Co je křest?

Vodní křest – znamení pokání věřícího, znamení, že přijímá Ježíše Krista jako Pána a Spasitele – je účast na smrti a vzkříšení Ježíše Krista. Být pokřtěn „Duchem svatým a ohněm“ znamená obnovující a očišťující dílo Ducha svatého. Celosvětová církev Boží praktikuje křest ponořením (Matouš 28,19; Skutky apoštolů 2,38; Římanům 6,4-5; Luke 3,16; 1. Korinťanům 12,13; 1. Petr 1,3-9; Matthew 3,16).

Večer před svým ukřižováním vzal Ježíš chléb a víno a řekl: „...toto je mé tělo...toto je má krev smlouvy...“ Kdykoli slavíme večeři Páně, přijímáme chléb a víno na památku našeho Vykupitele a hlásejte jeho smrt, dokud nepřijde. Svátost je účast na smrti a vzkříšení našeho Pána, který dal své tělo a prolil svou krev, aby nám mohlo být odpuštěno (1. Korinťanům 11,23-26; 10,16; Matouš 26,26-28.

Církevní řády

Křest a Večeře Páně jsou dva církevní řády protestantského křesťanství. Tyto obřady jsou znaky nebo symboly Boží milosti působící ve věřících. Viditelně hlásají Boží milost tím, že naznačují vykupitelské dílo Ježíše Krista.

„Oba církevní obřady, Večeře Páně a Svatý křest...stojí spolu, bok po boku a hlásají realitu Boží milosti, kterou jsme bezpodmínečně přijímáni a kterou máme bezpodmínečnou povinnost být takovými. jiní, čím byl pro nás Kristus“ (Jinkins, 2001, s. 241).

Je důležité pochopit, že křest Páně a večeře Páně nejsou lidské představy. Odrážejí milost Otce a byly ustanoveny Kristem. Bůh v písmech uvedl, že muži a ženy by měli činit pokání (obrátit se k Bohu – viz lekce 6) a nechat se pokřtít na odpuštění hříchů (Skutky 2,38), a aby věřící přijímali chléb a víno „na památku“ Ježíše (1. Korinťanům 11,23-26.).

Novozákonní církevní obřady se liší od starozákonních rituálů v tom, že ty byly pouze „stínem dobra, které má přijít“ a že „není možné, aby krev býků a kozlů sňala hříchy“ (Židům 10,1.4). Tyto rituály byly navrženy tak, aby oddělily Izrael od světa a oddělily jej jako Boží majetek, zatímco Nový zákon ukazuje, že všichni věřící ze všech národů jsou jedno v Kristu a s Kristem.

Rituály a oběti nevedly k trvalému posvěcení a svatosti. První smlouva, stará smlouva, podle které fungovali, již není platná. Bůh „ruší první, aby ustanovil druhé. Podle této vůle jsme jednou provždy posvěceni obětí těla Ježíše Krista“ (Žid 10,5-10.). 

Symboly, které odrážejí Boží dar

Ve Filipech 2,6-8 čteme, že se Ježíš kvůli nám vzdal svých božských výsad. Byl Bohem, ale stal se člověkem pro naši spásu. Křest Páně a Večeře Páně ukazují, co Bůh udělal pro nás, ne co jsme my udělali pro Boha. Křest je pro věřícího vnějším vyjádřením vnitřní povinnosti a oddanosti, ale je především účastí na Boží lásce a oddanosti k lidstvu: jsme pokřtěni do Ježíšovy smrti, vzkříšení a nanebevstoupení.

„Křest není něco, co děláme, ale to, co se pro nás dělá“ (Dawn & Peterson 2000, s. 191). Pavel prohlašuje: "Nebo nevíte, že všichni, kdo byli pokřtěni v Krista Ježíše, byli pokřtěni v jeho smrt?" (Římanům 6,3).

Voda křtu pokrývající věřícího symbolizuje Kristovo pohřbení pro něj. Vstávání z vody symbolizuje Ježíšovo zmrtvýchvstání a nanebevstoupení: „...abychom, jako byl Kristus vzkříšen z mrtvých skrze slávu Otcovu, i my mohli kráčet v novém životě“ (Římanům 6,4).

Kvůli symbolice úplného pokrytí vodou, což představuje „být s ním pohřben křtem ve smrt“ (Římanům 6,4a), Celosvětová církev praktikuje Boží křest prostřednictvím úplného ponoření. Církev přitom uznává i jiné způsoby křtu.

Symbolika křtu nás učí, že „náš starý člověk byl ukřižován s ním, aby tělo hříchu mohlo být zničeno, abychom od nynějška mohli sloužit hříchu“ (Římanům 6,6). Křest nám připomíná, že jako Kristus zemřel a vstal z mrtvých, tak i my s ním duchovně umíráme a jsme s ním vzkříšeni (Římanům 6,8). Křest je viditelnou ukázkou toho, že se nám Bůh daroval, dokazuje, že „když jsme byli ještě hříšníky, Kristus za nás zemřel“ (Římanům 5,8).

Večeře Páně také svědčí o Boží obětavé lásce, nejvyšším aktu spásy. Použité symboly představují rozbité tělo (chléb) a prolitou krev (víno), aby bylo možné zachránit lidstvo.

Když Kristus ustanovil večeři Páně, dělil se o chléb se svými učedníky a řekl: "Vezměte, jezte, toto je mé tělo, které se za vás vydává" (1. Korinťanům 11,24). Ježíš je chléb života, „živý chléb, který sestoupil z nebe“ (Jan 6,48-58.).
Ježíš také podal kalich vína a řekl: „Pijte z něho všichni, toto je má krev smlouvy, která byla prolita za mnohé na odpuštění hříchů“ (Matouš 26,26-28). Toto je „krev věčné smlouvy“ (Židům 1 Kor3,20). Proto ignorováním, přehlížením nebo odmítáním hodnoty krve této Nové smlouvy je hanoben duch milosti (Židům 10,29).
Stejně jako je křest dalším napodobováním a účastí na smrti a vzkříšení Krista, tak večeře Páně je další napodobeninou a účastí na těle a krvi Kristově obětované pro nás.

Vyvstávají otázky ohledně Pesachu. Pesach není totéž co Večeře Páně, protože symbolika je odlišná a protože nepředstavuje odpuštění hříchů z Boží milosti. Velikonoce byly také zjevně každoroční událostí, zatímco Večeře Páně může být přijímána „kdykoli z tohoto chleba jíte a z kalicha pijete“ (1. Korinťanům 11,26).

Krev velikonočního beránka nebyla prolita na odpuštění hříchů, protože zvířecí oběti nikdy nemohou hříchy sejmout (Židům 10,11). Zvyk velikonočního jídla, noci bdění pořádané v judaismu, symbolizoval národní osvobození Izraele z Egypta (2. Mojžíš 12,42; 5 Po 16,1); nesymbolizovalo to odpuštění hříchů.

Hříchy Izraelitům nebyly odpuštěny slavením Paschy. Ježíš byl zabit ve stejný den, kdy byli zabiti velikonoční beránci (Jan 19,14), což Pavla podnítilo, aby řekl: „Neboť i my máme velikonočního beránka, to je Kristus, který byl obětován“ (1. Korinťanům 5,7).

Soudržnost a komunita

Křest a večeře Páně také odrážejí jednotu mezi sebou a s Otcem, Synem a Duchem svatým.

Skrze „jeden Pán, jedna víra, jeden křest“ (Efezským 4,5) věřící byli „s ním spojeni a stali se mu podobní v jeho smrti“ (Římanům 6,5). Když je věřící pokřtěn, Církev vírou pozná, že přijal Ducha Svatého.

Přijetím Ducha svatého jsou křesťané pokřtěni do společenství církve. „Všichni jsme byli pokřtěni jedním Duchem v jedno tělo, ať Židé nebo Řekové, otroci nebo svobodní, a všichni jsme byli napojeni jedním Duchem“ (1. Korinťanům 12,13).

Ježíš se stává společenstvím církve, která je jeho tělem (Římanům 12,5; 1. Korinťanům 12,27; Efezským 4,1-2) nikdy neopouštěj ani neselhávej (Židům 13,5; Matouš 28,20). Tato aktivní účast v křesťanském společenství se potvrzuje přijímáním chleba a vína u stolu Páně. Víno, kalich požehnání, není jen „obcování Kristovy krve“ a chléb, „společenství Kristova těla“, ale jsou také účastí na společném životě všech věřících. "Tak jsme mnozí jedno tělo, protože všichni máme podíl na jednom chlebu" (1. Korinťanům 10,16-17.).

odpuštění

Večeře Páně i křest jsou viditelnou účastí na Božím odpuštění. Když Ježíš přikázal svým následovníkům, aby kamkoli šli, měli křtít ve jménu Otce, Syna a Ducha svatého (Matouš 2.8,19), byl to pokyn křtít věřící do společenství těch, kterým bude odpuštěno. Skutky apoštolů 2,38 prohlašuje, že křest je „na odpuštění hříchů“ a k přijetí daru Ducha svatého.

Pokud jsme „vzkříšeni s Kristem“ (tj. vstali z vody křtu do nového života v Kristu), máme si navzájem odpouštět, stejně jako Pán odpustil nám (Kolosanům 3,113; Efezským 4,32). Křest znamená, že jak dáváme, tak přijímáme odpuštění.

Večeře Páně je někdy označována jako „společenství“ (zdůrazňuje myšlenku, že skrze symboly máme společenství s Kristem a ostatními věřícími). Je také známá pod názvem „Eucharistie“ (z řeckého „děkovat“, protože Kristus děkoval předtím, než dával chléb a víno).

Když se sejdeme, abychom si vzali víno a chléb, vděčně zvěstujeme smrt našeho Pána za naše odpuštění, dokud se Ježíš nevrátí (1. Korinťanům 11,26), a účastníme se společenství svatých a s Bohem. To nám připomíná, že vzájemně si odpouštět znamená sdílet význam Kristovy oběti.

Jsme v nebezpečí, když soudíme jiné lidi, kteří nejsou hodni Kristova odpuštění nebo našeho vlastního odpuštění. Kristus řekl: „Nesuďte, abyste nebyli souzeni“ (Matouš 7,1). Je to to, na co Pavel odkazuje 1. Korinťanům 11,27-29 odkazuje? Že když neodpustíme, nebudeme rozlišovat a nepochopíme, že Pánovo tělo je lámáno pro odpuštění všem? Pokud tedy přicházíme k oltáři svátosti a máme hořkost a neodpustili jsme, pak jíme a pijeme živly nedůstojným způsobem. Autentické uctívání je spojeno se zastavením odpuštění (viz také Matouš 5,23-24.).
Kéž je Boží odpuštění vždy přítomno ve způsobu, jakým přijímáme svátost.

závěr

Křest a večeře Páně jsou církevními akty osobního a společného uctívání, které viditelně představují evangelium milosti. Jsou pro věřitele relevantní, protože byli v Písmu vysvěceni samotným Kristem a jsou prostředkem aktivní účasti na smrti a vzkříšení našeho Pána.

James Henderson