Jak je Bůh?

Podle svědectví Písma je Bůh božskou bytostí ve třech věčných, stejných, ale různých osobách – Otci, Synu a Duchu svatém. On je jediný pravý Bůh, věčný, neměnný, všemohoucí, vševědoucí, všudypřítomný. Je stvořitelem nebe a země, udržovatelem vesmíru a zdrojem spásy pro člověka. Ačkoli je Bůh transcendentální, působí na lidi přímo a osobně. Bůh je láska a nekonečná dobrota (Marek 12,29; 1. Timoteus 1,17; Efezským 4,6; Matouš 28,19; 1. Johannes 4,8; 5,20; titus 2,11; Jana 16,27; 2. Korinťanům 13,13; 1. Korinťanům 8,4-6.).

„Bůh Otec je první Božská osoba, Nepůvodná, z níž byl před věčností zplozen Syn a z níž Duch svatý věčně vychází skrze Syna. Otec, který všechno učinil viditelným a neviditelným skrze Syna, posílá Syna, abychom přijali spasení, a dává Ducha svatého pro naši obnovu a přijetí jako Božích dětí“ (Jan 1,114, 18; Římanům 15,6; Kolosané 1,15-16; John 3,16; 14,26; 15,26; Římanům 8,14-17; Akty 17,28).

Stvořili jsme Boha, nebo Bůh stvořil nás?

Bůh není náboženský, milý, "Jeden z nás, Američan, Kapitalista" je název nedávné knihy. Pojednává o mylných představách o Bohu.

Je zajímavým cvičením zkoumat, jak naše konstrukty vytvořil Bůh prostřednictvím naší rodiny a přátel; prostřednictvím literatury a umění; prostřednictvím televize a médií; prostřednictvím písní a folklóru; prostřednictvím našich vlastních přání a potřeb; a samozřejmě prostřednictvím náboženských zážitků a populární filozofie. Realita je taková, že Bůh není ani konstruktem, ani pojmem. Bůh není myšlenka, ani abstraktní pojem naší inteligentní mysli.

Z pohledu Bible vše, dokonce i naše myšlenky a naše schopnost rozvíjet nápady, pochází od Boha, kterého jsme nestvořili nebo jehož charakter a vlastnosti jsme neutvořili my (Kolosanům 1,16-17; Hebrejci 1,3); bůh, který je prostě bůh. Bůh nemá začátek ani konec.

Na počátku nebylo žádné lidské pojetí Boha, spíše na počátku (časový odkaz, který Bůh používá pro naše omezené chápání) byl Bůh (1. Mose 1,1; John 1,1). My jsme nestvořili Boha, ale Bůh nás stvořil ke svému obrazu (1. Mose 1,27). Bůh je tedy my. Věčný Bůh je Stvořitelem všech věcí (Skutky 17,24-25); Izajáš 40,28 atd.) a pouze díky jeho vůli všechno existuje.

Mnoho knih spekuluje o tom, jak je Bůh. Nepochybně bychom mohli přijít se seznamem rysů a hlavních slov, která popisují náš pohled na to, kdo je Bůh a co dělá. Cílem této studie je však vzít na vědomí, jak je Bůh popsán v Písmu, a diskutovat o tom, proč jsou tyto popisy důležité pro věřícího.

Bible popisuje Stvořitele jako věčný, neviditelný, allwissa všemohoucí

Bůh je před svým stvořením (Žalm 90,2:5) a „přebývá navěky“ (Izajáš 7,15). „Boha nikdo nikdy neviděl“ (Jan 1,18), a není fyzický, ale „Bůh je duch“ (Jan 4,24). Není omezen časem ani prostorem a nic před ním není skryto (Žalm 139,1-12; 1. Kings 8,27, Jeremiáš 23,24). On „ví [ví] všechny věci“ (1. Johannes 3,20).

In 1. Mojžíš 17,1 Bůh prohlašuje Abrahamovi: „Já jsem Bůh všemohoucí“ a ve zjevení 4,8 čtyři živé bytosti prohlašují: "Svatý, svatý, svatý je Pán Bůh, Všemohoucí, který byl a který je a který přijde". „Hlas Hospodinův je mocný, hlas Hospodinův je mocný“ (Žalm 29,4).

Pavel poučuje Timotea: „Ale Bohu, králi věčnému, nesmrtelnému a neviditelnému, který jediný jest Bůh, čest a sláva na věky! Amen" (1. Timoteus 1,17). Podobné popisy božstva lze nalézt v pohanské literatuře a v mnoha nekřesťanských náboženských tradicích.

Pavel navrhuje, že Boží svrchovanost by měla být zřejmá každému, když uvažuje o divech stvoření. „Neboť,“ píše, „neviditelná Boží bytost, jeho věčná moc a božství byly vidět z jeho děl od stvoření světa“ (Římanům 1,20).
Pavlův názor je zcela jasný: Lidé „se stali marnými ve svých myšlenkách (Římanům 1,21) a vytvořili si svá vlastní náboženství a modlářství. Poukazuje na to ve Skutcích 17,22-31 také naznačuje, že lidé mohou být skutečně zmateni božskou přirozeností.

Existuje kvalitativní rozdíl mezi křesťanským Bohem a jinými božstvy? 
Z biblické perspektivy nejsou modly, starověcí bohové řeckých, římských, mezopotámských a jiných mytologií, předměty současného i minulého uctívání, v žádném případě božské, protože „Hospodin, náš Bůh, je jediný Pán“ (Deut 5). 6,4). Neexistuje žádný bůh než pravý Bůh (2. Mojžíš 15,11; 1. Kings 8,23; Žalm 86,8; 95,3).

Izajáš prohlašuje, že jiní bohové „nejsou ničím“ (Izajáš 4 Kor1,24), a Pavel potvrzuje, že tito „takzvaní bohové“ nemají žádné božství, protože „není jiného Boha než jednoho“, „jeden Bůh, Otec, jehož jsou všechny věci“ (1. Korinťanům 8,4-6). „Nemáme všichni otce? Nestvořil nás bůh?“ ptá se řečnicky prorok Malachiáš. Viz také Efezským 4,6.

Je důležité, aby si věřící vážil Boží majestát a měl úctu k jedinému Bohu. To však samo o sobě nestačí. „Hle, Bůh je veliký a nepochopitelný, počet jeho let nikdo nemůže znát“ (Job 36,26). Pozoruhodný rozdíl mezi uctíváním biblického Boha a uctíváním takzvaných bohů je ten, že biblický Bůh chce, abychom ho důkladně znali, a chce nás také poznat osobně a individuálně. Bůh Otec se k nám nechce na dálku vztahovat. Je „blízko nás“ a ne „bohem, který je daleko“ (Jeremiáš 2 Kor3,23).

Kdo je Bůh

Bůh, na jehož obraz jsme stvořeni, je tedy jeden. Jedním z důsledků toho, že jsme stvořeni k Božímu obrazu, je možnost, že můžeme být jako On. Jaký je ale Bůh? Písmo věnuje velký prostor zjevení, kdo je Bůh a co je on. Prozkoumejme některá biblická pojetí Boha a uvidíme, jak pochopení toho, jaký Bůh je, stimuluje duchovní vlastnosti, aby se u věřícího rozvíjely ve vztahu k ostatním lidem.

Je příznačné, že Písmo svaté nenařizuje věřícímu, aby odrážel Boží obraz ve smyslu velikosti, všemohoucnosti, vševědoucnosti atd. Bůh je svatý (Zjevení 6,10; 1. Samuel 2,2; Žalm 78,4; 99,9; 111,9). Bůh je slavný ve své svatosti (2. Mojžíš 15,11). Mnoho teologů definuje svatost jako stav bytí, oddělený nebo zasvěcený pro božské účely. Svatost je celá sbírka atributů, které definují, kdo je Bůh, a které jej odlišují od falešných bohů.

Hebrejci 2,14 říká nám, že bez svatosti „nikdo neuvidí Pána“; „...ale jako svatý je ten, který vás povolal, tak i vy buďte svatí v celém svém chování“ (1. Petr 1,15-16; 3. Mose 11,44). Máme se „účastnit jeho svatosti“ (Židům 1 Kor2,10). Bůh je láska a plný milosrdenství (1. Johannes 4,8; Žalm 112,4; 145,8). Výše uvedená pasáž v 1. Jan říká, že ti, kdo znají Boha, lze poznat podle jejich vyzařování zájmu o druhé, protože Bůh je láska. Láska rozkvetla v Božství „před založením světa“ (Jan 17,24), protože láska je přirozenou přirozeností Boha.

Protože projevuje milosrdenství [soucit], měli bychom projevovat milosrdenství jeden druhému (1. Petr 3,8, Zachariáši 7,9). Bůh je milostivý, milosrdný, odpouštějící (1. Petr 2,3; 2. Mojžíš 34,6; Žalm 86,15; 111,4; 116,5).  

Jedním z projevů Boží lásky je „jeho velká dobrota“ (Cl 3,2). Bůh je „odpouštějící, milostivý, milosrdný, shovívavý a velmi laskavý“ (Nehemiáš 9,17). „Ale u tebe, Pane, Bože náš, je milosrdenství a odpuštění. Neboť jsme se stali odpadlíky“ (Daniel 9,9).

"Bůh vší milosti" (1. Petr 5,10) očekává, že jeho milost bude rozptýlena (2. Korinťanům 4,15), a že křesťané odrážejí Jeho milost a odpuštění při jednání s druhými (Efezským 4,32). Bůh je dobrý (Lk 18,19; 1 hod 16,34; Žalm 25,8; 34,8; 86,5; 145,9).

„Všechno dobro a každý dokonalý dar sestupuje shůry, od Otce světla“ (Jakub 1,17).
Obdržet Boží laskavost je přípravou na pokání – „nebo pohrdáš bohatstvím jeho laskavosti... Nevíš, že Boží laskavost tě vede k pokání“ (Římanům 2,4)?

Bůh, který je schopen „vykonat nad rámec všeho, co žádáme nebo čemu rozumíme“ (Efezským 3,20), říká věřícímu, aby „činil dobro všem lidem“, neboť kdo činí dobro, je z Boha (3Jan 11).

Bůh je pro nás (Římanům 8,31)

Bůh je samozřejmě mnohem víc, než může popsat fyzický jazyk. „Jeho velikost je nevyzpytatelná“ (Žalm 145,3). Jak ho můžeme poznat a odrážet jeho obraz? Jak můžeme splnit Jeho touhu být svatý, milující, soucitný, milostivý, milosrdný, odpouštějící a dobrý?

Bůh, „u něhož není žádná změna, ani střídání světla ani tmy“ (Jakub 1,17) a jejichž charakter a půvabný účel se nemění (Mal 3,6), otevřela nám cestu. Je pro nás a chce, abychom byli jeho dětmi (1. Johannes 3,1).

Hebrejci 1,3 nás informuje, že Ježíš, věčně zplozený Boží Syn, je přesným odrazem Božího nitra – „obrazem jeho osoby“ (Žid. 1,3). Pokud potřebujeme hmatatelný obraz Otce, je to Ježíš. Je „obrazem neviditelného Boha“ (Koloským 1,15).

Kristus řekl: „Všechno mi bylo svěřeno od mého Otce; a nikdo nezná Syna než Otec; a nikdo nezná Otce než Syn, a komu to Syn zjeví“ (Matouš 11,27).

Schlüter®sszávěr

Způsob, jak poznat Boha, je skrze jeho syna. Písmo odhaluje, jaký je Bůh, a na tom věřícím záleží, protože jsme byli stvořeni k Božímu obrazu.

James Henderson