Uvědomování si Boží reality II

Poznání a prožívání Boha - o tom je život! Bůh nás stvořil, abychom s ním měli vztah. Podstatou, jádrem věčného života je to, že známe Boha a Ježíše Krista, kterého poslal. Poznání Boha nepřichází prostřednictvím programu nebo metody, ale prostřednictvím vztahu k člověku. Jak se vztah vyvíjí, chápeme a prožíváme Boží realitu.

Jak Bůh mluví?

Bůh promlouvá skrze Ducha svatého skrze Bibli, modlitbu, okolnosti a Církev, aby zjevil sám sebe, své záměry a své cesty. „Neboť slovo Boží je živé, mocné a ostřejší než jakýkoli dvousečný meč, proniká až do bodu, kdy rozděluje duši a ducha, dokonce dřeň a kosti, a je soudcem myšlenek a smyslů srdce“ (Židům 4,12).

Bůh k nám mluví nejen skrze modlitbu, ale také skrze své slovo. Nemůžeme porozumět Jeho Slovu, pokud nás Duch Svatý neučí. Když přijdeme k Božímu slovu, je přítomen autor, který nás učí. Pravda není nikdy objevena. Pravda je odhalena. Když nám je zjevena pravda, nejsme vedeni k setkání s Bohem je setkání s Bohem! Když Duch svatý zjevuje duchovní pravdu z Božího slova, vstupuje do našich životů osobním způsobem (1. Korinťanům 2,10-15.).

V celém Písmu vidíme, že Bůh hovořil osobně se svým lidem. Když Bůh promluvil, obvykle se to stalo každému člověku jedinečným způsobem. Bůh k nám mluví, když má na mysli náš život. Chce-li, abychom se podíleli na jeho práci, zjeví se, že bude reagovat ve víře.

Vezme na nás vůli Boží

Boží pozvání ke spolupráci s ním vždy vede ke krizi víry, která vyžaduje víru a jednání. “ Ježíš jim však odpověděl: Můj Otec pracuje dodnes, i já pracuji... Tehdy jim Ježíš odpověděl: Amen, amen, pravím vám, Syn nemůže dělat nic sám od sebe, ale jen to, co vidí otce dělat; protože to, co dělá on, dělá i syn podobným způsobem. Neboť otec miluje svého syna a ukazuje mu všechno, co dělá, a ukáže mu ještě větší skutky, takže se budete divit (Jan 5,17, 19-20).

Boží pozvání k nám s ním však vždy vede k krizi víry, která vyžaduje víru a činy z naší strany. Když nás Bůh pozve, abychom se k němu připojili ve své práci, má úkol, který má božský formát, který nemůžeme vytvořit sami. To je, jak říkám, krizový bod víry, když se musíme rozhodnout následovat to, co nám Bůh říká.

Krize víry je zlomovým bodem, ve kterém musíte učinit rozhodnutí. Musíte se rozhodnout, co si myslíte o Bohu. Jak budete reagovat na tento bod obratu, zjistíte, zda budete i nadále zapojeni s Bohem do něčeho božského, co jen může udělat, nebo pokud budete pokračovat na vlastní cestě a vynecháte to, co Bůh naplánoval pro váš život. Nejedná se o jednorázovou zkušenost - je to každodenní zkušenost. Jak žijete svůj život je svědectvím o tom, co věříte o Bohu.

Jednou z nejobtížnějších věcí, které jako křesťané musíme udělat, je zapřít se, vzít na sebe Boží vůli a dělat ji. Náš život musí být zaměřen na Boha, ne na mě. Pokud se Ježíš stal Pánem našeho života, má právo být Pánem ve všech situacích. Abychom se připojili k Bohu v Jeho díle, musíme v našich životech provést zásadní úpravy [úpravy].

Poslušnost vyžaduje úplnou závislost na Bohu

Prožíváme Boha tím, že ho posloucháme a děláme jeho práci skrze nás. Důležitým bodem k zapamatování je, že nemůžete pokračovat ve svém životě jako obvykle, zůstat tam, kde jste teď, a jít s Bohem ve stejnou dobu. Úpravy jsou vždy nezbytné a následuje poslušnost. Poslušnost vyžaduje úplnou závislost na Bohu, aby mohl skrze vás pracovat. Pokud jsme ochotni podřídit všechno v našich životech Pánu Kristově, zjistíme, že úpravy, které učiníme, stojí za odměnu zažívání Boha. Pokud jste celý život nestrávili v Kristově kralování, je čas učinit rozhodnutí, abyste se popřeli, vzali svůj kříž a následovali ho.

„Milujete-li mě, budete zachovávat má přikázání. A já poprosím Otce a on vám dá jiného Utěšitele, aby byl s vámi navěky: Ducha pravdy, kterého svět nemůže přijmout, protože ho nevidí a nezná. Znáte ho, protože s vámi zůstává a bude ve vás. Nechci vás nechat sirotky; jdu k vám. Ještě chvíli zbývá, než mě svět už neuvidí. Ale uvidíte mě, neboť já žiji a vy budete také žít. V ten den poznáte, že já jsem ve svém Otci a vy ve mně a já ve vás. Kdo má má přikázání a zachovává je, ten mě miluje. Kdo mě však miluje, toho bude milovat můj Otec a já ho budu milovat a zjevím se mu“ (Jan 14,15-21.).

Poslušnost je vnějším viditelným projevem naší lásky k Bohu. V mnoha ohledech je poslušnost naším okamžikem pravdy. To, co budeme dělat, bude

odhalit, co o něm opravdu věříme
určit, zda zažíváme jeho práci v nás
určit, zda ho poznáme blíže, známým způsobem

Velkou odměnou za poslušnost a lásku je, že se nám Bůh zjeví. To je klíčem k prožívání Boha v našich životech. Když jsme si vědomi, že Bůh neustále pracuje kolem nás, že je v lásce s námi, že k nám mluví a zve nás, abychom se k němu připojili v jeho díle, a že jsme připraveni praktikovat víru a jednat Tím, že budeme poslouchat Jeho pokyny, poznáme Boha skrze zkušenost, zatímco budeme vykonávat Jeho dílo skrze nás.

Základní kniha: „Zažít Boha“

Henry Blackaby