modlitba za všechny lidi

Pavel poslal Timotea do církve v Efezu, aby vyjasnil některé problémy v předávání víry. Poslal mu také dopis, ve kterém nastínil jeho poslání. Tento dopis měl být přečten před celým shromážděním, aby si každý z jeho členů byl vědom Timoteovy pravomoci jednat jménem apoštola.

Pavel mimo jiné poukázal na to, na co je třeba dbát při bohoslužbě: „Nabádám tedy, aby se především konaly prosby, modlitby, přímluvy a díkůvzdání za všechny lidi“ (1. Timoteus 2,1). Měly by obsahovat i modlitby pozitivního charakteru, na rozdíl od pohrdavých poselství, která se stala součástí liturgie v některých synagogách.

Přímluva by se neměla týkat jen členů církve, ale modliteb by se měly vztahovat na všechny: „Modlete se za vládce a za všechny, kdo mají moc, abychom žili v tichosti a pokoji, v bázni Boží a ve spravedlnosti. "(1. Timoteus 2,2 Bible dobrých zpráv). Pavel nechtěl, aby byla církev elitářská nebo aby byla spojována s podzemním hnutím odporu. Jako příklad lze uvést jednání judaismu s Římskou říší. Židé nechtěli uctívat císaře, ale mohli se za císaře modlit; uctívali Boha a přinášeli mu oběti: „Kněží budou obětovat kadidlo Bohu nebes a modlit se za život krále a jeho synů“ (Ezra 6,10 Naděje pro všechny).

První křesťané byli pronásledováni kvůli evangeliu a své věrnosti jinému mistrovi. Nemuseli tedy vedení státu provokovat protivládní agitací. Tento postoj schvaluje sám Bůh: „To je dobré a milé v očích Boha, našeho Spasitele“ (1. Timoteus 2,3). Výraz „Spasitel“ obvykle odkazuje na Ježíše, takže v tomto případě se zdá, že odkazuje na Otce.

Pavel vkládá důležitou odbočku ohledně Boží vůle: „Kdo si přeje, aby všichni lidé byli spaseni“ (1. Timoteus 2,4). Ve svých modlitbách bychom měli pamatovat na obtížné služebníky; neboť sám Bůh jim nic zlého nepřeje. Chce, aby byli spaseni, ale to vyžaduje nejprve přijmout poselství evangelia: „Aby došli k poznání pravdy“ (1. Timoteus 2,4).

Děje se vždy vše podle Boží vůle? Opravdu se všichni zachrání? Pavel se touto otázkou nezabývá, ale zjevně se touhy našeho Nebeského Otce ne vždy naplní, alespoň ne okamžitě. Ani dnes, téměř o 2000 let později, zdaleka nedospěli k poznání evangelia „všichni lidé“, mnohem méně je přijalo pro sebe a zakusilo spásu. Bůh chce, aby se jeho děti navzájem milovaly, ale není tomu tak všude. Protože také chce, aby lidé měli svou vlastní vůli. Pavel svá tvrzení podepírá argumenty: „Jeden je totiž Bůh a jeden prostředník mezi Bohem a lidmi, člověk Kristus Ježíš“ (1. Timoteus 2,5).

Je jen jeden Bůh, který stvořil všechno a všechny. Jeho plán platí stejně pro všechny lidské bytosti: Všichni jsme byli stvořeni k jeho obrazu, abychom mohli svědčit Bohu na zemi: „Bůh stvořil člověka k obrazu svému, ano, k obrazu Božímu; a stvořil je jako muže a ženu“ (1. Genesis 1:27). Identita Boha naznačuje, že podle jeho plánu je celé jeho stvoření jedno. Jsou zahrnuti všichni lidé.

Kromě toho existuje prostředník. Všichni jsme spřízněni s Bohem skrze vtěleného Božího Syna, Ježíše Krista. Bohočlověka Ježíše tak lze stále označovat, protože svou lidskou přirozenost neodevzdal do hrobu. Spíše znovu povstal jako oslavený muž a jako takový vystoupil do nebe; neboť oslavené lidstvo je součástí sebe sama, protože lidstvo bylo stvořeno k Božímu obrazu, podstatné aspekty lidské přirozenosti byly přítomny Všemohoucímu od počátku; a tak není divu, že lidská přirozenost by měla být vyjádřena v božské přirozenosti Ježíše.

Jako náš prostředník je Ježíš tím, „kdo dal sám sebe jako výkupné za všechny, své svědectví v pravý čas“ (1. Timoteus 2,6). Někteří teologové namítají proti jednoduchému významu tohoto verše, ale dobře se hodí k verši 7 a obsahu toho, co Pavel čte o něco později: „Tvrdě pracujeme a hodně trpíme, protože naší nadějí je živý Bůh. On je Vykupitelem všech lidí, zvláště věřících“ (1. Timoteus 4,10 Naděje pro všechny). Zemřel za hříchy všech lidí, i těch, kteří to ještě nevědí. Zemřel jen jednou a nečekal, až naše víra bude jednat pro naši spásu. Řečeno finančním přirovnáním, dluh za lidi, kteří si to neuvědomovali, zaplatil sám.

Nyní, když to pro nás Ježíš udělal, co zbývá udělat? Nyní je čas, aby si lidé uvědomili, co pro ně Ježíš vykonal, a o to se snaží Pavel svými slovy. „K tomu jsem ustanoven jako kazatel a apoštol – říkám pravdu a nelžu jako učitel pohanů ve víře a v pravdě“ (1. Timoteus 2,7). Pavel chtěl, aby Timoteus byl učitelem pohanů ve víře a pravdě.

Michael Morrison