Kdo nebo co je Duch svatý?

Duch svatý je třetí osobou Božství a navždy vychází od Otce skrze Syna. Je to utěšitel zaslíbený Ježíšem Kristem, kterého Bůh poslal všem věřícím. Duch svatý v nás žije, spojuje nás s Otcem a Synem a proměňuje nás pokáním a posvěcením a neustálou obnovou nás připodobňuje ke Kristovu obrazu. Duch svatý je zdrojem inspirace a proroctví v Bibli a zdrojem jednoty a společenství v Církvi. Dává duchovní dary pro dílo evangelia a je křesťanovým stálým průvodcem ke každé pravdě (Jan 14,16; 15,26; Skutky apoštolů 2,417-19.38; Matouš 28,19; Jana 14,17-26; 1. Petr 1,2; titus 3,5; 2. Petr 1,21; 1. Korinťanům 12,13; 2. Korinťanům 13,13; 1. Korinťanům 12,1-11; Skutky 20,28:1; Jana 6,13).

Duch svatý - funkčnost nebo osobnost?

Duch svatý je často popsán z hlediska funkčnosti, jako například: Boží moc nebo přítomnost či jednání nebo hlas. Je to vhodný způsob, jak popsat mysl?

Ježíš je také popisován jako Boží moc (Filipským 4,13), přítomnost Boží (Galatským 2,20), působení Boha (Jan 5,19) a hlas Boží (Jan 3,34). Přesto mluvíme o Ježíši z hlediska osobnosti.

Písmo svaté také připisuje Duchu svatému osobnostní rysy a následně povyšuje profil ducha nad pouhou funkčnost. Duch svatý má vůli (1. Korinťanům 12,11: "Ale to vše dělá stejný duch a přiděluje každému jeho vlastní, jak chce"). Duch svatý zkoumá, zná, učí a rozlišuje (1. Korinťanům 2,10-13.).

Duch svatý má emoce. Ducha milosti lze hanit (Hebr 10,29) a zarmoutit se (Efezským 4,30). Duch svatý nás utěšuje a stejně jako Ježíš je nazýván pomocníkem (Jan 14,16). V jiných pasážích Písma Duch svatý mluví, přikazuje, svědčí, je mu lháno a vstupuje. Všechny tyto termíny jsou v souladu s osobností.

Biblicky řečeno, duch není co, ale kdo. Mysl je „někdo“, ne „něco“. Ve většině křesťanských kruhů je Duch svatý označován jako „on“, což nelze chápat jako označení pohlaví. Místo toho se „on“ používá k označení osobnosti ducha.

Božství ducha

Bible připisuje božské atributy Duchu svatému. On není popisován jak mít andělskou nebo lidskou přirozenost.
Práce 33,4 poznamenává: "Duch Boží mě stvořil a dech Všemohoucího mi dal život." Duch svatý tvoří. Duch je věčný (Hebr 9,14). Je všudypřítomný (Žalm 139,7).

Prozkoumejte Písma a uvidíte, že mysl je všemohoucí, vševědoucí a dává život. To vše jsou atributy božské přirozenosti. Bible tedy označuje Ducha svatého za božského. 

Bůh je jeden "jeden"

Základním učením Nového zákona je, že existuje Bůh (1. Korinťanům 8,6; Římanům 3,29-30; 1. Timoteus 2,5; Galatským 3,20). Ježíš naznačil, že on a Otec sdíleli stejné božství (Jan 10,30).

Pokud je Duch svatý božským „někým“, je to samostatný bůh? Odpověď musí být ne. Kdyby tomu tak bylo, pak by Bůh nebyl jeden.

Písmo poukazuje na Otce, Syna a Ducha svatého s jmény, které mají stejnou váhu ve větné konstrukci.

V Matoušovi 28,19 Říká: "...křtěte je ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého". Tyto tři pojmy jsou různé a mají stejnou jazykovou hodnotu. Podobně se modlí Pavel 2. Korinťanům 13,14aby "milost našeho Pána Ježíše Krista a láska Boží a společenství Ducha svatého se všemi vámi." Petr vysvětluje, že křesťané „byli vyvoleni posvěcením ducha k poslušnosti a kropení krví Ježíše Krista“ (1. Petr 1,2).

Matouš, Pavel a Petr tedy jasně rozeznávají rozdíly mezi Otcem, Synem a Duchem svatým. Pavel řekl korintským konvertitům, že pravé božstvo není sbírka bohů (jako řecký panteon), kde každý dává jiné dary. Bůh je jeden [jeden] a je to „jeden [stejný] Duch... jeden [tentýž] Pán... jeden [tentýž] Bůh působící vše ve všem“ (1. Korinťanům 12,4-6). Později Pavel vysvětlil více o vztahu mezi Ježíšem Kristem a Duchem svatým. Nejsou to dvě samostatné entity, ve skutečnosti říká „Pán“ (Ježíš) „je Duch“ (2. Korinťanům 3,17).

Ježíš řekl, že Bůh Otec pošle Ducha pravdy, aby On Otec přebýval ve věřícím (Jan 16,12-17). Duch ukazuje na Ježíše a připomíná věřícím jeho slova (Jan 14,26) a je poslán od Otce skrze Syna, aby vydal svědectví o spasení, které umožnil Ježíš (Jan 15,26). Jako Otec a Syn jsou jedno, tak jsou jedno i Syn a Duch. A při sesílání Ducha v nás Otec přebývá.

Trojice

Po smrti novozákonních apoštolů se v církvi rozpoutaly debaty o tom, jak chápat božstvo. Úkolem bylo zachovat jednotu Boha. Různá vysvětlení předkládají koncepty „bi-teismu“ (dva bohové – otec a syn, ale duch je pouze funkcí jednoho nebo obou) a tri-teismu (tři bohové – otec, syn a duch), což však odporovalo základní monoteismus nalezený ve Starém i Novém zákoně (Mal 2,10 atd.).

Trojice, termín, který se v Bibli nenachází, je model vyvinutý ranými církevními otci, aby popsal, jak spolu Otec, Syn a Duch svatý souvisí v jednotě Božství. Byla to křesťanská obrana proti „tri-teistickým“ a „bi-teistickým“ herezím a bojovala proti pohanskému polyteismu.

Metafory nemohou plně popsat Boha jako Boha, ale mohou nám pomoci získat představu o tom, jak rozumět Trojici. Obraz je sugescí, že člověk je třemi věcmi najednou: Tak jako je člověk duší (srdce, sídlo citů), tělem a duchem (rozumění), tak je Bůh soucitným Otcem, Synem (božstvo tělesné - viz. Kolosané 2,9), a Duch svatý (který jediný rozumí božským věcem – viz 1. Korinťanům 2,11).

Biblické odkazy, které jsme již použili v této studii, učí pravdu, že Otec, Syn a Duch jsou různé osoby v jedné Boží bytosti. NIV Bible překlad Izajáše 9,6 poukazuje na trinitární myšlenku. Dítě, které se má narodit, bude „Úžasný rádce“ (Duch svatý), „Mocný Bůh“ (Božstvo), „Všemohoucí Otec“ (Bůh Otec) a povolaný „Kníže pokoje“ (Bůh Syn).

Problém

Trojice byla horlivě debatována různými teologickými disciplínami. Takže z. Například západní pohled je hierarchičtější a statičtější, zatímco východní pohled vždy ukazuje pohyb ve společenství Otce, Syna a Ducha svatého.

Teologové hovoří o sociální a ekonomické trojici a dalších idejích. Nicméně každá teorie, která naznačuje, že Otec, Syn a Duch mají oddělené vůle nebo touhy nebo existence, musí být považována za nepravdivou (a tedy herezi), protože Bůh je jeden. Ve vzájemném vztahu Otce, Syna a Ducha je dokonalá a dynamická láska, radost, harmonie a absolutní jednota.

Nauka o Trojici je vzorem pro pochopení Otce a Syna a Ducha svatého. Samozřejmě neuctíváme žádnou doktrínu ani model. Uctíváme Otce „v duchu a v pravdě“ (Jan 4,24). Teologie, které naznačují, že by Duch měl získat svůj spravedlivý podíl na slávě, jsou podezřelé, protože Duch na sebe neupozorňuje, ale oslavuje Krista (Jan 1 Kor6,13).

V Novém zákoně je modlitba určena především Otci. Písmo nás nevyžaduje, abychom se modlili k Duchu svatému. Když se modlíme k Otci, modlíme se k Trojjedinému Bohu - Otci, Synu a Duchu svatému. Rozdíly v božstvu nejsou tři bohové, každý vyžaduje samostatnou, uctívanou pozornost.

Ve jménu Ježíše se modlí a pokřtí stejně jako ve jménu Otce, Syna a Ducha svatého. Křest Ducha svatého nemůže být rozlišován ani nadřazen křtu Krista, protože Otec, Pán Ježíš a Duch jsou jedno.

Přijměte Ducha svatého

Ducha přijímá ve víře každý, kdo činí pokání a je pokřtěn na odpuštění hříchů ve jménu Ježíše (Skutky 2,38 39; Galatským 3,14). Duch svatý je duch synovství [adopce], který spolu s naším duchem dosvědčuje, že jsme Boží děti (Římanům 8,14-16) a jsme „zpečetěni zaslíbeným Duchem svatým, který je zárukou našeho duchovního dědictví (Efezským 1,14).

Máme-li Ducha svatého, pak patříme Kristu (Řím 8,9). Křesťanská církev je přirovnávána k chrámu Božímu, protože Duch přebývá ve věřícím (1. Korinťanům 3,16).

Duch svatý je Duch Kristův, který motivoval starozákonní proroky (1. Petr 1,10-12), očišťuje duši křesťana v poslušnosti pravdě (1. Petr 1,22), schopný spasení (Lk 24,29), posvětit (1. Korinťanům 6,11), přináší božské ovoce (Galatským 5,22-25) a připravme se na šíření evangelia a budování církve (1. Korinťanům 12,1-11; 14,12; Efezským 4,7-16; Římanům 12,4-8.).

Duch svatý nás vede do veškeré pravdy (Jan 16,13) a otevři oči světa pro hřích, pro spravedlnost a pro soud“ (Jan 16,8).

závěr

Ústřední biblickou pravdou je, že Bůh je Otec, Syn a Duch svatý, formuje naši víru a naše životy jako křesťany. Nádherné a krásné společenství sdílené Otcem, Synem a Duchem je společenství lásky, do které náš Spasitel Ježíš Kristus, skrze svůj život, smrt, vzkříšení a vzestup, nás činí Bohem v těle.

James Henderson