arogancí a chamtivostí (v. 2) ničemní zlí sužují slabé a mluví o Bohu obscénně. Zlý člověk je naplněn pýchou a štědrostí a nedává místo Bohu a jeho přikázáním. Takový člověk si je jistý, že se neodchyluje od své ničemnosti. Věří, že může bez překážek pokračovat ve svých činech (v. 5) a že nezažije žádné těžkosti (v. 6). Jeho slova jsou nesprávná a destruktivní a způsobují těžkosti a neštěstí (verš 7).

Ve verších 8-11, David popisuje zlo jako lidi, kteří číhají v tajnosti a jak lev útočí na své bezbranné oběti a táhne je pryč jako rybář na svém webu. Tyto obrazy lvů a rybářů připomínají výpočet lidí, kteří čekají jen na někoho na útok. Oběti jsou zničeny zlem, a protože Bůh neprodleně přijde na záchranu, jsou bezbožní přesvědčeni, že se o ně Bůh nestará ani se o ně nestará.

Žádost o odplatu

Žalm 10,12-18
Vstaňte pane! Bůh zvedni ruku! Nezapomeňte na ubohé! Proč je ničemným dovoleno pohrdat Bohem, mluvit v jeho srdci: „Nebudeš se ptát?“ Viděli jste to, protože se díváte na těžkosti a zármutek, abyste to vzali do svých rukou. Chudák, ten bez otce to nechává na tobě; jsi pomocník. Zlomte ruku ničemným a bezbožným! Vycítil jeho ničemnost, takže už [ji] nemůžete najít! Pán je král vždy a navždy; národy zmizely z jeho země. Slyšel jsi přání tichých, Pane; posílíš její srdce, nech své ucho věnovat pozornost nápravě sirotka a utlačovaných, aby se v budoucnu nikdo na zemi nezmenšil.
V upřímné modlitbě za odplatu a pomstu David vyzývá Boha, aby povstal (9, 20) a pomohl bezmocným (10, 9). Jedním z důvodů této žádosti je, aby ničemným nebylo dovoleno pohrdat Bohem a věřit, že se z toho dostanou. Na odpověď by měl být pohnut Pán, protože slabá důvěra, že Bůh vidí jejich potřebu a bolest a je jejich pomocníkem (v. 14). Žalmista se konkrétně ptá na zničení ničemných (v. 15). I zde je popis velmi obrazový: zlomení ruky, abyste již neměli žádnou sílu. Pokud Bůh skutečně trestá bezbožné tímto způsobem, pak by museli odpovídat na otázky za své činy. David pak už nemohl říkat, že Bůh se nestará o utlačované a soudí bezbožné.

Ve verších 16–18 žalm končí Davidovou jistou jistotou, že ho Bůh vyslyšel v jeho modlitbě. Stejně jako v 9. žalmu hlásá Boží vládu navzdory všem okolnostem (v. 9, 7). Ti, kdo se mu postaví do cesty, zahynou (v. 9, 3; 9, 5; 9, 15). David si byl jistý, že Bůh vyslyší prosby a výkřiky utlačovaných a převezme za ně odpovědnost, takže ničemní, kteří jsou pouze lidmi (9, 20), už nad nimi nebudou mít žádnou moc.

Shrnutí

David dává své srdce Bohu. Nebojí se mu říct o svých obavách a pochybnostech, ani o jeho božských pochybnostech. Přitom mu připomíná, že Bůh je věrný a spravedlivý a že situace, v níž se nezdá, že by byl Bůh přítomen, je pouze dočasná. Je to snímek. Bůh bude znám jako ten, kdo je: ten, kdo se stará, postaví se za bezmocného a mluví spravedlnosti bezbožnému.

Je to velké požehnání, že jsem tyto modlitby zaznamenal, protože i my můžeme mít takové pocity. Žalmy nám pomáhají vyjádřit se a vypořádat se s nimi. Pomáhají nám znovu si vzpomenout na našeho věrného Boha. Dej mu chválu a přinese jí přání a touhy před ním.

Ted Johnston

Žalm 9 a 10: chvála a pobavení